Biologické hodiny mi už tehdy bily jako o život. Kamarádky se jedna za druhou vdávaly, a na mě zbyl už jenom chamtivý řezník Pepa. V té dávné době jsem chodila s Pepou. Nějak jsme si na sebe zbyli. Téměř všechny moje kamarádky a spolužačky se už vdaly, anebo k tomu šťastně spěly, a tak jsem vzala zavděk Pepou, i když jsem věděla, že se k sobě příliš nehodíme. Ale říkala jsem si, že možná lepší

Můj otec a teta Lída se léta nenáviděli. Marně se je snažila rodina usmířit, zejména babička trpěla tou žabomyší válkou. Přesto se to nakonec povedlo! Před mnoha lety nebylo větších přátel, než můj otec Pepík a teta Lída, jeho sestra. Moje babička nám je dávala za příklad, když jsme se jako sourozenci prali jako koně. Tohle u Pepíčka a Lidušky nikdy neexistovalo, Pepíček Lidušku chránil už jako

Když vidím bezdomovce, jak vybírají popelnice, říkám si, že tam někdy leží poklady. To se stalo před mnoha lety nám. Ten nález přišel velmi vhod! Po rozvodu to má žena vždycky těžké. Soudy se vlečou a bývalý manžel dělá většinou problémy. Tak tomu bylo i u mě. Zůstala jsem sama s malou dcerkou. Naštěstí jsem měla maminku, která si stále ještě držela svůj starý byt. Nájem byl pro ni velkou zátěž

Ten malý, bílý psík chodil kolem naší zahrady pravidelně. S naší fenkou po sobě zálibně pokukovali. Dnes je máme doma oba. Když přišel vnouček s tím, že by si moc přál pejska, nejprve jsme se s dcerou vyděsily. Doma jsme totiž měly pět koček. Pak nám ale kdosi poradil, ať zkusíme boloňského psíka, že je to dobrák a s kočkami se snáší dobře. Naše Sněženka, jak jsme fenku boloňského psíka nazvali

K takovým věcem jsem byla nedůvěřivá. Až mě přesvědčila kniha a poté zvláštní zkušenost mé dcery během kómatu. Viděla nás jako dvě sestry. V době, kdy se tato událost stala, vyšla moc zajímavá kniha, která v naší zemi nastartovala úvahy o tom, jestli existují další životy. Do té doby jsme byli národ v tomto směru nepolíbený. Byla to kniha dr. Moodyho Život po životě. Ta kniha je napsána tak

Blížily se Vánoce a naše malá Eliška už věděla, že dárky nenosí Ježíšek. Rozhodla se, že nám všem nějaký dárek vyrobí sama. Ten pro mě byl kouzelný. Velmi ráda chystám Vánoce, ty přípravy mě nestresují ani nevyčerpávají, protože to dělám pro lidi, které miluji, a dělám to s láskou. Tak tomu bylo po celý můj život. Se svým jediným synem mám skvělý vztah a snacha je taky moc fajn, oblíbila jsem s

Jsou věci, které v mladém věku neřešíte. Nepředstavujete si, že když uděláte něco ne moc pěkného, může se vám to i vrátit. Když máte zkušenosti, už si děláte výčitky a máte tendence moralizovat. Stalo se mi to kdysi. Snažila jsem se promluvit do duše mé 23leté kolegyni, která randila s ženatým mužem. V jednom momentu jsem si ale řekla: „Co to děláš? Vždyť jsi udělala to samé.“ Vyvolal ve mně

Dodnes si pamatuji na jeho očička, která prosila: „Vezměte si mě.“ Nešlo odolat. Bohužel ten chlapeček na to krásné asi už zapomněl. S Milanem, mým manželem, jsme se dlouho pokoušeli o dítě, ale bez výsledku. Začali jsme tedy uvažovat o adopci. Jelikož šlo o dlouhý proces, nechtěli jsme čekat, abychom neměli dítě jako starší rodiče. Osud nám však zamíchal kartami více, než jsme chtěli. Zbyly

Lenka byla vždy samaritánka. Dobrá duše, která pomáhala druhým. Bohužel toho využil muž, který ji stáhl na dno. A není asi cesty nahoru. Roberta Lenka potkala v jedné bývalé práci. Byl sympatický kluk, který tehdy nastoupil. Vtipný, pozorný i milý. Dokonce si získal i mě s manželem, když přišel na návštěvu. Jenže jak se ukázalo, byl milý jen ve chvílích, na které se mohl připravit. Jen se př

Babičku jsem navštěvovala v domově pro seniory až do její smrti. Když zemřela, zůstalo mi po ní staré klasické pero. Babička žila dlouhá léta v domě s pečovatelskou službou a svoje poslední roky už strávila vsedě koukáním do zahrady. Pravidelně jsme ji navštěvovali, přestože nás moc nevnímala. Já jí česala vlasy, máma četla noviny a brácha pak pouštěl hudbu. Zkrátka jsme jí dělali společnost. B