Byla jsem postavena před těžkou životní volbu. Takovou bych nepřála ani největšímu nepříteli. Nezbývá než věřit, že jsem se rozhodla správně. Magda na otci visela. Říct jí, že o něj přijde, bylo nad mé síly. Snad ještě kdyby to byl on, kdo nás opouští… Ale vzhledem k tomu, že jsem se bláznivě zamilovala a hodlala spálit všechny mosty, odejít od manžela a spojit svůj život s milencovým, necht

Mraky se roztrhaly a k zemi se snesly paprsky světla v několika pruzích. Koho se dotkly, toho vyléčily nebo nabily neuvěřitelnou energií. Stalo se to v horách, kde jsem vyrůstala. Tehdy jsem seděla s babičkou na stráni, ona sbírala bylinky a já jsem si dělala z kytek věneček. Na ten nádherný pohled do údolí nikdy nezapomenu. Je spojen s mým šťastným dětstvím a s babičkou, kterou jsem milovala.

S vnuky ráda chodím na houby. Je to naše oblíbená zábava. Jednou jsme se před deštěm ukryli do jeskyně, a to, co jsme tam viděli, nám nejspíš nikdo nikdy neuvěří. Byly prázdniny, moje dcera nám jako každé léto přivezla své děti, které si u nás na vesnici rády užívaly letní dny. Byla vždycky náramná legrace, největší úspěch měly honby za pokladem. Za tím účelem jsme vždycky nejen my, ale i souse

Nechtěla rozbít manželství a na roli svobodné matky se necítila. Rozhodla se pro zoufalý krok. Naštěstí její čtyřnohý přítel věděl, kde hledat pomoc. Láska je někdy slepá a nedá se ovládat rozumem. Zejména když je člověk mladý. To byl případ naší kolegyně Janičky, která k nám nastoupila hned po maturitě. Byla to moc milá holka, hned si získala naše přátelství – a také srdce jednoho z našich kol

Bylo to nejkrásnější léto mého života. Na takové se zkrátka nezapomíná. Ani na tu bolest, když mi můj milovaný oznámil, že už se nikdy neuvidíme. S odstupem času jsem si uvědomila, že jsme byli opravdu skoro jako Danny a Sandy ze slavného filmového muzikálu Pomáda, největší pecky pro mládež na přelomu sedmdesátek a osmdesátek. S tím rozdílem, že letní láska těch dvou se odehrávala na břehu moře

Manžel utekl za milenkou a nechal mě se dvěma dětmi samotnou. Byly zrovna v telecích letech a někdy mě svými řečmi dokázaly pořádně ranit. Až Petr se mě přede všemi zastal. Tehdy se ještě běžně pila voda ze studánek a pramínků. To byly krásné časy. Seděla jsem na lavičce za chatou, kde byl chládek a koukala, jak potůček přeskakuje kameny a za veselého bublání míří dolů do řeky. Byla jsem rozved

Hrála jsem komedii, abych na sebe upoutala pozornost, vyhnula se práci a povinnostem. Teď se za to musím o sestru postarat. Jako dítě jsem si tajně přála, abych vážně onemocněla. Měla jsem takovou zvláštní představu, že jen tak se mi dostane zasloužené pozornosti mých rodičů i prarodičů, že mě budou mít více rádi a že mi občas koupí něco, co mi koupit odmítali. Měla jsem o osm let starší sestru

Byli jsme taková typická česká rodinka – „vepřo knedlo zelo“. V padesáti jsem potkala muže, který mě inspiroval. Vypadám teď nejlíp v životě. Prarodiče měli dům na vesnici a v něm se to domácím zvířectvem jen hemžilo. Každý rok byla zabijačka. Když jsme se se sestrou vdaly, pokračovaly jsme v rodinné tradici. Babička mi kladla na srdce, že jedině tak si chlapa udržím, když mu budu dobře vařit!

Je neuvěřitelné, jak dokáže psychika podrazit nohy, nebo naopak vyzvednout člověka z bahna. Když mi zemřel během jediného roku manžel i syn, padla jsem na samé dno. Když mi zemřel manžel, byla to pro mě rána, ale s tím už se člověk dokáže smířit. Nebyl nejmladší, navíc byl vážně nemocný. Na to, že se blíží konec, nás lékaři připravovali už dlouho. Když jsem si ale myslela, že jsem přečkala to n

Ten neznámý muž si na mě počkal, a pak mě zatáhl do sklepa. Zachránila mě náhoda. Byla ale velká chyba, že jsem to nenahlásila policii. Vím, že dnes bych jednala jinak, než tomu bylo před skoro třiceti lety, čas už ale zpátky nevrátím... Vracela jsem se tehdy domů z práce za tmy a ani v tom nejhorším snu mě nenapadlo, že by si mě mohl někdo vytipovat. Dojela jsem na zastávku autobusu, a pak spě