Malý Toník nemluvil o ničem jiném, než o tom, že chce pejska. Pak se ale o něj nestaral. Vnutili ho mně. Netušila jsem, jak mi ten danajský dar nakonec pomůže. Které dítě by si nepřálo mít doma zvířátko, že? Náš Toník nebyl jiný. Neustále loudil, že chce pejska a dušoval se, jak se o něj bude starat. Když mu bylo pět let, tak rodiče konečně přemluvil. Pořídili mu štěňátko, kterému dali jméno Ma

Byla jsem puťka a ve škole si nechala všechno líbit. To se ovšem změnilo, jakmile přišla chvíle, kdy jsme se po letech zase všichni setkali. Je mi přes šedesát let a jsem už dávno vyrovnaný člověk. V mém mládí a dětství tomu tak ale nebylo. Jistě na tom měla vinu výchova. Byla jsem třetí ze čtyř dětí a moje sebevědomí bylo na bodě mrazu. Vyrůstala jsem totiž v poměrně chudé rodině, a navíc j

Můj syn Petr byl vždycky takový tichý moula, nemohla jsem se dívat na to, jak mají jeho děti odmalička radši mámu. Musela jsem to změnit. Brát se nemuseli, syn Petr si našel Alenu v tanečních a chodili spolu tři roky, než se vzali. Měla jsem ji celkem ráda, znala jsem její rodiče a byla to dobrá rodina. Jenže už po narození první vnučky se ukázalo, jaká Alena je. Začala si Elišku uzurpovat pro

Je to bolestivé. Říká se, že blesk neudeří do stejného místa dvakrát. Mne však do srdce zasáhl trojitě. Dnes by Kamilce bylo 55 let. Jaká by byla? Co by dělala? Kolik by měla dětí? I když se svým dítětem strávíte pár týdnů, stejně se vám tak vryje do paměti a vy si říkáte, jaké by to děcko bylo. Kamilka přišla na svět s vrozenou vadou. Ji údajně způsobilo to, že jsme s manželem měli neshody Rh

Dana je moje jediné dítě. Byla jsem na ni sama, proto jsem jí chtěla dopřát vše, po čem toužila. Dnes poznávám, že to asi byla chyba. S tatínkem Dany jsme byli krátce. Opustil nás, když jí byly necelé dva roky. Sice platil alimenty, ale jinak se o dceru nezajímal. Založil si novou rodinu a ta původní mu byla ukradená. Bohužel ani po letech, kdy se Dana rozhodla vyhledat otce, neměl zájem. Jen j

Radek byl můj starší bráška. Velký ochránce. Měla jsem v něm oporu. Po celý život. Bohužel ten jeho. Radek byl jiný než puberťáci v jeho věku. Nikdy jsem nevycítila, že jsem otravný harant, když mě musel pohlídat, jít se mnou na pouť, vyzvednout ze školy, zatímco by mohl běhat venku s kamarády. Nejmilovanější bráška Když jsem se narodila, tak se prý tatínka stále ptal, kdy se půjde podíva

Při stěhování se nám rozbilo zrcadlo. Mělo to katastrofické následky. Přesvědčili jsme se, že střepy nepřinášejí vždy štěstí! Jistě to také dobře znáte – říká se, že černá kočka přes cestu nosí smůlu, že pátek třináctého je nešťastný, a bylo by proto tedy lepší raději vůbec nevycházet z bytu, a nebo že rozbité zrcadlo předpovídá sedm let neštěstí. Někteří lidé takovýmto pověrám věří a řídí se p

Byla jsem psychicky na dně a musela jsem vyhledat lékařskou pomoc. Pak jsem ovšem potkala v parku záhadného muže. Prokousávala jsem se zrovna náročnou životní etapou. Byla jsem čerstvě po rozvodu, dcera se odstěhovala k příteli na opačný konec republiky a tatínek ležel ve špitále s vážnou nemocí. Psychicky jsem to nezvládla. Brala jsem antidepresiva a cítila jsem se hodně mizerně. Jediné, co mi

Stále jsem na jeho kolegyni poslouchala jen chválu. Proti ní jsem nebyla vlastně vůbec nic! Manžel se jen rozplýval. Měla jsem už toho obdivu právě dost! Proč si mě tedy bral? Na rozvod to nebylo, ale na nějaké pěkné soužití taky ne. Manželovi klepala šedesátka na dveře, a mně bylo dokonce o tři roky víc. Věkový rozdíl u nás nikdy nebyl problém a na vrásky se nehledělo. Na jeho ani na moje. A m

Mé štěstí netrvalo ani rok. Trvalo, než jsem příteli odevzdala všechny peníze a prodala kvůli němu i zahrádku. Potom se začal poohlížet jinde. Byl okouzlující a splňoval všechny moje neskromné požadavky. Jak je možné, že mě nenapadlo, že je vlastně divný? Vždyť všichni mají nějaké špatné vlastnosti nebo zlozvyky. On ne. Byl to prostě ideál! A to jsem ho ani nehledala. Našel si mě sám. Už to, ze