Byly jsme si s mámou blízké, vždy pro mě měla vlídné slovo a dobrou radu. Tentokrát to nebylo jiné, stála si za tím, abych svou lásku nevzdala. Už dlouho jsem se necítila takhle pod psa. Když jsem se vlekla městem, už se stmívalo. V rádiu říkali, že dneska bude řídce sněžit, nemýlili se. Sledovala jsem bílé hvězdičky, jak mi rozmarně krouží nad hlavou a smutně tají na zimníku. Studený vítr m

Z dovolené jsem si přivezla velmi zvláštní šperk. Vnutila mi ho na tržišti podivná žena. Nedokázala jsem odmítnout. Od té doby se děly zázraky. K naší rodinné dovolené v Bulharsku, která se uskutečnila před mnoha lety, se váže zvláštní příhoda. Tehdy jsem byla ještě na střední škole a blížila se maturita a spolu s ní i přijímací zkouška na vysokou. Vybrala jsem si obor, který byl v té době h

Zdálo se mi, že pluji na lodi, která se dostala do bouře. Druhý den jsem odmítla odjet na služební cestu, a to mi možná zachránilo život. Věštecké sny se mi nikdy nezdály. Vlastně jsem nemívala sny vůbec nebo jsem si je nepamatovala. Tentokráte jsem ale vyskočila z postele celá zpocená a s bušícím srdcem. Ten sen ve mně zanechal velmi nepříjemný pocit strachu, stísněnosti a blízkého nebezpečí.

Neplula v hejnu ostatních. Byla jiná, hrdá, tajemná a osamělá. Ten den se objevila s první ranní mlhou a zamířila přímo mým směrem. Nesla mi vzkaz. Těch labutí bylo deset, vznášely se nad hladinou jezera. Na některých místech byla voda už pokryta tenkou vrstvou ledu. A pak tam byla ona! Černá labuť! Pamatoval jsem si ještě ze svých studií, že se stal tento černý pták symbolem neočekávané udá

Kubíčkův vztah ke mně mi imponuje, i když mají jeho rodiče obavy, že to už přehání. Místo přítelkyně se zabydlel u mne – své milující babičky. Můj milovaný nejstarší vnouček byl vždycky moc hodný, tichý, slušný a mluvil jen spisovně. S manželem jsme si říkali, že ho dcera se zetěm dobře vychovali. Když dostudoval a začal pracovat, byli jsme rádi, že z domova nikterak nepospíchal. A nás, prarodi

Byla jsem vždycky aktivní a plná energie. Neumím jen tak odpočívat. Ale moje rodina mě už má kvůli tomu asi dost! Dávala jsem svému okolí zabrat vždycky. Táta mi říkal, že jsem jako pytel blech. Neposedné dítě, které mělo nevyčerpatelné zdroje energie. Máma si se mnou užila, vydala jsem za několik dětí. Jediný, kdo si se mnou dokázal poradit, byla teta Alice. Myslím, že jsem byla po ní. Jenž

Já jsem mírumilovná osoba, jen se mě nesmí nikdo dotknout, natožpak pořád do mě rýt. To se pak neznám. Všechno v mezích slušnosti i zákona. Toho se držím, stejně jako hesla, že s poctivostí nejdál dojdeš. Někomu to prý nefunguje, ale nejsou to jenom vytáčky? Hádky nevyhledávám, protože jsem si jich užila v dětství až dost a dobře viděla, že to nikam nevede. Kdo začal? Lidé se nakonec rozh

Moje sestra Renata byla vymodlené dítě, narodila se, když mně bylo 14 let. Neměly jsme k sobě vztah, ačkoli jsem se musela postarat. Byla divoká, někdy i zlá. Stále to ale omlouvám tím, že se narodila rodičům později a moc si je, bohužel, neužila. Proč jsem si to ale měla odtrpět já? Když mi bylo osmnáct let, odstěhovala jsem se od rodiny. Chodila jsem tehdy s Markem, který bydlel ve větším rod

Když jsem se v 55 letech rozváděla s manželem, myslela jsem, že dalšího partnera už nenajdu. Ale objevil se ON! Bylo mi 62 let, když jsem šla na oslavu narozenin manžela mé kamarádky. A tam byl i Karel. Byl vdovec, takže single, jak se dnes říká. A já také. Nenapadlo mne hned, že by mezi námi mohlo něco být, ale sympatický mi byl. Proč bych se neseznámila? Pár dní po oslavě mi kamarádka ř

Tonda, syn našich sousedů, byl pěkné kvítko. Jeho rodiče i my jsme doufali, že z toho vyroste. Bohužel tomu bylo naopak. Když jsem se vdávala, přestěhovala jsem se za mužem do rodinného domu, který měl po svých prarodičích. Všichni sousedé se tedy znali a bylo tam hezké žití. Bohužel postupem let sousedé stárli a na celý dům už neměli energii, takže jej prodali a šli do menšího. Přistěhoval se