Dostávala jsem od táty fantastické dárečky, celá škola mi záviděla. Ale oděvů už byla plná skříň, a tak jsem si přála něco úplně jiného. pro vévodkyni. A já když jsem ti tuhle koupila šaty, dostala jsi záchvat smíchu a řeklas, že si to na sebe nevezmeš.“ No jasně, byly to šaty z textilu na náměstí, tak nepodobné oslňujícím oděvům od táty. Pokaždé se ptával: „Tak copak by moje holčička chtěla?“

Doufala jsem, že by se třeba po půlnoci na maturitním plese mohlo leccos stát. Něco jako vyznání lásky směrem od profesora ke studentce. A vyznání lásky jsem se dočkala. Prokletý maturitní ples. Myslela jsem, že se tam konečně něco stane. Do třídního profesora, kterému se říkalo Bohouš, neboť se jmenoval Bohumil, jsem byla zamilovaná od prvního ročníku. Bohouš si mě nevšímal. Teda takhle, bylo

Ať mi nikdo nevykládá, že naši sousedi neovládají nějaká zlá kouzla a čáry. Už moje maminka věřila tomu, že stará Andula našeho tatínka očarovala... V malé vesničce ve východních Čechách žila moje rodina po staletí. Bylo by to nádherné místo, kdyby vedle našeho domku nebydleli naši sousedi. Zlá rodina. Dokonce se říkalo, že umí čarovat a uhranout zvířata. Moje babička se dušovala, že jí sousedk

Dávejte si pozor na elixíry lásky. Mé kamarádce se povedl tak, že mi očarovala manžela i syna. Pak měla problém se těch dvou zbavit. Mít tak elixír lásky, který by fungoval, to by bylo něco! To jsme si často říkaly s mou kamarádkou Alicí už od školy. Nikdy jsme ale nevěřily tomu, že by se takový zázrak dal vyrobit, aby se muži, kterého jsme si vyhlédly, zatmělo před očima, a šel za námi slepě a

Od dětství jsem posedlá touhou žít na samotě uprostřed přírody. Nikdy bych nevěřila, že za to může moje vzpomínka na minulý život. Od dětství mě to táhne do hor, kde je zima, dramatická krajina s vysokými štíty. Kdykoli jsem se dostala do takové oblasti, dokázala jsem celé hodiny sedět někde na výšině a dívat se dolů z vysokých skal. To jiní lidé nedokázali pochopit, často trpěli závratí, takov

Myslela jsem si, že přišla moje poslední hodinka. V tom momentě jsem prosila, ať mi kdokoli pomůže. Najednou jsem uviděla siluetu ženy s černými křídly. Do svých třinácti let jsem byla dívka nepolíbená a bytost naprosto čistá, bez vědomostí, co by po mně, jako ženě, mohl muž požadovat. Byla jsem poloviční sirotek, otec mi zemřel, když mi bylo pět let, a maminka se měla co otáčet, aby mě a dva m

Najednou seděl na okenním parapetu a kočičí granule mu chutnaly. Snadno jsme si získali jeho důvěru. Jenže narážíme na strašné předsudky. Je to totiž velká škodná! Náš kocour je dobrodruh, rád se toulá. Má zářivě žlutý obojek, aby byl vidět na dálku a myslivci ho nezastřelili. Aby náš toulavý Ferda netrpěl hlady a žízní, má stále na parapetu v přízemí misku s granulemi a vodou. Jednou večer jsm

Kamarád mi zařídil úžasnou práci v zahraničí, nabídka byla lákavá a já si tolik věřila! Jenže brzy se ukázalo, že jen velké sebevědomí nestačí. Byla jsem mladá a dost hezká. Celý svět mi ležel u nohou, aspoň jsem si to myslela. Ve škole jsem se učila ruštinu, jeden rok nepovinnou němčinu na základce a na střední škole angličtinu. To bylo přece skvělé, ne? Po škole jsem nastoupila jako sekretářk

Nemoci se na mě sesypaly ze všech stran. Myslela jsem si, že už nebude nikdy líp. Přitom stačilo jen být šťastná! Všechno to začalo ve chvíli, kdy jsem oslavila padesáté narozeniny. Oslava byla skvělá a já si říkala, že se cítím zdravá, plná energie a jsem naprosto v pohodě. Jako by mi bylo dvacet. Pak se ale stalo několik velmi ošklivých věcí. Zemřela mi o pět let starší sestra, dcera procháze

Ve sportu jsem byla lepší než Marie. Jen v běhu měla lepší výsledky. A pak dostala ty skvělé boty, v nichž by atletické závody určitě vyhrála. V dnešní době, kdy se to obchody všemožných módních značek kolem nás jen hemží, musí být obtížné si představit, jak těžké bylo kdysi získat opravdu kvalitní sportovní výbavu, zejména boty. S nejlepší kamarádkou Maruškou jsme byly dobré v tělocviku, byly