V chatové oblasti jsem byla sama. Když jsem ulehla do postele, nemohla jsem přes jasné světlo úplňku spát. V chatě se pak začalo dít něco zvláštního. Máme s Honzou chatu u Šumavy. Byl akorát začátek jara, když jsme si řekli, že tam pojedeme. Já se rozhodla, že pojedu už v pátek ráno, abych to tam dala do pořádku. Těšila jsem se, že až v chatě po zimě uklidím, budu odpočívat. Zdálo se, že v chat

Na naší chatě jsem se vždy cítila velmi příjemně. Pak jsem ovšem jednoho dne spatřila v kůlně záhadné červené světlo. Naši chatku nedaleko Prahy kdysi postavili moji rodiče a já ji zdědila po své matce. Stála na pěkném místě kousek od lesa. Považovala jsem ji za odpočinkový ráj. Ostatně oblíbil si ji i můj choť Petr. Jezdili jsme na ni pravidelně na víkendy. Práce kolem chaty byla fůra, ale nám

Pokud někdo opravdu miluje, nemůže ho zastavit ani smrt. Moje velká láska nade mnou stále drží ochrannou ruku, i když už tu dávno není. V době dospívání jsem si příliš nevěřila. Patřila jsem k těm neprůbojným, uzavřeným typům. Ve třídě jsem byla spíš za šedou myšku, co sedává sama v koutě. Taková obyčejná holka Nebyla jsem ten typ holky, za kterou by se kluci na ulici otáčeli. Měla jsem d

Na našem dětském hřišti se už řadu let dějí podivné věci. Kdosi točí děti na kolotoči a houpá na houpačce. Děti se smějí a mávají. Ale komu? To my dospělí nevidíme. Na starém dětském hřišti se po večerech scházela divná společnost. Často se stávalo, že ráno byly všude střepy od lahví, a to bylo ještě to nejmenší. Hřiště bylo místem, kterému se normální lidé vyhýbali i za bílého dne, maminky s d

Ten kufřík po dědovi jsem našla na staré půdě. Byly v něm i zvláštní kostky a kameny. Dědeček mi ve snu poradil, jak s nimi přilákat štěstí. Na půdu se mi lézt nechtělo, jenže babičce jsem to slibovala dlouho. Řekla jsem, že tam proberu staré věci, nepotřebné vyhážu a zbylé srovnám. „Najdeš tam taky kufr, co s ním tvůj děda projezdil svět. Je v něm spousta divných věcí. To víš, dědeček! Hrál

S mužem jsme se přestěhovali na vesnici. První noc jsme zaslechli vytí psa z vedlejší zahrady. Bylo to divné, dům nebyl obydlený. Když jsme se s manželem Václavem blížili k šedesátce, dohodli jsme se, že se z města odstěhujeme. Opustili jsme náš byt a pořídili jsme si menší domeček na vesnici. Ruch velkoměsta nás zkrátka přestal bavit. Zatoužili jsme po klidu. Měli jsme štěstí, našli jsme malý

Vracela jsem se o půlnoci autem domů. Zbývalo projet dvě křižovatky, když jsem během čekání na zelenou spatřila podivnou postavu v lese. Nikdy jsem se nebála řídit v noci. Po zážitku z minulého roku se ale leccos změnilo. Byl začátek prosince a u nás na horách už ležel metr sněhu. Vracela jsem se ze šichty kolem půlnoci. V tomto čase nebyl žádný provoz a zdálo se, že budu rychle doma. Dvě křižo

S manželem jsme se těšili na sraz se spolužáky ze střední školy. Během cesty jsme však zažili něco neuvěřitelného, nad čím zůstává rozum stát. S manželem jsme před lety zažili něco, co nám nikdo nevěří. Svezli jsme stopaře, což by nebylo nic divného. Jenže on se během jízdy záhadně vypařil z našeho auta. Oba jsme z toho byli vystrašení a neuměli jsme si to vysvětlit. Těšili jsme se na dávné

Zdálo se mi, že balancuju nad propastí, náhle se ozval hlas, který mě nabádal k opatrnosti. Věděl, co se stane. Věštecké sny jsem nikdy neměla, vlastně se mi zdálo, že se mi sny vůbec nezdají. Proto mě překvapilo, když se jednou sen dostavil. A zrovna takový děsivý. Stála jsem ve velké výšce nad propastí a neměla se čeho chytnout. Jakmile jsem se podívala dolů, všechno se se mnou zatočilo. Rych

Všichni v domě spali, zloděj by nás vykradl, kdyby ho nevyděsil obličej za oknem. Stále přemýšlíme, kdo to jen mohl být... O našem domě se od nepaměti vyprávělo, že jej chrání jeho první majitelka. Byla to naše praprateta Žofie, které dům kdysi dávno postavil její muž. Ten krátce nato zemřel ve válce. Žofie, která měla malé dítě, se z toho pomátla a skočila z nedaleké skály. Její dítě pak vycho