Můj život v důchodu jsem si představovala úplně jinak. Místo spokojeného stáří jsem ale zůstala sama, opuštěná a především hrozně nešťastná. Prohlížím si staré fotografie a už zase pláču. Co se to jen stalo? Vše přece zpočátku vypadalo tak slibně. Když se to pak ale začalo kazit, valilo se to na mě a na ostatní jako lavina, kterou nešlo zastavit. Nechce se mi žít, ale musím. Pořád ještě doufám,

Dnes už to není nic výjimečného, když matka dá přednost kariéře před mateřskou dovolenou. Já takové štěstí neměla. Vždy jsem měla v těchto věcech jasno a můj manžel byl se mnou naštěstí zajedno! Vždy jsem chtěla děti a vždy jsem chtěla i kariéru. Nic mezi tím. Neviděla jsem důvod, proč jedno upřednostňovat před druhým. Vlastně jsem si nikdy ani nepřipustila jinou možnost. Možná proto mi byl dán

Svého manžela miluji a vždy jsem milovala. Ale asi jako v každé rodině, i my si prošli těžkými časy. Bohužel jednu z těch krizí jsem řešila nevěrou. S Martinem jsme se brali hned po škole. Byli jsme jedna z těch studentských lásek a milovali se tak, že se docela dodnes divím, že jsme tu školu vůbec vystudovali. Večírek střídal večírek, a když jsme nepařili, trávili jsme spolu vášnivé noci. Je j

S Jirkou, ač byl o dost starší, jsme prožívali nádherné chvíle. Jako bychom byli jeden pro druhého stvořeni. Ale pak jednou přišlo velmi nepříjemné překvapení. Bývala jsem moderní dívka, emancipovaná a zuřivě nenávidící jakýkoli sentiment. Měla jsem krásné dětství a moc hodné rodiče, ale jakmile jsem začala brát rozum, kladla jsem si otázku, jak je možné, že jim stačí tak málo. Máma porodila čt

Vyrůstala jsem v dětském domově bez rodičů a snila o tom, že jednou budu mít skvělého manžela a hodně dětí. Můj sen se nakonec splnil. Matka mě dala do kojeňáku ve čtyřech měsících. Měla jsem šanci na adopci, jenže máma takzvaně „projevovala zájem“ – posílala mi pohledy k narozeninám a k Vánocům, dárky ale žádné. Ani podívat se za mnou nikdy nepřišla. Když mě přijali na střední školu, byla j

Taková velká láska to byla, a už od školky! Ti dva se nikdy nepohádali, rozdělila je až pandemie a malý prostor k dýchání. S Jirkou se měla dcera Lenka ráda od školky, dnes mají krásné čtyři děti. Lenka pracuje jako učitelka, její manžel je programátorem. Jsou moderní rodina, která jezdí na výlety, mají spoustu společných zájmů.Jakmile se u Jirky v práci objevily první případy koronaviru, přeše

Zatímco se naši vrstevníci jen občas potěší s vnoučaty, my jedeme na plný úvazek. A aby se nám žíly nezkrátily, máme psí útulek a dvě babičky. Všechno začalo úplně nevinně a naprosto banálně. Rozvodem naší dcery! Samozřejmě že to bylo nemilé, ale protože to ta naše holka nebrala jako nějakou tragédii, snažili jsme se i my s tátou, moc nad tím nehořekovat. Vzali jsme to jen jako nemilou událo

Pověrčivost, která věští neštěstí, se mě nikdy netýkala. V životě mi vycházelo vše. Ovšem jeden pátek třináctého překonal vše, co jsem kdy v životě zažila. Toho dne bylo opravdu ošklivé počasí. Jako kdyby se za okny čerti ženili! Hlava mě bolela jako střep, a tak jsem se, zcela proti svým zvyklostem, rozhodla spolknout tabletku proti bolesti. Měla jsem ji až v horní skříňce kuchyňské linky. Pos

Když už jsem si myslela, že mě v životě nic hezkého nečeká, potkala jsem Tomáše. Nikdy by mě ale nenapadlo, co tato pozdní láska způsobí. Alena k nám do práce nastoupila už před pěti lety. I když je o více než patnáct let mladší, brzy jsme se spřátelily. Jí maminka zemřela velmi brzy, a tak ji ve mně asi trochu viděla a já, která jsem vychovala dva raubíře, byla šťastná, že mám konečně s kým vé

Měla jsem své sny a snažila jsem se vyplnit si je. Protože se mi to podařilo, jsem spokojená. Odjakživa jsem měla ráda děti a věděla jsem, že budu učitelkou v mateřské škole, zatímco si ostatní spolužačky plánovaly nějaká šílená povolání. Tři dcery na vdávání Manželství se mi také celkem vydařilo a moje tři dcery mi dělaly velkou radost. Trochu jsem se bála, co mi tak asi přivedou za ženi