Jak to tak bývá, potkali se dva mladí lidé a zamilovali se. Z velké lásky se narodila dcera Věruška. Krásnou rodinu ale rozvrátila podlá tchyně. On se jmenoval Bert a ona Jana. Byla učitelkou na průmyslové škole, Bert absolvent technické průmyslovky s maturitou. Láska byla tak neopatrná, že Jana otěhotněla. Bert už měl po vojně, přestěhoval se do vily Janiných rodičů na okraji Prahy, a byla sva

Nikdy se ve svých předpovědích nemýlila. V rodině si proto získala respekt. Díky ní jsem ustála vlnu anonymů a zachránila manželství. Máme doma zázračnou babičku. Vždycky nám řekne dopředu, jak co dopadne. Pamatuji si, jak mě jednou varovala před školním výletem. Maminka ji tehdy neposlechla a na výlet mě vypravila. Ještě jsme ani nedorazili do zoologické zahrady, a já začala zvracet. Odpole

Celý život mě provází hlas, který mi radí, konejší mě a domlouvá mi. Probírám s ním nejdůležitější věci. Jeho rady jsou vždycky nad zlato. Jako dítě jsem si ráda hrála sama, možná proto, že jsem si sama nepřipadala. Spíše naopak. Hrála jsem si vždy s někým, v myšlenkách si s ním povídala a ta bytost mi odpovídala. A taky se se mnou učila, probírala problémy, které jsem měla a radila mi. Výborně

Při koupání v moři jsem ztratila řetízek po mamince. A pak jsem najednou pocítila obrovskou úzkost, něco zlého se blížilo. Šlo nám o život. Bylo 26. prosince roku 2004! Na jihu Thajska si člověk připadal ve společnosti azurového moře a podivuhodně vytvářených skalisek jako ve filmu. Odjeli jsme s tátou do Asie, protože jsme se chtěli odměnit za rok života, který jsme prožili ve velkém napětí a 

Když nám fotograf přinesl snímky naší třídy, všiml jsem si postavy. Stála vedle mě. Byl to snad nějaký optický klam, nebo chyba fotoaparátu? Pomalu se blížil konec školního roku. Desetiměsíční kolotoč utekl opravdu rychle, zbývalo jen uzavřít známky a udělat závěrečné fotografie tříd. Tak jako každý rok. Fotografování bylo vždycky o nervy. Seřadit třicet žáků do fotografem požadované podoby se

Byl to krásný šperk a já z něho byla nadšená. Od té chvíle to ale se mnou šlo z kopce. Musela jsem je proto darovat nepřítelkyni. Kolem toho starožitnictví jsem chodila často, ale nikdy jsem u vitríny dlouho nestála. Jen občas jsem nahlédla, co tam mají pěkného, aby si moje oko užilo. Na šperky jsem nikdy moc nebyla, proto vůbec nemohu pochopit, že mě ty náušnice tak ohromily. Zírala jsem na ně

Se smrtí dědy jsem se nemohla smířit. Když se ale rodiče rozhodli prodat jeho stavení, cítila jsem, že tam musím ještě jednou zajet. Po smrti dědečka Emila jsem nedokázala přijmout fakt, že už ho nikdy neuvidím. Nedokázala jsem ani zavítat na místa, kde často pobýval. Jeho věci jsem nechala deset let ležet ladem, aniž bych je vzala do ruky. Krásné vzpomínky K dědovi s babičkou jsem jezdil

Kdysi jsme s bratrem prožili děsivou noc. Viděli jsme v jednom domě podivného tvora. Až po letech jsem se rozhodla znovu se tam vydat. Staré legendy a pověsti říkají, že každé obydlí má svého ochránce, který dané obydlí střeží. Prý může mít jakoukoli podobu. Dvakrát ten samý zážitek V jednom strašidelném domě na kraji vesnice, kde jsme s bratrem vyrůstali, žil podivný malý tvor, porostlý

Když jsem ztratila manžela, moc jsem se trápila. Netušila jsem, že existuje místo, které vdovám vrací radost a chuť do života. Pomohlo i mně. Můj Jindřich byl naprosto skvělý manžel. Znali jsme se z vysoké školy. Byla to láska na první pohled, zamilovala jsem se hned, jak jsme se potkali na první přednášce. Po škole jsme se vzali a založili rodinu. Byl to ten nejlepší muž a člověk, jakého jsem

Mateřská láska dokáže člověka zaslepit. Nechtěla jsem uvěřit tomu, co mi život naznačoval. Až vědma mi dokázala otevřít oči a ukázat realitu. Mám jediného syna Denise, pro kterého bych bývala udělala cokoli. Jeho otec nás opustil, když synkovi bylo jedenáct, a já se o něj o to víc starala. Se svou láskou jsem to ale přeháněla. Nevšimla jsem si, že z něj roste rozmazlený, samolibý člověk. Dětem