Ty noci vedle manžela byly strašné. Myslela jsem si, že horší zvuk neexistuje. A pak přišel syn se svým skřípáním zubů. Už se bez špuntů nevyspím! Každý to určitě někdy zažil. Když v noci někdo chrápe vedle vás tak, že se okna třesou, jde do tuhého. Nechápu, jak jsem mohla tento nešvar svého manžela dříve přehlížet? Někdy si říkám, že snad v dobách, kdy jsme spolu chodili, musel brát nějaký záz

Když mi zemřel milovaný muž, nikoho jiného jsem si nehledala. Cesty osudu jsou někdy ale nevyzpytatelné. Roky jsem žila sama. Manžel mi zemřel na rakovinu. V den desátého výročí jeho úmrtí jsem uklízela knihovnu. Když jsem vzala do ruky jeho nejoblíbenější knížku o letadlech, vypadl z ní zvláštní vzkaz a peníze. Boj prohrál Nikdy v životě jsem netrpěla tolik jako v době, kdy mě opustil ma

Nebavilo mě háčkování. A spát hned po večerce už se mi nechtělo vůbec. Rozhodla jsem se utéct a začít si žít po svém! Do domova důchodců jsem odešla dobrovolně. Kvůli dětem a jejich touze po mém majetku. Nechtěla jsem si to s nimi rozházet, a tak jsem si sbalila svých pár švestek a šla. Zprvu se mi to nezdálo tak špatné. Ale na druhý pohled, natož třetí, to bylo utrpení. Takový lepší kriminál!

Až po letech vztahu jsem pochopila, že jsem pro Roberta jenom služka. Naštěstí jsem včas otevřela oči a odešla od něj. Byla jsem ve vztahu deset let. Až po několika letech mi došlo, že byl můj bývalý přítel manipulátor a sebestředný narcis. Když jsem konečně prozřela a došlo mi, že jsem pro něj jenom služka, vztah s ním jsem ukončila. A dobře jsem udělala. Hned následující den jsem totiž potkal

Byla to moje dobrá kamarádka a také bývalá kolegyně. Rozhodly jsme se podnikat a konečně vydělávat hodně peněz! Jen co jsme dosedly do židlí a rozložily lejstra, že začneme počítat, odečítat a dělat statistiky, už jsme brblaly. Nebavilo nás to. Konec pracovní doby se vždycky zdál být v nedohlednu. Zprvu jsme byly bezradné Do toho šéfová, která nás přišla vždycky jen naštvat s novými úkoly

Sestra prodělala vážnou operaci a nikdo nedokázal říct, zda se uzdraví. Hned po operaci se mi svěřila s tajemstvím, které mi mělo zůstat navždy utajeno. Byla vždycky hezčí, chytřejší a taky o dost mladší než já. Chodila jsem už na střední školu, když se narodila. Všichni v rodině měli z jejího nečekaného příchodu na svět obrovskou radost. Já si vždycky přála sourozence a moji rodiče kluka. M

Roztomilí andílci se během krátké doby změnili ve smečku dravých šelem. Šarvátky, křik a neustálé boje o hračky byly u nás denně. Stáli jsme před rozhodnutím, zda jsme schopni šest dětí zvládnout. O pěstounství jsme nikdy neuvažovali. Vychovali jsme s manželem tři slušné holky. Všechny vystudovaly a získaly práci, která je baví a přináší jim i slušný zisk. Od nás nic nechtěly, ani půjčit! Na

Problémy se kupily jeden za druhým a k jejich vyřešení jsem vyzkoušela snad úplně všechno. Zbývala jen návštěva kartářky, kterou jsem ale nebrala příliš vážně. Můj celkem všední a obyčejný život se nenápadně začal měnit v drama. Nebo možná jen nějakou nepovedenou novelu z pera škodolibého scenáristy. Navenek se vůbec nic nedělo. Měla jsem krásný život Byla jsem vdaná za celkem normálního

Za bouřky jsem potkávala muže, který mě pozoroval. Jednou mě navštívil i doma a já jsem pak zjistila, o koho se jedná. Potkávala jsem podivného muže, a to jen tehdy, když venku létaly blesky. Byl mi povědomý a jednou jsem si vzpomněla na tragédii z dětského tábora. Tehdy mi dal kamarád první pusu, ale poté ho zabil blesk. Díval se přímo na mě Už když hlásili na víkend bouřky, zatajil se m

Před lety se mi u ohně stala zvláštní věc. Zjevila se mi postava, která do mě něco vdechla. Od té doby se mi lepí smůla na paty. Při čtení mého příběhu si asi většina z vás řekne, že jsem blázen. Možná i jsem, ale já vím, co jsem v ten osudný večer viděla. Je to už přes pět let, co jsme jeli s rodinou na Šumavu. Moje matka tam měla chatu v lesích, kde jsme chtěli strávit několik poklidných dní.