Když jsem přišla na svět, nebyla to pro mé rodiče velká radost. Matka můj porod protrpěla a chybělo málo a nepřežila jej. Narodila jsem se totiž nožičkama napřed. Moji rodiče byli velcí sportovci. Máma vystudovala fakultu tělesné výchovy a sportu a pyšnila se titulem nejkrásnější studentka školy a táta byl reprezentantem ve vodním pólu. Máma chtěla kluka Měla jsem být chlapec a měla jsem

Když jsme se s Jindrou brali, měli jsme dokonce dvě možnosti, kde bydlet. Nakonec zvítězila varianta v domku u mých rodičů. Po svatbě jsme mohli zůstat s mými rodiči v rodinném domku s velkou zahradou, na venkově, blízko lesa, nebo si vzít hypotéku a koupit městský byt. Nebudu lhát, že pro nás byla příjemnější ta první varianta. Nulová hypotéka, krásné zázemí pro děti a vzájemná pomoc s rodi

Když jsem nemohla otěhotnět, začal se mi hroutit celý svět. Měla jsem ale úžasného manžela. A pak se najednou stal zázrak. Děti jsme s mým Jindrou chtěli moc, i když jsme se marně pokoušeli. Třikrát jsem potratila a tím naděje skončily. Shodli jsme se na tom, že dáme domov někomu, kdo ho nemá. A tak jsme si vzali z kojeňáku našeho Jiříčka. Sladké miminko. Měli jsme ohromné štěstí. Jiřík byl

Hloupá hádka má na svědomí to, že jsem přišla o svou sestru a jedinou příbuznou. Nikdy si to nepřestanu vyčítat, že jsme se tak dlouho neviděly. To byl vážně příšerný zážitek. Ještě že tu je se mnou můj syn. Je to pro mě velká opora. Ale stejně mám pocit, že se cestou z márnice složím k zemi. Identifikovat svou sestru, která tu leží přikrytá bílým prostěradlem a nedýchá, je na mě trochu moc. Vi

Vždycky jsem chtěla velkou rodinu, a to se mi opravdu povedlo. Syn a dvě dcery už mají také početnější rodinky, takže, když se sejdeme, je to docela hukot. Nerada bych, aby to vypadalo, že se chlubím, ale já jsem opravdu na své děti i vnoučata moc hrdá. Manžel o mně tvrdí, že bych se kvůli nim rozdala, ale oni moji lásku oplácejí stejnou mincí. Hravé děti Naše rodinné oslavy jsou skutečně

Byly jsme se sestrou dvojčata a říkaly si, že si jednou vezmeme za muže také bratry a svatbu budeme mít ve stejný den. Osud nás ale vypekl. S rodiči jsme tehdy se sestrou dvojčetem oslavily osmnáctiny, a odpoledne na nás čekaly kamarádky. Mně se ale udělalo těžko od žaludku. „Čekají tam na nás,“ naléhala na mě sestra. Držela jsem se za břicho. „Musíš jít sama!“ Ještě nikdy jsme se na tak důleži

Byla jsem přesvědčená, že mám nejúžasnější rodiče na světě. A pak přišla strašlivá zpráva! Poznání pravdy bylo drsné, ale stálo za to. Byla jsem jedináček, a tak jsem měla dostatek lásky a péče obou rodičů. V pozdějším věku jsem se zeptala, proč si nepořídili další dítě, oni to ale vtipně zamluvili, a já to dále nerozebírala. Skutečnost, že by maminka a tatínek nebyli mými skutečnými rodiči, mě

Vyrůstala jsem ve studeném bytě na starém hradě. Máma nebyla moc šťastná a i zdejší kastelán působil jako mrzutý jezevec. Sněhové vločky tiše usedaly na věžičky a na cimbuří. Bylo ráno, ale tma a mlha, po slunci ani památky. Na hrad Vrbovec vpadly Vánoce, aniž tu o ně kdokoli stál. Kastelán vypadal ještě zachmuřeněji než obvykle. Očekával nás ve strohé kanceláři sousedící s jeho studeným bytem.

Byl to nepřekonatelný problém, náš Kuba uviděl čerta a propadl panické hrůze. Až ho jeden přesvědčil, že je obyčejný chlap, co chodí do pekla na brigádu. Dnešní děti jsou vůči čertům odolní, náš Kubík takový ale nebyl. Když se dcera rozvedla a nastěhovala se k nám na vesnici, tam se to 5. prosince po setmění čerty jen hemží, Ten rok, kdy byly Kubovi čtyři, tomu nebylo jinak. Otevřela jsem dv

Můj milovaný bratr byl vždy velký romantik a snílek. Motorkářem chtěl být už jako kluk. Pořádnou mašinu si však pořídil až celkem nedávno. Před hřbitovem už je zaparkováno asi dvacet naleštěných motorek. Krásných mašin, jak by řekl můj bratr Ludvík. Ale já se v tom moc nevyznám. I když se všechny ty vědomosti do mě snažil bratr dostat už v dětství. Dnes by byl nadšený. Nejen ze strojů, ale i ze