Traumata ze svého dětství si s sebou neseme celý život. Já jsem se s nimi dokázala poprat a nakonec všechny křivdy své mámě odpustit. Moje dětství byl horor. Otec byl agresivní alkoholik, který nás všechny bil – matku, mě i mé tři mladší sourozence. Máma se nedokázala za nás postavit, nedokázala ani od táty odejít ani problém řešit. Byla jsem to já, kdo od útlého dětství chránil své mladší sour

Můj známý mě varoval, že zápisník, který jsem našla na půdě, je plný nebezpečných kouzel. Bylo mi to ale fuk. Musela jsem některá z nich vyzkoušet. Ten zápisník, který jsem našla schovaný ve staré truhle na půdě, byl rozhodně zajímavý. Obsahoval různé nákresy a podivné rady. Musela jsme si půjčit v místní knihovně publikace o magii a rituálech, a i tak mi dalo práci, než jsem některé zápisky po

Maminka na pověry věřila a kladla mi na srdce, abych žádná varování osudu nepodceňovala. Její předpověď z rozházených fazolí se bohužel naplnila. Jako dítě školou povinné jsem byla poučena, že když přes cestu někomu přeběhne černá kočka, bude mít smůlu. Tomu se dalo zabránit tím, že se překříží prostředníček přes ukazováček, nejraději na obou rukou, a takto chráněný člověk může pak bez obav pře

Byla jsem kvítko z čertovy zahrádky a pořádně jsem na to doplatila. Tak dlouho jsem chodila se džbánem pro vodu, až se ucho utrhlo. Po maturitě jsem dost řádila, dnes se za to stydím. Hrála jsem si s kluky jako kočka s myší. A ve zlém se mi to vrátilo, jak už to tak bývá. Chodila jsem po mejdanech a večírcích, jezdila pod stan či na nejrůznější chaty, kde to o večerech hodně žilo. O prázdninách

Můj muž si ničeho z toho, co jsem pro něj dělala, nevážil, nakonec mi utekl s milenkou. A tehdy jsem konečně začala naplno žít! Manžel míval dokonalý servis. Navařeno, vypráno, vyžehleno, uklizeno. Jakživ si toho nevážil. Asi i proto byl stále takový zachovalý fešák – protože doma nedělal vůbec nic. Dbal na to, aby se pěkně oblékal, ve společnosti byl jako ryba ve vodě, a tak není divu, že si n

Byla jsem jedináček a rodiče trávili většinu času v práci. Místo prázdnoty ale můj svět naplňovala sousedka z rohu ulice. Paní Helena. Dnes je pryč. Byla to dáma, která na první pohled působila uzavřeně, ale měla v sobě zvláštní klid. Její dům byl starý, dřevěné dveře vrzaly a omítka se tu a tam loupala, přesto měl domov zvláštní atmosféru, která přitahovala. Vždycky sedávala u okna nebo na ver

Ten dům jsme obývali přes padesát let. Nikdy bych nevěřila, že se právě v něm skrývá takové tajemství. Náš rodný dům, ve kterém jsem vyrůstala, jsme měli s bratrem Martinem prolezlý od půdy až po sklepení. Mysleli jsme si, že nemůže existovat nic, co by nás v domě naší maminky mohlo překvapit. Nebyl koutek, nebyla skulinka, kterou bychom neprolezli. Ale jak se ukázalo, přece jenom jsme na něco

Seděla jsem v domku prarodičů a vzpomínala. Najednou jsem uviděla známé brýle a nasadila si je. Vtom vešli do dveří babička i děda. Za prarodiči jsem jezdila často. Neznala jsem hodnějšího a laskavějšího člověka, než byla moje babička. Dodnes mám před očima její poněkud zakulacenější postavu, točící se v kuchyni kolem sporáku. Byla vyučená kuchařka a svoje řemeslo uměla do posledního puntíku. V

Stalo se mi to před sedmi lety, ale nikdy na to nezapomenu. Od té doby mě ta příhoda straší i ve snech. Návrat ke hrobu manžela měl hrůzostrašný průběh. Tajemné klepání a svítící nápis na náhrobní desce mi nikdo dodnes nevysvětlil. Byly to snad jenom výplody mojí fantazie? Nebo jsem měla halucinace? Mohu se jen domnívat… Milovaný manžel Poté, co mi manžel nečekaně zemřel při tragické auto

Konečně víkend! Byla jsem unavená z celého týdne v práci a poslední, oč jsem stála, byla návštěva mé sestry hned v sobotu dopoledne. Trochu pobouřeně jsem otevřela dveře a uviděla na prahu stát Marii. Moje dvojče, ženu s těmi samými vráskami kolem očí, jako mám já, ale s tím jejím typickým zarputilým výrazem, který říká: „Já mám pravdu.“ Přepadla mě nepřipravenou V ruce držela krabici s v