V mládí jsem se vdala vlastně tajně, a ublížila tak rodičům. Nechtěla jsem divadýlko pro rodinu. Moje dcera mi to vrátila i s úroky. Teď už všechno chápu. Bylo mi už šestadvacet let a mému budoucímu manželovi o tři roky více. Chodili jsme spolu šest let, z toho většinu té doby jsme spolu i žili. Normálně jsme se stýkali s našimi rodinami a svatba u nás byla v podstatě jen formalita. Domluvili j

Chlapi to mají těžké. Jsou stále považováni za hlavní živitele rodiny. A jakákoli jiná role v rodině je deptá. Jdu po cestičce mezi rozkvetlými a krásně vonícími keři dobře udržované zahrady psychiatrické léčebny. Moc dobře si uvědomuji, že mé kroky jsou stále pomalejší a pomalejší. Těšila jsem se na to, že manžela konečně uvidím, dlouho totiž o naše setkání nestál, a já to chápala. Asi se p

Samé zákazy, rozkazy a povinnosti. Život, o který nikdo nestojí, připravila dcera mojí vnučce jen proto, aby se z ní stala hvězda. Malá, drobná a hubená. Moje vnučka měla ztrápený výraz ve tváři, a vlastně jsem ji neviděla se usmát. O čokoládě, nějakých pamlscích či brambůrcích si mohla nechat jen zdát. Každý den měla tělocvik nebo balet. Bylo to k nežití! Vnučky mi bylo líto „Babi, tohle

Svou bezvýznamnou nevěrou jsem zničila naše manželství. Manžel se snažil mi odpustit, ale nakonec to nezvládl. Odešel. A já teď lituji! Když jsme se s Jardou poznali, byla jsem pět let zasnoubená. Rozhodně v našem případě neplatilo, že po žádosti o ruku má být svatba do roka a do dne. Byla to nuda Pravda, nemohu z toho vinit jen tehdejšího snoubence. Neměli jsme se k tomu ani jeden. Termí

Mám jedinou dceru Nikolu. Už když se narodila, představovala jsem si, jaké budeme později kamarádky, jak se mi bude svěřovat a budeme mít svá „holčičí“ tajemství. Nikola byla už odmalička spíš uzavřené dítě, byla hodně přemýšlivá, ale na nějaké svěřování jsem mohla záhy zapomenout. Nedokázala jsem s ní navázat důvěrnější vztah, ani když byla malá, mnohem víc si rozuměla se svým otcem. S tím jse

Když se Matyáš narodil, hlídala jsem a pomáhala, aby mohla sestra pracovat. Sama jsem žádné děti neměla, a tak mi to nevadilo. Byla jsem ráda. O rodiče jsme přišly hodně brzy. Zemřeli při autonehodě. Mně bylo třináct a Aničce sedm. Vychovávala nás babička, ta ale zemřela, když mi bylo devatenáct a už jsem se mohla o sestru postarat. Moc jsem jí milovala, byla jako moje dítě. Když si našla př

Majetek bývá kamenem úrazu mnoha rodinných vztahů. Věděla jsem, že to hrozí i u nás. Ale to, co se stalo, předčilo veškerá má očekávání. Moje dcera Veronika se tváří dost naštvaně a je mi jasné, že se mnou nesouhlasí. Ona, zdatná právnička, by šla do sporu, protože tvrdí, že se naše závěť dá jednoduše napadnout. Já se ale už dávno rozhodla, že to nechám být. Nemám chuť se dál dohadovat. Vždyť s

Bylo mu něco přes dvacet, když nás seznámil se svojí životní láskou. Byla to žena o patnáct let starší a měla čtyři děti! To se mi nezamlouvalo. Myslela jsem, že dostanu infarkt. Nevěděla jsem, co říct a jak se tvářit. Můj milovaný syn mě na tuto skutečnost vůbec nepřipravil. Bylo to překvapení! Na nedělní oběd jsem pozvala jeho životní lásku. Když se zjevila mezi dveřmi, nevěřila jsem svým očí

Prarodiče svoje vnoučata většinou nekriticky milují, ale my ne. Náš vnuk byl protivný, zlobivý, a navíc obézní! Neměl nás rád a my jeho vlastně také moc ne! Coby malý chlapeček byl neuvěřitelně roztomilý. Dcera se na prahu čtyřicítky rozhodla mít dítě za svobodna. Domnívala jsem se tehdy, že jen přibrala, ale ona mi oznámila, že čeká miminko! Byla jsem tehdy v šoku, ale moc jsem se těšila na vn

Kdysi smířlivý a se vším spokojený manžel se mi změnil před očima. Stačila chvilka a stal se z něho jiný člověk. Nerudný, a hlavně neuvěřitelně kritický! Ruce se mi chvěly, jako bych skládala nějakou zkoušku z vaření. Šlo ale jen o oběd. Obyčejné sobotní jídlo! Ještě před pár týdny jsme se vždycky s manželem spokojeně najedli, trochu si poseděli u televize a potom, s železnou pravidelností, vyr