Vzpomínky někdy bolí, však to znáte. Občas se podaří je zahnat, jindy to nejde, a tak se do nich ponoříte jako do řeky. Byla to první láska jak má být, se všemi těmi nezbytnými kulisami a klišé, jako jsou zadumaná řeka a temně hučící jez, stará pramice, do níž mírně zatéká, louka posetá kopretinami, až z kopce vypadá jako bíle puntíkovaná. Krajkové mráčky táhnoucí oblohou nad letitým, oprýsk

Tehdy jsem ještě studovala na vysoké škole. Naskytla se možnost vyrazit na Slovensko na studijní pobyt, to jsem ovšem netušila, jak moc mi tato cesta změní život. Tehdy jsme byli ještě jedna země, přece jen to ale byla dálka, takže jsem to vnímala jako zpestření, že někam vyrazím. Cítila jsem, že potřebuji nějakou změnu, a toto byla příležitost, jak poznat něco nového. Přece jen jsem ještě bydl

Když jste rodič, bojíte se o své dítě. Pokud hlídáte vnouče, máte strach ještě větší. Přesto tak nějak tušíte, že se přece nemůže nic stát. Já bohužel vím, že může. Je to už 12 let. Tehdy jsem byla ještě šťastná babička. Pavlíkovi byly tři roky. Myslím na něj, když chodím tou zpustlou zahradou. Když tu pobíhal, sekali jsme to spolu a pleli. Dnes? Pro koho bych to dělala? Moje jediné milované

Když jsem se vdala, nastěhovali jsme se do domku u lesa. Na vzrostlou třešeň jsme umístili dětskou houpačku. Ta se v noci sama od sebe houpala. Stalo se to už dávno, v době krátce po mé svatbě. Nastěhovali jsme se s manželem Markem do útulného domečku a já se nemohla dočkat, až si ho zařídíme po svém. Po nocích jsem ale nemohla spát, budilo mě vrzání houpačky na staré třešni. Sousedé nám pak pr

Než babička Kamila zemřela, poprosila mě, abych se postarala o její milovanou kytičku. Brzy jsem pochopila, proč na ní celý život tolik lpěla. Stalo se to už hodně dávno. Bylo mi tehdy dvacet jedna let, když jsem zdědila květinu, kterou moje babička Kamila vždy opatrovala jako oko v hlavě. Jakoby to byl ten nejcennější diamant. Skutečně se to stalo Pokaždé, když se babička měla z domu vzd

S rodinou jsem se přestěhovala do staršího domu. Dcera Hanka si vybrala největší pokoj. Něco s ním ale nebylo v pořádku. Mladší bratříček Vojta byl ještě takové šídlo a nenechal Hanku chvíli v klidu. Ta proto dostala možnost vybrat si v domě jeden ze tří volných pokojů. Vzala si ten největší a my jí ho královsky zařídili. My měli ložnici na konci chodby a Vojta byl hned vedle nás. Dceru vydě

Nikdy ženské nehonil a ke mně byl pozorný a choval se s úctou. A najednou se událo něco, co jsem nečekala ani ve snu. Můj manžel se na prahu sedmdesátky bláznivě zamiloval! Choval se jako blázen a nedal si od nikoho říct. Bylo to jako z nějakého hloupého filmu. Starý chlap a mladá dívčina, co sotva odmaturovala. Seznámili se při hlídání Chodila mladým hlídat pravidelně třikrát týdně a k t

Roky jsem žila ve velkém omylu. Myslela jsem si, že se rodiče rozvedli kvůli tátově milence. Ani ve snu by mě nenapadlo, že je to celé úplně jinak. Rozvod rodičů jsem nesla těžce, bylo mi tehdy dvanáct let, což je pro dívku samo o sobě velmi náročné období, a tak dodnes na tu dobu nerada vzpomínám. Byla jsem přesvědčená, že všechno způsobil táta. Našel si milenku a odešel za novým životem. Prot

Naše manželství jelo ve vyjetých kolejích a já se rozhodla zkusit ještě zažehnout ten starý plamen naší lásky. A to byla chyba! S Martinem jsme se poznali před třiceti lety. Byl to můj první vážnější vztah a věřila jsem, že je to dokonalé. Po dvou letech randění jsme se vzali. Přišly dvě děti, úspěšné, ale náročné kariéry a někde během této cesty jsem si začala všímat, že se s manželem vzdaluje

Byla to ze začátku velká láska, Marek byl můj osudový kluk... Ale proto, že mi dohodil budoucího manžela. Náš vztah s Markem byl takovou tou banální klasikou. Vyrůstali jsme v jedné vesnici, znali jsme se odmala, chodili jsme do stejné školy a na diskotéku. Není divu, že jsme se dali dohromady. Marek byl starší a zkušenější, pro mne však byl ten první. Proto jsem asi i zahořela tou láskou víc.