Pozoruji zahradu, kterou jsme budovali přes třicet let. Jabloň se letos obsypala květy. Pohled nabízí tolik krásy, ale já cítím jen bolest v srdci. Nikdy bych nečekala, že se můj milovaný muž Petr, se kterým jsem prošla tolika životními bouřemi, tak změní. Vždycky to byl ten nejlaskavější člověk, kterého jsem znala. Staral se o mě i o naše dvě děti s takovou něhou, až jsem se někdy cítila provi

Já a moje sestra Marie jsme vyrůstaly jako dvě nerozlučné kamarádky. I když jsme byly každá jiná. Marie byla silná, sebevědomá, pořád věděla, co chce. Já byla tišší, spíš pozorovatelka, co se nechala životem vést. Čím jsme byly starší, tím víc jsme se začaly rozcházet. Marie měla potřebu mluvit mi do všeho. Koho si mám vzít, kde mám bydlet, jak mám vychovávat děti. A i když to možná myslela

Matěj od sousedů mi byl vždycky tak blízký, připomínal mi mého bratra Aleše. Byli si i podobní, hodně podobní. Pak jsem zjistila proč... S Alešem jsme měli hezký sourozenecký vztah. Byl to starší bratr, který mě chránil. Podle něj jsem posuzovala jiné kluky, navíc byl hodně podobný tátovi. Bydleli jsme v malé vesnici, kde se všichni dobře znají. Naši sousedé měli taky dvě děti. Věra byla o mnoh

To, že je můj muž recesista, mi bylo jasné už před svatbou, že ale z našeho syna vyroste podobné číslo, to jsem nečekala. Nikdy nevím, co je napadne! Evžena jsem si brala z lásky. Byl to obecní vtipálek, miloval kanadské žertíky, a někdy to hodně přeháněl. Měl kolem sebe partičku podobně založených floutků, byli dokonale sehraná banda. Pamatuji si, jak jsme se dali dohromady. Věděl, že chodím n

Když se mi syn Honza ženil, měla jsem radost. S Martinou, která byla milá a inteligentní, chodil už celou věčnost. A já se těšila na velkou rodinu a na vnoučátka. Doufala jsem, že se s Martinou staneme dobrými přítelkyněmi, že budeme trávit čas společně a že mi ona bude jakousi dcerou, kterou jsem nikdy neměla. Ale čím dál víc jsem začala mít pocit, že něco není v pořádku. Že mezi námi není ta

Někdy mi přijde, že jsme se narodili s úkolem stát se rodiči svých rodičů. Vždyť život je takový smutný, nevyhnutelný cyklus. Když jsem byla mladší, nikdy jsem si neuměla představit, že se jednou budeme muset postarat o rodiče, kteří nám celý život dávali vše. Teď se situace obrátila a je na nás, postarat se o ně. Spolehlivá rodina Moje sestra Jana a bratr Petr jsou moje nejbližší rodina.

Začalo to lahví vína po večeři, najednou z toho byly dvě, tři... Neuvědomili jsme si, že se řítíme do problému. Pak nám osud nastavil zrcadlo. Když jsme měli malé děti, s manželem jsme moc nepili. Jenže jak čas šel, dcera i syn dospěli, vylétli z hnízda, pořídili si vlastní rodiny. Možná jsme se tak trochu nudili, nevím, ale najednou nám každý večer stála na stole u televize lahvinka vína, pak

Rodiče nám kladli na srdce, že lhát se nemá. Jenže pravda byla krutá! Dlouho jsem všem namlouvala, jak se mám dobře. Přitom jsem bojovala o život. Jako malá jsem byla zdravá holčička. Zato moje mladší sestra Vendula byla každou chvíli nemocná. Proto se všichni točili kolem ní, u mě si zvykli, že mi nikdy nic není. Neuměla jsme si stěžovat, brečet, litovat se. Když mi ve dvaceti letech lékaři di

Bylo to bezproblémové dítě, snaživý chlapec. Radovali jsme se, jak se nám nám povedl. Jenže čas běžel a my se začali bát, že zůstane navždy sám. Náš Dan byl jedináček. Měla jsem v mládí zdravotní problémy, kvůli kterým jsem se do těhotenství moc nehrnula. Nakonec jsem ale podstoupila velké riziko, protože touha po dítěti byla obrovská. Všechno ve dopadlo dobře. Já jsem své zdravotní problém

Našeho syna jsme vychovávali tak, že měl pevně stanovené hranice, ale stejně tak dostával hodně lásky. Teď se ocitl na cestě, které nerozumím. Vždycky jsem věřila, že Míru vychovám správně, že bude mít silné základy, aby uspěl v životě. Měl talent, měl možnost studovat, vždycky byl vnímavý a měl spoustu přátel. Začal se měnit Nejprve to byly drobné změny, které jsem si ještě neuvědomovala