Moje Péťa se ocitla v nelehké životní situaci a já mám o ni velký strach. Moje dcera prostě musí žít! Strach zabíjí! napsala mi Péťa. Přestaň si už, mami, konečně dělat zbytečné starosti. Já to přece zvládnu. Tak tohle mi píše moje dcera, která nedávno přišla o jedno prso a pravděpodobně přijde i o druhé. Ta příšerná nemoc se prostě nechce vzdát. Ani Péťa to ale nevzdává. Přesto o ni mám hro

To, co se nám s Adamem stalo, nedokážu dodnes příbuzným odpustit. Celý život jsem tím trpěla, a teď už to asi všechno nedohoním. Je to snad neskutečná ironie osudu, že stojím na stejném nádraží jako kdysi před šedesáti lety a čekám na příjezd rychlíku. Tehdy to ale bylo opačně a vlak odjížděl. Byla jsem ještě moc malá a vůbec jsem nechápala, proč do toho vlaku s babičkou taky nenastoupíme. Moc

Pro své dítě jsem chtěla jen to nejlepší. Podle jejího otce jsem ji ale rozmazlila. Pozdě jsem se snažila vše napravit, a přišla tak o ni i o vnuky. Nikdy v životě jsem neměla jiné ambice, než rodinu a domácnost. Těšila jsem se, že brzy přijdou děti a já zůstanu doma. Nějak se to ale nedařilo. Když se narodila Kačenka, bylo mi už pětatřicet a naše manželství bylo před rozvodem. Honza měl mla

S mojí jedinou dcerou jsme nikdy neměly ideální vztah. A to přitom moje Miluška byla už od mala ve všem moc šikovná. Byla ale tak trochu flink. V ynikala ve sportu, věnovala se hudbě i kreslení, a ve škole jí šly jazyky. Jenže je jí to jedno. Zahazuje svůj talent. A tak umí trochu na klavír, trochu na kytaru, trochu tenis, trochu volejbal, trochu toho a trochu tamtoho. A mně to hrozně vadí a št

S manželem jsme spolu žili krásný život. Měli jsme jednu kouzelnou holčičku a asi velké štěstí. To ovšem předčasně odešlo s manželem. A další tragédie na sebe nenechala dlouho čekat! S mým Honzou jsme velmi milovali lezení po horách. Vlastně jsme se tak seznámili ještě před mojí maturitou. Honza byl o dva roky starší a už studoval vysokou, kam jsem se chytala i já. Ještě těsně před maturitou js

Nikdy by mě nenapadlo, že se člověk ve zralém věku může chovat jako největší puberťák a na „stará kolena“ chtít za sebou spálit všechny mosty. Lída stojí před domem, ani nechce jít dál. Má zřejmě obavy, aby se naše setkání zase nezvrtlo ve zcela nesmyslnou a nikam nevedoucí debatu. Jenže já už jsem to vzdala. Svou padesátiletou dceru už nijak nezastavím. Jsem ráda, že se u mě aspoň na chvíli za

Před lety mě podvedl manžel s mojí nejlepší kamarádkou. Přesto jsem mu dokázala odpustit. Románek mezi nimi není zdaleka u konce. V životě mám jen pár nejbližších lidí. Nikdy jsem nevyhledávala velké akce a moc lidí pohromadě. V mém světě jsou v podstatě jen moje maminka, můj manžel Standa a má nejlepší kamarádka Věra. Přichystali mi pěkný šok Oni byli vždy má jistota a já věřila, že se n

Měla jsem moc hodné rodiče a vlastně i hezké dětství. Jen jsem byla sama. Vždycky jsem moc toužila po sourozenci, nejraději sestře. Záviděla jsem všem svým spolužačkám sourozence. Dětství jsem strávila jako jedináček a jsem sama i dnes. Živím se jako účetní a bydlím v pronajatém bytě ve městě, kde pracuji. Pár známostí jsem měla, ale vždy to na něčem ztroskotalo. Nikdy jsem se nedostala do bodu

Myslela jsem si, že jsem jedináček. Dětství jsem měla krásné, rodiče skvělé. Pak mi ale maminka prozradila velké tajemství... Mí rodiče přede mnou nikdy netajili, že jsem adoptovaná. Ráda jsem poslouchala, když maminka vyprávěla, jak mě poprvé uviděli. „Ve velké místnosti bylo několik postýlek a my jsme okamžitě věděli, která holčička je naše.“ Moje dětství bylo nádherné, ale táta zemřel náhle,

Kdysi jsem udělala hroznou věc. A to, že jsem byla mladá, mě vůbec neomlouvá. Celý život žiju s pocitem viny. Nakonec ke mně byl ale osud velice přívětivý. Snažím se trochu uklidnit, ale moc mi to nejde. Zítra je Štědrý den a já ještě nemám nic připraveno. Ještě před pár minutami jsem si totiž myslela, že je to úplně jedno, protože Vánoce stejně slavit nebudu. Nemám s kým. Moji dva synové tr