Visí na svém manželovi jako liána, a ten ji přitom podvádí. Měla odejít hned! Teď je pozdě si stěžovat a brečet nad rozlitým mlékem! Moje dcera Ilona se o tom, že ji partner podvádí, dozvěděla už po pěti letech vztahu. Místo toho, aby tehdy odešla, tak zůstala. S naivní vírou, že Petr dodrží svůj slib a už to nikdy neudělá. Ten ji ale podváděl a podvádí dál. A ona mu to vždycky odpustí. Přitom

Když píšu tyto řádky, přemýšlím, jestli to bylo prostředím, ve kterém jsem vyrůstala. Měla jsem špatné cíle. Od rané puberty jsme spolu s holkami soupeřily, která bude lepší. Ve všem. Ve sportu, v oblečení, učení, následně jsme se předháněly, která uloví lepšího kluka. V rodině jsem podporu měla. Můj otec byl úspěšný podnikatel, který mne a mé sourozence vedl ke sportu. Život ve zlaté kleci

Máte někoho blízkého, komu svěříte vše. Ani rodině tak nevěříte. A když vás pak dotyčný zradí? Raději se spolehněte jen na sebe. Víme, že přátelé si někdy dokážou velice ublížit. Ale co pak dál? Definitivně se rozejít? Hledat cestu k odpuštění? Co když to ten druhý neudělal úmyslně a jen „uklouzl“? Je to jako s nevěrou. Netušíte, zda to toho druhého mrzí, nebo mu to je jedno a udělá to znovu. N

Nikdy nezapomenu na ten okamžik, kdy jsem bratra opět spatřila. Byl už velký, já také. Kolik času jsme ztratili. Jsou věci, které nepochopíte nikdy. Jako dítě nevíte, pak leckoho omlouváte, že nemohl jinak. Když však zjistíte, o co vás připravil, pochopení opět mizí. Celý život mne to trápilo To, co mně a Kájovi udělala rodina, jí nikdy neodpustím. Je to jako dnes. Intenzivnější pocit ze

Když jsem se zamilovala poprvé, bylo z toho jen velké zklamání. Můj vyvolený koukal po jiných. Naštěstí ta opravdová láska nebyla daleko. Rodiče mě odmala posílali na pionýrské tábory, tvrdili, že mě to posílí a zocelí. Dnes vím, že to byly jen řečičky, hlavně si ode mě chtěli odpočinout. Coby prvňák jsem celý tábor probrečela, nejspíš jsem na to byla ještě malá. Po druhé třídě jsem brečela tak

Táta mých dcer zmizel, když byly malé. Rodinný život ho k smrti nudil, hledal dobrodružství. A veškeré starosti nechal na mně. Být sama na dvě pubertální dcery, to bych nepřála ani úhlavnímu nepříteli. Nechápu, jak jsem to mohla zvládnout. Jejich otec zmizel, když byly malinké, zdůvodnil to slovy, že si svůj život představoval jinak a že si ho nehodlá dál ničit vyměňováním plínek a často marným

Tak pomalého a nemožného člověka jsem v životě neviděla. Neopravil mi vůbec nic, zato koukal, co všechno by mi doma snědl a vypil! Hlídala jsem tehdy malou vnučku Janičku, když se mi rozbila televize. To během hlídání dítěte, když zároveň potřebujete v klidu uvařit, nechcete. Pohádky v televizi byly v té době to jediné, co Janičku udrželo chvilku v klidu. Doma jsem toho měla už víc, co potřebov

Ručili jsme synovi domem, a to se nám vymstilo. Málem jsme přišli o střechu nad hlavou. V poslední chvíli nás zachránila Ilona. Byli jsme skvělá rodina. Věnovali jsme se dětem a žili v přesvědčení, že jednou v nich najdeme oporu ve stáří. Jakub odešel z domu brzy a oženil se. Snažil se, bral si i různé brigády. Narodilo se mu pět dětí, tak se holt musel otáčet, stejně to ale bylo málo. Neváh

Chytrá moc nebyla, neuměla nic pořádně, zato byla hezká a každý ji měl rád. Tvářila jsem se jako její nejlepší kamarádka, přitom jsem ji nenáviděla. Byla to taková nespravedlnost! Marcelu měl každý rád a kaž­dý z ní byl nadšený. Přitom nebyla moc chytrá. Na střední jsme seděly vedle sebe v lavici. Já byla mnohem chytřejší než ona, ale měla jsem tu smůlu, že jsem se nelíbila klukům, a ani učitel

Byla to moje chyba, já jsem ji ale nedokázala přiznat. Stydím se za to, co jsem udělala, ale na straně druhé vím, že bych to udělala znovu. Bylo mi tehdy kolem pěta­třiceti, když jsem se vrátila po šesti letech na mateřské do práce. Poté, co jsem tak dlouho pobývala se dvěma dětmi doma, jsem mnoho ze své profese zapomněla. Měla jsem vystudovanou střední ekonomickou školu, ale byla jsem téměř be