Byla jsem postavena před drtivou skutečnost. Měla jsem se rozloučit se životem. Vsadila jsem na přírodu, a ona mi pomohla. Takové zprávy se děsí každý. Když si vás lékař posadí před sebe, podívá se vám zhluboka do očí a řekne, že máte zhoubný nádor a metastázy, říkáte si, že to přece nemůže být pravda. V mém případě to ale byla krutá realita. Bohužel už ani operace podle lékaře žádné zázraky

Dokázala jsem vycítit smrt. Stala jsem se postrachem okolí. Všichni se mě báli! Přitom jsem byla ještě dítě. Jako dítě jsem byla nazývána sýčkem rodiny. Jakmile jsem si na některého z příbuzných náhle vzpomněla a měla tendenci jej rychle navštívit, bylo všem jasné, že má dotyčný namále. Už jako malá jsem prý měla ty schopnosti. Dodnes se v rodině vypráví příhoda, která se stala v době, kdy mi b

Rozchody nás rozbily, ale shledání nás zase poskládala. Pochopila jsem, že rodina je o tom najít odvahu odpustit a začít znovu, i když to bolí. Sedím na lavičce v naší malé zahrádce a poslouchám, jak vítr šumí v lipách. Tady, pod starým ořešákem, jsme kdysi s rodinou trávili neděle plné smíchu, dobrého jídla a různých her. Moje rodina tehdy byla můj svět: manžel Petr, dcera Aneta a mladší syn T

Sedím na lavičce v parku, kde jsme se s Karlem poprvé políbili. Šediny mi prokvétají ve vlasech, ale srdce mi pořád buší, když si vybavím jeho tvář. Už tehdy mi tváře hořely jen jsem ho spatřila. Tahle láska jako z filmu mě navždy změnila. Našla si mě, ani nevím jak, a i po tolika letech ji cítím v každé buňce svého těla. Byl počátek devadesátých let a já byla dvaadvacetiletá prodavačka v knihk

Zmizel jednoho letního rána. Vstal, nasnídal se, pohladil mě po vlasech a odešel. Můj bratr. Shledání po letech bylo však bolestivé. Nikdo nic nevysvětloval. Rodiče jen pokrčili rameny, že prý „potřeboval čas“. Čekala jsem týdny, měsíce, roky. Psala jsem mu dopisy, ale nikdy nepřišla žádná odpověď. Doma se o něm přestalo mluvit úplně, jako by nikdy neexistoval, ale já jsem věděla, že existuje.

Ráda si vozím z dovolených „dary moře“. Mám jich doma spoustu. Jeden kamínek je ale kouzelný. Léčí mi nemocné tělo i duši. Velmi ráda jezdím k moři a sbírám po pláži nejrůznější kamínky a mušle, které vyplavilo moře. Mám jich doma už pořádnou sbírku. Z dovolené jezdím sice o pár kilo zavazadel těžší, ale stojí to za to. Nejen pěkná výzdoba Kamínky a mušle tvoří doma nejen pěknou výzdobu,

Chodila do sedmé třídy, byla velký samotář a věděla všechno dopředu – i své známky i to, že se stane neštěstí. Ve třídě bylo ticho jako v hrobě! Právě se ke svému cíli blížila hodina matematiky. Prověrka, kterou jsem avizovala dopředu, dala žákům viditelně zabrat. Následující hodinu jsem měla volno. V kabinetě jsem se pustila neodkladně do čtení a známkování právě dopsané prověrky. Všechno zača

S manželem jsme o takovém pohádkovém domečku snili roky. Pár týdnů po nastěhování jsme však zažili něco, co nás oba vyděsilo. Některé dávné události se mohou projevovat ještě dlouho poté, co se odehrály. S manželem jsme si mysleli, že jsme našli krásné místo k bydlení a rodinnému životu. Ten dům vypadal doslova idylicky. Už jsme se nemohli dočkat, až se tam přestěhujeme. Místo klidného a šťastn

V poslední době mě rozhazuje moje dlouholetá kamarádka. A já přemýšlím, jestli ta špatná je ona, nebo já jsem jen závistivá? S Janou se známe odmala. Seděly jsme spolu i ve škole v jedné lavici. Ona vždy byla jedničkářka. Já se neučila špatně, ale škola nebyla má priorita, tak jsem občas nějakou dvojku na vysvědčení měla. Ale vždy jsem byla spíš divoká a zlobivější než spořádaná a slušná Jana.

Jsem potvora. Ne snad zlá, to ne, ale umím si prosadit svou, i když to ty druhé někdy bolí. Ale s tím se nějak musejí smířit. Většinu života jsem byla tou „hodnou“. Manžel, dvě děti, domácnost vše muselo být perfektní. Starala jsem se o všechny, jen ne o sebe. Když mi bylo pětapadesát, zjistila jsem, že mě manžel podvádí. Ne s jednou ženou, ale hned s několika. Když jsem ho konfrontovala, je