Koncem léta jsem se měla vdávat. Spolužačka Zuzana si přála poznat mého budoucího manžela, což jsem jí umožnila. Nechápala jsem, jak mi to mohla Zuzana udělat. Nebyly jsme nejlepší kamarádky, ale znaly jsme se dobře, chodily jsme spolu do třídy, myslela jsem, že je to normální, docela prima holka. Když však později došlo na lámání chleba, jasně mi naznačila, že mě ve skutečnosti nenáviděla. Zír

Lída byla moje nejlepší kamarádka, všude jsme chodily spolu. Byla fajn, ale tak krásná, že mi odloudila všechny kluky. Tedy, skoro všechny! Všechny kluky mi sebrala Lída. V jednu dobu jsem si říkala, že se nevdám právě kvůli své nejlepší kamarádce. Bylo to jako z nějakého filmu, na jehož konci zůstane hlavní hrdinka sama jako kůl v plotě a s pláčem odchází pustou silnicí mokrou od deště směrem

Štěstí mé dcery pro mě bylo nejdůležitější, a tak jsem jí chtěla pomoct najít ženicha. Nakonec jsem si toho prima mužského vzala sama. Když můj manžel zemřel, bylo mi tehdy necelých čtyřicet. Zůstala jsem se svou dcerou Zuzkou sama. Nebyly to lehké roky, třela jsem bídu s nouzí, abych nás obě dokázala uživit, a ještě Zuzce dopřát kvalitní vzdělání. Byla jsem na ni tak pyšná, když dokončila škol

Našli jsme ty malé drobečky před zimou v rohu naší zahrady a volali odborníkům, jak se o ně postarat. Všechny jejich dobré rady jsme ale bohužel neposlechli. Bydleli jsme v tu dobu s manželem a dětmi v domku naší babičky na okraji jedné obce ve středních Čechách. Neměli jsme mnoho peněz, babička žila ve svém domku sama a hodilo se, že o ni bude někdo pečovat a dohlížet, aby měla navařeno, ukli

Byla jsem tak povrchní! Posuzovala jsem muže podle vzhledu a toho, co mi říkali. Za všechny problémy, co jsem v životě měla, jsem si tak mohla sama. Bylo mi osmnáct, když jsem skočila na hezké řeči jednoho vojáka, který sloužil nedaleko naší vesnice v kasárnách. Byl to Slovák, moc pěkný a já se zamilovala. Hned jsem si myslela, že je to velká láska. Bohužel se to neobešlo bez následků, otěhotně

Byla jsem dobrá ve všem, a tak mi sebevědomí nechybělo. Každý má ale nějakou slabinu. A tou byl u mě tanec. Najednou jsem se nepoznávala. Patřila jsem k šikovným holčičkám, kterým šlo všechno. Docela hezky jsem malovala, dobře počítala a recitovala na soutěžích, školu jsem reprezentovala a byla jsem velkým oblíbencem učitelů. Taky jsem s velkým nasazením zpívala a tancovala, nikoli ale v nějak

Iva byla dlouho nemocná. Nezajímala jsem se o to, jak zemřela. Když jsem to zjistila, došlo mi, proč nemůžu v noci spát. Půl roku po smrti sestřenice Ivy mi teta, její matka, nabídla, abych šla bydlet do bytu, který po ní zůstal. Obracela jsem tehdy každou korunu, takže jsem na výhodnou nabídku kývla, přestože mi nebylo příjemné bydlet v bytě po někom, kdo nedávno zemřel. Nemoc se vrátila

Těšila jsem se, jak v novém domě provedeme drobné opravy a budeme tam spokojeně žít. Místo toho jsme ale zažili nadpřirozená setkání. Rekonstrukci starého stavení komplikovaly zásahy nadpřirozených sil. Naše plány se nedaly uskutečnit, protože se nelíbily duchům zemřelých. V přestavbě našeho nového domu nám bránily tajemné přízraky. Hned po první noci strávené v domě nás začaly pronásledovat po

Můj tatínek byl profesí lékař. A jednou zachránil muže, u něhož pak lidé říkali, že jej osud pro mne vybral. Bohužel jsem poslechla. Tatínkovi jsem odmala někdy asistovala v ordinaci. Tedy asistovala… Podávala jsem nástroje, dávala pacientům lentilky jako léky a oni se rozplývali, jak jsem roztomilá. Možná ale i to pomohlo k jejich uzdravení. O tom ale psát nechci. Jednou jsme se s otcem při

Kdykoli se s někým pohádám, ten onemocní. Chtěla jsem vědět, proč tomu tak je, tak jsem navštívila kartářku. Poprvé jsem si uvědomila, že je se mnou něco špatně, když mi bylo třináct let. Tehdy mi náhle zemřela maminka, která byla úplně zdravá. Dva dny před tím jsem jí řekla, že ji nenávidím. A to jen proto, že mi nedovolila jít na koncert. Byla to rána, kterou jsem jen těžko zpracovala. Přá