Měli jsme všechno, manžel podnikatel velmi slušně vydělával, v synovi Honzíkovi se viděl, každé léto jsme jezdili na dovolenou k moři, v zimě do hor… Byli jsme tehdy moc šťastní. Zpětně musím říct, že jsme si opravdu žili jako v pohádce, a já si myslela, že to tak bude napořád. Bohužel, naše štěstí trvalo jen pár let. Petr se najednou začal měnit. V podnikání se prý vyskytly nějaké nečekané pot

Jarda se po mnoha letech se svojí manželkou Jitkou rozvedl. Prostě si přestali rozumět. Jejich synovi byly tenkrát tři roky. My se seznámili až mnohem později. Oba jsme dlouho žili sami a byla to vlastně náhoda, že jsme se dali dohromady. Jarda si vždy pochvaloval, jak se na rozvodu i majetkovém vyrovnání dohodli, takže mezi nimi nebyla žádná zlá krev. Navíc Jarda je velkorysý muž a svého sy

Měla jsem slibně rozjetou kariéru, když jsem narazila na Milana. Zamilovala jsem se a pak přišly děti. Vždy, když už jsem chtěla nastoupit zpět do práce, se našel důvod, proč ne. Nakonec jsem zůstala doma dodnes. Nikde na mě moc nečekali, protože se čtyřmi dětmi, jim bylo jasné, že stejně budu každou chvíli doma na marodce. Hlídání bohužel žádné nemám. Ve firmě se mnou po druhém klukovi přestal

Můj syn byl odmala až moc hodný kluk. Když dospíval, měl idealistické představy o všem, manželství nevyjímaje. Náš Marek byl takové to bezproblémové dítě. Ani holky ho moc nezajímaly. Také si vlastně svoji první a nadlouho i jedinou vzal. Vztah na dálku nevydržel Byla to jeho kamarádka od dětství, Johanka, se kterou si v pubertě dali první pusu. Než se ale jejich vztah stal „patřičně“ hlu

Moje Péťa se ocitla v nelehké životní situaci a já mám o ni velký strach. Moje dcera prostě musí žít! Strach zabíjí! napsala mi Péťa. Přestaň si už, mami, konečně dělat zbytečné starosti. Já to přece zvládnu. Tak tohle mi píše moje dcera, která nedávno přišla o jedno prso a pravděpodobně přijde i o druhé. Ta příšerná nemoc se prostě nechce vzdát. Ani Péťa to ale nevzdává. Přesto o ni mám hro

To, co se nám s Adamem stalo, nedokážu dodnes příbuzným odpustit. Celý život jsem tím trpěla, a teď už to asi všechno nedohoním. Je to snad neskutečná ironie osudu, že stojím na stejném nádraží jako kdysi před šedesáti lety a čekám na příjezd rychlíku. Tehdy to ale bylo opačně a vlak odjížděl. Byla jsem ještě moc malá a vůbec jsem nechápala, proč do toho vlaku s babičkou taky nenastoupíme. Moc

Pro své dítě jsem chtěla jen to nejlepší. Podle jejího otce jsem ji ale rozmazlila. Pozdě jsem se snažila vše napravit, a přišla tak o ni i o vnuky. Nikdy v životě jsem neměla jiné ambice, než rodinu a domácnost. Těšila jsem se, že brzy přijdou děti a já zůstanu doma. Nějak se to ale nedařilo. Když se narodila Kačenka, bylo mi už pětatřicet a naše manželství bylo před rozvodem. Honza měl mla

S mojí jedinou dcerou jsme nikdy neměly ideální vztah. A to přitom moje Miluška byla už od mala ve všem moc šikovná. Byla ale tak trochu flink. V ynikala ve sportu, věnovala se hudbě i kreslení, a ve škole jí šly jazyky. Jenže je jí to jedno. Zahazuje svůj talent. A tak umí trochu na klavír, trochu na kytaru, trochu tenis, trochu volejbal, trochu toho a trochu tamtoho. A mně to hrozně vadí a št

S manželem jsme spolu žili krásný život. Měli jsme jednu kouzelnou holčičku a asi velké štěstí. To ovšem předčasně odešlo s manželem. A další tragédie na sebe nenechala dlouho čekat! S mým Honzou jsme velmi milovali lezení po horách. Vlastně jsme se tak seznámili ještě před mojí maturitou. Honza byl o dva roky starší a už studoval vysokou, kam jsem se chytala i já. Ještě těsně před maturitou js

Nikdy by mě nenapadlo, že se člověk ve zralém věku může chovat jako největší puberťák a na „stará kolena“ chtít za sebou spálit všechny mosty. Lída stojí před domem, ani nechce jít dál. Má zřejmě obavy, aby se naše setkání zase nezvrtlo ve zcela nesmyslnou a nikam nevedoucí debatu. Jenže já už jsem to vzdala. Svou padesátiletou dceru už nijak nezastavím. Jsem ráda, že se u mě aspoň na chvíli za