Moje rodina – 72. stránka – SkutečnéPříběhy.cz

Moje rodina

3 minuty čtení

Když jsem potkala svou spolužačku, nemohla jsem uvěřit, jak je krásná a udržovaná. Zatoužila jsem být taky přitažlivá a mužům se líbit. Celý život prodávám v obchodě u nás na vesnici. Vdávala jsem se brzy, můj Zdeněk je zedník, a tak jsme si postavili na konci naší vísky domek. A žili úplně normální život. Až do nedávna. „Jé, Maruš, jsi to ty?“ uslyšela jsem najednou u kasy našeho obchodu. „

zobrazit více >>

Dala jsem dceři špatnou radu do života

3 minuty čtení

V našem rodě nebyly žádné krasavice a u mužů jsem byla vždy jen za hospodyni. Moc jsem si přála, aby na tom byla naše Alenka líp! Nikdy mi žádný vztah dlouho nevydržel. Podle kamarádek to bylo tím, že jsem se pokaždé zamilovala do krasavce, který mě rychle opustil a našel si modelku, která neuměla uvařit ani čaj. Přesto jsem si nakonec našla Tondu, a měla s ním dceru Alenku. Utáhla jsem ho na s

zobrazit více >>

Vnuk mě naprosto šeredně podvedl

4 minuty čtení

Vaši nejbližší, které nejvíc milujete, vám zároveň dokážou i nejvíc ublížit. Nečekaně a velice zákeřně. To pak hrozně bolí. Na policejní stanici jsem poprvé v životě. Čekám na chodbě a celá se třesu. Vyšetřovatel mě vybízí, abych šla dál, a rovnou přede mne staví sklenici vody. A pak přichází to hlavní. Ukazuje mi spis, ve kterém je popsáno, jak můj vnuk přišel k penězům a jak je pak zneužil k

zobrazit více >>

Sestra hodila své dluhy na mě

3 minuty čtení

Už coby malá holka sestra neudržela korunu. A nezměnila se ani po padesáti letech. Nadělala dluhy, a všude podepsala mě. Složenky se mi kupily ve schránce a nakonec na mě zazvonil exekutor. Až do té šokující chvíle, kdy vám stojí na prahu cizí chlap a vyhrožuje, jsem nebrala problém příliš vážně. Spíš jsem si ho nevšímala. „Je to nějaký omyl. Podvod. Nějací šmejdi to na mě zkoušejí,“ myslela

zobrazit více >>

Uchýlila jsem se k milosrdné lži

2 minuty čtení

Vím, že lhát se nemá, já jsem ale lhala kvůli svému bratrovi od dětství. Mnoho let jsem jim namlouvala, že se má dobře, i když byl už dávno po smrti. Už jako malá jsem za svého bratra Pepíka žehlila průšvihy. Jen co dospěl, tak se odstěhoval. Domů jezdíval jednou za měsíc se svou ženou Libuškou. Vyprávěl příběhy z velkoměsta, které jsme hltali. Jenže pokaždé, když odjel, tak rodičům zmizely

zobrazit více >>

Mám skvělého muže a báječnou tchyni

8 minut čtení

Že si jednou budu vybírat budoucího partnera podle potenciální tchyně, to by mě dříve nenapadlo. Po špatné zkušenosti už jsem ale neponechala nic náhodě. Byla to naše druhá schůzka. „Už se nemůžu dočkat, až tě představím mamince,“ řekl mi tehdy nadšeně Tomáš. Zrovna jsme stáli ve frontě na lístky do kina a já si říkala, jak je ten kluk skvělý. Líbilo se mi, jak o své mamince krásně mluví a obdi

zobrazit více >>

Pochopila jsem, že dítě nemusí být vlastní

2 minuty čtení

Byla jsem nešťastná z toho, že nemohu mít děti. Nakonec jsme dceru adoptovali. Nyní jsem změnila názor. Je na mě moc hodná, na rozdíl od vlastních dětí kamarádek. S Petrem jsme byli mladí a měli pocit, že máme všechno před sebou. Petr začal učit na místní škole a já pracovala ve školní jídelně. Moc jsme si přáli, aby naším bytem zněl dětský smích i pláč. Pláč slyšet byl, ale můj. Když mně gynek

zobrazit více >>

Trápím se tím, že si nemohu užívat vnuky

3 minuty čtení

Jediná dcera se mi provdala do zahraničí. Moc mi chybí, že si nemohu užívat své vnuky a vidím je pouze na monitoru. A ještě navíc neumějí česky! Těžko jsem se smiřovala s tím, když si moje jediná dcera brala Angličana a stěhovala se až někam do Skotska. Říkala mi, že se budeme vídat často, budu za nimi jezdit a oni zase do Čech. Jenže já na cestování nejsem, a navíc cítím, jak na mě doléhá rok

zobrazit více >>

Život bez vnoučat je moc smutný

3 minuty čtení

Těžko najít babičku či dědu, kteří by se ani trochu netěšili na potomky svých dětí. I moderní babičky přece rády pohlídají. Alespoň já tedy určitě. Manžel už potřetí za sebou prohrál v člověče, nezlob se. Je celý navztekaný, protože prohrávat prostě neumí. Ani při hře, ani v životě. A tam má pocit, že prohrál na celé čáře. Bohužel jeho nálady odnáším já. Přestože se mě neustále snaží z našich „

zobrazit více >>

Už nevidím žádné řešení

5 minut čtení

Byla jsem spokojená a žila si normální pohodový život, obklopená milující rodinou. Brala jsem to jako samozřejmost. Ono to ale samozřejmé nebylo. Helenka se na mě spokojeně usmívá. „Ten dort se nám babi, moc povedl.“ Moje vnučka je šikovná a učenlivá. Právě do ní vkládám všechny své naděje. I když je ještě malá, je jí teprve deset let, věřím, že to všechno zvládne. Že podrží i svého tátu, až to

zobrazit více >>

‹ PŘEDCHOZÍ

DALŠÍ ›