Manželova zrada těžce otřásla naším vztahem. Pak jsem mu odpustila, vždyť jsem čekala druhé dítě. Vzápětí přišel další šok. Tohle bych v těhotenství nepřála žádné ženě. Čekali jsme druhé dítě, na které se těšila i naše prvorozená holčička Magda. Netušila jsem, jaká katastrofa se na naši zdánlivě spořádanou rodinku řítí. Byla jsem ještě mladá a naivní. Ukázalo se, že manželovi souběžně porodí dí

Všimla jsem si toho hned, jak jsem vstala. Vzduch v kuchyni měl jinou vůni. Nešlo o to, že by někdo něco vařil. Spíš jakoby se něco pohnulo uvnitř mě. Udělala jsem si kávu jako každý den. Dvakrát zamíchat, jedno kolečko lžičkou kolem šálku, lehké poklepání o okraj. Moje rituály mi pomáhaly držet svět pohromadě. Ale to ráno něco nehrálo. Po letech samoty, po tolika tichých dnech, jsem si uvědomi

Našla jsem ho náhodou. Ležel ve starém receptáři mezi listy o tvarohových buchtách a zavařenině z angreštu. Byl to dopis. Od ní, mé sestry. Bez obálky, bez podpisu. Ale rukopis jsem poznala okamžitě. Byl její, psala kulatým, čitelným písmem, jako by chtěla, aby se jí rozumělo i v těch nejzapeklitějších větách. Četla jsem pomalu slovo po slovu, jako bych se bála, že se písmena rozutečou. A každé

Byla jsem vždycky tak vyrovnaná a rozumná! Jenže pak přišla tragédie, se kterou jsem se nedokázala vyrovnat jinak, než pitím. Bylo mi čtyřicet a už jsem v dítě ani nedou­fala. Říkala jsem si, že jsme s mým mužem Tomášem čekali moc dlouho. Oba jsme chtěli vystudovat vysokou školu a pak se hmotně zajistit. Pak se mi ale už nedařilo otěhotnět. Ale nakonec se stal zázrak a narodila se Kristýnka. Vš

Babičku Milušku měl každý rád. S velkou láskou se starala o lidi, zvířata i svou zahrádku. Když zemřela, všechny rostliny uvadly a i nebe plakalo. Byla vždy usměvavá, plná radosti a životního optimismu. Babičku Milušku musel milovat každý, lidé i zvířata. Na dvorku měla kromě dalšího zvířectva vždycky i několik toulavých koček, které se spokojeně vyvalovaly a ona je láskyplně krmila a pečovala

Snažila jsem se vydržet ve špatném manželství kvůli dceři. Bylo to náročné. Jednoho dne jsem tudíž zjistila, že už nemohu dál. Moje manželství byla katastrofa. Rozhodla jsem se vydržet do dceřiny dospělosti, protože ta malá měla tátu ráda. K ní se naštěstí choval docela hezky, se mnou jednal jako s opovrženíhodnou služkou, věčně na mě řval, ponižoval mě a zesměšňoval. Bylo těžké to vydržet, na

Měla jsem ty krásné dětské zážitky uložené v duši. Moc jsem chtěla po padesáti letech navštívit místa ze vzpomínek. Nebyl to ale dobrý nápad. Netušila jsem, jak moc odlišně vnímá dítě realitu. Dětství se mi uložilo v paměti jako bych se pohybovala v nějaké pohádce, a všechno se časem ještě díky fantazii vylepšilo. O tom všem, co jsem jako dítě zažila, jsem vyprávěla dětem a vnoučkům. Obrovsk

Když vaší vlastní rodině nestojíte za pozornost, může se objevit cizí duše, která vám rozzáří svět. Sedím na dřevěné lavici před domem. Pamatuje víc než já. Dřív byla nalakovaná světle zelenou barvou, dnes je už oloupaná, plná vrypů a prasklin. Přesto mi připadá krásná. Je mou každodenní společnicí, tak jako dřív bývala knihovna nebo rádio. Už nesedávám dlouho, záda mě bolí a prsty mi občas cuk

Každé úterý chodím do městského parku. Je tam kavárna. Tam jsme sedávaly s kamarádkou. Sedávám tam už sama. Vždy si srovnala šátek, kabelku, brýle. A měla pokaždé připravený nějaký drobný dárek. Kamínek, jablko, lístek se vzkazem. Říkala, že život je mozaika maličkostí a že každá věc má význam, pokud jí ho dáme. Já tehdy nevěřila, že je možné zapomenout na něco velkého. Teď vím, že se člověk mů

Neslyším, ale i ticho má zvláštní sílu. Poslouchám ho každý den, když si sednu ke stolu s hrnkem slabého čaje a dívám se z okna na dvorek. Vždycky jsem měla ráda rána. Ne kvůli východu slunce, ten jsem často zaspala, ale kvůli tomu klidu, který přichází dřív než první hluk ulice. Poslední dva roky je ticho jiné. Přestala jsem slyšet ptačí zpěv. Nejprve jsem si myslela, že ptáci uletěli. Pak jse