Na tu pověru jsem nikdy nevěřila. Jednou se to ale stalo – rozbilo se zrcadlo a vzápětí nás pronásledovalo několik krušných let. K babičce na jižní Moravu jsem jezdila strašně ráda už odmalička. Trávila jsem tam každý rok celé letní prázdniny. Chodili jsme s dědečkem na houby do nedalekého lesa, koupali se s kamarády v rybníce, sbírali borůvky, hráli různé hry. Starožitné zrcadlo Babička

Kdysi jsem se byla podívat na rituál pálení čarodějnic. Měla jsem vidiny, že mě chce někdo odtáhnout na hranici a upálit. Pálení čarodějnic není můj oblíbený rituál. Postava hořící ženy na hranici mi připadá násilná. Význam tohoto večera vždycky šel mimo mě a nikdy jsem se podobného obřadu neúčastnila. S přáteli jsme si maximálně opekli špekáčky a zazpívali si. Pak mě ale někdo pozval na čarodk

Měl to být klidný dům, kde prožijeme stáří. Místo toho budil hrůzu! Ze zazděné místnosti se ozývaly tajemné hlasy! S manželem jsme si nikdy na nouzi stěžovat nemohli, ale až po roce 1989 se nám začalo finančně opravdu dařit. Jarda, můj manžel, restituoval nějaké nemovitosti a pozemky. Začal podnikat, a ačkoliv mým snem bylo žít na vesnici, kvůli jeho firmě jsme zůstávali dál ve městě. Přáli

Hledala jsem vhodnou chaloupku, kde bychom trávili s rodinou volný čas. Žádná se mi nelíbila, dnes už vím proč, čekala jsem na tu pravou! Když jsem se provdala a narodily se nám postupně tři děti, říkala jsem si, jak by bylo krásné mít chaloupku se zahrádkou a potůčkem, který by protékal kolem. Měla jsem o ní naprosto přesnou představu, dokonce se mi o ní nejednou zdálo. S manželem a dětmi jsme

Nemohu to vysvětlit jinak, než že byli všude kolem a dělali mi jen naschvály. Využili každé mé nepozornosti, a řádili. Nezabíralo na ně nic! Kolegyně Maruška mě varovala, když jsem nastupovala do nové práce na její místo. Prý se v její kanceláři dějí divné věci, nikdo tomu nevěří, a ona nemá žádné důkazy. Proto podává výpověď. „Mám jen jedny nervy,“ dodala. Tvářila se přitom tak důležitě, že js

Tak jsem se o babičku bála, její zdravotní stav se horšil. V kapličce jsem sepjala ruce k modlitbě. Pak se stala zvláštní věc a já poznala, že bude líp. Babí léto neslo na svých perutích jemná pavoučí vlákna, která se snášela volně na hladinu řeky. Léto se loučilo a o svá práva se hlásil podzim. Sešla jsem po stezce, která půlila louku, směrem k malé kapličce, stojící na břehu řeky. Vešla jsem

Tu noc jsem nemohla spát, a tak jsem chodila městem. Posadila jsem se do parku a pozorovala domy. Najednou jsem ji uviděla! Na střeše stála dívka a dívala se na mě. Bylo to nejhorší období mého života. Už několikátý rok jsem byla s dětmi sama, soudy s bývalým manželem se táhly, a on mi ještě k tomu dělal samé naschvály. Obě děti už chodily do školy, což obnášelo řadu výdajů, na které jsem neměl

S manželem jsme se přestěhovali do domku na vesnici. Chtěli jsme si užít klid a pohodu. Ale krátce po nastěhování se stalo něco děsivého. Nadpřirozený zážitek, ke kterému došlo před několika lety v našem novém domě, přesvědčil o existenci posmrtného života i mého racionálně uvažujícího muže. Vysvětlení jsem dodnes nenašla Stalo se to zhruba měsíc po našem nastěhování do vesnického domku.

Příběhům svých blízkých, kteří věří na reinkarnaci, jsem nevěnovala pozornost. Po smrti babičky se ale vše změnilo. Vyprávění lidí, kteří tvrdí, že se duše po smrti přesune do jiné fyzické schránky, jsem v minulosti nevěnovala přílišnou pozornost. Povídání jsem si bez emocí vyslechla a pak nad ním mávla rukou. Zvrat přišel až v mých třiceti letech. Vše začalo o dva roky dříve, kdy mi zemřela

Na chlapy jsem měla smůlu. Uchýlila jsem se proto k bílé magii. Uprostřed tvorby kouzelného lektvaru se pan Pravý objevil u dveří. Od rozvodu uběhlo patnáct let. Nevěděla jsem, že bude tak těžké někoho blíž poznat. Fajn chlap nikde, a tak jsem přečetla mnoho knížek, které radily, jak na to. Byla jsem dokonce i na kurzu hledání lásky. Nakonec jsem šla i k několika kartářkám, všechny mi slibov