Nikdy jsem nevěřila na nějaké věci mezi nebem a zemí. Možná jsem se bránila, protože v naší rodině se opakovaly tragédie. Jen co sahá paměť historek naší rodiny, tak vím, že prababička se oběsila, druhá s pradědou zemřeli při tragické autonehodě. Babička spolykala prášky na spaní. Bohužel jsem tyto příbuzné chtěla následovat, když mi tragicky zahynul syn. Viděla jsem to. Byla jsem u jeho posled

Mezi člověkem a přírodou existuje zvláštní spojení. Stačí se mu jen otevřít. V přírodě mám dva stromy, ze kterých čerpám energii! K myšlence na to, že bych mohla komunikovat s přírodou, konkrétně se stromy, mě přivedla Martina, kamarádka, která se zabývá ezoterikou už dlouhá léta. Prožívala jsem nešťastné období Viděla na mně, jak jsem unavená životem. Bylo to zrovna v období, kdy se mi v

Každý z nás někdy zažil něco, pro co neměl jasné vysvětlení. Ke mně se na hřbitově připojil duch čerstvě pohřbené dívky. Jsem velmi empatický a citlivý člověk. Umím se do druhého vcítit tak, že mám někdy dokonce pocit, že zřetelně vnímám jeho pocity. Je to jeden z důvodů, proč se lidem raději vyhýbám. Děsí mě to natolik, že raději vyhledávám samotu. Ze všeho nejraději chodím do lesů nebo na hřb

Vždy jsem věřila, že smrtí život nekončí. Jeden tajuplný zážitek na hřbitově mě přesvědčil o tom, že mám pravdu. Největší klid jsem nacházela vždycky na hřbitově. Už jako mladá dívka jsem tam chodila často přemýšlet a malovat. Brzy jsem náš hřbitov na kraji města velmi důvěrně znala, a tak jsem se dokonce začala starat o hroby, které už nikoho nezajímaly. Takových tam byla spousta – neudržovaný

Vždycky jsem se považovala za docela tolerantní. S příchodem mých snach jsem se ale změnila. Musím se hodně držet, abych se s nimi nepohádala. Odjakživa jsem nesnášela omšelé vtipy o zlých tchyních. Ze svého okolí jsem věděla, že nejsou vůbec pravdivé. Moje kamarádka Věruška byla se svojí snachou v naprosté pohodě a měla ji ráda jako dceru. Dokonce vždycky stála na její straně, když se málem s 

Nic mě netěšilo ani nebavilo. Až věštba, které jsem se zprvu smála, mě opět přivedla k životu. Díky ní si vychutnávám každý den! Každý má občas špatnou náladu. Já ji ale měla tak často, že už tu lepší jsem si ani nepamatovala. Nějak se mi prostě nedařilo nastartovat. Neměla jsem k tomu žádný důvod. I moje kamarádky si toho všimly a konstatovaly, že mi ta moje nenálada vůbec nesluší. Nic mě n

Sama tomu propletenci sotva rozumím. Můj manžel mi zahýbal s paní, která se nyní stala mojí tchyní, protože jsem si vzala jejího syna! Vdávala jsem se skoro ve čtyřiceti a děti jsem stihla porodit tak tak. Manžel byl o dost starší, skoro o patnáct let. Nebyla to žádná osudová láska, spíš takový sňatek z rozumu. Oba jsme toužili po rodině, zázemí a všem, co k tomu patří. Oba jsme byli dost osamě

Z práce, kterou dosud moje dcera milovala, chodila stále utrápenější. Chvíli se vytáčela a potom se přiznala, že po ní šéf vyžaduje sex! Vždycky jsem vedla svoje děti k pracovitosti. V domácnosti mi musely pomáhat a později chodit přes prázdniny na brigády. Neuškodilo jim to a dovedly si obě vážit peněz. Nikdy jsem jim nenutila, že musí jít na vysokou nebo mít alespoň maturitu. Vždyť dobré řeme

Ten den jsem prožila snad nejhorší chvíle ve svém životě. Zároveň jsem ale potkala svou životní lásku. Ihned po škole jsem nastoupila jako učitelka do mateřské školky. Ta profese mě bavila, navíc jsem měla skvělou starší kolegyni, která mi hodně pomáhala. „Zítra mám volno, musíš to tu zvládnout sama,“ řekla mi však jednoho dne s ustaraným výrazem. „Neměj strach, to zvládnu,“ uklidnila jsem ji.

Šla jsem za hlasem svého srdce a rozum nechala za sebou. Život mi za to uštědřil pořádnou lekci. O všechno jsem přišla a jen těžko jsem to získávala zpět. V mládí jsem se hrnula do manželství jako smyslů zbavená. Stačilo jen poznat Miloše, do kterého jsem se zamilovala tak, že jsem už po naší první schůzce slyšela v hlavě znít svatební zvony. Když se zamiluji, jsem zkrátka jako vystřelená dělov