Můj manžel je hodný člověk a taky skvělý táta, já bych ale chtěla v životě ještě něco zažít, nesedět doma za pecí s tím svým „líným Honzou“… S mým mužem Pepíkem jsme se poznali kdysi na jedné společenské akci. Pomáhala jsem tam kamarádce s obsluhou hostů. Byl tak galantní a vtipný! Na večírku zůstal jako jeden z posledních, a když odcházel, zeptal se mě, jestli bych s ním nešla na večeři. Pozdě

Byli jsme tehdy tak rádi, že se nám pro naše děti podařilo sehnat čerta s Mikulášem! Málem se nám ta vzácná návštěva ale vymstila. Vzpomínám si, jak jsme se jako malé děti těšily na čerta a Mikuláše. Měla jsem tu tradici vždy ráda, a tak tomu bylo i v době, kdy jsem se sama stala matkou dvou malých dětí. Jenže když jsme začali žít v panelovém domě ve městě, kde se lidi tolik neznali, nebylo vůb

Traumata ze svého dětství si s sebou neseme celý život. Já jsem se s nimi dokázala poprat a nakonec všechny křivdy své mámě odpustit. Moje dětství byl horor. Otec byl agresivní alkoholik, který nás všechny bil – matku, mě i mé tři mladší sourozence. Máma se nedokázala za nás postavit, nedokázala ani od táty odejít ani problém řešit. Byla jsem to já, kdo od útlého dětství chránil své mladší sour

Můj známý mě varoval, že zápisník, který jsem našla na půdě, je plný nebezpečných kouzel. Bylo mi to ale fuk. Musela jsem některá z nich vyzkoušet. Ten zápisník, který jsem našla schovaný ve staré truhle na půdě, byl rozhodně zajímavý. Obsahoval různé nákresy a podivné rady. Musela jsme si půjčit v místní knihovně publikace o magii a rituálech, a i tak mi dalo práci, než jsem některé zápisky po

Maminka na pověry věřila a kladla mi na srdce, abych žádná varování osudu nepodceňovala. Její předpověď z rozházených fazolí se bohužel naplnila. Jako dítě školou povinné jsem byla poučena, že když přes cestu někomu přeběhne černá kočka, bude mít smůlu. Tomu se dalo zabránit tím, že se překříží prostředníček přes ukazováček, nejraději na obou rukou, a takto chráněný člověk může pak bez obav pře

Byla jsem kvítko z čertovy zahrádky a pořádně jsem na to doplatila. Tak dlouho jsem chodila se džbánem pro vodu, až se ucho utrhlo. Po maturitě jsem dost řádila, dnes se za to stydím. Hrála jsem si s kluky jako kočka s myší. A ve zlém se mi to vrátilo, jak už to tak bývá. Chodila jsem po mejdanech a večírcích, jezdila pod stan či na nejrůznější chaty, kde to o večerech hodně žilo. O prázdninách

Můj muž si ničeho z toho, co jsem pro něj dělala, nevážil, nakonec mi utekl s milenkou. A tehdy jsem konečně začala naplno žít! Manžel míval dokonalý servis. Navařeno, vypráno, vyžehleno, uklizeno. Jakživ si toho nevážil. Asi i proto byl stále takový zachovalý fešák – protože doma nedělal vůbec nic. Dbal na to, aby se pěkně oblékal, ve společnosti byl jako ryba ve vodě, a tak není divu, že si n

Byla jsem jedináček a rodiče trávili většinu času v práci. Místo prázdnoty ale můj svět naplňovala sousedka z rohu ulice. Paní Helena. Dnes je pryč. Byla to dáma, která na první pohled působila uzavřeně, ale měla v sobě zvláštní klid. Její dům byl starý, dřevěné dveře vrzaly a omítka se tu a tam loupala, přesto měl domov zvláštní atmosféru, která přitahovala. Vždycky sedávala u okna nebo na ver

Ten dům jsme obývali přes padesát let. Nikdy bych nevěřila, že se právě v něm skrývá takové tajemství. Náš rodný dům, ve kterém jsem vyrůstala, jsme měli s bratrem Martinem prolezlý od půdy až po sklepení. Mysleli jsme si, že nemůže existovat nic, co by nás v domě naší maminky mohlo překvapit. Nebyl koutek, nebyla skulinka, kterou bychom neprolezli. Ale jak se ukázalo, přece jenom jsme na něco

Seděla jsem v domku prarodičů a vzpomínala. Najednou jsem uviděla známé brýle a nasadila si je. Vtom vešli do dveří babička i děda. Za prarodiči jsem jezdila často. Neznala jsem hodnějšího a laskavějšího člověka, než byla moje babička. Dodnes mám před očima její poněkud zakulacenější postavu, točící se v kuchyni kolem sporáku. Byla vyučená kuchařka a svoje řemeslo uměla do posledního puntíku. V