Mám jedinou dceru Nikolu. Už když se narodila, představovala jsem si, jaké budeme později kamarádky, jak se mi bude svěřovat a budeme mít svá „holčičí“ tajemství. Nikola byla už odmalička spíš uzavřené dítě, byla hodně přemýšlivá, ale na nějaké svěřování jsem mohla záhy zapomenout. Nedokázala jsem s ní navázat důvěrnější vztah, ani když byla malá, mnohem víc si rozuměla se svým otcem. S tím jse

Když se Matyáš narodil, hlídala jsem a pomáhala, aby mohla sestra pracovat. Sama jsem žádné děti neměla, a tak mi to nevadilo. Byla jsem ráda. O rodiče jsme přišly hodně brzy. Zemřeli při autonehodě. Mně bylo třináct a Aničce sedm. Vychovávala nás babička, ta ale zemřela, když mi bylo devatenáct a už jsem se mohla o sestru postarat. Moc jsem jí milovala, byla jako moje dítě. Když si našla př

Majetek bývá kamenem úrazu mnoha rodinných vztahů. Věděla jsem, že to hrozí i u nás. Ale to, co se stalo, předčilo veškerá má očekávání. Moje dcera Veronika se tváří dost naštvaně a je mi jasné, že se mnou nesouhlasí. Ona, zdatná právnička, by šla do sporu, protože tvrdí, že se naše závěť dá jednoduše napadnout. Já se ale už dávno rozhodla, že to nechám být. Nemám chuť se dál dohadovat. Vždyť s

Bylo mu něco přes dvacet, když nás seznámil se svojí životní láskou. Byla to žena o patnáct let starší a měla čtyři děti! To se mi nezamlouvalo. Myslela jsem, že dostanu infarkt. Nevěděla jsem, co říct a jak se tvářit. Můj milovaný syn mě na tuto skutečnost vůbec nepřipravil. Bylo to překvapení! Na nedělní oběd jsem pozvala jeho životní lásku. Když se zjevila mezi dveřmi, nevěřila jsem svým očí

Prarodiče svoje vnoučata většinou nekriticky milují, ale my ne. Náš vnuk byl protivný, zlobivý, a navíc obézní! Neměl nás rád a my jeho vlastně také moc ne! Coby malý chlapeček byl neuvěřitelně roztomilý. Dcera se na prahu čtyřicítky rozhodla mít dítě za svobodna. Domnívala jsem se tehdy, že jen přibrala, ale ona mi oznámila, že čeká miminko! Byla jsem tehdy v šoku, ale moc jsem se těšila na vn

Kdysi smířlivý a se vším spokojený manžel se mi změnil před očima. Stačila chvilka a stal se z něho jiný člověk. Nerudný, a hlavně neuvěřitelně kritický! Ruce se mi chvěly, jako bych skládala nějakou zkoušku z vaření. Šlo ale jen o oběd. Obyčejné sobotní jídlo! Ještě před pár týdny jsme se vždycky s manželem spokojeně najedli, trochu si poseděli u televize a potom, s železnou pravidelností, vyr

Pokud člověk vyroste na české vesnici, nedokáže se ubránit názoru většiny. A tak se někdy bojí přiznat pravdu i sám sobě. Pocházím z malé vesnice na Strakonicku a moje nejdelší cesta byla do krajského města, a to ještě v době mého mládí. Byl to konec světa. A Praha? To byl úplně jiný vesmír. Když do našeho hlavního města odešel za prací strýček Josef, považovala ho celá rodina za nerozvážnéh

Když už jsem se smířila s tím, že děti nikdy mít nebudu, objevila se Anička a celý můj život dostal jiné obrátky. Jsem za to velmi vděčná. Honzík přináší misky se salátem a cítím, jak si přitom připadá strašně dospěle a důležitě. Krabatí čelíčko a je vážný, aby si dodal na důstojnosti. Musím se v duchu smát. Oslava jeho jedenáctých narozenin je sice skromná, ale o to víc si ji všichni užíváme.

Mým snem bylo stát se letuškou. Rodinná diagnóza mi ale takovou práci znemožnila. Až dcera si tento sen splnila. Podědila pevné zdraví po tatínkovi. Od dětství si pamatuji, jak bývala maminka každou chvíli oteklá a špatně dýchala, táta ji vozil na pohotovost. „Máte silné alergické reakce,“ říkal jí obvodní doktor. „Ale nějak se nám nedaří zjistit, na co.“ A tak to bylo stále dokola. „Nojo, tu a

Jak jsem ji uviděla, cítila jsem problém. Pro Filipa bych si přála jinou ženu. Teď mám navíc pocit, že jí jde jen o majetek a peníze. Mám mu to říct? Každá máma si přeje pro svého syna jen to nejlepší. Zejména pak, když je jediné dítě. Dala jsem Filipovi to nejlepší, má vysokoškolský diplom, je velice kulturně vzdělaný a podařilo se mu získat i zajímavé místo ve velikém podniku. Jednou tam b