Lásku jsem jí přála, ale ne s tímto chlapem! Můj soused byl totiž nenapravitelný sukničkář. Jenže ona jeho chyby nechtěla vidět. Mého bratra prý má pořád ráda, ale, když tak náhle tragicky odešel, zůstala sama. A tak se stala možnou obětí našeho souseda. Všimla jsem si mnohokrát, že si můj soused vodí domů spoustu ženských. Vše podle jeho plánů Měl snad každých pár měsíců jinou. Mohlo mu

Když jsem zjistila, jaký Petr je, rozešla jsem se s ním. Řekla jsem si, že mi nestojí za to, abych kvůli němu uronila byť jen jednu slzu. Můj ex přítel nebyl moc dobrý člověk. Bohužel jsem to zjistila až po dvou letech. Přesně tak dlouho mi trvalo, než jsem sundala růžové brýle. Dva roky jsem byla zamilovaná a nevšímala si varovných signálů, neposlouchala jsem okolí. Viděla jsem jenom svého pří

Manžel od nás odešel, když byla naše dcera Eliška ještě malá. Nechtěla, abychom zůstaly samy, a tak si usmyslela, že mi najde ženicha. Dcera mi zhruba od svých sedmi let dohazovala nápadníky. Asi to zní jako legrácka, ale pro mě to byl horor. Jsem nesmělá, kdyby moje holčička zdědila mou povahu, ani ve snu by ji nenapadlo zásobovat mě potenciálními ženichy. Naplňovalo mě hrůzou, když jsem uslyš

Hrála jsem komedii, abych na sebe upoutala pozornost a vzbudila lítost. A hlavně se vyhnula práci. V kolegyni Jindřišce jsem našla dokonalou oběť. Už jako dítě jsem dokázala pěkně simulovat, abych se vyhnula svým povinnostem. Měla jsem na to talent. Pochopila jsem, že jen tak se mi dostane zasloužené pozornosti rodičů. Posléze jsem se naučila manipulovat s city svých učitelů a poté i nadřízenýc

Každý muž se za ní otočil. Když jí přišel můj první dopis, začala podezírat kdekoho. Snadno jsem ji přesvědčila, že je obětí šíleného maniaka. Když k nám Klára nastoupila, byla rozvedená, zato ale atraktivní. Těšila se na nový život, na novou práci a nový byt. Nedala se přehlédnout, když vešla, celá místnost se rozzářila. Přitahovala na sebe pozornost. Nemohla jsem neslyšet ty pochvalné pozn

Myslela jsem si, že ten domek znám jako své boty, vždyť jsem v něm také vyrostla. Když ale maminka zemřela, začaly se dít velmi podivné věci. Ikdyž jsem vyrůstala ve starém domku na vsi, žádné paranormální jevy tam nikdy neprobíhaly. Nikdy jsem proto nevěřila na duchy ani na jiné nevysvětlitelné jevy. Jednoduše proto, že jsem nic takového nikdy neviděla. Až po maminčině smrti se vše změnilo. Po

Byli jsme mladí a až příliš troufalí. Chtěli jsme si promluvit s duchy našich blízkých. Takovou zkušenost bych ale nikomu nedoporučovala. Tehdy mi bylo třináct let, když mi zemřela babička, kterou jsem měla velice ráda. Neměla jsem moc kamarádek, ráda jsem trávila čas sama. Ráda jsem si četla, malovala a vyšívala, vždy v klidu v tichosti domova. Ven jsem chodila pouze se starší sestrou Adélo

Objeví se vždy znenadání a pak zase zmizí. Muž v černém, který za mnou chodí jako temný stín. Nevím, jestli je to můj anděl, nebo sám ďábel! Odjakživa jsem milovala přírodu a ráda se už v dětství procházela sama lesem, loukou nebo podél potoka za naším domem. V dětské fantazii jsem si vytvořila svůj svět plný víl a kouzelných bytostí a zapomněla vždy na okolní svět. Na školním výletě ve druh

Vzpomínky někdy bolí, však to znáte. Občas se podaří je zahnat, jindy to nejde, a tak se do nich ponoříte jako do řeky. Byla to první láska jak má být, se všemi těmi nezbytnými kulisami a klišé, jako jsou zadumaná řeka a temně hučící jez, stará pramice, do níž mírně zatéká, louka posetá kopretinami, až z kopce vypadá jako bíle puntíkovaná. Krajkové mráčky táhnoucí oblohou nad letitým, oprýsk

Tehdy jsem ještě studovala na vysoké škole. Naskytla se možnost vyrazit na Slovensko na studijní pobyt, to jsem ovšem netušila, jak moc mi tato cesta změní život. Tehdy jsme byli ještě jedna země, přece jen to ale byla dálka, takže jsem to vnímala jako zpestření, že někam vyrazím. Cítila jsem, že potřebuji nějakou změnu, a toto byla příležitost, jak poznat něco nového. Přece jen jsem ještě bydl