Měla jsem vnoučat víc, než si která babička může přát. Byla jsem šťastná a dávala to náležitě najevo. Přede všemi jsem ale tajila, že toužím po něčem jiném. Nahlas jsem to neřekla. Bylo to moje největší tajemství. Nikdy nevyřčené a s nikým nesdílené. Porodila jsem tři dcery a s manželem je vychovávala nejlíp, jak jsem dokázala. Každá holčička byla úplně jiná. Každá byla jiná Jedna se oblé

Rodinný miláček a oblíbenec měl jedno tajemství. Peníze prohrával v kartách. Aby neumřel hlady, musel krást. A bylo to lehké, nemusel se bát! Zjistila jsem to náhodou. Potřebovala jsem nějaký opravdu pěkný servírovací tác na dort. Slavila jsem šedesátiny a chtěla jsem se v zaměstnání trochu předvést. Pamatovala jsem si, že maminka jeden měla. S růžemi a zlacením. Byl jako nový, vždyť byl stále

Tvářila se jako moje nejlepší přítelkyně a udělala, co mi na očích viděla. Dokonce mi i půjčila peníze na plastiku, abych se manželovi zase líbila. Nikdo by mi nevěřil, jak dokázala být zlá. Vždyť jsme se znaly od školních let a sdílely spolu veškerá tajemství! A nebylo jich málo. Ona měla první dítě s jiným mužem než s manželem, a ten se o tom nesměl nikdy dozvědět. Zametala stopy Otěhot

Byla to pěkná potvora a netajila se tím. Neuplynul den, kdy by mi nevyhrožovala. Už jsem to nemohla snášet a rozhodla se to vyřešit. Ráno se mi dělalo nevolno od žaludku, když jsem si představila, co mě zase čeká. Už jenom to pomyšlení, že budu blízko tak podlého člověka, mě přivádělo k šílenství. A nemýlila jsem se. Sotva jsem dosedla ke svému stolu a vyndala lejstra, která jsem měla zpracovat

Před dovolenou jsem se chtěla trochu opálit, tak jsem šla k vodě. Kdyby nebylo pohotového plavčíka, mohla jsem přijít o život. Manželství mých rodičů bylo noční můrou. Z dětství si pamatuji jen jejich neustálé hádky a spory. Máma často obviňovala tátu z nevěry, a jak se ukázalo, měla pravdu. Když mi bylo deset let, už to nevydržel a odešel od nás k milence. Takhle má vypadat posvátný svazek

Po smrti manžela jsem se cítila často osamělá, proto jsem ani chvíli neváhala s oslovením sympatického muže. Poprvé jsem zahlédla toho zajímavého šedesátníka, jak ukázkově cvičí, když měl na sobě tmavě modré tepláky a vybledlou červenou mikinu se žlutým znakem. Osmělila jsem se a šla k němu. „Ahoj, já jsem Markéta, už vás tady delší dobu pozoruji,“ představila jsem se. „A já jsem František, pro

Byla jsem ještě dívka, která se ale ráda toulala po lesích. Zejména podzimní kouzlo mě lákalo do odlehlých míst. A tam číhalo i nebezpečí. Bylo mi třináct a bydlela jsem s rodiči a s  mladším bratrem Vaškem v bývalé hájovně. V tom věku je člověk romantický a citlivý. Ráda jsem trávila čas v lese, měla jsem oblíbené místo nedaleko skály, kde jsem se vždycky schovala celému světu. Brala jsem si t

Ty podivné zvuky děsily celou naší vesnici. Vycházely z opuštěné staré hrobky, ze které zmizel kamenný andělíček. Zloděj ho musel vrátit! Rány mě probraly ze zamyšlení. Stála jsem u hrobu svých rodičů a vzpomínala. Ten zvuk byl nepříjemný. A nebyl daleko. Vycházel z míst, kde stávaly staré, opuštěné hrobky po Němcích, kteří byli z kraje odsunuti. Už se smrákalo, bylo to až zlověstné. Z opačné

Můj důchod není žádná sláva. S penězi jsem nevycházela, musela jsem si rychle najít brigádu. A pak mi přišla do cesty nabídka, která mě zachránila. Protože jsem pracovala celý život jako knihovnice, dostala jsem také patřičný starobní důchod. Když mi přišel jeho výměr, měla jsem chuť brečet. I když se mě snažily děti podporovat, také neměly mnoho peněz nazbyt. Nejhorší to bylo na Vánoce. Najedn

Náš soused bydlel ve svém domku dlouho sám − jen se svým kocourem. Pak se ale bláznivě zamiloval a dělal jednu hloupost za druhou. Bylo to v dobách mého dětství. Bydlela jsem s rodiči na severu Čech. V domku vedle nás žil věčně posmutnělý soused Tonda, vdovec. Žena mu zemřela už dávno, a on byl od té doby sám. Staral se o domek, zahrádku a kocoura Matese. Ten s ním žil jako plnohodnotný člen ro