Jako bych se ocitla v nějaké detektivce. Partner mi dopřál vše, na co jsem si vzpomněla. Každé moje přání bylo už předem splněno. Žila jsem s ním rok a stále mě něčím milým překvapoval. Nejvíc svojí nebývalou štědrostí. Nic pro něho nebylo problém. Jezdili jsme si, kam jsme chtěli, dopřávali drahé večeře v restauracích. Nosil mi květiny. Dovolená pro něho nebyla problém každý čtvrtrok. A k t

Nebyla mladá ani štíhlá. Spíš taková selka, ženská od plotny. Měla jsem ji ráda pro její upřímnou povahu. Vždycky jsme se spolu hodně nasmály! Potom mě zdrtilo její odporné tajemství. Pobývala u nás často. Obě jsme byly už dlouho rozvedené a obě bez partnera. Navštěvovaly jsme se a klábosily. Ona měla dvě dcery a já jednoho syna. Vzájemně jsme si na svoje děti stěžovaly a rozebíraly jejich prob

Vaření bylo vždycky mojí vášní, ale vařit jen pro mě samotnou mě nebavilo. Tak jsem dostala nápad, jak pohostit více lidí. Když jsem ovdověla, delší dobu jsem bojovala s osamělostí. Na rozdíl od většiny jsem se ale rozhodla jednat a nezůstat sama po zbytek života. Zkoušela jsem různé způsoby, jak se s někým seznámit, a nakonec jsem přišla na skvělý nápad, který změnil život nejen mně, ale i mno

Po manželově smrti jsem byla vyčerpaná. Nemyslela jsem si, že se ještě někdy budu radovat ze života, a už vůbec ne, že najdu znovu lásku. Prožila jsem těžkou životní ztrátu, kterou bych žádné ženě nepřála. Po dlouhé nemoci mi zemřel manžel Hynek, se kterým jsme byli více než třicet let. Byla jsem po jeho smrti jako tělo bez duše, pak jsem ale náhodou potkala dávného spolužáka a znovu jsem našla

Biologické hodiny mi už tehdy bily jako o život. Kamarádky se jedna za druhou vdávaly, a na mě zbyl už jenom chamtivý řezník Pepa. V té dávné době jsem chodila s Pepou. Nějak jsme si na sebe zbyli. Téměř všechny moje kamarádky a spolužačky se už vdaly, anebo k tomu šťastně spěly, a tak jsem vzala zavděk Pepou, i když jsem věděla, že se k sobě příliš nehodíme. Ale říkala jsem si, že možná lepší

Můj otec a teta Lída se léta nenáviděli. Marně se je snažila rodina usmířit, zejména babička trpěla tou žabomyší válkou. Přesto se to nakonec povedlo! Před mnoha lety nebylo větších přátel, než můj otec Pepík a teta Lída, jeho sestra. Moje babička nám je dávala za příklad, když jsme se jako sourozenci prali jako koně. Tohle u Pepíčka a Lidušky nikdy neexistovalo, Pepíček Lidušku chránil už jako

Když vidím bezdomovce, jak vybírají popelnice, říkám si, že tam někdy leží poklady. To se stalo před mnoha lety nám. Ten nález přišel velmi vhod! Po rozvodu to má žena vždycky těžké. Soudy se vlečou a bývalý manžel dělá většinou problémy. Tak tomu bylo i u mě. Zůstala jsem sama s malou dcerkou. Naštěstí jsem měla maminku, která si stále ještě držela svůj starý byt. Nájem byl pro ni velkou zátěž

Ten malý, bílý psík chodil kolem naší zahrady pravidelně. S naší fenkou po sobě zálibně pokukovali. Dnes je máme doma oba. Když přišel vnouček s tím, že by si moc přál pejska, nejprve jsme se s dcerou vyděsily. Doma jsme totiž měly pět koček. Pak nám ale kdosi poradil, ať zkusíme boloňského psíka, že je to dobrák a s kočkami se snáší dobře. Naše Sněženka, jak jsme fenku boloňského psíka nazvali

K takovým věcem jsem byla nedůvěřivá. Až mě přesvědčila kniha a poté zvláštní zkušenost mé dcery během kómatu. Viděla nás jako dvě sestry. V době, kdy se tato událost stala, vyšla moc zajímavá kniha, která v naší zemi nastartovala úvahy o tom, jestli existují další životy. Do té doby jsme byli národ v tomto směru nepolíbený. Byla to kniha dr. Moodyho Život po životě. Ta kniha je napsána tak

Blížily se Vánoce a naše malá Eliška už věděla, že dárky nenosí Ježíšek. Rozhodla se, že nám všem nějaký dárek vyrobí sama. Ten pro mě byl kouzelný. Velmi ráda chystám Vánoce, ty přípravy mě nestresují ani nevyčerpávají, protože to dělám pro lidi, které miluji, a dělám to s láskou. Tak tomu bylo po celý můj život. Se svým jediným synem mám skvělý vztah a snacha je taky moc fajn, oblíbila jsem s