Pochopila jsem, že lidem udělá největší radost cizí neštěstí. Kdykoliv se mi dařilo, postarala se nějaká „dobrá duše“ o pomluvu, aby mi uškodila. Od dětství jsem se snažila, aby mě měli všichni rádi. Myslela jsem si, že toho dosáhnu tím, že se budu pilně učit, budu slušná, ochotná a laskavá. Naše rodina žila po mnoho generací v domě na vsi. Všichni tam jsme si, jak se říká, viděli vzájemně do t

Byla tma jako vy pytli a my nevěděli, kde bychom složili hlavu. Opuštěné stavení se zjevilo před námi jako zázrakem. Vstoupili jsme dovnitř. Obloha byla plná hvězd a měsíc se chystal dorazit do zářivého úplňku. S tehdejším partnerem jsme rádi v době svého mládí jezdili na výlety, toulali se přírodou se psem a užívali si života. Tak tomu bylo i tentokrát. Místo, kde jsme se chtěli uložit ve spac

Budoucí manžel mi vyprávěl neuvěřitelný příběh. Myslela jsem si, že si vymýšlí. Zavedl mě na to místo za úplňku. Od té doby tomu věřím. Příběh jsem neprožila sama, mám dva svědky, manžela Tondu a bratra Vencu. Bylo to v době, kdy jsem začala s Tondou chodit. Byli jsme ještě tak mladí. Abych s ním nezůstala sama, posílali se mnou rodiče na rande mého mladšího bratra Vencu. Seděli jsme u rybníka

Věřila jsem, že si jsme s manželem souzeni. Pozdě jsem zjistila, že si mám na znamení při výběru lidí ve své blízkosti dávat daleko větší pozor. Bylo mi sedmnáct, přivydělávala jsem si na brigádě v jedné paštikárně a tam jsem potkala kluka, černovlasého s modrýma očima. Hned jsem se do něho zamilovala až po uši. Rodiče z toho nebyli nadšení, protože si představovali pro mě jiného manžela. Studo

Moje babička říkala, že perly přitahují slzy. Když koupil syn své dívce prsten s perlou, lekla jsem se. Neštěstí na sebe nedalo dlouho čekat. Když se zamiloval náš první syn Radek, koupil své vyvolené zásnubní prstýnek s briliantem. Byl to krásný dar, který jim přinesl štěstí. Prstýnek z lásky má už takovou moc. Jejich svatba byla zalitá sluncem a také se jim do roka narodila Adélka a dva roky

Věřila jsem, že se s Lubošem vezmeme. Bydleli jsme spolu, měli jsme dobře placená zaměstnání, cestovali a plánovali svatbu na zámku. Byla jsem tak pyšná, když jsem Luboše získala! Chtěly ho všechny holky, byl úžasný, mohl si vybírat. Vybral si mě. Hodili jsme se k sobě, zdálo se, že jsme se jeden pro druhého narodili. Oba dva jsme milovali krásné věci, měli jsme podobný vkus, líbila se nám stej

Cikánka mi za sto korun kdysi předpověděla, že se někdy kolem pětačtyřicátých narozenin ocitnu na dně. Nemýlila se. Bylo to se mnou zlé. Odmalička jsem postonávala. Táhlo se to až do dospělosti. V pětačtyřiceti jsem putovala do invalidního důchodu, to se přidaly časté epileptické záchvaty. Chodit do zaměstnání bylo vyloučeno. A já chodila do práce ráda. Neuměla jsem si představit, co si doma po

Bývala jsem vždycky spíš taková ta ženská od rány. S nikým a s ničím jsem se totiž moc nepárala. Pak se mi život tak nějak zamotal. Když jsem zjistila, že Roman, můj manžel, je nějak zádumčivý a drží se zpátky od všeho, a hlavně ode mne, bylo mi jasné, že se něco děje. Začala jsem tušit problémy. Měl všechno Nevím, co mu doma chybělo. Měl přece veškerý servis. Dokonce jsem po něm nechtěla

Díky mé mladší sestřičce se mi konečně podařilo sblížit s tím, koho jsem tolik milovala. Dodnes jí za to děkuji. Být starší sestrou je ta největší otrava na světě, přesně to jsem si tehdy, před více než třiceti lety, říkala. Bylo mi sedmnáct let, rodiče měli stále hodně práce a já jsem musela často hlídat svou o deset let mladší sestru Jitku. Nepochopte mě prosím zle, měly jsme se rády. Avšak k

Po smrti milovaného manžela pro mě život ztratil smysl. Neměla jsem už pro koho žít. Jedna cesta na poštu ale všechno změnila. S mým milovaným Lubošem jsem se poznala kdysi dávno na jedné vesnické zábavě. Bylo mi čerstvých dvacet let a kamarádi mě pozvali, abych s nimi šla na pálení čarodějnic. Zpočátku se mi nechtělo, nikdy jsem totiž nebyla úplně společenský typ, raději jsem si doma četla zam