Byla jsem naivní. Věřila jsem na velkou lásku, kterou ve mně můj vyvolený pěstoval. Když jsem ale chtěla rodinu, řekl, že nejsem ta pravá. Každá holka se za ním podívala. Jmenoval se Patrik a byl o pár měsíců starší. Znali jsme se odmalička. Dodnes vidím tlupu veselých rošťáků, mezi nimi okatou holčičku s copy a modrookého hubeného kluka s brýlemi. Mne a Patrika. Když se stala ze mě slečna a

Když jsem si svého muže Mirka z velké lásky brala, mělo mě pár věcí varovat. Ale já byla zaslepená, ostatně jako každý zamilovaný člověk. Moje kamarádky si asi po straně ťukaly na čelo, protože Mirek byl vyhlášený svůdník. Ostatně, má to asi v genech – stejný byl i jeho otec a děda. Tehdy mi ale bylo sladkých dvacet a ani mě nenapadlo, že existuje reálné riziko, že půjde v jejich stopách. By

Když se narodil, vešel se nám do dlaně. Nezbývalo než doufat, že jeho vůle k životu bude silnější než okolnosti, které mu osud přisoudil. Honzík radostně poskakuje po schodech. „Pomalu, opatrně,“ brzdím svého vnoučka. Už nikdy se nezbavím strachu o něj. I když chápu, že chce žít stejně jako ostatní, má za sebou přece jen těžký životní start. Přežije vůbec? Moc jsem se tehdy těšila na své

Když jsem přišla na svět, nebyla to pro mé rodiče velká radost. Matka můj porod protrpěla a chybělo málo a nepřežila jej. Narodila jsem se totiž nožičkama napřed. Moji rodiče byli velcí sportovci. Máma vystudovala fakultu tělesné výchovy a sportu a pyšnila se titulem nejkrásnější studentka školy a táta byl reprezentantem ve vodním pólu. Máma chtěla kluka Měla jsem být chlapec a měla jsem

Když jsme se s Jindrou brali, měli jsme dokonce dvě možnosti, kde bydlet. Nakonec zvítězila varianta v domku u mých rodičů. Po svatbě jsme mohli zůstat s mými rodiči v rodinném domku s velkou zahradou, na venkově, blízko lesa, nebo si vzít hypotéku a koupit městský byt. Nebudu lhát, že pro nás byla příjemnější ta první varianta. Nulová hypotéka, krásné zázemí pro děti a vzájemná pomoc s rodi

Když jsem nemohla otěhotnět, začal se mi hroutit celý svět. Měla jsem ale úžasného manžela. A pak se najednou stal zázrak. Děti jsme s mým Jindrou chtěli moc, i když jsme se marně pokoušeli. Třikrát jsem potratila a tím naděje skončily. Shodli jsme se na tom, že dáme domov někomu, kdo ho nemá. A tak jsme si vzali z kojeňáku našeho Jiříčka. Sladké miminko. Měli jsme ohromné štěstí. Jiřík byl

Hloupá hádka má na svědomí to, že jsem přišla o svou sestru a jedinou příbuznou. Nikdy si to nepřestanu vyčítat, že jsme se tak dlouho neviděly. To byl vážně příšerný zážitek. Ještě že tu je se mnou můj syn. Je to pro mě velká opora. Ale stejně mám pocit, že se cestou z márnice složím k zemi. Identifikovat svou sestru, která tu leží přikrytá bílým prostěradlem a nedýchá, je na mě trochu moc. Vi

Vždycky jsem chtěla velkou rodinu, a to se mi opravdu povedlo. Syn a dvě dcery už mají také početnější rodinky, takže, když se sejdeme, je to docela hukot. Nerada bych, aby to vypadalo, že se chlubím, ale já jsem opravdu na své děti i vnoučata moc hrdá. Manžel o mně tvrdí, že bych se kvůli nim rozdala, ale oni moji lásku oplácejí stejnou mincí. Hravé děti Naše rodinné oslavy jsou skutečně

Byly jsme se sestrou dvojčata a říkaly si, že si jednou vezmeme za muže také bratry a svatbu budeme mít ve stejný den. Osud nás ale vypekl. S rodiči jsme tehdy se sestrou dvojčetem oslavily osmnáctiny, a odpoledne na nás čekaly kamarádky. Mně se ale udělalo těžko od žaludku. „Čekají tam na nás,“ naléhala na mě sestra. Držela jsem se za břicho. „Musíš jít sama!“ Ještě nikdy jsme se na tak důleži

Byla jsem přesvědčená, že mám nejúžasnější rodiče na světě. A pak přišla strašlivá zpráva! Poznání pravdy bylo drsné, ale stálo za to. Byla jsem jedináček, a tak jsem měla dostatek lásky a péče obou rodičů. V pozdějším věku jsem se zeptala, proč si nepořídili další dítě, oni to ale vtipně zamluvili, a já to dále nerozebírala. Skutečnost, že by maminka a tatínek nebyli mými skutečnými rodiči, mě