Ten šperk probudil moje věštecké schopnosti. Ve snách jsem se vracela do minulých životů a dokázala věštit i dalekou budoucnost. Před několika lety jsem dostala od přátel k narozeninám náhrdelník z drobných kousků křišťálu. Měla jsem z něj náramnou radost, ale to jsem ještě netušila, že je to nejen hezký šperk, ale i dobrý kamarád a věrný pomocník. Nová chuť do života Od chvíle, kdy jsem

Tak výjimečný muž, a vzal si takovou čúzu! To mi letělo hlavou, když jsem se vracela po třetí schůzce s Michalem k sobě domů. Je takové klišé: „Moje žena mi nerozumí.“ Kdyby něco takového řekl, vysmála bych se mu, ale on to neřekl. Vůbec mě nenapadlo zpochybňovat, co říká, přemýšlet o tom, jestli to je úplně pravda, nebo ne. A tak jsem mu poskytla láskyplnou náruč. Nebylo mi divné ani to, že žá

Miluji ticho. V tom tichu jsem si uvědomila, že můj život se nezlomil v jediné chvíli, ale skládal se z drobných pádů, kdy jsem zase dokázala vstát. Nedávno jsem se rozhodla přebrat staré fotky. Chtěla jsem je dát do pořádku, nejen proto, že jsem trochu pedant, a stará alba byla restem, který mě tížil, ale také jsem si chtěla připomenout vše, co časem tak trochu zavál prach. Výchova se neučí

Naše snacha Petra nám přinesla dárek, který se nedá zabalit do stříbrného papíru ani schovat pod stromeček. Přinesla nám radost. Naši první vnučku. Všechno začalo před dvěma lety, kdy si náš syn Tomáš přivedl domů poprvé novou známost Petru. Do té doby měl různé „lásky“, ale ani jedna z nich k nám nikdy nezapadla. Když tedy pozval svůj nejnovější objev na nedělní oběd, pochopitelně jsme s manže

Píše se mi to těžko, ale musím. Právě jsem pochovala svoji nejlepší kamarádku Blanku. Nezemřela. Jen jsem ji pochovala zaživa. Seznámily jsme se před osmnácti lety na kurzu keramiky. Já byla příliš brzy ovdovělá a sama, ona rozvedená, protože prý také nemohla mít děti a manžel po nich moc toužil, našel si tedy jinou. Od té doby jsme byly nerozlučné. Každý čtvrtek keramika, pak káva u mě nebo u

Sedím v kuchyni, kde jsem půl života vařila večeře pro člověka, který si myslel, že mě má jen pro sebe. Že máme skvělé manželství. Venku prší, v rádiu hraje nějaká stará písnička od Waldy Matušky a já přemýšlím o svém životě. Celý život jsem byla nevěrná. Ne občas. Ne „omylem“. Ne „jen jednou“. Pořád. Vydržela jsem 14 dní Od prvního roku manželství až do loňska. Nedokážu ty chlapy ani spo

Už mi pomalu táhne na osmdesát, ale ani po letech se nemohu vyrovnat s největší zradou, co mě v životě potkala. Od mala žiju v paneláku na Jižním Městě. A tady jsem také potkala Evu, která se tak na celý život stala mojí nejlepší přítelkyní a jak jsem si i myslela i nejbližším člověkem. Užívaly jsme si života Seznámily jsme se, když nám oběma bylo dvacet. Pracovaly jsme obě v továrně na Ž

Většina žen touží po tom najít si spolehlivého a hodného muže, po jehož boku prožije krásný život. Ne každé se to však vyplní. Já jsem v mládí nebyla jiná. Chtěla jsem mít krásnou svatbu s mužem, se kterým budu napořád. To se mi ale nepodařilo a před oddávajícího úředníka jsem v životě vstoupila celkem čtyřikrát. Mladická nerozvážnost Svůj první delší vztah jsem prožila na gymnáziu. S klu

Rozvedla jsem se s Karlem už před dvanácti lety. Rozvod to nebyl zrovna klidný, Karel si totiž našel milenku, samozřejmě o dost mladší. Tenkrát mě to hodně ranilo. Moje dcera to také nenesla zrovna lehce, bylo jí v té době sice už čtrnáct let, ale to je pro dítě v pubertě dost těžké období samo o sobě, natož když se musí vyrovnávat s rozvodem rodičů. Navíc tu byla ta „cizí paní“, která jí tatín

Byla by plnoletá. Moje vnučka. Co by asi dělala? Čím by se chtěla stát? Měla by život před sebou. Ani nevíme, jestli vůbec žije. Když se vám stane něco takového, smíříte se s tím, že dítě už není mezi živými. Jinak by vás ta nejistota zničila. Stejně si ale občas řeknete: „Ona určitě někde je a je moc spokojená.“ Byla naše rodinné sluníčko Alence bylo tehdy osm let. Bydleli jsme v menším