Moje vnučka kreslila podivného chlapečka a tvrdila, že za ní v noci chodí a je to kamarád. Až náhoda ukázala, že je ten výmysl skutečný! K duchům jsem měla vždycky vztah jako k mimozemšťanům. To znamená, že jsem v ně nevěřila. Byla jsem skeptická. Až do svých šedesáti let jsem se nesetkala s ničím nadpřirozeným, takže nebyl důvod, proč bych měla věřit. Když mi jednou vyprávěl syn sousedky, kter

Nemoci v rodině mě dohnaly ke kartářce, protože tonoucí se stébla chytá. Její věštba se mi zdála nesmyslná. Všechno, co řekla, se ale splnilo. Na karty jsem zanevřela už jako malé dítě, protože jsem byla ta, co vždycky prohrála. Neměla jsem k nim tudíž důvěru ani tehdy, když se u nás s výkladem karet roztrhl pytel. Zatímco známé běhaly po věštkyních, já se tomu smála. Jak si to udělám, takové t

To místo je tiché a nevraživé. Podle legend tam bývalo obětní místo starých Slovanů. Jejich bůh podsvětí tam ale nejspíš stále touží po obětech! Nikdy bych tomu nevěřila, kdybych to nezažila. A mám na to svědka, svou dobrou známou. Tehdy jsme vyrazily na výlet do jižních Čech. Byla to naše pravidelná letní dovolená. A při té příležitosti jsme hledaly místa opředená historií, jako jsou různé zří

Všichni obyvatelé měli v tom domě problémy psychické i zdravotní. A přesto stačilo tak málo! Překopat sklep a vyhnat zlo. Dlouho jsem se v tu dobu už zabývala prací s virgulí a hledáním negativních energií. Ve svém okolí jsem se tak stala známou a lidé se na mě začali běžně obracet se svými problémy. Dokázala jsem nejen hledat negativní místa, ale i vyhledávat vodu v zemi vrbovými proutky. Neby

Chtěla jsem být dětem ve škole nejen příkladnou učitelkou, ale i kamarádkou. Jedna holčička ke mně však přilnula jaksi až příliš. Coby čerstvě vystudovaná učitelka jsem před dávnými časy nastoupila do svého prvního zaměstnání, venkovské malotřídky v pohraničí. V té době jsem se cítila nanejvýš šťastná. Vystudováním vysoké školy jsem splnila sen sobě i rodičům, kteří na mě byli náležitě pyšní. M

Po osmnáct let trvajícím manželství jsem měla pocit, jako bychom se řítili do záhuby. Břetislav trávil stále víc a víc času v práci a na fotbale. Byla to falešná kamarádka, což jsem však nejdříve neprokoukla. Když jsme se na aerobiku seznámili, cítila jsem se osamělá. S manželem jsme spolu byli už osmnáct let, ne že bychom se neměli rádi, ale pociťovali jsme něco jako únavu. Jako bychom jeden d

Svého osudového muže jsem potkala v momentě, kdy se rozhodoval, jestli stráví zbytek života s jinou. Po škole jsem nastoupila do svého prvního zaměstnání, prestižního klenotnictví. Zákazníci chodili různí. Staří, mladí, příjemní, nemilí, hezcí i nepohlední. Jeden mi utkvěl více v paměti. Jen co vstoupil do dveří, cítila jsem mravenčení. Chvíli se rozhlížel, pak chtěl vidět prsteny. Byly jsme u

Litovala jsem ho, protože stále jen naříkal. Všechno ho bolelo a nemohl nic dělat. Moji péči a oddanost bral jako samozřejmost. Asi jsem byla moc důvěřivá a neviděla, co bylo zřejmé. Trvalo skoro rok, než mi došlo, že mě jen využívá! Můj údajně nemocný bratr nebyl až tak nemocný, jak se zdálo. Všechno začalo úplně nevinně. Tak kdo by ho podezíral z nějakého podvodu? Tvrdil, že je mu zle Z

Lékař mi vypsal poukaz a odeslal mě na masáže nohou kvůli chronickým otokům. Nebylo mi ani moc divné, že musím platit. Nohy jsem měla nateklé čím dál víc a už mi nestačila ani pohodlná obuv. Vypadala jsem v ní, jako když jdu pracovat na pole, ale co mi zbývalo! Bosa jsem do zaměstnání chodit nemohla. Vyzkoušela jsem všechny dostupné krémy, bylinky i diety na odvodnění, ale nic nepomáhalo. „Půjd

Stále jsem si opakovala, že nic špatného nemůže trvat věčně. Že jednou nad mojí hlavou konečně vysvitne sluníčko a bude zase lépe! Jenže to trvalo už moc dlouho. Můj život byl dlouho až příliš pohodový. Krásné dětství, dobré výsledky ve škole i ve sportu a potom jsem potkala kluka a byla z toho láska na celý život… Myslela jsem, že žertuje Svatba na sebe nenechala čekat a děti také ne. Po