Každý muž se za ní otočil. Když jí přišel můj první dopis, začala podezírat kdekoho. Snadno jsem ji přesvědčila, že je obětí šíleného maniaka. Když k nám Klára nastoupila, byla rozvedená, zato ale atraktivní. Těšila se na nový život, na novou práci a nový byt. Nedala se přehlédnout, když vešla, celá místnost se rozzářila. Přitahovala na sebe pozornost. Nemohla jsem neslyšet ty pochvalné pozn

Naše manželství jelo ve vyjetých kolejích a já se rozhodla zkusit ještě zažehnout ten starý plamen naší lásky. A to byla chyba! S Martinem jsme se poznali před třiceti lety. Byl to můj první vážnější vztah a věřila jsem, že je to dokonalé. Po dvou letech randění jsme se vzali. Přišly dvě děti, úspěšné, ale náročné kariéry a někde během této cesty jsem si začala všímat, že se s manželem vzdaluje

Byla to ze začátku velká láska, Marek byl můj osudový kluk... Ale proto, že mi dohodil budoucího manžela. Náš vztah s Markem byl takovou tou banální klasikou. Vyrůstali jsme v jedné vesnici, znali jsme se odmala, chodili jsme do stejné školy a na diskotéku. Není divu, že jsme se dali dohromady. Marek byl starší a zkušenější, pro mne však byl ten první. Proto jsem asi i zahořela tou láskou víc.

Můj syn Matěj našel u popelnic opuštěného malého kocourka. Vzali jsme si ho domů, ale chudáček valem chřadl. Nevěděli jsme si rady. Můj bývalý muž kočky nenáviděl. V určitém životním období mi připadal bezcitný, dnes vím, že takový nebyl, jen jsem ho tehdy viděla v těch nejhorších barvách. Když jsme se rozvedli, odstěhoval se na chalupu. Byl nesnesitelný perfekcionista a puntičkář. Chalupu v

Nic mě netěšilo ani nebavilo. Až věštba, které jsem se zprvu smála, mě opět přivedla k životu. Díky ní si vychutnávám každý den! Každý má občas špatnou náladu. Já ji ale měla tak často, že už tu lepší jsem si ani nepamatovala. Nějak se mi prostě nedařilo nastartovat. Neměla jsem k tomu žádný důvod. I moje kamarádky si toho všimly a konstatovaly, že mi ta moje nenálada vůbec nesluší. Nic mě n

Sama tomu propletenci sotva rozumím. Můj manžel mi zahýbal s paní, která se nyní stala mojí tchyní, protože jsem si vzala jejího syna! Vdávala jsem se skoro ve čtyřiceti a děti jsem stihla porodit tak tak. Manžel byl o dost starší, skoro o patnáct let. Nebyla to žádná osudová láska, spíš takový sňatek z rozumu. Oba jsme toužili po rodině, zázemí a všem, co k tomu patří. Oba jsme byli dost osamě

Z práce, kterou dosud moje dcera milovala, chodila stále utrápenější. Chvíli se vytáčela a potom se přiznala, že po ní šéf vyžaduje sex! Vždycky jsem vedla svoje děti k pracovitosti. V domácnosti mi musely pomáhat a později chodit přes prázdniny na brigády. Neuškodilo jim to a dovedly si obě vážit peněz. Nikdy jsem jim nenutila, že musí jít na vysokou nebo mít alespoň maturitu. Vždyť dobré řeme

Ten den jsem prožila snad nejhorší chvíle ve svém životě. Zároveň jsem ale potkala svou životní lásku. Ihned po škole jsem nastoupila jako učitelka do mateřské školky. Ta profese mě bavila, navíc jsem měla skvělou starší kolegyni, která mi hodně pomáhala. „Zítra mám volno, musíš to tu zvládnout sama,“ řekla mi však jednoho dne s ustaraným výrazem. „Neměj strach, to zvládnu,“ uklidnila jsem ji.

Brát v životě všechno vážně a doslova je neskonalá hloupost. Dnes už to vím a je mi dobře na světě. Moje kamarádka Petra se tváří naprosto zoufale. „To byl tedy pěkný trapas. Už tam nikdy nejdu. A ty ses tomu ještě smála.“ Dívá se na mě vyčítavě. „Taková strašná ostuda! Co si o mně pomyslí. Že už jsem snad nesvéprávná?!“ Smála bych se klidně dál, ale vím, že ona by to nepochopila. To, že v cukr

V baráčku kus za vesnicí bydlel mrzutý, starý pán s nádherným bílým psem. S nikým se nebavil. Povídalo se o něm všelicos. K chaloupce vedly dvoje stopy ve sněhu. Jedny lidské, jedny psí. Bydlel tam mrzutý děda se špatnou pověstí. Říkalo se, že je mu sto let, a opravdu tak vypadal. My malí jsme se ho báli. Říkalo se mu Strašák. Nikdo ho pořádně neznal, ani většina dospělých, protože se lidí s