Před problémy jsem ujela do hor, abych si vyčistila hlavu. Procházela jsem se sama krajinou, až jsem potkala dvě staré ženy bylinkářky. Můj rozchod s přítelem byl krutý. nebyl to sice můj první kluk, zato jsem ho milovala nejvíce ze všech. Nejhorší na tom ovšem bylo, že mi ho přebrala vlastní sestra. To člověk nejenže nečeká, ale považuje to za ošklivý podraz. Nebyla jsem schopná se soustředit

Před těžkým životním rozhodnutím jsem se procházela po parku, kde byly sochy koček. To místo mě zvláštním způsobem uklidňovalo, jako by mělo magickou moc. Tahle část parku byla vždycky moc pěkná, ráda jsem tu sedávala na lavičce a dívala se, jak si hrají děti na hřišti, po trávníku běhají psi a lidé se tu procházejí. Vodila jsem sem své děti a nakonec do těchto míst občas přivedla i své vnuky.

Pozor na talismany, které si vezmete bez souhlasu majitele. Dokážou se mstít. To se stalo mé známé, když mi je vzala z kabelky bez mého vědomí. Pověry by se měly brát vážně. Vypráví většinou o dlouholeté zkušenosti našich předků. Jedna z nich říká, že největší sílu má talisman, který věnujete, a pokud je to z lásky, dokáže zlomit i mocné prokletí. A na straně druhé se drží údajně jen svého maji

Koncem léta jsem se měla vdávat. Spolužačka Zuzana si přála poznat mého budoucího manžela, což jsem jí umožnila. Nechápala jsem, jak mi to mohla Zuzana udělat. Nebyly jsme nejlepší kamarádky, ale znaly jsme se dobře, chodily jsme spolu do třídy, myslela jsem, že je to normální, docela prima holka. Když však později došlo na lámání chleba, jasně mi naznačila, že mě ve skutečnosti nenáviděla. Zír

Lída byla moje nejlepší kamarádka, všude jsme chodily spolu. Byla fajn, ale tak krásná, že mi odloudila všechny kluky. Tedy, skoro všechny! Všechny kluky mi sebrala Lída. V jednu dobu jsem si říkala, že se nevdám právě kvůli své nejlepší kamarádce. Bylo to jako z nějakého filmu, na jehož konci zůstane hlavní hrdinka sama jako kůl v plotě a s pláčem odchází pustou silnicí mokrou od deště směrem

Štěstí mé dcery pro mě bylo nejdůležitější, a tak jsem jí chtěla pomoct najít ženicha. Nakonec jsem si toho prima mužského vzala sama. Když můj manžel zemřel, bylo mi tehdy necelých čtyřicet. Zůstala jsem se svou dcerou Zuzkou sama. Nebyly to lehké roky, třela jsem bídu s nouzí, abych nás obě dokázala uživit, a ještě Zuzce dopřát kvalitní vzdělání. Byla jsem na ni tak pyšná, když dokončila škol

Našli jsme ty malé drobečky před zimou v rohu naší zahrady a volali odborníkům, jak se o ně postarat. Všechny jejich dobré rady jsme ale bohužel neposlechli. Bydleli jsme v tu dobu s manželem a dětmi v domku naší babičky na okraji jedné obce ve středních Čechách. Neměli jsme mnoho peněz, babička žila ve svém domku sama a hodilo se, že o ni bude někdo pečovat a dohlížet, aby měla navařeno, ukli

Byla jsem tak povrchní! Posuzovala jsem muže podle vzhledu a toho, co mi říkali. Za všechny problémy, co jsem v životě měla, jsem si tak mohla sama. Bylo mi osmnáct, když jsem skočila na hezké řeči jednoho vojáka, který sloužil nedaleko naší vesnice v kasárnách. Byl to Slovák, moc pěkný a já se zamilovala. Hned jsem si myslela, že je to velká láska. Bohužel se to neobešlo bez následků, otěhotně

Byla jsem dobrá ve všem, a tak mi sebevědomí nechybělo. Každý má ale nějakou slabinu. A tou byl u mě tanec. Najednou jsem se nepoznávala. Patřila jsem k šikovným holčičkám, kterým šlo všechno. Docela hezky jsem malovala, dobře počítala a recitovala na soutěžích, školu jsem reprezentovala a byla jsem velkým oblíbencem učitelů. Taky jsem s velkým nasazením zpívala a tancovala, nikoli ale v nějak

Iva byla dlouho nemocná. Nezajímala jsem se o to, jak zemřela. Když jsem to zjistila, došlo mi, proč nemůžu v noci spát. Půl roku po smrti sestřenice Ivy mi teta, její matka, nabídla, abych šla bydlet do bytu, který po ní zůstal. Obracela jsem tehdy každou korunu, takže jsem na výhodnou nabídku kývla, přestože mi nebylo příjemné bydlet v bytě po někom, kdo nedávno zemřel. Nemoc se vrátila