Moje rodina
5 minut čtení
Celý život byla moje maminka ženou, kterou všichni nazývali hodnou paní Alenkou. Nebyla jsem proto vůbec připravená na změnu v jejím chování. Maminka učila v mateřské školce, zpívala v kostele, pekla buchty pro sousedy, vždycky měla čas vyslechnout kohokoliv, kdo to potřeboval. Uměla pohladit, obejmout i povzbudit, nás doma, ale také úplně cizí lidi. Když jsem byla malá, říkala mi: „Lucko, n
3 minuty čtení
Hledím do okna a dívám se na ulici, kde kdysi běhával můj syn. Jeho potomci si tu moc nepohráli. Snacha to nechtěla. Když byla vnoučata malá, brala jsem je občas na hřiště. Pekla jsem jim buchty a učila je zalévat rajčata na zahradě. Smála se se mnou. Byla jsem pro ně babička, která má čas. Pak se jejich svět změnil. Začala chodit do školy. Té lepší. Snacha to chtěla. Radka, tak se jmenuje, ke
5 minut čtení
Je mi sedmdesát a čím jsem starší, tím víc se vracím do domu svého dětství. Mého falešného dětství. Vrací se mi pach toho domu. Studená podlaha, dveře do kuchyně, které jsem otevírala opatrně, abych na sebe zbytečně neupozornila. Už jako malá jsem věděla, že tam jsem nějak navíc. Otec měl přísný pohled, ale myslela jsem, že to tak prostě má. Když přišel z práce, sestra mu běžela naproti. Zvedl
5 minut čtení
Fungujeme den po dni. S nadějí. Se strachem. S láskou. A já si říkám, že když tohle přežijeme, tak už nás se sestrou nic nerozdělí. Nikdy. Byl to obyčejný večer, když mi Lucka volala z práce. Hlas měla unavený, trochu chraplavý, ale smála se, jak vždycky, když se snažila něco zlehčit. „Víš, já jsem dneska málem usnula u počítače. Asi jsem jen přepracovaná,“ prohodila jakoby nic. Protože jsem sv
5 minut čtení
Jsem už dost stará na to, abych věděla, jak to na světě chodí, že staří lidé bývají nemocní a odcházejí na věčnost. Na to, jak to vyřešil můj těžce nemocný táta, ale nikdy nezapomenu. Tehdy bylo hrozně horké léto. Můj táta zrovna slavil čtyřiaosmdesátiny. Byl to pořád kus chlapa. Stále chodil rovně, denně si sám holil vousy a rád to komentoval slovy: „Muž, co se nechá oholit cizí rukou, už není
5 minut čtení
Vladimír byl největší ze třídy a chodil na judo. Ve třídě měl od začátku dobrou pozici. Kluci se s ním od prvního dne kamarádili a holky z něj byly celé pryč. Když jsme se kdysi ve škole poznali, byli jsme ještě děti. Tehdy se Vláďa s rodiči přistěhoval do městečka a učitelka ho přivedla do naší třídy: „Děti, to je Vladimír, bude teď vaším spolužákem.“ Ve třídě všichni zmlkli a obdivně na něj h
2 minuty čtení
Jsme čtyři sourozenci. Naše rodina byla vždycky plná lásky, ale i těch malých škrábanců, které čas nezahojí. Žijeme v malém městečku. Můj bratr Karel, sestra Marie a náš nejmladší brácha Petr. Teď, když jsme všichni v důchodu, scházíme se pravidelně u mě. Měla by to být idylická setkání postarších sourozenců, ale ukázalo se, že to může probíhat úplně jinak. Každý na to měl vlastní názor V
5 minut čtení
Je zvláštní, jak jsou naše dvě děti rozdílné, ač měly stejnou výchovu. Ze syna vyrostl úspěšný muž, zato dcera život vůbec nezvládá. Když se ohlížím zpět a přemýšlím, jaký ten náš život vlastně byl, nedokážu nemyslet na to, jaké by to bylo, kdybychom měli jen syna a nesnažili se za každou cenu o další dítě, o tu manželem vysněnou holčičku. Chtěli jsme holku Dcera byla naše takzvaně vymodl
3 minuty čtení
Zemřela předloni v listopadu. Mé mámě bylo osmdesát devět let. Na pohřbu ji oplakávalo jen pár sousedek a já se k nim přidat nedokázala. Hlavou mi běžely vzpomínky, jaké bych radši neměla, proto jsem nemohla uronit ani slzu. Všichni matku znali jako přísnou, ale spravedlivou Boženu z druhého patra. Uměla ušít šaty, nakrmit celou rodinu z mála a nikdy o nikom neřekla špatné slovo nahlas. Jen
4 minuty čtení
Manžel mi umřel před pěti lety. Prý na selhání srdce po zanedbané viróze. Já bych spíš řekla, že už nezvládal ty věčné hádky. I tak jsem ho milovala. Byla jsem celý život přesvědčená, že naše hádky pramení z mužovy výbušné povahy. Naše děti mě teď ale vyvedly z míry, když mi při poslední návštěvě řekly, že ta komplikovaná jsem vždy byla jen já. To člověka trochu vyvede z míry, že ano?! Tím ovše
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.