Už jsem ani nedoufala, že mě něco tak krásného potká. Teprve v pětapadesáti jsem zažila lásku na první pohled. Poprvé jsem se vdávala, když mi bylo dvacet. Oba jsme byli mladí a byl to takříkajíc sňatek z rozumu. Rodiče nás dali dohromady. Toník byl dobře zaopatřený mladý muž. Manželství nám oběma moc nesvědčilo, brzy jsme zjistili, že máme oba úplně odlišné zájmy. Starost o rodinu Můj dr

Celé naše manželství jsem měla špatné svědomí. Manžel si totiž celý život myslel, že mě v mládí připravil o panenství. Ani si už úplně přesně nepamatuji, jak na to přišel. Zda jsem mu tehdy zalhala, nebo prostě bylo jeho přání otcem myšlenky a já ho při tom nechala. Byla jsem věčně zamilovaná Pravda ovšem byla ta, že jsem před ním měla pěknou řádku kluků. V padesáti jsem se rozhodla, že u

Před časem přišel manžel s tím, že bychom měli šetřit, abychom si mohli vyrazit na dlouhou dovolenou. Můj manžel byl celý život spíš rozhazovačný, tak mě jeho návrh zaskočil. Říkala jsem si, že zřejmě na stará kolena zmoudřel. Moc z naší lásky nezbylo, tak jsem doufala, že se blýská na lepší časy. Naděje rychle pohasla Začala jsem v sobě živit naději na nově nalezený společný láskyplný vz

Začala si první, já jsem jí to vrátila, ale pak jsem se bála o život. Raději jsem se odstěhovala. Když jsem bydlela ve svém prvním pronájmu, bylo to v domě, kde se moc neřešil noční klid. A já byla ráda, protože jsem byla mladá a nevadilo mi, když se lidé baví. Své zvyky jsem si přenesla i do dalšího nájmu, kde už ale sousedé tak shovívaví nebyli. Respektive jedna sousedka. Jednoho sobotního ve

Říká se, že rodina je vším. Že bychom si měli být oporou v dobrém i ve zlém. Jak mám ale soucítit s někým, kdo mě podrazil? Můj vztah se sestrou byl už od mládí trochu komplikovaný. Ne že bychom se neměly rády, pár „ale“ tam ovšem bylo. Já byla mladší o pět let, takže na mne někdy žárlila jako na benjamínka. Když jsme vyrůstaly a ona byla v pubertě, tak mě brala jako přítěž, protože zatímco se

Jen jsem zavřela oči, zase tu ten sen byl. Podlehla jsem zvědavosti a vyrazila do míst, o kterých se mi zdálo. Nevím, kde se tak najednou vynořil sen, ve kterém jsem se pohybovala v prostředí, které rozhodně nevyhledávám. Za celý svůj život jsem se nezajímala o sport. Možná jedině krasobruslení v televizi nebo tanec, jinak jsem byla sportem neoslovená. Proto jsem byla hodně překvapená, že se mi

Do sklepení a tajemných chodeb je třeba lézt s velkou přípravou, a hlavně si zjistit, co se o místě píše v místních kronikách. S Jiřím, mým mužem, jsme se často toulali po vlastech českých. Když byly děti malé, omezovali jsme se na místa, kde by je to mohlo bavit. Když se syn i dcera dostali do puberty, měli okruh svých kamarádů a s námi už tak moc jezdit nechtěli. Nadšení pro objevování nových

Když mi zemřel bratr, odešel i kus mé samé. Dlouhé měsíce pro mě život neměl smysl, pak se ale jedné noci stal zázrak. Když mi zemřel můj milovaný bratr Martin, už jsem neměla radost ze života. Po tomto rodinném neštěstí jsem se málem zhroutila. Najednou mě přestalo všechno bavit. Už jsem se ani nevěnovala svým oblíbeným koníčkům, které mě dříve tolik bavily. Zavřela jsem se doma mezi čtyři stě

Vnučky si o babičkách často myslí, že se narodily proto, aby pekly buchty a pletly, ale i babičky bývaly mladé a zamilované. Neměla jsem tušení, že v našem městě žije babiččina první láska. Pán, který se jmenoval Josef. Vlastně jsem neměla tušení, že babička vůbec nějakou první lásku měla. Myslela jsem, že k babičce patřil odjakživa děda – a tečka. Znáte to, vnučky neuvažují o babičkách jako o 

Když se pohádáte, v žádném případě se ve špatném nerozcházejte. Nikdy totiž nevíte, jestli to nejsou vaše poslední společné chvilky... Moje babička byla moudrá žena. Dnes je mi líto, že jsem jejím radám více nenaslouchala. Jenže člověk asi v životě musí chybovat, aby se co nejvíce poučil... Babička říkávala, že i když se večer pohádáme, ráno bychom se měli udobřit a rozejít z domova v dobrém