Celý život jsem žila v naivní představě, že muži válčí a my, ženy, držíme při sobě. Kamarádka mě ovšem vyvedla z omylu. Vzpamatovávám se z toho dodnes. Říká se, že závist je zlá, ale to, co dokáže vyprodukovat zraněné ženské ego, hraničí s ryzím zlem. Se Zdenou jsme se znaly od vysoké školy. Prožily jsme spolu svatby, porody i budování kariéry. Když mi před pěti lety zemřel manžel na infarkt

Můj vnuk Adam byl vždy hodný a usměvavý chlapec, který nikdy neváhal podat pomocnou ruku. Jednou mu ale síly málem nestačily... Přišlo to náhle a nečekaně, život je křehký a smrt tak rychlá! Scházelo málo, a mohla jsem dnes číst vnukovo jméno na našem hřbitově. Náš Adam studoval střední školu a byl až po uši zamilovaný do spolužačky Haničky. Plánovali si, že se po maturitě vezmou. Pravidelně

Růže byly moje radost. Proto mě zabolelo, a pak i rozčílilo, že si někdo dovoluje mi je krást! Některé keře jsem měla víc než dvacet let, jiné jsem dosazovala postupně, když se objevila nová odrůda, která mě zaujala. Na jaře jsem je pečlivě stříhala, v létě zalévala za svítání a každý nový květ mě potěšil stejně jako poprvé. Nešlo jen o zahradu, bylo to moje místo, kde jsem si čistila hlavu, od

Když se ukázalo, že si manžel našel milenku, rozhodla jsem se trpělivě vyčkávat, přesvědčena, že se dříve či později vrátí k rodině. Možná je to jedna z nejtěžších věcí na světě. Ale každý, kdo s tím má nějaké zkušenosti, se zapřísahá, že pokud odpustíte, znatelně se vám uleví. Když se ke mně doneslo, že si manžel pořídil milenku, zaťala jsem zuby a rozhodla se počkat, až ho poblouznění přej

Když mi bylo dvacet, potkala jsem ženu, která se stala mojí druhou rodinou. Nikdy by mě nenapadlo, jak se může pevné přátelství rozplynout. Jmenovala se Jana a poznaly jsme se v práci. Na první pohled jsme byly úplně jiné. Já jsem byla opatrná, všechno jsem si plánovala a dlouho přemýšlela, než jsem něco udělala. Jana byla spontánní, smála se nahlas a dokázala z obyčejného dne udělat malý zážit

Život, který jsem budovala přes čtyřicet let, je teď v troskách. Za tuhle prohru si ale mohu sama. To já udělala chybu a pak o ní ještě řekla bratrovi. Ten zařídil zbytek zkázy... Když jsme byli malí, s bratrem Jiřím jsme drželi při sobě za všech okolností. Byl o tři roky starší a odjakživa měl pocit, že mě musí chránit. Vozil mi z města bonbóny, zastával se mě před kluky ze školy a pokaždé stá

Proč já? Nebyla jsem tak ošklivá, abych si nenašla muže. Bohužel, když přišel ten pravý, osud mi ho brzy zase vzal. Vždy ve mně bylo něco jinak. Přitahovala jsem pozornost, aniž bych o to usilovala. Bohužel i tu negativní. Když jsem byla mladá, mužům jsem se líbila, to jsem vnímala. Jenže tehdy jsem s tím asi neuměla tak pracovat. Měla jsem pocit, že mám čas. Lidé se mi smáli Hlavně ženy

Rodiče mě vychovávali přísně. Nesměla jsem nic a nikam, zakázali mi i školní výlet, prý kdovíco se tam může stát. Tak jsem se vzbouřila. Stále si myslím, že to rodiče s přísností přeháněli. Zařekla jsem se, že taková nebudu, že je to příliš, a snažila jsem se u své dcery o jiný přístup, kamarádský, tolerantnější. Domov není vojna. Ale moji rodiče mi z něj vojnu udělali, divím se, že mě ráno tru

Dlouhá léta byla součástí naší rodiny. Trávila s námi víkendy a děti jí říkaly teto. Nenapadlo by mě, že nás celou dobu jen chladnokrevně využívá. Jitku jsem poznala ve škole a bylo z toho hned nerozlučné přátelství. Jenže po studiích se naše cesty rozešly. Odstěhovala jsem se za manželem na druhý konec republiky, zatímco Jitka zůstala v rodném městě. Ze začátku jsme si často psaly, ale postupn

Po letech se vrátil do našeho města můj bratranec a vypadal příšerně. Žena mu utekla do ciziny a on zůstal sám! Bratránek, se kterým jsem si v dětství užila spoustu zábavy, se na dlouhé roky ztratil z mého života. Teď byl zpět a mně se nad ním srdce svíralo. Podle jeho vyprávění to neměl v poslední době v životě vůbec lehké, navíc byl tak sám. Byla bych necita, kdybych mu nepomohla, brala js