Oba jsme byli v důchodu a neuměli si s tou spoustou času poradit. Víc a víc jsme se hádali a manžel vyhrožoval, že odejde. Měli jsme poslední šanci. Nedá se říct, že bychom za sebou měli idylický společný život, spíš naopak, bylo to vysilující, místy skoro k nevydržení. A teď jsme byli najednou oba v důchodu se spoustou volného času a ponorkovou nemocí jako Brno. Už nás nezachraňovaly odchod

Po letech bylo naše soužití bez vášně. Žili jsme spolu ze zvyku. Až najednou přišla věc, která probudila můj obdiv k muži. Došlo k tomu před třemi lety. Tehdy byla zima strašně otravná. Právě proto jsme naši malou chaloupku několik měsíců nenavštěvovali. Byla velmi stará a sotva stála. Ale sloužila. V zimním období v ní byl pobyt dost velké peklo, nedala se skoro vytopit, a když tak to trvalo s

Bála jsem se, že zůstanu na ocet, poté ale přišel jeden den, který vše změnil. Poděkovat za to mohu cestě autobusem. Tak moc jsem si přála lásku, a ona stále nepřicházela. Bylo mi už dvacet tři let a neměla jsem za sebou žádnou vážnou známost. Tolikrát jsem se závistivým pohledem koukala na všechny ty zamilované dvojice, které jsem každý den potkávala. Na ulici, v dopravě, v samoobsluze, všude.

Vdávala jsem se ne už úplně mladá, ale zato velmi zamilovaná, a musím říci, že jak to dnes vidím, tak i pitomá. Ale i tak se neměla do toho míchat máma. Jenže ona byla taková starostlivá. Pořád se bála, že se nevdám. Pak zase mi kladla na srdce, že nesmím svému muži zahýbat. Prostě si mám udržet čest, jak říkala. Museli jsme se brát S Otou jsem si nebyla jistá, jestli mě vůbec kdy miloval

Bála jsem se samoty a našla, úplně nečekaně, velkou lásku. A to na místě, kdy bych ji ani náhodou nečekala. Na svém pracovišti, v domově pro seniory. Zbývaly mi už jen dva roky do důchodu a já stále nevěděla, zda se mám těšit, nebo bát. Pro obojí jsem měla hodně důvodů. K tomu těšení se mě vedl můj zdravotní stav. Všechno mě bolelo a už ráno jsem se těšila na večer, až si opět lehnu. Už mi n

Byla jsem už dlouho opuštěná, nemocná a nešťastná. Začala jsem přemýšlet o svém konci. Nikomu bych nechyběla a měla klid. Po nečekaném rozvodu jsem zůstala úplně sama. Děti jsme neměli, údajně kvůli nějakému dědičnému onemocnění v jeho rodině. Vlastně ani nevím, zda to byla pravda, nebo výmluva. Po dětech jsem toužila Já po dětech moc toužila, ale rozvést se a pořídit si nějaké bez manžel

S manželem žijeme na venkově a jednou za čas za námi přijede dcera s vnučkou. Během poslední návštěvy se stalo něco podivného. S manželem Ludvíkem bydlíme na samotě u lesa. Dcera z prvního manželství se za námi dostane sotva jednou za půl roku. Tentokrát byla návštěva delší a já měla radost, že strávím čas s pětiletou vnučkou Zuzankou. Ta si ale přivezla mluvící panenku, která nás trochu děsila

Od chvíle, kdy mi vnučka řekla, že mě v noci v mé ložnici „něco“ pozoruje, se ve svém bytě necítím bezpečně. Mám se odstěhovat? Velmi jsem se těšila, až u mě moje malá vnučka Eliška poprvé přespí. Jenže se stalo něco velmi prapodivného. Vnučka ke mně v noci přišla do postele, protože mě chtěla chránit. Tvrdila mi, že mě pozorují nějaké oči z rohu pokoje. Ráno ale v posteli vnučka nebyla. Spokoj

Vždycky jsem věřila v nadpřirozené síly. Když mi před lety umřela maminka, nepřestávala jsem doufat, že se s ní ještě někdy spojím. Dlouho se to ovšem nedařilo. Až když jsem dostala ošklivou chřipku, máma konečně přišla. Vždycky jsem si myslela, že když člověku zemře někdo blízký, nějakým způsobem to pozná. Vycítí, že jeho energie z těla odchází. Matka zemřela před šesti lety. Roky jsem čekala,

Sama jsem prožila v dětství trápení s mámou. Nechtěla jsem být po ní. Jenže jsem selhala mnohem víc. Jako bych to slyšela ještě dnes. „Nejsi moc hezká, musíš být alespoň chytrá,“ říkávala mi máma, když mě nutila šprtat všechny předměty. Nebyla jsem hloupá, ale nároky své matky jsem nesplňovala. Ona byla sošná, krásná žena, chvilku si přivydělávala jako manekýna. Proto pro ni bylo asi zklamání,