Můžete se rozhádat, na řadu let ztratit. Pravé přátelství však vydrží. To naše s Danou však mělo velké šrámy. Bylo to ve školce. Pamatuji, jak jsem měla lakovky a ta copatá blondýnka mi je záviděla. Schválně mi šlapala na nohu zablácenou botou. Tehdy jsme se pohádaly. Ale pak jsme se potkaly i ve škole, a jelikož jsme se znaly, nějak jsme se skamarádily. Jak jsme obě dospěly a neztratily se

Malá Zuzanka mi dala nevšední dárek. Našla starý amulet, a ten byl nejspíš opravdu kouzelný. Splnil mi přání a pak zmizel. Když jsem odešla do důchodu, dostavil se šok z této nové životní role. Vyměřený důchod tvořil něco kolem padesáti procent mého platu. Přitom finanční vydání na provoz domácnosti a živobytí samozřejmě zůstaly stejné, vlastně se měsíc po měsíci s postupující inflací ještě zvy

S oblibou vyrážím na pěší túry, klidně i sama. V posledních měsících jsem však během výletů zažila chvíle, které mě pořádně vyděsily. Vždycky jsem byla typ, který před jízdou autem nebo šlapáním na kole dává přednost chůzi. Mám moc ráda pěší turistiku, ideálně tam, kde se mohu kochat krajinou. Už pět let chodím s přítelem Honzou, takže občas se vypravím někam s ním, ale také si ráda vyjdu sama.

Trápil mě bezdůvodný smutek a úzkosti. Meditace nepomáhaly. Pak se moje kamarádka mimoděk zmínila o jedné seanci. Všichni si s sebou neseme nějakou historii. Někdy i hodně vzdálenou. Neměla jsem sebemenší ponětí, kde se najednou berou moje stavy úzkosti a lítosti. Tajuplná cesta do minulosti Nic mi nedělalo radost a já už nevěděla, co si počít. Teprve rozhovor s kamarádkou mě přiměl k net

Říká se, že černá kočka přináší smůlu. Nám doslova zachránila život! Nebýt jí, nevím, jak bychom vůbec dopadli. Pátek třináctého, černá kočka přes cestu nebo naopak štěstí přinášející kominík. Byla jsem vždy velmi pověrčivá a manžel se mi proto vysmíval. Tyto tři pověry se mi málem staly osudnými. Tehdy byl pátek třináctého a já se z toho důvodu bála odejít do zaměstnání. Zůstala jsem raději

Život někdy píše podivné příběhy. Tedy alespoň ten naší rodiny je trochu zvláštní. Štěstí může někdy přinést i to, co bychom vůbec nečekali. Dcera ke mně přišla a nenápadně začala: „Mami, napsala nám tátova starší dcera, ráda by se se mnou a ségrou viděla!“ Jen jsem si povzdechla. Můj exmanžel a otec mých dcer totiž opustil nejen nás. „Mají to těžké,“ dodala opatrně dcera, protože viděla, jak s

I když se mi po rozvodu dost ulevilo a byla jsem ráda, že už děti nemusí poslouchat naše hádky, zpětně si říkám, že jsem možná udělala chybu. Exmanžel se totiž po rozvodu velice rychle oklepal a našel si novou ženu. Ta navíc po několika měsících otěhotněla. Nechápala jsem to. Místo toho, aby se zaměřil na to, aby děti po rozvodu trpěly co nejméně, začal znovu a jinde. Navíc ve svých pětapadesát

Zůstala jsem sama, a když se hledal předseda SVJ, nechala jsem se k této nevděčné funkci přemluvit. To jsem netušila, jak línou spolupracovnici vyfasuju. Celý život se snažím dělat věci pořádně. Pěkně od podlahy jsem vzala i péči o náš jedenáctiposchoďový panelák. Vypadala nadějně Vše šlo celkem hladce do chvíle, kdy se místopředsedkyní výboru stala Klára z devátého. Bylo jí pětatřicet, r

Sedím po pracovní době ve ztichlé knihovně. Právě zde jsem kdysi potkala svého osudového muže a otce svého jediného, byť nenarozeného, dítěte. V knihovně pracuji už od školy. Je to jedno z těch míst, kde ticho není jen vítané, ale i povinné. A já ho miluju. V tichu není třeba nic vysvětlovat ani se přetvařovat. Vybrala jsem si dobrovolně samotu I když vyjít někdy s některými návštěvníky t

S Ondrou jsem začala chodit ještě jako studentka vysoké školy. Byl to nádherný vztah, narážel ale na jeden problém – neměli jsme příležitost být spolu. Já jsem sdílela podnájem ještě se třemi dalšími dívkami a přivést si tam kluka prostě nepřipadalo v úvahu. A Ondra, který už pracoval, dojížděl do Prahy z jednoho středočeského města. Podkrovní byteček Po půlročním vztahu jsme se rozhodli