Měl to být nezapomenutelný silvestr. A také byl! Jen v dosti jiném smyslu. Kamarádi popíjeli jako utržení ze řetězu a vše mohlo skončit tragicky. Měla to být úžasná oslava nového roku na chatě mé kolegyně. Lenka mi nabídla, že mi půjčí klíče. Po smrti manžela tam moc nejezdila a její jediný syn žil v zahraničí. My jsme nikdy žádné stavení vhodné k rekreaci neměli, tak jsem tu možnost uvítala. B

Krmila jsem opuštěného pejska, a on se mi za to odvděčil. Když jsem se ocitla v ohrožení života, neváhal a doběhl pro pomoc. Nevím, kde se tehdy v naší ulici vzal. Nikdo se k němu nehlásil. Pobíhal po okolí a žil z toho, co si našel nebo mu někdo dal. Toho pejska musel někdo vyhodit, vysadit z auta a nechat na pospas osudu. Domů si ho nikdo vzít nechtěl, ale většina z nás mu občas něco od oběda

Dcera na mě ušila stejnou boudu jako já kdysi na svou mámu. Skočila jsem jí taky na špek. Na rozdíl ode mě se osud nenaplnil. A možná nikdy nenaplní. Moje máma mě varovala! Když jsem si našla chlapce, hrozně se bála toho, že nedokončím učiliště, protože my mladí jsme nerozumní a já určitě otěhotním. No, nepletla se. Dodělávala jsem závěrečné zkoušky už s outěžkem. Možná proto jsem se i já pozdě

Ve slabé chvilce jsem svěřila kamarádce své největší tajemství. Zneužila mé důvěry. U mě už pochopení a pomocnou ruku nenajde. Nikdy! Anetu jsem považovala za svou nejlepší kamarádku. Od dětství jsme si říkaly všechno. Většinou to byla ona, kdo měl problémy, a já trpělivě poslouchala jako pověstná vrba. Pak ale přišla chvíle, kdy jsem se potřebovala někomu svěřit já. Se svým manželem jsem byla

Největší frajer ze třídy nemusí být ten pravý pro mě. To jsem zjistila během čekání na nový rok, tehdy mi z očí spadly růžové brýle. Kdysi dávno jsem chodila s Karlem, největším frajerem ze třídy, premiantem a třídním šaškem, který ze sebe sypal jednu vtipnou poznámku za druhou a spolehlivě rozesmával třídu, ba i profesory. Byla jsem do něj bláznivě zamilovaná, ač mě před ním kdekdo varoval, vč

Snadno jsme za šera a v mlze zabloudili. Vítr se zvedl a stromy se ohnuly k zemi. Najednou jsme uslyšeli nelidský výkřik. Kamarádka mi nabídla pobyt na své chatě v Krušných horách. S nadšením jsem přijala a těšila se, jak si budu užívat víkend s manželem a vnoučátky. Nasedli jsme do auta a vypravili se za zdravým prostředím. Oběd v motorestu trval déle, než jsme počítali, a pak nás po cestě zlá

S kamarádkou jsme se těšily na celodenní výlet. Ale po pár kilometrech jsme se ztratily uprostřed lesa… Stalo se to už před mnoha lety, ale pamatuji si to moc dobře. Jako kdyby se to stalo včera. Byly jsme tehdy s kamarádkou na celodenním výletě a najednou jsme došly na rozcestí, ze kterého vedly dvě cesty. Jedna byla kratší, a tu jsme po krátké úvaze také nakonec zvolily. To jsme ale neměly dě

Byla to jen taková hra na schovávanou a mě nenapadlo nic lepšího, než se ukrýt do zakázané dědečkovy truhlářské dílny... V  dětství jsem často trávila prázdniny a také volné víkendy i se svým bratrem u babičky a dědečka na vesnici. Dědeček byl šikovný stolař a s babičkou si ještě přivydělávali zdobením už hotových rakví v odlehlé dílně. Přikázali nám, abychom do této místnosti s bratrem nechodi

Ztratila jsem matku, když jsem byla ještě malá. Lásku jsem poté už u nikoho nenašla. Nikdo mě neměl rád jako maminka. Bylo mi teprve pět let, když máma zemřela. Vzpomínky na ni jsou matné, jako by byly zalité šedým světlem, ale přesto vím, jaká byla. Jemná, laskavá, vytvářela domov, ve kterém jsem se nebála. A milovala mne. To jsem vnímala. Najednou zmizela a já zůstala jen s otcem, na kterého

Byly jsme celý život jen dvě. Já a moje dcera Adéla. Bez jejího otce, bez jakékoli jiné opory. A ona tu není. Jednoho odpoledne odešla na trénink gymnastiky. Ten den jsem čekala, že se vrátí jako obvykle. Zavolali mi, že při tréninku spadla z výšky přímo na hlavu a krátce ztratila vědomí. V nemocnici jsem našla Adélu bledou, nehybnou, s přístroji připojenými k jejímu drobnému tělu. Půl roku