Nikdy jsem nechtěla ženáče. Ženské, které chodily se zadaným, jsem vždy odsuzovala. Dnes mezi ně patřím a nehodlám na tom nic měnit! Prostě se to stalo. Milence jsem si příliš připustila k tělu a nyní se ho nedokážu vzdát. Už roky miluji ženatého muže, tátu dvou holčiček. Jiskra, nebo spíš požár nevídaného rozměru se rozhořel na oslavě našich společných přátel. Já byla v té době dva roky single

Krasavec to zrovna nebyl, ale vlastně to mohl být docela normální kluk, kdyby se hezky učesal a oblékl. To ale neudělal. Byl to nejpříšernější kluk ze třídy. Věty, které mu říkali učitelé, mi dodnes nevymizely z hlavy. Rosteš pro šibenici, to byla ta nejmírnější. Na střední škole mu jedna mladá profesorka řekla, že kdyby byla jeho ženou, tak by se zastřelila. Vypadal, že je mu to jedno. Spolužá

Od dětství se jí zjevoval zámek jako z pohádky a ona si myslela, že neexistuje. Že to je pouze snový přelud. Až jsme jednou přijely do městečka v západních Čechách... Vždycky jsem ráda cestovala a vedla k tomu i své děti. Syn se později odstěhoval na druhou stranu republiky, a já pokračovala ve výletech se svou dcerou Monikou a vnučkou Karolínkou. Monika si vzala za muže typického českého pe

Pozdě jsem pochopila, proč byl ten podnájem tak levný! V tom bytě praskaly žárovky, vrzala podlaha a ozývaly se divné zvuky. Noci byly děsivé. Byla jsem tehdy čerstvá absolventka vysoké školy a nastoupila do zaměstnání. Největší problém bylo bydlení v Praze, sehnat ho v tehdejší době bylo téměř nemožné. Nový byt Na ubytovně jsem bydlet nechtěla, byly pro mladou dívku postrachem. Zoufale j

Syn byl odjakživa tichý, plachý chlapec. Když mu táhlo na třiatřicet, našel si vážnou známost. S manželem jsme se už oba začínali těšit na vnoučátka. Martin byl vždycky tak citlivý a neprůbojný, že jsme se s manželem už pomalu báli, že si nikdy nikoho nenajde. Měl zvláštní zájmy. Rád trávil volno o samotě, maloval, poslouchal vážnou hudbu a celkově působil dojmem plachého chlapce. Sem tam se

Mají stejné rodiče, kteří je milují, a také skvělé prarodiče z obou stran. Přesto se ty dvě holky od dětství o všechno přou nebo se ignorují. Syn má dvě děti, patnáctiletou Lenku a sedmnáctiletou Ivetu. Se snachou si pořídili děti schválně co nejdříve po sobě, doufali, že budou mít spolu hezký vztah. I mně přišlo lepší, že budou mít vnučky jedna druhou i po tom, až tu jednou jejich rodiče nebud

Tu práci kastelánky hradu jsem přijala s radostí. Poté jsem ale zjistila, že hrad má tajemného obyvatele, kterému se líbí moje bílé střevíčky. Svit se prodral okenicemi ve Zlatém sále a dopadal jako svítící oko na koberec, sešlapaný od nohou turistů. Jako nová kastelánka jsem velmi dobře znala všechny prostory a věděla, jakou scenérii v nich vytváří měsíční světlo. Leckde působila atmosféra str

Vím, že je láska slepá a dospělí by neměli mladým mluvit do života. Co když ale můj talentovaný a chytrý vnuk kvůli té holce nedostuduje? Až donedávna jsem si myslela, že už si můžeme s manželem oddechnout, děti jsme vychovali dobře a vnuci už mají také pubertu za sebou. Jenže vnuk Matěj se nám zamiloval. Když nám oznámil, že má dívku, byli jsme šťastní za něj. Tak krásně o ní mluvil, oči mu sv

Chtěla jsem stále po svém muži nové projevy lásky, nedokázala jsem bez ní žít. Musela jsem dostat pořádnou lekci, abych se vzpamatovala. S manželem jsme se poznali už na střední škole a prožili spolu mnoho krásných chvil. Máme syna a dceru. Prostě šťastné manželství! Přes dvacet let jsme žili spokojeně a dá se říct, že jsme ani nezažili žádnou vážnou krizi. Jenže posledních patnáct let náš v

V dobách mého mládí byl rozvod velkou ostudou, přesto se do něho mí rodiče odvážili jít. A udělali dobře. Na stará kolena je potkalo štěstí. Naši se vzali hodně mladí. Máma končila učiliště s břichem a táta byl rok po maturitě. Brát se nechtěli, rodiče je k tomu kroku prakticky donutili, aby nebyla ostuda. Musela to být pro mé rodiče velká oběť. O to víc si vážím toho, že na sobě nikdy nedal