Maminka mi zemřela v době, kdy jsem byla malá, a tak mě vychovával tatínek sám. Občas nám přijela pomoci teta, ale nebylo to z lásky, ale z vypočítavosti. Moje maminka zemřela ve třiceti letech. Mně bylo akorát deset let, když jsme zůstali s tátou sami. Tatínek to velmi těžce nesl. Byl o dvacet let starší než máma, a tak ho nikdy ani nenapadlo, že by snad ona mohla odejít dřív než on. Nebyl na

Síly mi ubývaly, lékaři nedokázali přijít na to, co mi chybí. A tak mě kamarádka zavedla do kouzelného obchůdku. V době, kdy jsem se dostala do zdravotních problémů, jsem si potvrdila, že lidský organismus si dokáže sám říct nejlépe, co potřebuje. Bylo mi padesát, když se mi najednou začalo nedostávat sil a energie. Spolu s tím vymizel i úsměv na tváři a radost ze života. Nechala jsem si udě

Ta písnička o rozkvetlých lípách mě jako holčičku dojímala. Vzpomněla jsem si na ni i mnohem později v dospělosti, a to mi mohla její slova srdce utrhnout. Tu písničku milovala moje babička, moje maminka a kdysi i já. Zpívala ji, pokud si dobře pamatuji, Jarmila Veselá. Byla to píseň plná naděje, vyprávěla o dívce, která čeká na svého milého. Ten je bůhvíkde, ale zřejmě se vrátí – až rozkvetou

Když mé kamarádky řešily nevěry, vždy jsem si v duchu gratulovala k manželovi, kterého víc zajímaly jeho koníčky než pěkné ženské! Jak jsem se pletla! S Tomášem jsme spolu byli už pár let, ale vždy jsem si myslela, že máme výjimečný vztah. Žádné větší problémy jsme nikdy neřešili, vycházeli jsme si v klidu vstříc a měli jsme se rádi. Alespoň jsem si to myslela. Děti jsme neměli, protože např

Po sedmi letech upadl náš vztah do všedního stereotypu. Museli jsme něco vymyslet, aby naše manželství neskončilo. S Mirkem, mým manželem, jsme byli celkem asi sedm let. Náš vztah byl vždycky normální a harmonický. Oba jsme kliďasové a nikdy jsme se moc nehádali. Případné rozdílné názory a z nich pramenící spory jsme si vždycky v klidu vyříkali. Co si pamatuji, tak na mě Mirek ani nikdy nezv

Jsem tak nějak zatížená na květiny. Která z nás není? Nemusím karafiáty, protože těch jsem si stačila užít dost a dost. Všechny si to nejspíš pamatujeme. Všechny jsme je dostávaly i s ručníkem nebo utěrkami jako dárkem. A někdy tomu dali korunu naši manželé, když je přinesli ovadlé, stejně jako byli i oni. Ale ostatní květiny doslova miluji, možná, jednou, i ty karafiáty vezmu na milost, ale

Ocitla jsem se bez příjmu, ale synovi si netroufám říct o peníze. Přestože je v práci úspěšným manažerem, celou domácnost financuji sama. Potřebovala bych, aby mi byl oporou. S manželem jsme se rozvedli před dvanácti lety, našel si mladší. Máme syna, který je dávno dospělý, letos mu bude dvaatřicet. Mám nekonfliktní povahu a bojím se mu cokoli říct. V dětství býval hodný, i když poněkud tvrdohl

Do tajemného lesa jsme se vydali jen na houby. Před bouřkou jsem se ale schovala ve staré štole. To, co jsem tam potkala, mě k smrti vyděsilo. S mým přítelem Jiřím jsme se kdysi vydali do bývalého lomu na severu Čech. Bylo to zajímavé místo, o němž mi vyprávěl otec. S kamarády tam zažili v mládí podivný příběh. Jeden z nich se tam ztratil a dva dny ho hledali. Až se objevil v místní hospodě

Svým dětem jsem lhala a do lží se více a více zamotávala. Pravda ale vyšla najevo. Bylo těžké získat zpátky jejich důvěru. Kdybych s Jindrou tenkrát jela, nic by se nejspíš nestalo. Kdybych se s ním ráno nepohádala... Kdyby, kdyby… Neřekla jsem totiž dětem tehdy pravdu, ale vymyslela si, že tatínek odjel do ciziny a v zemi, kde pracuje, jsou telefonáty moc drahé, proto nám nevolá. Naštěstí d

Před několika lety se mi cestou z Budapešti stalo něco podivného, na co nemohu zapomenout. Celou dobu mě totiž sledoval záhadný černý vůz, podobný vozu pohřebnímu. Nerada řídím v noci. A když nemusím, do auta večer zásadně nesedám. Proto jsem nebyla nadšená, když mě v práci poslali na služební cestu až do Maďarska. Naštěstí jsem autem necestovala sama, na služební cestu byl se mnou vyslán i jed