Eva přišla o manžela, a byla jsem to já, kdo jí podal pomocnou ruku. Přišlo mi to samozřejmé. Ona ale neváhala svést mého Honzu. U mé kamarádky Evy vypadalo manželství šťastně, a najednou byl konec. Jednoho dne večer ji čekal doma její Tomáš, zcela bez emocí jí oznámil, že takto s ní po boku žít nechce. Následovaly proudy slz a deprese. Vzhledem k tomu, že Eva měla s Tomášem malou holčičku,

Své manželství jsem chtěla zachránit za každou cenu. Za cenu svého utrpení. Nakonec si ale stejně našel jinou a moje oběť byla zbytečná. Poslouchala jsem to od svého muže od první chvíle, co jsme spolu začali chodit. „Věro, přece víš, jak se mi líbí vyvinuté ženské, to bys mohla pro mě udělat a jít si nechat vymodelovat pěkná prsa. Já bych ti je zaplatil.“ Měla jsem hezké dvojky, se kterými

Manžel se mi směje, že jsem jako babka kořenářka. Nemám mu to za zlé. Dřív mě za to obdivoval. Jasně že na něho nemám tolik času, kolik si on asi představuje. Hraji si s květinami. Začalo to už, když děti byly malé. Na prázdniny od svých učitelů dostaly vždycky tradiční úkol. Vytvořit vlastní sbírku lisovaných rostlin, tedy herbář. Pustili jsme se do práce To byly doby, kdy se daly rostli

Vše, co šlo, ukradl. Ale jeho chuť rostla. Když mi z peněženky zmizela tisícikoruna, došla mi trpělivost. Musela jsem zakročit! Byl to takový nenápadný pán. Chodil oblečený do šedých kalhot a béžové košile. Notně staré a také hodně oprané. Možná kdysi bývala hnědá, nevím! Prořídlé šedivé vlasy a silné brýle mu dodávaly vzezření typického úřady. Tím také byl. Sympatie nevzbuzoval Kontrolov

Život s váhavcem je velmi náročný a stresující. Neustále hledá svá pro a proti, zvažuje, až převáží. Tak jako Viktor. Už zase nekonečně dlouho řešíme, jestli zavolat bratrovi, nebo ne. Potřebujeme půjčit jeho dodávku, aby si Viktor mohl odvézt své věci z chalupy. Ta byla ještě před pár týdny jeho. Tedy alespoň napůl s manželkou. Jenomže teď nemá nic. Vůbec nic. A to jen díky své váhavosti. Mám

Studovala jsem na vysoké škole a na sraz ze střední jsem přivezla spolužáka, aby viděl, jak vypadá pořádná oslava v moravském sklípku. V té době jsem studovala v Praze. Po dvou letech jsme měli sraz se spolužáky z gymnázia. A já jsem se rozhodla vzít s sebou spolužáka z vysoké, Jakuba. Byl ze západních Čech, tak jsem mu chtěla ukázat, jak to u nás na jižní Moravě chodí, když se slaví. Dorazi

Nikdy nevíte, koho kde potkáte, a jak vám zatočí se životem. Nikdy bych nevěřila, že ženich na svatbě bude tím pravým mužem pro mě. Svatby nemám ráda. Vdávala se ale dcera mé nejlepší kamarádky, a to jsem nemohla odmítnout. Hned na začátku mě zaujalo, že nevěsta byla zasmušilá a ženich taky nevypadal zrovna šťastně. Museli se brát, očividně by to jinak neudělali. Poté, co jsme přestáli manže

Měla to být tenkrát obyčejná holčičí dovolená u moře na Jadranu. Místo toho to byl ale začátek nejkrásnější etapy mého života. Vždycky jsem si uměla užívat života. Vážila jsem si své svobody a nemínila jsem ji dát všanc. I když se všechny kamarádky vdávaly, já jsem své okolí dál ubezpečovala, že na vdavky se ještě rozhodně necítím. A na zakládání rodiny teprve ne. „Jednou do toho dospěju. Te

Byla jsem úspěšná a žila jen svou prací. Nezbyl mi čas na děti a rodinu. Začala jsem se časem bát, že už nestíhám a ničila jsem konkurenci. Přes dvacet let pracuji jako manažerka a pobírám skvělý plat. Nadměrná psychická zátěž se ale začala podepisovat na mém zdraví. Stále častěji jsem užívala léky na bolest hlavy, žaludku, později na nervy. Aby si změny mého chování nikdo nevšiml, nechávala js

V naší rodině se prostě dobře jedlo.„Pojďme si osladit život,“ říkávala moje máma a vrhala se ke špajzce. Rodinnou tloušťku komentovali moji rodiče s humorem. Táta tvrdil, že nám ty kilogramy sluší, máma dodávala: „No, jen ať všichni vidí, že se máme dobře!“ Jako malá jsem se tomu spokojeně smála, později mě smích přešel. Děti na mě volaly buřtíku. Rodiče radili, ať si z hloupého posměchu ni