Miluji milostné příběhy. Vždy mi připadaly vzrušující. Proč? Možná jsem sama žila nudný život. Do jisté doby. Je to vlastně smutné, když překročíte padesátku, máte pocit, že roky žijete vedle nesprávného muže a čekáte na rozuzlení, které se děje v telenovelách. Na dnešní poměry jsem se vdávala brzy. Podle zvyklostí za minulého režimu. Bylo mi 25 let, když jsem stála před oltářem a slíbila jsem

Věřím tomu, že pokud jsou si dva lidé souzeni, cestu k sobě si v životě nějak najdou. Jenom to někdy trvá opravdu hodně dlouho! Setkání, k němuž došlo po tolika letech v naší městské nemocnici, pro mě bylo velkým překvapením. Byla jsem tam tehdy za nemocnou sestrou a její stav mě docela trápil. Kráčela jsem zamyšlená po nemocniční chodbě, když jsem nechtěně vrazila do muže, který šel naproti. Z

V manželství se Zdeňkem jsem prožila situaci, o které jsem si vůbec nedovedla představit, že by někdy mohla přijít. Průběh mého vztahu se Zdeňkem, mým manželem, byl asi takový, jaký bývá ve většině dlouhodobých partnerství. Poznali jsme se, když nám oběma bylo něco málo přes dvacet pět let. Nějakou dobu jsme se jen tak vídali, pak jsme spolu začali bydlet a po třech letech vztahu jsme se vzali

Alkohol se mi zprotivil, když mě kdysi na jedné oslavě ranila kamarádka a ponížila mě před ostatními. Dodnes nerada slavím a zcela se tomu i po tolika letech vyhýbám, protože už nikdy nechci zažít takové ponížení. Když mi bylo šestnáct, máma mi dovolila odjet na oslavu narozenin k rodičům mé tehdy nejlepší kamarádky ze třídy. Naši rodiče se také znali, proto se o mě výjimečně nebáli. Do té doby

S Blankou jsem se seznámila hned první den na vysoké. Dali nás na koleji do jednoho pokoje a sedly jsme si kupodivu okamžitě. Ještě ten večer jsme vyrazily na pivo a náš pokoj jsem pokřtila nocí strávenou na záchodě. Brzy jsem pochopila, že Blanka není úplně šťastný člověk. Než nastoupila na univerzitu, žila s mámou, která hodně pracovala, hodně pila a málo se jí věnovala, a z několika jejích n

Po rozvodu jsem byla v koncích. Děti už měly svůj život a já si se svou osamělostí nedokázala poradit. Řešení kolegyně ale bylo cestou do pekla. Rodičům bylo už ke čtyřiceti, když jsem se narodila. Předtím jim zemřel na leukémii můj desetiletý bratr. Já jsem přišla na svět dva dny po pátém výročí jeho smrti. Už ani nedoufali, že by se jim ještě poštěstilo mít dítě. Já pro ně byla něco jako zázr

Byla jsem příliš důvěřivá. Věřila jsem jeho slibům, že se rozvede a bude žít jen se mnou. Roky ubíhaly a on byl stále se svojí rodinou. Zůstala jsem sama, bez dětí i manžela. Nebyl mým šéfem a já jeho sekretářkou, jak to v kýčovitých filmech bývá. Můj vztah s ženatým mužem byl snad ještě horší a ještě kýčovitější. Ten, jehož jsem milovala, bydlel ve stejném domě jako já. Naivně jsem jeho planým

Je na mě milý a vlídný. Ale jen do chvíle, kdy něco potřebují jeho děti. Těm by, na rozdíl ode mě, snesl modré z nebe. Dá jim vše, o co si řeknou. Nemohu si pomoct, ale jeho rozhazování mi jde na nervy. Manželovy děti z prvního manželství mám ráda a svoje děti jsem před nimi nikdy neupřednostnila. Kupovala jsem všem stejně nebo alespoň za stejné peníze. Jsou to vydřiduchové Nyní, když jso

Když rodiče zemřeli, z jejich domu jsem se odstěhovala a pořídila si menší byt. Jednou k ránu se mi v pracovně rozhořela svíčka. Bydlela jsem roky na polosamotě se svými rodiči, kteří na stáří potřebovali péči. I když jsem se v tom domě vždycky bála, nic zvláštního se tam nedělo. Po smrti rodičů jsem se z něj ale raději odstěhovala. Otec byl hodně nemocný a vzhledem k jeho vysokému věku bylo ja

Na moje narozeniny mě čekalo na zahradě obrovské překvapení. Srdce vytvořené z růží mi dočista vzalo dech. Nikdy v životě jsem nevěřila na posmrtný život nebo na duchy. Před necelými sedmi lety mě ale vlastní zkušenost přesvědčila o tom, že naším odchodem ze světa určitě všechno nekončí. Přítel mi řekl, že pokud zemře dříve než já, pošle mi z onoho světa pozdrav. Tehdy jsem tomu nevěřila, ale o