Nikdy jsem neměla ráda sukničkáře, a zjištění, že k nim patří i můj syn, mě zneklidňovalo. Dal mi ale jasně najevo, že je to jen jeho věc. Dnes už je můj syn dávno šťastně ženatý, ale svého času dívky střídal, na můj vkus až příliš. Některé se mi zamlouvaly, některé méně. Moc se mi líbila Michaela, útlá usměvavá holčina. V duchu jsem si říkala, jak by bylo fajn, kdyby s ní Láďa zůstal. Občas si

Hledala jsem vhodnou chaloupku, kde bychom trávili s rodinou volný čas. Žádná se mi nelíbila, dnes už vím proč, čekala jsem na tu pravou! Když jsem se provdala a narodily se nám postupně tři děti, říkala jsem si, jak by bylo krásné mít chaloupku se zahrádkou a potůčkem, který by protékal kolem. Měla jsem o ní naprosto přesnou představu, dokonce se mi o ní nejednou zdálo. S manželem a dětmi jsme

Nemohu to vysvětlit jinak, než že byli všude kolem a dělali mi jen naschvály. Využili každé mé nepozornosti, a řádili. Nezabíralo na ně nic! Kolegyně Maruška mě varovala, když jsem nastupovala do nové práce na její místo. Prý se v její kanceláři dějí divné věci, nikdo tomu nevěří, a ona nemá žádné důkazy. Proto podává výpověď. „Mám jen jedny nervy,“ dodala. Tvářila se přitom tak důležitě, že js

Tak jsem se o babičku bála, její zdravotní stav se horšil. V kapličce jsem sepjala ruce k modlitbě. Pak se stala zvláštní věc a já poznala, že bude líp. Babí léto neslo na svých perutích jemná pavoučí vlákna, která se snášela volně na hladinu řeky. Léto se loučilo a o svá práva se hlásil podzim. Sešla jsem po stezce, která půlila louku, směrem k malé kapličce, stojící na břehu řeky. Vešla jsem

Tu noc jsem nemohla spát, a tak jsem chodila městem. Posadila jsem se do parku a pozorovala domy. Najednou jsem ji uviděla! Na střeše stála dívka a dívala se na mě. Bylo to nejhorší období mého života. Už několikátý rok jsem byla s dětmi sama, soudy s bývalým manželem se táhly, a on mi ještě k tomu dělal samé naschvály. Obě děti už chodily do školy, což obnášelo řadu výdajů, na které jsem neměl

Švagrové vadilo, že je její muž lehkovážný a ze všeho si dělá legraci. Ten můj mi zase lezl na nervy svou zodpovědností. A tak zasáhl osud. Manžel Jiří a jeho bratr Pepík jsou naprosto rozdílné povahy. Jako by to ani sourozenci nebyli. Zatímco můj muž byl vždycky spolehlivý, zodpovědný a pracovitý, Pepík byl lehkomyslný vtipálek, který si dělal ze života legraci a žil tady a teď. Jiří byl velký

Na syna jsem pyšná, dotáhl to z rodiny nejdál. Pracuje v cizině a našel si tam i manželku. Je to holka z nóbl rodiny, kdežto my jsme burani. Nebylo by vůbec na škodu, kdyby se do výuky na základní škole přidalo něco ze základů slušného chování a etikety. Něco se člověk sice naučí v tanečních, je ale mnoho mladých, kteří do nich nechodí. Pokud je k tomu nevede rodina, kde se to mají naučit? V

S Romanem jsme se zamilovali hned, jak jsme se potkali. Bylo to na návštěvě u kamarádky Hanky. Dodnes se Hanka chlubí, že dala dohromady pár snů. Není tak daleko od pravdy, třebaže jeden stínek na našem společném životě se objevil. Moc se o mě bojí Není to tělesná vada, ale tím hůř se to pozná. Roman byl pyšný na to, že mě má, a zároveň se bál, že si mě nějaký chlap odvede. Ne že by mi ne

V mládí člověk prožije chvíle, které si pak celý život rád připomíná. Nejkrásnější jsou ty, které se týkají lásky. V osmdesátých letech nebylo u nás možné volně cestovat, a tak se většina zahraničních dovolených odehrávala ve „spřátelených“ zemích. Nejoblíbenějším cílem naší rodiny bylo vždy Bulharsko. Trávili jsme tam u moře skoro každý rok. Bylo to jako přes kopírák, ale byla jsem na druho

Po rozvodu jsem se vrátila tam, odkud jsem před lety přišla. A dnes už vím, že jsem nemohla udělat lépe. Seděla jsem u stolu a dívala se na nebe. Schylovalo se k bouřce. Bílé obláčky po blankytné obloze doháněl černočerný mrak a zdálky se ozývalo burácení hromů. Ta podívaná mě fascinovala. Bylo to nanejvýš příhodné, neboť jsem dobře věděla, že ke stejné situaci se schyluje i v mém životě.