Dana je moje jediné dítě. Byla jsem na ni sama, proto jsem jí chtěla dopřát vše, po čem toužila. Dnes poznávám, že to asi byla chyba. S tatínkem Dany jsme byli krátce. Opustil nás, když jí byly necelé dva roky. Sice platil alimenty, ale jinak se o dceru nezajímal. Založil si novou rodinu a ta původní mu byla ukradená. Bohužel ani po letech, kdy se Dana rozhodla vyhledat otce, neměl zájem. Jen j

Radek byl můj starší bráška. Velký ochránce. Měla jsem v něm oporu. Po celý život. Bohužel ten jeho. Radek byl jiný než puberťáci v jeho věku. Nikdy jsem nevycítila, že jsem otravný harant, když mě musel pohlídat, jít se mnou na pouť, vyzvednout ze školy, zatímco by mohl běhat venku s kamarády. Nejmilovanější bráška Když jsem se narodila, tak se prý tatínka stále ptal, kdy se půjde podíva

Při stěhování se nám rozbilo zrcadlo. Mělo to katastrofické následky. Přesvědčili jsme se, že střepy nepřinášejí vždy štěstí! Jistě to také dobře znáte – říká se, že černá kočka přes cestu nosí smůlu, že pátek třináctého je nešťastný, a bylo by proto tedy lepší raději vůbec nevycházet z bytu, a nebo že rozbité zrcadlo předpovídá sedm let neštěstí. Někteří lidé takovýmto pověrám věří a řídí se p

Byla jsem psychicky na dně a musela jsem vyhledat lékařskou pomoc. Pak jsem ovšem potkala v parku záhadného muže. Prokousávala jsem se zrovna náročnou životní etapou. Byla jsem čerstvě po rozvodu, dcera se odstěhovala k příteli na opačný konec republiky a tatínek ležel ve špitále s vážnou nemocí. Psychicky jsem to nezvládla. Brala jsem antidepresiva a cítila jsem se hodně mizerně. Jediné, co mi

Stále jsem na jeho kolegyni poslouchala jen chválu. Proti ní jsem nebyla vlastně vůbec nic! Manžel se jen rozplýval. Měla jsem už toho obdivu právě dost! Proč si mě tedy bral? Na rozvod to nebylo, ale na nějaké pěkné soužití taky ne. Manželovi klepala šedesátka na dveře, a mně bylo dokonce o tři roky víc. Věkový rozdíl u nás nikdy nebyl problém a na vrásky se nehledělo. Na jeho ani na moje. A m

Mé štěstí netrvalo ani rok. Trvalo, než jsem příteli odevzdala všechny peníze a prodala kvůli němu i zahrádku. Potom se začal poohlížet jinde. Byl okouzlující a splňoval všechny moje neskromné požadavky. Jak je možné, že mě nenapadlo, že je vlastně divný? Vždyť všichni mají nějaké špatné vlastnosti nebo zlozvyky. On ne. Byl to prostě ideál! A to jsem ho ani nehledala. Našel si mě sám. Už to, ze

Vysnila jsem si venkovský ráj, ve kterém opravdu žiji. A co je na tom nejkrásnější? Mám tu i láskyplnou společnost. Jako holka z města, která celé mládí strávila v panelákovém bytě, jsem měla jeden obyčejný sen. Snila jsem o tom, že až se jednou provdám, postavíme si s manželem domek a usadíme se na venkově. Nebo si alespoň pořídíme chatku a na ní budeme trávit každý víkend. Vize to byla dokona

Vyjela jsem s kamarádkou na krátký pobyt do lázní. Při ubytování jsme zjistily, že nám v pokoji kape topení, tak jsem to šla nahlásit na recepci. Objevil se údržbář, závadu odstranil a při odchodu se na mě dlouze zadíval. „Určitě ses mu líbila, Jano, když se na tebe tak díval,“ prohlásila kamarádka. „Možná jsem mu připadala povědomá, stejně tak on mně,“ odpověděla jsem. Když jsem se druhý den v

Dnes je skutečně jiná doba, než jsem zažila já. Za co by kdysi člověka lidé odsoudili, dnes nikomu nepřijde jako podivné. Dcera Kačenka je vychovatelka v mateřské školce, dětí má kolem sebe plno, ale vlastní jen jedno. Manžel od ní odešel, když byly Haničce tři roky. Nebylo mi jasné, co ten člověk v životě chce, když má takovou hodnou ženu a krásnou dceru. Jako babička jsem se snažila hlídat a 

O nejlepší kamarádku jsem nechtěla přijít za žádnou cenu. V hlavě se mi tudíž zrodil fantastický plán. Nefungoval ale navěky... Bylo to přátelství na život a na smrt. Byly jsme nerozlučné. Bydlely jsme ve stejné ulici, chodily spolu do školky, do základky i na střední školu. To už jsme řádily jako neřízené střely. Byly jsme přesvědčené, že naše přátelství nikdy neskončí. Ostatně, copak může přá