Ten starý prostor byl jejich královstvím. Bydleli ve starém nábytku a s velkou oblibou si dělali legrácky z každého, kdo do obchodu vstoupil. Setkat se s duchy nemusí být jen nebezpečná záležitost, jsou mezi nimi i ti dobří, kteří pomohou, nebo varují před nebezpečím. Jsou ovšem také duchové škodolibí, kteří se baví tím, že straší, přesouvají věci, občas se zjeví třeba v zrcadle. Mnoho takových

Bála jsem se o naši Kačenku, když vyrazila prvně sama do školy. Ušila jsem jí hračku, aby ji chránila. A od té chvíle se děly opravdu zázraky. Oděti se bojí určitě každý, u mě to ale bylo znásobené tím, že náš Richard byl jedináček, před ním jsme měli ještě jednoho staršího synka, který nám ale zemřel v šesti letech. Na přechodu pro chodce ho srazilo auto. Na mně i manželovi to zanechalo těžké

Nikdy jsem horoskopům nevěřila, přišly mi bláznivé. Přece nemohou lidé být stejní jen proto, že mají stejné znamení, říkala jsem. Dnes už to chápu! Donedávna jsem patřila mezi lidi, kteří nebyli nikdy u žádné vědmy či kartářky, naopak na tyto osoby koukali s despektem a pohrdáním. Na tyhle pavědy jsem měla svůj názor. Jenže mě už dlouho trápil jeden vážný problém. Měla jsem dvě děti, obě jsem m

Rodiče mě našli uprostřed rybníka na malém ostrůvku. Nikdo nikdy nezjistil, jak jsem se tam dostala. Já ale vím své, donesl mě tam zvláštní pán s křídly. Anděl strážný? Co občas dovedou malé dětičky vymyslet a jak umějí nahnat strach svým rodičům a prarodičům, o tom snad ani netřeba nikoho přesvědčovat. I já jsem byla malé, zdánlivě nevinné dítko, které své rodiče jednou k smrti vyděsilo. Byly

Máma byla generál, táta mrzout. Nebylo komu se svěřovat, ani kamarádky jsem neměla. Potom jsem poznala Věru a vše bylo rázem jinak. Pamatuji si na ten den, jako by to bylo včera. To nebyl obyčejný liják, ale průtrž mračen. Černá nebesa se otevřela a dštila přívaly vody, nemělo to konce. Zastihlo mě to na cestě z nádraží domů, zkracovala jsem si ji přes chatovou osadu, a tam začalo to peklo. Déš

Moje matka dělala celé rodině starosti. Špatně chodila, polehávala, o nic se nezajímala. Lámali jsme si hlavu, jak ji rozveselit. Matce bylo přes osmdesát, chodila čím dál hůř a jaksi ztrácela motivaci, proč dál žít. Přitom jsme se o ni vzorně starali, celá rodina. Nebyla to žádná nebohá, opuštěná stařenka, o niž nikdo nejeví zájem. Všichni jsme ji navštěvovali: můj muž a já, moje sestra, tři v

Byl hubený, nemožně oblečený, a navíc ráčkoval, ale něco se mi na něm líbilo. Nic pro něj nebyl problém, se vším si hravě poradil. Byla to moje první brigáda v životě. Mizerně placená, ale to mi bylo fuk. Mohla jsem si představovat, že jsem princezna, a kolem se pohybovalo kluků jako máku. Nespouštěli ze mě nadšené oči, anebo mi to alespoň tak připadalo. Tak tohle bych dělala klidně i úplně zad

Nejevila jsem o kluky zájem až do doby, než se na gymnáziu objevil ten hezký učitel. Háček byl v tom, že se líbil nejen mně, ale všem holkám. Do svým bezmála osmnácti let jsem s nikým nechodila, žádný vrstevník mi nepřipadal dostatečně zajímavý. Kluci mě obléhali, ale já nosila nos nahoru a nikoho jsem si nevšímala. Vše se změnilo, když se na našem gymnáziu objevil nový, mladý profesor, čerstvě

Stala se ze mě matka samoživitelka, na kterou se začaly dluhy hrnout ze všech stran, a já je nedokázala řešit. Bojím se kvůli tomu znovu vdát. Pokud je žena dobrá máma, tak nedopustí, aby její děti někdo šikanoval a bil. Život s mým manželem bylo peklo. Byl to tyran. Tak jsem sbalila tašky, nasedla s dětmi do auta a odjela. První tři měsíce jsem žila z úspor. Moje práce byla špatně placená. Dět

Byl tak vlezlý a trapný! Nakonec jsem se ale do něj zamilovala. Dokázal totiž, že je to muž, o kterého se může žena v nouzi pevně opřít. Měla jsem o muži svého života přesnou představu a od té jsem se nehodlala vzdálit. Jakmile to nebyl pan Dokonalý, neměl šanci. A tak to bylo i s Ivanem. Potkala jsem ho v době, kdy jsem chodila s Láďou. Toho jsem nekriticky milovala. Byl to krasavec, vysportov