Myslela jsem, že si už nikoho do svého života nepustím, že jsem na něco takového až příliš zklamaná a zahořklá. Naštěstí jsem se ale sama v sobě pěkně zmýlila. Bejvalka. Nikdy bych nevěřila, že se ze mě někdy stane bývalá manželka. Panebože, jak jsem tu drzou můru nenáviděla! To by uměl každý, oslňovat v minisukni o třiadvacet let staršího nadřízeného. Vždyť je to tak banální, tak primitivní

Nikdy jsem netoužila praktikovat jógu, byla to kamarádka, která mě k ní zlákala. Brala jsem to jako zajímavé poznání. Netušila jsem, jak mi to najednou zkomplikuje život. Bylo mi tehdy čertsvě padesát let, když jsme začaly s Jaruškou chodit na jógu. Doslova mě ukecala, aby měla s kým na cvičení chodit a o józe si povídat. I když jsem zpočátku váhala, nakonec se mi takto strávený čas zalíbil a n

Koupil jsem dům na samotě a v něm objevil starý obraz. Netušil jsem, že se ho původní majitel rád zbavil. Stál jsem před zdí, na které visel obraz. Vlastně jen jeho rám. Vnitřek obrazu každou noc mizel, aby se do něho jako portrét dívky zase vracel. Řešil jsem tu záhadu už několik dní. Dívka byla namalována opravdu mistrovsky. Byla jako živá a ve velikosti dospělého člověka. Vše bylo vyveden

V domě, kde jsem vyrůstala, se děly divné věci. Bylo to ale vždy jiné – bez ohledu na můj věk. Hračky se samy spouštěly a stín mi škrábal nehty na dveře. Měla jsem strach... Začalo to v době, kdy jsem chodila do čtvrté třídy. Byla jsem už dost velká, a nemusela chodit po škole k babičce, aby mě hlídala. Rodiče rozhodli, že mohu být doma sama a dělat si zatím úkoly nebo si hrát. Hned první de

Celé mládí jsem se potýkala s nálepkou, že jsem „socka“. Holka ze špatné rodiny. O dobrou partii jsem kvůli své pověsti nemohla zakopnout. Od dětství jsem se toužila zbavit této nespravedlivé nálepky, proto jsem se zapřísáhla, že si najdu dobrého chlapa, se kterým uteču co nejdále od své rodiny a začnu s ním jiný život. Že prostě musím dostat od osudu šanci vymanit se ze začarovaného kruhu rodi

Už když jsme se před lety s Michalem brali, připadalo mi, že můj tchán mě pozoruje s jakýmsi omluvným úsměvem. Ostatně i před svatbou několikrát opatrně zdůraznil, že syna si budu muset jaksi vychovat a že to s ním pravděpodobně nebudu mít jednoduché. Věděla jsem, že má pravdu. Michal byl poněkud svérázný, ale to víte, bylo mi přes dvacet, byla jsem k smrti zamilovaná a věřila jsem, že láska vy

S Jitkou jsme se seznámily v práci. Je o patnáct let mladší než já, ale hned jsme si porozuměly jako dvě vrstevnice. Teď to mezi námi skřípe. Pracuji v rodinné firmě. Majitel firmy je otec Jitky, kterého znám už dvacet let. Jeho dcera z prvního manželství do firmy nastoupila až po vysoké škole a je jasné, že po otci celou firmu jednou převezme. Byli jsme si oporou Mirek, jak se šéf jmenuj

Jako malá jsem záviděla svým spolužačkám, a nechápala jsem, jak mohou nadávat na své sourozence. Co já bych za takové štěstí dala? Mým životním osudem je zřejmě samota. Už jako malá jsem velmi trpěla tím, že jsem byla jedináček, a zazlívala jsem rodičům, že mi nepořídili bratříčka nebo sestřičku. Nevím, jestli za to může mé dětství, kdy jsem vyrůstala v izolaci. Proč jsem stále sama? Někd

Když mi můj neurochirurg konečně napsal lázně, byla jsem v sedmém nebi. Ještě nikdy jsem v nich totiž nebyla. Nikdy se mi ale nehodilo na tak dlouho odjet. Nejen kvůli práci, ale především kvůli mému briardovi Bastíkovi a kočce Niky. Kočku by mi sousedé ještě pohlídali, ale rozpustilého psa nikdo. Teď jsem už byla bez práce i bez psa. Vyrazila jsem tedy vstříc lázeňské péči. Nepříjemná žensk

S manželem máme staršího syna a mladší dceru. Zatímco ze syna vyrostl sebevědomý, samostatný muž, s dcerou to od puberty jde z kopce. S manželem jsme spolu nedávno oslavili stříbrnou svatbu. Když se ohlížím zpět a přemýšlím, jaký ten náš život vlastně byl, nedokážu nemyslet na to, jaké by to bylo, kdybychom měli jen syna a nesnažili se za každou cenu o další dítě, o holčičku. Vymodlené dítě