Od dětství jsem posedlá touhou žít na samotě uprostřed přírody. Nikdy bych nevěřila, že za to může moje vzpomínka na minulý život. Od dětství mě to táhne do hor, kde je zima, dramatická krajina s vysokými štíty. Kdykoli jsem se dostala do takové oblasti, dokázala jsem celé hodiny sedět někde na výšině a dívat se dolů z vysokých skal. To jiní lidé nedokázali pochopit, často trpěli závratí, takov

Myslela jsem si, že přišla moje poslední hodinka. V tom momentě jsem prosila, ať mi kdokoli pomůže. Najednou jsem uviděla siluetu ženy s černými křídly. Do svých třinácti let jsem byla dívka nepolíbená a bytost naprosto čistá, bez vědomostí, co by po mně, jako ženě, mohl muž požadovat. Byla jsem poloviční sirotek, otec mi zemřel, když mi bylo pět let, a maminka se měla co otáčet, aby mě a dva m

Najednou seděl na okenním parapetu a kočičí granule mu chutnaly. Snadno jsme si získali jeho důvěru. Jenže narážíme na strašné předsudky. Je to totiž velká škodná! Náš kocour je dobrodruh, rád se toulá. Má zářivě žlutý obojek, aby byl vidět na dálku a myslivci ho nezastřelili. Aby náš toulavý Ferda netrpěl hlady a žízní, má stále na parapetu v přízemí misku s granulemi a vodou. Jednou večer jsm

Kamarád mi zařídil úžasnou práci v zahraničí, nabídka byla lákavá a já si tolik věřila! Jenže brzy se ukázalo, že jen velké sebevědomí nestačí. Byla jsem mladá a dost hezká. Celý svět mi ležel u nohou, aspoň jsem si to myslela. Ve škole jsem se učila ruštinu, jeden rok nepovinnou němčinu na základce a na střední škole angličtinu. To bylo přece skvělé, ne? Po škole jsem nastoupila jako sekretářk

Nemoci se na mě sesypaly ze všech stran. Myslela jsem si, že už nebude nikdy líp. Přitom stačilo jen být šťastná! Všechno to začalo ve chvíli, kdy jsem oslavila padesáté narozeniny. Oslava byla skvělá a já si říkala, že se cítím zdravá, plná energie a jsem naprosto v pohodě. Jako by mi bylo dvacet. Pak se ale stalo několik velmi ošklivých věcí. Zemřela mi o pět let starší sestra, dcera procháze

Ve sportu jsem byla lepší než Marie. Jen v běhu měla lepší výsledky. A pak dostala ty skvělé boty, v nichž by atletické závody určitě vyhrála. V dnešní době, kdy se to obchody všemožných módních značek kolem nás jen hemží, musí být obtížné si představit, jak těžké bylo kdysi získat opravdu kvalitní sportovní výbavu, zejména boty. S nejlepší kamarádkou Maruškou jsme byly dobré v tělocviku, byly

Dlouho jsem se rozhodovala, jestli o tom, co se stalo, vůbec někdy promluvím. Ale jak člověk stárne, přemýšlí jinak. Některé vzpomínky už nejsou tak bolestivé. Což je logické. Přesto mne překvapí, že ten stesk může být silný, jako když mi bylo těch 12 let. Dnes je mi 80 let. Tenkrát bylo jaro. Vše bylo krásné. Začalo být teplo, příroda se barvila. Nový začátek, jak říkávala maminka. S rodiči js

Když se dneska dívám zpátky, připadá mi, že celý můj život je jako film. Některé scény bych ráda vymazala, jiné zůstávají neodbytně v paměti. Ať už chci, nebo ne, stále mám před očima ten den, kdy mě podrazila moje nejlepší kamarádka. Bohužel. To zabolí. Bylo mi tehdy kolem padesáti let. Měla jsem vše, co člověk potřebuje – práci, dům, rodinu. Ale život umí rozdávat rány. Proč by měl být člověk

Myslela jsem, že smrt je něco vzdáleného, co se mě nikdy nedotkne. Přemýšlíte tak, když nejste ještě tak staří. Jenže mne to potkalo brzy. S mým manželem Karlem jsme spolu byli od mých 17 let. Nebyl má první velká láska, jistě rozumíte, jak to myslím. V Kájovi jsem však našla oporu, porozumění a neuměla jsem si představit, že bych žila vedle někoho jiného. Měli jsme krásný vztah, byli jsme si p

Seděly jsme s kamarádkou na lavičce v parku a povídaly si. Najednou si k nám přisedl muž. Evička ho ale vůbec neviděla. Manžel i já jsme byli vždycky aktivní a vedli k takovému životu i naše děti. I v důchodu jsme se snažili chodit každý den na procházky. Pořídili jsme si pejska, aby nás nutil každý den vyrazit z domova. Milovaný pejsek Když mě Bedřich před pěti lety opustil, nejvíce mě p