Vracela jsem se o půlnoci autem domů. Zbývalo projet dvě křižovatky, když jsem během čekání na zelenou spatřila podivnou postavu v lese. Nikdy jsem se nebála řídit v noci. Po zážitku z minulého roku se ale leccos změnilo. Byl začátek prosince a u nás na horách už ležel metr sněhu. Vracela jsem se ze šichty kolem půlnoci. V tomto čase nebyl žádný provoz a zdálo se, že budu rychle doma. Dvě křižo

S manželem jsme se těšili na sraz se spolužáky ze střední školy. Během cesty jsme však zažili něco neuvěřitelného, nad čím zůstává rozum stát. S manželem jsme před lety zažili něco, co nám nikdo nevěří. Svezli jsme stopaře, což by nebylo nic divného. Jenže on se během jízdy záhadně vypařil z našeho auta. Oba jsme z toho byli vystrašení a neuměli jsme si to vysvětlit. Těšili jsme se na dávné

Zdálo se mi, že balancuju nad propastí, náhle se ozval hlas, který mě nabádal k opatrnosti. Věděl, co se stane. Věštecké sny jsem nikdy neměla, vlastně se mi zdálo, že se mi sny vůbec nezdají. Proto mě překvapilo, když se jednou sen dostavil. A zrovna takový děsivý. Stála jsem ve velké výšce nad propastí a neměla se čeho chytnout. Jakmile jsem se podívala dolů, všechno se se mnou zatočilo. Rych

Všichni v domě spali, zloděj by nás vykradl, kdyby ho nevyděsil obličej za oknem. Stále přemýšlíme, kdo to jen mohl být... O našem domě se od nepaměti vyprávělo, že jej chrání jeho první majitelka. Byla to naše praprateta Žofie, které dům kdysi dávno postavil její muž. Ten krátce nato zemřel ve válce. Žofie, která měla malé dítě, se z toho pomátla a skočila z nedaleké skály. Její dítě pak vycho

Když mi kamarádka prozradila, jak významný je vlastně letní slunovrat, rozhodla jsem se, že se právě v tento magický den pokusím přivolat lásku. Šlo o konkrétní osobu z mého dětství. Ten kluk byl pořád jak v mé hlavě, tak v mém srdci. Kamil byl kluk, do kterého jsem se zakoukala už jako pětiletá holčička. Byli jsme na sebe vnitřně napojeni. Nic nás nedokázalo rozdělit. Nezměnilo se to ani po

Když jsme byli s bráchou malí, jezdili jsme do kláštera v jednom městečku. Jednou jsme tam slyšeli, co plánuje skupinka zvláštních mnichů. S Markem, mým o dva roky starším bratrem, jsme jako děti trávili hodně času na venkově u strejdy s tetou. Měli tam malé stavení, chovali králíky, drůbež. Moc se nám tam líbilo. Chodili jsme na různé výlety do přírody a občas jsme jezdili i do nedalekého kláš

Smrt manžela jsem nesla těžce. Ještě hůř na tom byl vnuk Kuba, který dědu miloval. Při poslední návštěvě se ale choval zvláštně. Nikdy by mě nenapadlo, že manžel Pavel zemře dřív než já. Neměl jediný zdravotní problém, přesto si ho někdo přál už tam nahoře. Miloval mě i naši dceru Lenku. Byl to ale typický pedant a puntičkář. Právě kvůli tomu jsme se nejvíc hádali. Zbožňovaný dědeček Když

Můj život se rozpadal jako domeček z karet. Měla jsem pocit, že nic hezkého už mě nikdy nepotká, až jsem našla poklad ve staré šperkovnici. Rány osudu, těm se neubrání nikdo. Do mě jedna pořádná udeřila v mých pětačtyřiceti letech. Manžel si našel jinou ženu, mladší syn odešel do ciziny, a ten starší se potýkal s velkými finančními problémy. Jeho firma se začala řítit ke dnu, a já mu nedokázala

K tomu rybníku chodívám odmalička, jsem zdatná plavkyně. Jednou se mi ale zjevila ve snu moje mrtvá teta a varovala mě, abych do té vody už neskákala. Věděla víc, než já! Byla jsem vždycky hrdá na to, jak skvělá jsem plavkyně. Ve vodě jsem se cítila jako štika, v mládí jsem dokonce jezdila na různé závody v plavání, reprezentovala jsem školu. Trénovala jsem u nás ve vesnici, kde jsme měli ma

Po tchánově smrti jsme se s manželem nastěhovali do jeho domu. Třetí noc se zničehonic pustila televize a gramofon. Když Zbyškovi po dlouhé nemoci zemřel tatínek, oba jsme to obrečeli. Bylo mu lehce přes devadesát a jeho přítomnost jsme začali velmi brzy postrádat. Zbyšek, jakožto jediný dědic, získal jeho starý domeček, kam jsme se nastěhovali. Když jsme se s jeho otcem vídali, většinou jezdil