Kdysi smířlivý a se vším spokojený manžel se mi změnil před očima. Stačila chvilka a stal se z něho jiný člověk. Nerudný, a hlavně neuvěřitelně kritický! Ruce se mi chvěly, jako bych skládala nějakou zkoušku z vaření. Šlo ale jen o oběd. Obyčejné sobotní jídlo! Ještě před pár týdny jsme se vždycky s manželem spokojeně najedli, trochu si poseděli u televize a potom, s železnou pravidelností, vyr

Pokud člověk vyroste na české vesnici, nedokáže se ubránit názoru většiny. A tak se někdy bojí přiznat pravdu i sám sobě. Pocházím z malé vesnice na Strakonicku a moje nejdelší cesta byla do krajského města, a to ještě v době mého mládí. Byl to konec světa. A Praha? To byl úplně jiný vesmír. Když do našeho hlavního města odešel za prací strýček Josef, považovala ho celá rodina za nerozvážnéh

Když už jsem se smířila s tím, že děti nikdy mít nebudu, objevila se Anička a celý můj život dostal jiné obrátky. Jsem za to velmi vděčná. Honzík přináší misky se salátem a cítím, jak si přitom připadá strašně dospěle a důležitě. Krabatí čelíčko a je vážný, aby si dodal na důstojnosti. Musím se v duchu smát. Oslava jeho jedenáctých narozenin je sice skromná, ale o to víc si ji všichni užíváme.

Mým snem bylo stát se letuškou. Rodinná diagnóza mi ale takovou práci znemožnila. Až dcera si tento sen splnila. Podědila pevné zdraví po tatínkovi. Od dětství si pamatuji, jak bývala maminka každou chvíli oteklá a špatně dýchala, táta ji vozil na pohotovost. „Máte silné alergické reakce,“ říkal jí obvodní doktor. „Ale nějak se nám nedaří zjistit, na co.“ A tak to bylo stále dokola. „Nojo, tu a

Jak jsem ji uviděla, cítila jsem problém. Pro Filipa bych si přála jinou ženu. Teď mám navíc pocit, že jí jde jen o majetek a peníze. Mám mu to říct? Každá máma si přeje pro svého syna jen to nejlepší. Zejména pak, když je jediné dítě. Dala jsem Filipovi to nejlepší, má vysokoškolský diplom, je velice kulturně vzdělaný a podařilo se mu získat i zajímavé místo ve velikém podniku. Jednou tam b

Vnoučatům jsme slibovali prázdniny u moře, ale všechno bylo nakonec jinak. Kvůli nedostatku peněz jsme je mohli pozvat jen na naši zahradu. Něco jsme měli našetřeno, a tak jsme naše čtyři milovaná vnoučata nalákali na dovolenou u moře. Ale ne na jen tak ledajaké moře! V Řecku a pěkně s jídlem a několika bazény. Manžel říkal, že když už se odvážeme, tak pořádně! Těšili jsme se na moře Dcer

Nemohla jsem se starat o nemocnou maminku a proti její vůli ji dala do pečovatelského domu. Byli tam hodní a starali se pečlivě. Jenže byla nešťastná. V naší rodině jsme odjakživa dlouhověcí. Tatínek se dožil skoro stovky a maminka se k ní blížila mílovými kroky. Bylo jí jednadevadesát, když začala mít problémy s koleny. Přestala chodit a ploužila se po bytě, chudák, jen s chodítkem. Nemohla si

Myslela jsem si, že ho předělám, že se změní. Když ale přišly děti a problémy, stal se z něho ublížený hysterik. Neměla jsem vedle sebe muže, ale rozmazlené dítě. Luboš je jedináček a jeho rodiče ho hodně rozmazlovali. Vždycky mu se vším ustoupili, byla jsem svědkem jeho hysterického výjevu, kdy se choval jako malé dítě, hned na začátku našeho vztahu. Vkřískal, nadával, rozcapoval se. Říkala js

Celý život jsem si říkala, jaké měl syn štěstí. Tak milou a hodnou dívku si našel. A najednou se to změnilo. Ze snachy je nepříjemná, zlá baba! Můj syn si vzal před třiceti lety báječnou ženu. Mají spolu dvě úžasné děti, které dobře vychovali. Teď je z ní ale protivná paní, která se hrozně ráda hádá. A problémy nastaly i s jejími dětmi. Už jezdí raději ke mně, než k rodičům. Podivný koníček

Vždy jsem si myslela, že spolu s manželem žijeme hezký život. Měli jsme vlastní bydlení, děti, ale nikdy jsem si nemyslela, že by naše manželství mohlo skončit. Ale skončilo, a tragicky! Je to právě rok, co u našich dveří zazvonila policie. Napřed jsem se lekla, že se něco stalo jednomu z našich kluků. „Nebo že by něco provedli oni? Rošťáci to jsou...“ Ale to, co mi přišli říci, by mě nenapadlo