Věřila jsem, že se s Lubošem vezmeme. Bydleli jsme spolu, měli jsme dobře placená zaměstnání, cestovali a plánovali svatbu na zámku. Byla jsem tak pyšná, když jsem Luboše získala! Chtěly ho všechny holky, byl úžasný, mohl si vybírat. Vybral si mě. Hodili jsme se k sobě, zdálo se, že jsme se jeden pro druhého narodili. Oba dva jsme milovali krásné věci, měli jsme podobný vkus, líbila se nám stej

Cikánka mi za sto korun kdysi předpověděla, že se někdy kolem pětačtyřicátých narozenin ocitnu na dně. Nemýlila se. Bylo to se mnou zlé. Odmalička jsem postonávala. Táhlo se to až do dospělosti. V pětačtyřiceti jsem putovala do invalidního důchodu, to se přidaly časté epileptické záchvaty. Chodit do zaměstnání bylo vyloučeno. A já chodila do práce ráda. Neuměla jsem si představit, co si doma po

Bývala jsem vždycky spíš taková ta ženská od rány. S nikým a s ničím jsem se totiž moc nepárala. Pak se mi život tak nějak zamotal. Když jsem zjistila, že Roman, můj manžel, je nějak zádumčivý a drží se zpátky od všeho, a hlavně ode mne, bylo mi jasné, že se něco děje. Začala jsem tušit problémy. Měl všechno Nevím, co mu doma chybělo. Měl přece veškerý servis. Dokonce jsem po něm nechtěla

Díky mé mladší sestřičce se mi konečně podařilo sblížit s tím, koho jsem tolik milovala. Dodnes jí za to děkuji. Být starší sestrou je ta největší otrava na světě, přesně to jsem si tehdy, před více než třiceti lety, říkala. Bylo mi sedmnáct let, rodiče měli stále hodně práce a já jsem musela často hlídat svou o deset let mladší sestru Jitku. Nepochopte mě prosím zle, měly jsme se rády. Avšak k

Po smrti milovaného manžela pro mě život ztratil smysl. Neměla jsem už pro koho žít. Jedna cesta na poštu ale všechno změnila. S mým milovaným Lubošem jsem se poznala kdysi dávno na jedné vesnické zábavě. Bylo mi čerstvých dvacet let a kamarádi mě pozvali, abych s nimi šla na pálení čarodějnic. Zpočátku se mi nechtělo, nikdy jsem totiž nebyla úplně společenský typ, raději jsem si doma četla zam

Mám sice spokojené manželství, jenže mi v něm chybí vzrušení. Můj manžel je fajn chlap. Já se s ním ale nudím. Doma mi se vším pomůže, spoustu věcí udělá sám. A možná právě v tom je ta chyba. Když ho vidím každý den utírat prach a luxovat, i kdyby u toho pobíhal nahý, se mnou to už nic nedělá. To je vlastně důvod, proč mám milence. Je jenom jeden, nepotřebuji ty chlapy střídat ve velkém. Na mil

Podvedla jsem svého manžela. A nejhorší je, že nemám vůbec výčitky svědomí. Myslím si, že si to totiž zaslouží! ůbec své nevěry nelituji. Můj manžel na mě už totiž nemá vůbec čas. Nemá ani energii na sex. Můj život, vlastně náš život, se úplně změnil, když se můj manžel Radek začal věnovat politice. Podle mě každý politik má na prvním místě své vlastní zájmy a na lidi z vysoka kašle. Nechtěla j

Stalo se mi to, co považuji za naprosté klišé. Zamilovala jsem se do svého ženatého šéfa. Dokonce natolik, že jsem ho chtěla jen pro sebe. Začalo to nevinně. Nastoupila jsem na místo administrativní pracovnice do firmy, kterou vlastnil Václav. Poprvé jsme se potkali na chodbě. Rychle jsem ho sbalila Podívala jsem se na něj a hned jsem sklopila zrak. Přesně tak mě to kdysi naučila starší k

Mít handicapované dítě není lehké pro nikoho. Náš malý Jindra ale přinesl celé rodině nejen starost, ale hlavně hodně radosti i štěstí! Narodil se přidušený a lékaři ho dlouho rozdýchávali. Ty dlouhé chvíle na porodním sále moji dceru změnily. Strach o právě narozené dítě je tvrdá zkušenost. Malý Jindříšek byl tiché miminko. Bohužel poporodní komplikace na něm zanechaly nevratné poškození, tak

Už dlouho jsem byla nerozhodná. Nevěděla jsem, co si počít se životem. Netušila jsem, zda mám být spokojená, nebo ne. Prostě se mě zmocnila touha něco ve svém životě změnit. A volba padla na karty, které mi měly v této neveselé době pomoc! Zajít ke kartářce nebo nějaké vědmě, co vidí budoucnost v křišťálové kouli či kávové sedlině, jsem toužila už dlouho. Ne že bych těmhle pohádkám věřila, ale