Pátrala jsem po rodinné hrobce, abych se mohla poklonit svým předkům. A byla jsem úspěšná. Poznala jsem místa, odkud pocházím, i část své rodiny. A možná ještě někoho... Když babička odešla, byly mi sotva dva roky. Nevzpomínám si na ni. Maminka se s otcem rozvedla pár let poté a já se s ní stěhovala daleko z tatínkova kraje. Pak už jsme tam nejezdili. Nikdy. Matka se totiž znovu provdala a otčí

Nevěřila jsem, že dokáže energie místa uzdravovat. Až mi poradila bylinkářka léčivou studánku. Viděla jsem tu vodu pít divokou zvěř, a tak jsem ji zkusila. Od chvíle, co zemřel můj muž, začalo se všechno v mém životě hroutit. Syn se odstěhoval do daleké ciziny a já zůstala sama. Do toho mě začalo trápit zdraví. Lékaři mi sdělili, že jsem vážně nemocná. Ihned jsem zahájila léčbu, ale nezabíra

Bylo to nejtěžší období v mém životě. Děti vyletěly z hnízda, dostala jsem výpověď a manžel se se mnou rozvedl. Pak jsem poznala tu starou ženu a děly se zázraky. Vzpomínám na tu dobu, jako by to bylo včera. Čerstvě jsem oslavila padesát a s tím věkem se začalo všechno bortit jako domeček z karet. Nejprve odešly děti. Založily si rodiny a odstěhovaly se. Pak jsem dostala výpověď v práci. S novo

Rozvod je hodně bolavá záležitost. Kdo si jím prošel, snad mě pochopí. Měla jsem pocit, že už budu jen nešťastná. Tolik jsem se mýlila. Neunesla jsem rozvod. Bez mučení to přiznávám. Dnes už ano! Chovala jsem se jako šílená, připadala jsem si nepopsatelně ukřivděná. A to jsem tedy byla. Můj muž mi utekl s milenkou ve věku naší dcery, bylo jí dvacet, naší dceři Alici devatenáct. Málem jsem se z 

Trápila jsem se otázkou, zda mladým vyklidit pole a nechat jim svůj dům, nebo zůstat a bojovat. Nakonec jsem se rozhodla. Nikam se nehnu! Už zase jsem si zalila šálek kávy studenou vodou. Vylila jsem tu břečku do dřezu a znovu zapnula rychlovarnou konvici – ani ťuk. Pustila jsem televizi – ticho a tma jako v hrobě. Chtěla jsem rozsvítit. A nic! Zaťala jsem bezmocně ruce v pěst. Zase jsem byl

V nešťastném manželství jsem se trápila mnoho let, až jsem konečně našla odvahu odejít. Dostala jsem novou šanci, byla to velká životní výhra. Už na začátku našeho vztahu jsem mohla tušit, že to nebude procházka růžovým sadem. Jenže jsem byla vychovaná tak, že žena má od chlapa vydržet všechno. Do manželství s Jardou mě dotlačily naše rodiny. Znaly se po generace a nějak je napadlo, že by se ho

Nevěřila jsem vnukovi, že chodí ta šelma kočce vyjídat misku. Pak jsem ji ale uviděla na vlastní oči. Přilepila se na nás s celou rodinkou, před kterou nebylo úniku. Otom, že by si takové zvíře dokázalo vytvořit vztah k člověku, jsem nikdy neslyšela. A to jsem měla strýce myslivce. Před třemi lety, když byl u nás na prázdninách vnuk Kryštof, tvrdil, že viděl lasičku, jak se válí v kurníku mezi

Důchod, který jsem pobírala, nebyla žádná sláva. Zoufale jsem si hledala brigádu nebo jiný zdroj příjmu. Až si mě našla skvělá práce sama. Na ten nápad mě přivedla bývalá kolegyně Jarka. Prý si našla senzační brigádu. „Přes noc doplňuji zboží v nákupním centru a mám za to spoustu peněz. No věřila bys tomu?“ vysvětlovala mi nadšeně. Brada mi spadla dolů závistí. Už čtyři roky jsem byla v důchodu

Můj muž je gentleman, vždy se zastával slabších, což se projevilo již na základní škole ve chvíli, kdy jsem nutně potřebovala pomoci. Byla jsem holka krev a mlíko, a to už na základce. Klukům jsem se líbila a dávali mi to najevo nejrůznějšími způsoby, obdivnými pohledy, zamilovanými psaníčky, všelijakými řečičkami, tu hloupými, jindy ještě hloupějšími. Jeden mi napsal „miluji tě“ křídou na zeď

Ve stejném vchodu žiju skoro padesát let. Přišli jsme sem s mužem krátce po svatbě. Bylo tu tehdy tolik energie. Tolik mi to chybí. Výtah se porouchával každý týden, ale všechno mělo nějaký smysl. Lidé se znali, mluvili spolu, slavili Silvestra na chodbě, scházeli se u kávy. Dnes tu bydlím sama. Manžel umřel před dvanácti lety. Děti žijí v zahraničí, občas mi pošlou pohled nebo fotku přes e-mai