Když jsem byla malá, přišla jsem o otce. Ten od nás s mámou odešel, protože se zamiloval do mladší ženy, měl s ní dceru. Na mě zapomněl! Jeho ženu i dceru jsem nenáviděla. Dodnes mu to nejsem schopná odpustit. Nikdy bych do sebe tedy logicky bývala neřekla, že si něco začnu se ženatým mužem, že něco takového dopustím. A přesto jsem to udělala, a navíc už ve věku, kdy bych bývala měla být rozumn

Někdo by možná řekl, že jsem mrcha. Ale já se za to nestydím. S manželem jsme spolu už skoro čtyřicet let. A to i přesto, že není jediným v mém životě. Prostě to tak mám. Každý řeší problémy, jak umí. Já se rozhodla to řešit po svém! Různé neshody a krize v manželství běžně řeším nevěrami. Nic s tím nenadělám. „Klidně se vztekej, já se ti pomstím po svém,“ říkala jsem si vždy v duchu, když už d

Měla bych být na sebe pyšná, že dobře vydělávám. Místo toho si musím hrát na chudinku, jen aby měl manžel dobrý pocit, že má vyšší plat než já! Ani bych tomu v dnešní době plné změn nevěřila, že je něco takového možné. Vždyť už je snad rovnoprávnost, nebo ne? Můj manžel je moc hodný chlap a vím jistě, že mě miluje. Vždyť udělá, co mi na očích vidí. Kupuje mi šperky a já si smím pořídit vše, na

Bylo to překvapení, kterému jsem nechtěla uvěřit. Při úklidu jsem objevila schované lahve s alkoholem. Nemohly patřit nikomu jinému než manželovi. Začal pít a mně nastalo peklo! Našla jsem jich hodně. Opravdu hodně, to mě vyděsilo! Ve skříni s košilemi, v botníku a taky v jeho skříňce s nářadím. Vodka, rum a domácí slivovice. Té jsem se lekla nejvíc. Co kdyby ještě navíc přišel o zrak? Všech

Když člověk pracuje v nějakém oboru, někdy se stane, že ho jeho práce ovlivní víc, než by si přál. Něco podobného se stalo kdysi i mně. Možná se vám to bude zdát na ženu morbidní, ale celý svůj život jsem pracovala v pohřebním ústavu. Práce, o které málokdo sní, ale já jsem v tomto odvětví byla spokojená, i když to zní zvláštně, uznávám. Těšila jsem se na důchod Po třiceti letech činnosti

Bouračka, za kterou jsem nemohla, měla své strašidelné pokračování. Pravidelně se mi zjevovala oběť kruté havárie! Můj dědeček Venca byl velký milovník aut. Vlastnil několik starých škodovek, které byly jeho chloubou a klenotem. Dědečkovi jsem pomáhala v jeho dílně Ve své domácí autodílně je opravoval a všelijak vylepšoval. Já jsem ho přitom bedlivě pozorovala, a když mi to dovolil, tak j

Když jsem se stala babičkou, těšila jsem se z každé návštěvy vnučky. Malá Evička začala hrát hru, že vidí někoho v rohu kuchyně. S manželem Pavlem máme dceru, která nám před pěti lety nadělila vnučku. Úžasnou a velmi bystrou holčičku jménem Eva. Nemohli jsme se dočkat dnů, kdy bude starší a my ji budeme s láskou hlídat. Dětská fantazie Dcera se naší péči nebránila, takže už od roka jsme s

Má dcera zemřela, protože si myslela, že není dost krásná. Možná i kvůli mně. Začala to má matka. Dodnes si pamatuji, jak mi vyčítala zobnutí něčeho sladkého, peskovala mne před babičkou (maminkou tatínka), že bych neměla jíst ty buchty. Však se obě neměly rády, babička mámu krotila, ať mě tak nesekýruje. „Ty jí pak kila shazovat nebudeš,“ odsekla máti. Ona mne zkrátka vychovávala v představách

Říká se, že rodina je vším. Že bychom si měli být oporou. Jak mám ale soucítit s někým, kdo mě podrazil? Můj vztah se sestrou byl už od mládí trochu komplikovaný. Ne že bychom se neměly rády, pár „ale“ tam ovšem bylo. Já byla mladší o pět let, takže na mne někdy žárlila jako na benjamínka. Když jsme vyrůstaly a ona byla v pubertě, tak mě brala jako přítěž, protože zatímco se chtěla bavit s vrst

Začala si první, já jí to vrátila, ale pak jsem se bála o život. Raději jsem se odstěhovala. A konečně mám klid. Když jsem bydlela ve svém prvním pronájmu, bylo to v domě, kde se moc neřešil noční klid. Narazila jsem na zlobu A já byla ráda, protože jsem byla mladá a nevadilo mi, když se lidé baví. Své zvyky jsem si přenesla i do dalšího nájmu, kde už ale sousedé tak shovívaví nebyli. Res