Zavolal a dramaticky mi sdělil, že se mnou musí okamžitě mluvit. Nějakou dobu jsem na telefonní sluchátko nechápavě zírala. Ničemu jsem v tu chvíli nerozuměla. Po skončení hovoru jsem si telefon nechápavě prohlížela. Vůbec jsem tomu nerozuměla. Neviděli jsme se osmnáct let. A on mi najednou zavolá a řekne: „Musím s tebou okamžitě mluvit.“ Z toho jsem byla celá vyjevená. Po osmnácti letech? A pr

Zoufalý člověk dělá zoufalé věci, a žena zřejmě dvojnásobně. Ve strachu, že mi ujíždí vlak, jsem se chovala jako malá holka. Blížila se padesátka a já jsem propadla panice. Všechny vztahy se mi zhroutily. Jako mladá jsem čekala na svého prince z pohádky, a ten stále nepřicházel. Pak jsem si našla rozvedeného kolegu. S ním jsem strávila dlouhých osm let slibů, že si mě vezme. Nakonec se vrátil k

Každý člověk, se kterým prožijeme kus života, se nám nějak zapíše do duše, ať už dobrým, nebo špatným způsobem. Pamatuji si přesně na chvíli, kdy u nás zazvonil telefon a já zvedla sluchátko. Čekala jsem, že uslyším některou z kamarádek. Na druhém konci ale promluvila starší žena. Představila se mi a vzápětí vyplynulo z její řeči, že je současnou přítelkyní mého bývalého manžela Zdeňka. Hlas

Když jsem potkala Františka, hned jsem věděla, že je to ten pravý. Jediný problém byl, že za sebou měl nevydařený vztah a zůstalo mu z něj dítě. Nezdálo se mi to ale jako problém. Také jsem za sebou měla nevydařené manželství a rozvod po pětadvaceti letech. Moje děti navíc už vylétly z hnízda. Obdivuhodný chlap František byl mladší než já a sympaťák. Okouzlil mě hned a brzy jsme se sblíži

Chtěla jsem všem dokázat, že mě podceňovali a že dokážu být dokonalá ve všech ohledech. Nedošlo mi ale, že dokonalost spočívá v něčem jiném a že štěstí si za peníze nekoupím. Pocházím ze skromných poměrů. Maminka byla uklízečka, táta, který s odřenými lokty dokončil základní školu, pracoval jako zednický přidavač. Máma byla laskavá ženská, ale udřená a se smutnýma očima. Život ji semlel. Občas

Byla jsem přesvědčená, že dítě nikdy chtít nebudu. Moje nejlepší kamarádka zase nemohla otěhotnět. A tak jsme jednou dostaly nápad… Dá se říct, že jsme se kamarádily od školky. Říkaly jsme si všechno. Když ale Mirka po své svatbě pořád mluvila o tom, jak se s manželem marně snaží o dítě, už mě to nebavilo poslouchat. Lékaři tvrdili, že není schopná dítě donosit. Nepodařilo se jí to ani po op

Kamarádi jsou ti, co by při vás měli stát v dobrém i ve zlém. A ne ti, co vám při první příležitosti vrazí kudlu do zad. Přišel mi další dopis od Hany. Nechtěla jsem ho číst, vždyť to bude zase to samé a mě už to unavovalo. Ale nedalo mi to. Co mi ještě chce říct, čím se ospravedlnit. Ničím. Píše jen, že nejsem schopna pochopit realitu. A že až se mi to povede, bude mi mnohem líp. Děkuju za rad

Sedla jsem do auta, které řídil můj opilý zeť. Když havaroval, všechno mi došlo. Byl v podmínce, a dokonce měl zákaz řízení. Měla jsem ho nechat jít do vězení? Ten den byl hrozný hned od rána. Polila jsem si úplně novou halenku kávou a potom hned na schodech ulomila podpatek. Hlava mě bolela jako střep, ale to bylo šéfovi jedno. Svolal jednu z těch svých nekonečných porad. Zastavil mi Odp

Když jsme si pořídili vlčáka Orkána, moje štěstí neznalo mezí. Zbožňovala jsem ho, byl to můj největší miláček. Dodnes na něj vzpomínám. Je důležité mít slušné sousedy. Koho takové štěstí nepotká, dobře ví, o čem mluvím. Nás nepotkalo. Letitý spor začal někdy v době, kdy si soused stěžoval, že mu jehličí z našeho modřínu věčně znečišťuje pozemek. Táta odpovídal, že ten modřín sázel děda a že je

Neuvědomoval jsem si, že mám opravdu problém. Zdálo se mi, že ho mají všichni okolo mě. Pravda mi došla, až příliš pozdě. Vzpomínám na náš rodný venkovský statek, milující rodiče a veselé dětství. Neměli jsme nikdy peněz nazbyt, maso jsme mívali jen v neděli a oblečení jsem obvykle dědil po starších sourozencích, přesto to byly v mém životě ty nejkrásnější časy... Naše hospodářství Táta h