Ve škole jsem byla vysloveně sportovní jednička. Tomu, co jsem ale předvedla na lyžích, nemohla moje učitelka tělocviku vůbec uvěřit. Příběh z mého dospívání je dodnes zdrojem všeobecného veselí na každé rodinné sešlosti. Můj lyžařský výcvik v sedmé třídě byla taková ostuda, že jsem si pak na dlouho ve třídě vysloužila přezdívku „nemehlo“. Jak jsem ale později zjistila, nebylo to až tak mou vin

Tomáš byl moje láska ze školky. Jenže pak se někam odstěhoval a život šel dál. Osud byl naštěstí na naší straně, znovu jsme se setkali. Nebyla jsem holčička, která by milovala panenky, klučičí hračky mě bavily víc. Tak jsme našli s Tomášem v sobě spřízněné duše už ve školce a stala se z nás nerozlučná dvojice. Jak ve školce, tak ve škole. Byla to taková ta první dětská láska. Jenže ve čtvrté tř

Náš kocour se stal odhodlaným strážcem malé Amálky. Kde se v něm ten pud tenkrát vzal? Neuvěřitelné příběhy, kdy se samice nějakého zvířete, ujme malého lidského „mláděte“, chrání ho a stará se o něj, nejsou jen v pohádkách. Všichni jistě známe příběh Tarzana z divočiny, který byl prý inspirován událostí, která se opravdu stala. A já jsem zažila podobný příběh na vlastní kůži, u našeho kocoura.

Začal se parádit a všechny peníze utratil za oblečení a sportovní potřeby. Nové elektro- kolo mu přestalo stačit a pořídil si motorku. Když přišel čerstvě tetovaný, moje trpělivost byla u konce! Po příchodu ze zaměstnání se tvářil jako malý Jarda. Nic neříkal, ale já poznala, že přede mnou něco skrývá. Při svlékání trička bolestivě sykl. „Ukaž!“ poručila jsem mu a málem omdlela. Přes celá záda

Jako bych se ocitla v nějaké detektivce. Partner mi dopřál vše, na co jsem si vzpomněla. Každé moje přání bylo už předem splněno. Žila jsem s ním rok a stále mě něčím milým překvapoval. Nejvíc svojí nebývalou štědrostí. Nic pro něho nebylo problém. Jezdili jsme si, kam jsme chtěli, dopřávali drahé večeře v restauracích. Nosil mi květiny. Dovolená pro něho nebyla problém každý čtvrtrok. A k t

Nebyla mladá ani štíhlá. Spíš taková selka, ženská od plotny. Měla jsem ji ráda pro její upřímnou povahu. Vždycky jsme se spolu hodně nasmály! Potom mě zdrtilo její odporné tajemství. Pobývala u nás často. Obě jsme byly už dlouho rozvedené a obě bez partnera. Navštěvovaly jsme se a klábosily. Ona měla dvě dcery a já jednoho syna. Vzájemně jsme si na svoje děti stěžovaly a rozebíraly jejich prob

Vaření bylo vždycky mojí vášní, ale vařit jen pro mě samotnou mě nebavilo. Tak jsem dostala nápad, jak pohostit více lidí. Když jsem ovdověla, delší dobu jsem bojovala s osamělostí. Na rozdíl od většiny jsem se ale rozhodla jednat a nezůstat sama po zbytek života. Zkoušela jsem různé způsoby, jak se s někým seznámit, a nakonec jsem přišla na skvělý nápad, který změnil život nejen mně, ale i mno

Biologické hodiny mi už tehdy bily jako o život. Kamarádky se jedna za druhou vdávaly, a na mě zbyl už jenom chamtivý řezník Pepa. V té dávné době jsem chodila s Pepou. Nějak jsme si na sebe zbyli. Téměř všechny moje kamarádky a spolužačky se už vdaly, anebo k tomu šťastně spěly, a tak jsem vzala zavděk Pepou, i když jsem věděla, že se k sobě příliš nehodíme. Ale říkala jsem si, že možná lepší

Když vidím bezdomovce, jak vybírají popelnice, říkám si, že tam někdy leží poklady. To se stalo před mnoha lety nám. Ten nález přišel velmi vhod! Po rozvodu to má žena vždycky těžké. Soudy se vlečou a bývalý manžel dělá většinou problémy. Tak tomu bylo i u mě. Zůstala jsem sama s malou dcerkou. Naštěstí jsem měla maminku, která si stále ještě držela svůj starý byt. Nájem byl pro ni velkou zátěž

Ten malý, bílý psík chodil kolem naší zahrady pravidelně. S naší fenkou po sobě zálibně pokukovali. Dnes je máme doma oba. Když přišel vnouček s tím, že by si moc přál pejska, nejprve jsme se s dcerou vyděsily. Doma jsme totiž měly pět koček. Pak nám ale kdosi poradil, ať zkusíme boloňského psíka, že je to dobrák a s kočkami se snáší dobře. Naše Sněženka, jak jsme fenku boloňského psíka nazvali