Pozvánka na sraz spolužáků po čtyřiceti letech ve mně vyvolala ty nejhorší vzpomínky. Ve třídě mě všichni měli za otloukánka a šeredu. Nejhorší bylo, že rodiče o tom nechtěli ani slyšet. Prý musím něco vydržet! Bylo to k nevydržení a nikde jsem neměla zastání. Ve škole mě zatím oslovovali: Ty šeredo! a já si na to opravdu zvykla. Někdy jsem si říkala, že to snad ani nikdo z nich nemyslí vážně,

K našemu velkému překvapení jsem porodila dvojčata. Po půl roce manžel neunesl starost o dvě uplakané dcery a utekl. Sice jsem měla břicho jako sud a sotva chodila, ale jinak jsem celé těhotenství zvládala dobře. Měsíc před termínem se mi císařským řezem narodily děti. K mému šoku dvě. Po celou dobu v porodnici jsem přemýšlela nad systémem, se kterým zvládnu péči o dvě holčičky. Sice mi bylo už

Nebyla jsem ten typ ženy, která věří, že její osud je napsán v horoskopu nebo že jí karty ukážou cestu. Nikdy jsem nebyla ošklivé káčátko. Patřila jsem mezi průměrně hezké dívky a o nápadníky jsem neměla nouzi. Přesto mé vztahy neměly příliš dlouhého trvání, a pokud ano, tak spíš nikam nevedly. Když už mi bylo přes 30 let, začala jsem být nervózní, protože jsem logicky toužila po dětech a úplné

Když Marta slavila své čtyřicáté narozeniny, vypadalo to spíš jako funus. Dobře jsem tehdy věděla, co moji milovanou holčičku trápí, ale pomoci jsem jí, bohužel, neuměla. Nastaly zlé časy, kvůli dceři. Když slavila čtyřicáté narozeniny, vypadalo to spíš jako pohřeb než jako oslava. Přispělo k tomu i podzimní počasí. Nepomohlo ani víno, ani kávovar, který dostala darem ode mě a manžela, ani svet

Zamilovala jsem si ten dům už na fotografii, která byla zveřejněná u inzerátu. Něčím mě přitahoval, vyzařovala z něj zvláštní síla, dávné tajemství... S manželem jsme si říkali, že musí být ta fotografie domu barevně upravená v počítači, ty barvy byly neskutečné. Dlouho jsem si ji prohlížela, cosi mě na ní fascinovalo, kupříkladu to, že v podkrovním okně na tom snímku někdo stál. Snad bývalý m

Sny se mi moc často nezdají, když ale přijdou, tak stojí za to! Na tenhle nikdy nezapomenu, svíce mého života v něm pomalu dohořívala. Kráčel jsem úzkou chodbou do podzemí. V ruce jsem držel svíci. Její plamínek vzdoroval průvanu, který nad mojí hlavou načechrával jemné pavučiny. Vůbec jsem netušil, proč jsem se vydal do nitra objektu, který jsem neznal. Byl jsem navíc bosý a na sobě jen pyžamo

Dávala jsem dceři dobrou radu své babičky, že se musí naučit dobře vařit, na to utáhne každého chlapa. Nevěřila mi, a tak přišla studená sprcha! Babička i maminka mi kladly na srdce, že se musím naučit dobře vařit, protože v tom spočívá šťastné manželství. U mě to tak opravdu bylo, můj muž si nemohl mou kuchyni vynachválit. Své dceři jsem ovšem marně radila. Ona měla svou hlavu, že její generac

Moje tělo selhalo, páteř dala výpověď a prognóza lékařů nebyla příznivá. Pak jsem odcestovala za sluncem a lékaři jenom žasli. S manželem jsme vychovali tři děti, byla jsem, věřím, dobrá máma i manželka. Přesto to bylo málo. Rozvedli jsme se. Najednou jsem byla sama, Jiří odešel za jinou ženou. Vůbec nevím, jak se to mohlo stát. Zpětně jsem si uvědomila, že mi to mělo být jasné, že v mém manžel

Můj soused mi připadal jako pěkný protiva, zato jeho dcera byla andílek. Dobře poznala, jak osamělá jsem, a vždy se se mnou chtěla dát do řeči. Táta jí v tom bránil, pak mě ale sám oslovil... V tom bytě po rodičích jsem bydlela od dětství. Získala jsem ho ve chvíli, kdy jsem se provdala za Jáchyma. Znala jsem ho od školky a už v první třídě jsme spolu chodili za ručičku. Naše první láska nám vy

Byli jsme s manželem jako dva peciválové. Začali jsme tedy alespoň trochu jezdit na výlety, a tam jsme poznali nové přátele a s nimi golf. Náš společný život proběhl obyčejně, nebyl ničím výjimečný. Potkali jsme se s mužem v zaměstnání, po třech letech známosti se vzali, měli dvě děti a žili naprosto běžný život. Do divadla jsme chodili jednou za dva roky, občas do kina a v létě jezdili stále n