S mým mužem jsme spolu chodili skoro pět let. Od začátku jsem věděla, že má bratra. Nikdy jsem ho ale nepotkala. Neobvyklé rodinné mlčení skončilo až na naší svatbě. S Mirkem to byla láska na první pohled. Od prvního rande jsme se od sebe neodloučili. Jediné, co mi vadilo, bylo, že mezi námi stále visela jedna veliká hádanka. Kdo je a kam se poděl jeho bratr? O dětství mluvil Mirek rád. Bylo vi

S manželem jsme se seznámili v práci. Už nám táhlo na čtyřicet. Syna jsme si vymodlili, ale ne nadarmo se říká, že starší rodiče mají nejchytřejší děti! Jen snacha to nechápe! O dítě jsme se snažili dlouho a intenzivně, a když už jsme to chtěli v pětačtyřiceti vzdát, otěhotněla jsem. Ve věku, kdy se mé kamarádky stávaly babičkami, jsem já poprvé držela své vytoužené miminko. Nikdy nezapomenu na

Život často běží úplně jinak, než jste chtěli a než jste si vůbec kdy dokázali představiit. Mě to ale potkalo v plné míře. A pěkně to se mnou zamávalo. Zuzanka i Honzíček už stojí u okna a mávají mi. Dnes jsem se konečně rozhodla, že spolu půjdeme do zoologické zahrady. Těší se na to moc nejen děti, ale i já. Už tak dlouho jsem si přála tam zase jet. Pořád nebyl čas. Naposledy jsem tam byla

S manželem, dvěma syny a jejich rodinami žijeme v našem rodinném paneláčku, jak jsme náš několikagenerační dům nazvali. Dřívější klidné soužití se nám ale začíná hroutit. S manželem jsme jedinými vlastníky domu, ale respektujeme soukromí svých dětí a nic bychom neměnili bez porady s nimi. Nikdy jsme jim do života nemluvili a na rozhodnutí týkající se nás všech se schází takzvaná rodinná rada.

Vždycky jsem toužila po velké rodině a skoro se mi to podařilo. Mám tři děti, Jardu, Pavla a Irenu. Bylo kolem nich docela dost starání, ale taky radosti, která převládala. Manžel byl z kluků občas na mrtvici a oni zase z něho, když jim předhazoval hodnou a slušnou sestru. Bylo to takové štengrování, nic vážného, když klukům manžel promlouval do duše jako správný otec. Měli z něho srandu, ale v

Nikdy mě nenapadlo, že budu bydlet s manželovou výstřední matkou. Ale prostě se to stalo a jakživa na to nezapomenu. Tchyně se přistěhovala po rozvodu s tchánem. Oznámila, že již nemá střechu nad hlavou a že přece nebudeme tak krutí, abychom ji nechali na mrazu. Venku bylo pětadvacet... Nikdy mě nenapadlo, že budu bydlet s manželovou matkou. Vzhledem k její povaze to bylo skutečně něco nepře

Už jsem se bála, že mě to nepotká. Hlídat vnoučata jsem si moc přála. Osud mi to dlouho odpíral, snad mi to teď vynahradí. Jak rychle přišel, tak rychle odešel. To je celý Dominik. Můj syn má totiž stále na spěch. Nechápu to. Vždyť má na starosti jen práci a partnerku Dášu. Rodinu neživí, děti nemá, přestože je mu už dvaačtyřicet. Raději na to nemyslet. Tak moc bych už chtěla vnoučata. Tak j

Musela jsem se změnit, abych pochopila, že vzhled je také důležitý, nejen naše duše. Nechtěla jsem dělat svým vnukům ostudu, tak jsem na sobě zapracovala. Nebyla jsem velká krasavice, ale ošklivá taky ne. Můj muž mi říkal, že mu na vzhledu nezáleží, že mě miluje takovou, jaká jsem. Dnes si myslím, že mi ty nesmysly věšel na nos z pohodlnosti. Abych o sebe nepečovala a on se nemusel bát, že mu n

Mateřská láska je krásná. Ale jen do chvíle, kdy se z ní nestane celoživotní zátěž. Tak jako se to stalo mně. Maminka sedí na sedačce a přepíná programy na televizi. Vedle sebe už natřásla polštářek a předpokládá, že si tam za chvíli sednu, abych s ní sledovala náš oblíbený seriál. Ani netuší, že se na televizi vůbec nechci dívat, že ten přihlouplý seriál úplně nesnáším, že jsem už alergická

Dnes lituji, že jsem si s mámou promluvila až na sklonku jejího života. Možná bychom dřív obě pochopily, kde děláme stále stejnou chybu. Moje máma vyrůstala sama s babičkou. Ani nevěděla, kdo byl jejím otcem. U nich doma to prostě bylo tabu. Bohužel ani manželství mé mámy s tátou dlouho nevydrželo a já si otce pamatuji jen mlhavě, protože matka ho pak ode mne zcela odřízla. Otec odešel za jinou