Nově otevřená prodejna na rohu naší ulice nabízela nejen ryby, ale i rybí pochoutky. Nejvíc mě ale zaujal prodavač. Nemohla jsem si pomoc, do rybárny jsem chodila snad každý den. Ne kvůli rybám. Zkoumala jsem prodavače, který mě svým vzhledem doslova fascinoval. I on po mně pokukoval! Podobal se mi. Jak je to možné? Když jsem navštívila prodejnu asi popáté, dodal si odvahy a oslovil mě: „

Rodinný propletenec nabral nečekaný směr. Syn se zamiloval do manželky mého bratra. Musela jsem zasáhnout dřív, než by k něčemu došlo. Syna jsem měla téměř ve čtyřiceti a od začátku jsem si byla jistá, že není jako ostatní děti. Dělal si vždycky všechno po svém a veškerá výchova byla marná. Trochu jsem si za to mohla sama. Rozmazlila jsem ho! Těšila jsem se marně Po rozvodu se mi dlouho n

Když puberťačce rozbijete domov, je to těžký nápor na její psychiku. O tom ostatně něco vím, prožila jsem to na vlastní kůži. Byla jsem puberťák, kterému se stala křivda. A na tu křivdu jsem se rozhodla reagovat. Strašně, opravdu strašně, mě zklamala vlastní matka. Našla si milence, to se nedělá. Přitom s tátou se měla dobře. Táta byl na dobové poměry bohatý, zahrnul mámu přepychem, měli jsme v

Vlastních dětí jsem se nedočkala, a tak jsem ráda pomohla své sestře s hlídáním její dcery. Dnes mi vyčítá, že mě Janička miluje víc než ji. Mou sestru Marcelu měli mí rodiče až v pozdním věku, je o dvanáct let mladší, než já. Snažila jsem se jim ulehčit, a tak jsem se o ni starala. Nějak mi to zůstalo až do dospělosti. Nepřišlo mi vůbec divné, když se sestra vdala a požádala mě, zda bych jí ob

Ze své mladší dcery jsem byla nešťastná. Byla tak problémová, že ani nedokončila základku. Nevěřila jsem, že z ní bude někdy slušný člověk. O naši starší dceru Jit­ku jsme nikdy neměli strach. Ve škole se učila dobře, byla poslušná a spolehlivá. Po maturitě si našla zaměstnání, hodného a pracovitého muže a své děti vychovávala dobře. Bylo to naše štěstí. To se nedalo říct o její mladší sestře

Markéta byla labilní ženská, se kterou se nedalo vyjít. Taková snacha za trest. Díky ní si ale nyní náš syn upřímně váží své druhé manželky. Když k nám náš Vojta přivedl Markétku, moc se mi líbila. Zdála se mi jako milá, tichá a hodná holka. Radovala jsem se, že si vybral dobře. Jak ale čas plynul, začala se projevovat jako velice labilní a žárlivá ženská. Její hysterické scény opravdu stály za

Když jsem svůj příběh poprvé vyprávěla lidem, mnozí nevěřili, že se něco takového může stát v reálném životě. Ale ano, a já to nyní píšu. Ostatní si mysleli, že takové situace se dějí jen ve filmech, kde je vše přehnané a dramatické, a že běžný život je mnohem jednodušší. Přesto je to pravda. Po letech hledání a nespočtu neúspěchů jsem konečně našla svého bratra, kterého jsem ztratila už jako m

Miluji ticho. V tom tichu jsem si uvědomila, že můj život se nezlomil v jediné chvíli, ale skládal se z drobných pádů, kdy jsem zase dokázala vstát. Nedávno jsem se rozhodla přebrat staré fotky. Chtěla jsem je dát do pořádku, nejen proto, že jsem trochu pedant, a stará alba byla restem, který mě tížil, ale také jsem si chtěla připomenout vše, co časem tak trochu zavál prach. Výchova se neučí

Naše snacha Petra nám přinesla dárek, který se nedá zabalit do stříbrného papíru ani schovat pod stromeček. Přinesla nám radost. Naši první vnučku. Všechno začalo před dvěma lety, kdy si náš syn Tomáš přivedl domů poprvé novou známost Petru. Do té doby měl různé „lásky“, ale ani jedna z nich k nám nikdy nezapadla. Když tedy pozval svůj nejnovější objev na nedělní oběd, pochopitelně jsme s manže

Byla by plnoletá. Moje vnučka. Co by asi dělala? Čím by se chtěla stát? Měla by život před sebou. Ani nevíme, jestli vůbec žije. Když se vám stane něco takového, smíříte se s tím, že dítě už není mezi živými. Jinak by vás ta nejistota zničila. Stejně si ale občas řeknete: „Ona určitě někde je a je moc spokojená.“ Byla naše rodinné sluníčko Alence bylo tehdy osm let. Bydleli jsme v menším