Jednou jsem zasáhla do pranice malých kluků, kteří hráli kuličky. Jeden z nich mi dal svou skleněnku na památku. A štěstí si mě opravdu našlo! Když jsem zůstala sama s dětmi, nebyla to lehká doba. Měla jsem se co ohánět, ale brala jsem si ke své práci různé brigády, aby děti nepocítily chudobu, co se nám přilepila na paty. Někdy to bylo těžké, když jsem měla doma jen rohlíky a kolínka, která se

Nemohla to být náhoda. Zlé zjevení na dně šálku kávy se objevilo už dvakrát a dvakrát jsem poté oplakávala smrt někoho blízkého! Nedokážu vyjádřit ten zvláštní pocit, když se mi to stalo poprvé. Bylo mi asi třináct let. U obce, kde bydlím, se stalo vlakové neštěstí. Tehdy při něm zahynulo hodně lidí. Celý vagon motoráčku byl zdemolován. Trasa vlaku vedla poblíž domu mých prarodičů, kde jsme byd

Bezmezně jsem mu věřila, on byl ale bezcitný i k těm, kdo ho měli rádi. Zneužil mé dobroty, a já se ocitla v zoufalé situaci. Zachránil mě zázrak! Bratrovi nikdy neodpustím! Velkou slabinou mého bratra byly ženy. Jak se mu nějaká líbila, nebyla pro něj žádná překážka dost velká. A ženy měly slabost pro něho, čehož využíval. I se mnou to uměl sehrát tak, že jsem mu na vše skočila. Byla jsem star

Každá žena si přeje být pro svého muže tou nejlepší. Já ale schytávám jen kritiku. Všechny bývalé ženy mého partnera byly prý lepší než já. Když mi zemřel manžel, byla jsem zoufalá. Říkala jsem si, že za něho náhradu nenajdu nikdy. Přesto mě později ani nenapadlo dávat to najevo byť jen náznakem svému dalšímu partnerovi. Je to taky fajn chlap, jedno mě ale neskutečně ničí. Pořád mi předhazuj

I když mám štěstí na skvělého partnera, v jednom se neumíme shodnout. Kde a jak strávíme letní dovolenou. Na chalupě, nebo u moře? Jedno lidové pořekadlo říká, že protiklady se přitahují. Asi na tom hodně je, protože já a můj partner jsme odlišné povahy. Zato se skvěle doplňujeme. Už při prvním setkání jsme se přitahovali jako magnety. To nám vydrželo dlouhých třicet let. Stále se milujeme a st

Chlap má mít koníčka, aby nechodil za ženskými a do hospody. To je moudrá rada! Jenže někdy je hospoda lepší, než aktivní muž v domácnosti. Stále to slyším, jak mého Pepíka před lety všechny ženy opěvovaly a říkaly, jak jsem si dobře vybrala. Nebaví ho hospoda, nebaví ho kamarádi, nebaví ho ani jezdit na dovolenou do ciziny. Prostě byl vždy nejraději doma. Jeho životní motto by mohlo znít: „Všu

Zatvrdila jsem se a řekla si, že si už do života žádného chlapa nepustím. Potom jsem našla přede dveřmi kytici lučního kvítí. Všechno začalo tak, že jsem napochodovala ve Štěchovicích na parník. Doprovázel mě můj tehdejší kluk, a musela bych se hluboce zamyslet, abych si vzpomněla, jak se jmenoval. Měla jsem jich fůry. Byly to však samé nezávazné známosti, nic vážného. Věděla jsem, že až to bud

Bála jsem se, že se mi hroutí manželství. Manžel byl tak zaneprázdněný, že jsme se skoro nevídali. A tak jsem si vyšla na víno se sousedem Jardou... Děti vyletěly z hnízda. V té době jsem se cítila pod psa, a nejen kvůli tomu. Připadalo mi, jako bychom s manželem najednou ztratili společnou řeč. Po práci často zamířil na fotbal, trénoval dorost. V úterý, ve čtvrtek a někdy i v pátek se vracíval

Vždy jsem věděla, že hezké ženy to mají snazší. Proto jsem tuto myšlenku chtěla vnuknout i mé dceři. Bohužel. Sama jsem poznala, jak je snazší, když koketujete s muži. Jak je fajn, když se vám dvoří, můžete si pak vybírat vhodného partnera. Měla jsem k tomu však i předpoklady. Hubenost především Lidé z mé strany rodiny byli štíhlí, navíc jsme byli i sportovně založení. Můj muž také rád sp

Iva jsem potkala až po čtyřicítce. Do té doby jsem myslela, že každý chlap musí být jen prevít. On byl však jiný. Byla to náhoda. Ivo tenkrát dojel do hospody ve vsi, kde jsem byla na chalupě. Nečekané setkání Normálně jsem do těchto zařízení nechodila, pozvali mne však sousedé. S Ivem jsme do sebe vrazili na schodech, já zakopla a on mě chytil do náruče. Romantika, že? Byl jiný, i kdy