Stál na naší střeše a já jsem se zamilovala na první pohled. Ano, je to tak, takhle netradičně jsme se seznámili. Bála jsem se, že spadne. Všechno začalo tím, že nám teklo do domu. Střecha byla chatrná a na několika místech děravá jak cedník. Když se mi v pokoji objevila mokrá skvrna a nápadně se zvětšovala, a když mi pak omítka začala padat do postele, rodinná rada usoudila, že je nevyhnutelné

Doma bylo peklo. Litoval mě celý dům. Naši se pořád hádali, křičeli na sebe, vyhrožovali si rozvodem. Bylo to pro mě velice zlé. Milovala jsem laskavé, klidné, tiché rodiny. Třeba ti stařečci z přízemí. Byli milí, usměvaví, pokaždé, když jsem je spolu potkala, si tak hezky povídali... Uklidňovalo mě to. Nebo Šestákovi ze druhého patra. U Šestáků by se mi taky bývalo líbilo. Nikdy jsem neslyšela

Lidé dělají občas hodně šílené činy. Zejména v mládí. Takovým bláznivým kouskem bylo naše vyvolávání duchů. Každý mladý člověk to nejspíš někdy udělal. Vyvolávání duchů je velmi lákavá výzva. I my jsme tehdy, bylo nám čtrnáct let, neodolaly. Byla to škola v přírodě poblíž Ratibořic. Pamatuji si to přesně, protože jsme se se spolužačkami rozhodly vyvolávat ducha Boženy Němcové. Začala sípa

Můj dědeček krásně maloval, bohužel nám žádný jeho výtvor v rodině nezůstal. Až syn našel jednou obraz v bazaru. Nemohli jsme uvěřit ‒ byl dědečkův. Svého dědečka jsem bohužel nepoznala, zemřel, když jsem byla ještě moc malá. Znám ho jen ze starých fotografií jako milého, vousatého pána s velkýma očima, které se smály. Ti, co ho znali, říkali, že to byl moc fajn člověk. Byla s ním legrace a s d

Je těžké to přiznat, protože spolu máme děti. Ale upřímně, vztah s Ondřejem byl omyl. Vzali jsme se víc z vděku než z opravdové lásky. Tenkrát šlo o nehodu. Můj otec jel na motorce, když ho srazilo auto. Ondřej byl shodou okolností poblíž. Neváhal, zastavil a okamžitě mu poskytl první pomoc. Táta byl na tom špatně a ztratil hodně krve. Potřeboval urgentně dárce. Ondřej měl stejnou krevní sku

Moje máma byla celý život posedlá krásou. Hlídala si postavu, každý den se malovala, měla oblíbené salony i kosmetičky. Já? Já byla jiná… Tvrdila mi, že ženská musí být hlavně hezká, jen tak si udrží muže i pozornost okolí. Nenáviděla jsem to na ní. Ale přesto jsem stejný tlak nevědomky přenesla i na svou dceru. Až pozdě jsem pochopila, co to způsobilo. Dodnes si říkám, kdy jsem se změnila. Kdy

Nikdy jsem si nemyslela, že tohle bude můj život. Že se jednoho dne ocitnu v cizím bytě a opět sama. Láska, manželství, děti. Všechno, čemu jsem tolik věřila, najednou neexistuje. Zůstaly mi jen krabice, ticho a myšlenky, kterým se nejde ubránit. V jedné z krabic jsem narazila na fotky. Společné dovolené, oslavy, svatba… Na první pohled obyčejné vzpomínky. Ale teď? Teď mi rvou srdce. Tolik smíc

Kartářka mi předpověděla rodinné neštěstí. Myslela jsem si, že se jedná jen o špatně vyložené karty. Věštba se ale začala plnit. Pocházím z rodiny, která nebyla příliš široká. Rodiče, babičky, dědečkové, teta se strýcem a moje mladší sestra. Na jedné akci před několika lety mi kartářka řekla, že rok 2020 bude zlomový a následující rok se budu loučit s těmi, které miluji. Samozřejmě že jsem tomu

S bratrancem jsem vždy vycházela, dokud nepoznal svoji ženu. Pak jsme se odcizili a vstoupil mezi nás hněv. Ten trvá i poté, co Pavel zemřel. Někdy bývá život smutný a komplikovaný, a hlavně nepředvídatelný. Bývaly časy, kdy jsme se s bratrancem Pavlem měli hodně rádi. Byl jen o rok starší než já, takže jsme dětství prožili spolu, často jsme si hráli a vymýšleli všelijaké lumpárny. Ale pak nás

V bazaru jsem si vyhlédla noční stolek. Jenže od chvíle, kdy jsem si ho postavila vedle postele, se mi zdály děsivé sny. Mám slabost pro starožitnosti, ale po jedné zkušenosti se jim už obloukem vyhýbám. Našla jsem si noční stolek, který nesl špatnou energii. Zdály se mi noční můry, v nichž hrála hlavní roli jeho předchozí bláznivá majitelka. Bazar s nábytkem Vracela jsem se tehdy s manže