Vždycky jsem si myslela, že rodina je základ všeho. Že když se člověk snaží, vše vydrží a odpustí, tak se nakonec všechno spraví. Mýlila jsem se. Teď, po tolika letech, kdy jsem se snažila držet pohromadě svůj malý svět, musím přiznat, že to tedy byla pěkná mýlka. Moje snacha Hana je kapitola sama o sobě. Přišla do naší rodiny jako blesk z čistého nebe. Mladá, úspěšná, sebevědomá. A vše, co jse

Když jsem byla mladší, myslela jsem si, že domov je jen místo, kde člověk bydlí. Dnes vím, že domov je mnohem víc! V určitém věku pro nás začíná být náš domov mnohem víc. Nejenže jsme k němu často připoutáni mnohem víc, než by se nám možná líbilo. Protože zdraví už tak neslouží, ale hlavně se pro nás stane sbírkou příběhů, smíchu, slz a lásky, která provázela celý náš život. Dům, který nás s

Každá žena se snaží, aby byl manžel a děti spokojení. Neměla by to ale přehánět, aby se to neobrátilo proti ní. Musela jsem snachu varovat včas. Moje snacha Ivanka je moc hodná holka, i když má drobné mouchy. Ty pramení z toho, že to byla holka z města, zatímco my žili na vesnici. Když k nám prvně přijela, viděla jsem ty její vyděšené oči, když spatřila na stěně pavouka. Taky náš krocan okamžit

Své dcery jsem milovala, ale prvního vnuka Jindříška mám snad ještě radši. Není nic, co bych mu nesplnila. Vím, že to není výchovné! Asi to je všechno tím, že jsem měla dvě holky, a žádného syna. Jindříšek byl můj první vnuk, a já ho vnímala jako by byl můj vytoužený synáček, kterého jsem se nikdy nedočkala. Už když si ho přinesla dcera Madla z porodnice, vzala jsem ho do náručí a nemohla se ho

Vyrůstala jsem jen s mámou, táta zemřel, když jsem byla ještě miminko. Neměla jsem ani tušení, že někde po světě běhá moje sestra. Moje dvojče! Neměla jsem bratříčka ani sestřičku, tak jsem si to vynahrazovala kamarády. Těch jsem měla spoustu. S Alicí jsme byly jako ségry, a vydrželo nám to do dospělosti. O prázdninách, po druháku na střední, jsme vyrazily do Ostravy. Proběhly jsme obchody a pa

Moje mladší sestra se nečekaně odhlásila z domu našich rodičů a přestala nás navštěvovat. Netušila jsem, že se dostala do strašných potíží. Maruška byla vždycky spolehlivá a hodná holka. Byla takové naše sluníčko. Po střední škole odešla pracovat do Prahy, stále ale domů jezdila a říkala, že se do rodného domu jednou vrátí natrvalo. Ale pak si najednou z nepochopitelných důvodů doma odhlásila t

Mé dětství bylo plné dramatických událostí a děsivých zážitků. Přišla chvíle, kdy jsme s maminkou utíkaly z domu a hledaly záchranu. Moje dětství bylo smutné. Vyrůstaly jsme se sestrou v děsivých podmínkách. Táta byl bezcitný chlap, který ve chvílích zlosti častoval mámu nejhoršími nadávkami a v podroušeném stavu, když se v noci vracel ze svých tahů, jí neváhal jednu vrazit. A stejně pádnou ruk

Historie naší rodiny je zamotaná. Přebrat bráchovi holku, to se přece nedělá. A když už se to náhodou stane, dopadá to všelijak. Máme divnou rodinnou historii, skoro by se dalo říct až praštěnou. Máma se ze všeho nejdřív zamilovala do strejdy Bohumila, což byl, ale to vím jen z fotografií, vysoký, štíhlý chlap, krasavec. Seznámili se na vesnické tancovačce. Chodili spolu nějaký čas, tancovačka

Naši rodinu poznamenala těžká nemoc i závislost. Kdybychom si nedokázali stát bok po boku, nevím, jak bychom ty zlé časy překonali. Naše rodina je velká a stmelená. Samozřejmě i u nás to občas zaskřípe. Jsme jako starý, dobře promazaný stroj, který pořád jede dál. Pospolitá rodina S manželem Josefem jsme se brali skoro před padesáti lety. Žijeme v malém městě na Vysočině, kde se všichni z

Babičky už dnes nejsou, co bývaly. Jsou moderní, mají nejrůznější záliby, cestují, sportují. Ne každá skáče nadšením, když ji poprosíte o hlídání vnoučat. Všude se dočítám, že doba je moderní a panuje trend, že spousta babiček se již nepovažuje za babičky hlídací. Chtějí si užívat života. Dřív babičky nosily tepláky a zástěry, pekly koláče, dělaly marmelády a nezlobily se, když k nim mladí strč