Vždycky jsem měla plnou peněženku drobných a nevěděla, co s nimi. Potom mince začaly ubývat. Byla to záhada. Nakupovala jsem stále na stejném místě a taky celkem podobný sortiment. Přestože mi vždycky zbývalo hodně kovových mincí, nyní jsem jich měla v peněžence sotva pár. Samozřejmě mě napadlo, že někdo má moje podivné ztráty na svědomí, ale kdo? Viníka jsem hned nenašla První mě napadla

Bylinkářka, která se nedávno přistěhovala do našeho města, měla výbornou pověst. Prý dokáže pomoct každému, kdo to potřebuje. Byla to taková sympatická ženská, ale budila respekt. Když jsem se k ní konečně dostala na řadu, beze slova jsem zaplatila spoustu peněz, jen abych od ní získala ty její zázraky. Nějaké odmlouvání nebo diskuse nebyla možná. Prostě se mi podívala do očí a taky na jazyk, k

Pozvánka na sraz spolužáků po čtyřiceti letech ve mně vyvolala ty nejhorší vzpomínky. Ve třídě mě všichni měli za otloukánka a šeredu. Nejhorší bylo, že rodiče o tom nechtěli ani slyšet. Prý musím něco vydržet! Bylo to k nevydržení a nikde jsem neměla zastání. Ve škole mě zatím oslovovali: Ty šeredo! a já si na to opravdu zvykla. Někdy jsem si říkala, že to snad ani nikdo z nich nemyslí vážně,

K našemu velkému překvapení jsem porodila dvojčata. Po půl roce manžel neunesl starost o dvě uplakané dcery a utekl. Sice jsem měla břicho jako sud a sotva chodila, ale jinak jsem celé těhotenství zvládala dobře. Měsíc před termínem se mi císařským řezem narodily děti. K mému šoku dvě. Po celou dobu v porodnici jsem přemýšlela nad systémem, se kterým zvládnu péči o dvě holčičky. Sice mi bylo už

Nebyla jsem ten typ ženy, která věří, že její osud je napsán v horoskopu nebo že jí karty ukážou cestu. Nikdy jsem nebyla ošklivé káčátko. Patřila jsem mezi průměrně hezké dívky a o nápadníky jsem neměla nouzi. Přesto mé vztahy neměly příliš dlouhého trvání, a pokud ano, tak spíš nikam nevedly. Když už mi bylo přes 30 let, začala jsem být nervózní, protože jsem logicky toužila po dětech a úplné

Když Marta slavila své čtyřicáté narozeniny, vypadalo to spíš jako funus. Dobře jsem tehdy věděla, co moji milovanou holčičku trápí, ale pomoci jsem jí, bohužel, neuměla. Nastaly zlé časy, kvůli dceři. Když slavila čtyřicáté narozeniny, vypadalo to spíš jako pohřeb než jako oslava. Přispělo k tomu i podzimní počasí. Nepomohlo ani víno, ani kávovar, který dostala darem ode mě a manžela, ani svet

Zamilovala jsem si ten dům už na fotografii, která byla zveřejněná u inzerátu. Něčím mě přitahoval, vyzařovala z něj zvláštní síla, dávné tajemství... S manželem jsme si říkali, že musí být ta fotografie domu barevně upravená v počítači, ty barvy byly neskutečné. Dlouho jsem si ji prohlížela, cosi mě na ní fascinovalo, kupříkladu to, že v podkrovním okně na tom snímku někdo stál. Snad bývalý m

Sny se mi moc často nezdají, když ale přijdou, tak stojí za to! Na tenhle nikdy nezapomenu, svíce mého života v něm pomalu dohořívala. Kráčel jsem úzkou chodbou do podzemí. V ruce jsem držel svíci. Její plamínek vzdoroval průvanu, který nad mojí hlavou načechrával jemné pavučiny. Vůbec jsem netušil, proč jsem se vydal do nitra objektu, který jsem neznal. Byl jsem navíc bosý a na sobě jen pyžamo

Dávala jsem dceři dobrou radu své babičky, že se musí naučit dobře vařit, na to utáhne každého chlapa. Nevěřila mi, a tak přišla studená sprcha! Babička i maminka mi kladly na srdce, že se musím naučit dobře vařit, protože v tom spočívá šťastné manželství. U mě to tak opravdu bylo, můj muž si nemohl mou kuchyni vynachválit. Své dceři jsem ovšem marně radila. Ona měla svou hlavu, že její generac

Moje tělo selhalo, páteř dala výpověď a prognóza lékařů nebyla příznivá. Pak jsem odcestovala za sluncem a lékaři jenom žasli. S manželem jsme vychovali tři děti, byla jsem, věřím, dobrá máma i manželka. Přesto to bylo málo. Rozvedli jsme se. Najednou jsem byla sama, Jiří odešel za jinou ženou. Vůbec nevím, jak se to mohlo stát. Zpětně jsem si uvědomila, že mi to mělo být jasné, že v mém manžel