V horečkách jsem se odpoutala od rea­lity a putovala neznámým prostorem. Až jsem se ocitla v pyramidě, která vysílala zázračnou energií. Pracovala jsem tehdy od nevidím do nevidím. Měla jsem dobrou práci a doma jsme se dvěma malými dětmi potřebovali každou korunu. Neměla jsem čas trápit se tím, jestli mě někde něco bolí, nebo jestli jsem třeba nastydlá, všechny nemoci jsem přecházela. Nebylo

Říká se, že příklady táhnou. Je to pravda. U mě to tak bylo. Nejprve mě svým rozhodnutím Vojta zaskočil, a pak se mi ten nápad zalíbil taky. Od svého syna jsem se dočkala dvou vnoučat, které jsem z celého srdce milovala. O starší Vilmu jsem strach neměla, měla pusu prořízlou, vdala se do ciziny a byla spokojená, i když bezdětná. Ale její mladší bratr Vojta mi dělal starosti. Neměl dost sebevědo

Ta představa, že budu bába, byla pro mě strašlivá, přímo nepřijatelná. Začala jsem bojovat s časem, ale nakonec jsem to vzdala. Když nám syn oznamoval, že bude otcem, lekla jsem se. „Já budu babička?“ zhrozila jsem se. Ten večer jsem seděla na posteli a přemýšlela nad životem. „Chápeš to? Z tebe bude děda,“ stěžovala jsem si manželovi. „A já budu bába s šátkem!“ Ta představa mě strašila i ve

Děti se v parku skamarádily s pejskem. Když zůstal sám, vzali jsme si ho, byť jsem jako samoživitelka neměla peněz nazbyt. Jeho paní na něj ale myslela i po své smrti... Osud matek, které zůstanou s dětmi samy, je hodně těžký. Manžel nás opustil poté, co se u mladšího Hynka projevily zdravotní problémy. Se starší dcerou Markétkou se rád pyšnil. Byla krásná, šikovná a milá. Jakmile se ale ukázal

V životě hrají dost často důležitou roli náhody. Nejsou vždy šťastné. Ale mě přece jen jedna šťastná potkala, i když to tak zprvu vůbec nevypadalo. Dnes poprvé vycházím z domu bez berlí. K čemu bych je taky měla? Mám přece vedle sebe velkého, silného muže, o kterého se mohu opřít. Je krásný jarní den, sluníčko už pěkně hřeje a všechno kolem kvete. Jsem šťastná, usmívám se na svět a vše vidím ta

Najednou mě každý kluk chtěl a zamiloval se do mě až po uši. Moje duše ale měla k čisté bytosti daleko. Nemohla jsem na své dětství a utrpení ošklivého káčátka zapomenout. S vnitřním sebeuspokojením jsem přebírala kluky kamarádkám, ničila dlouhodobé vztahy, s muži si pohrávala a škodila. Svých předností, kterými mě příroda náhle obdařila, jsem neváhala využívat ani u své sestry Aničky. Stalo se

Domnívala jsem se, že láska je taková, jak ji líčí pohádky. Dva lidé o sebe usilují, překonají překážky, z čehož je nakonec patrné, že jsou si souzeni. Uspořádají si velikou svatbu a žijí spolu šťastně až do smrti. Opravdu jsem byla přesvědčena o tom, že je to všechno takhle jednoduché. A také jsem si předsevzala, že mé srdce nezíská nikdo jiný než ten pravý. Nikde žádní romantici Na stře

Byla na mě vždycky hodná a vlídná. Mnohokrát mi pomohla. Přesto jsem nemohla jednat jinak. Podvedla jsem ji! Byly jsme stejně staré, a někteří lidé dokonce tvrdili, že si jsme podobné. Já na to měla jiný názor. Švagrová Alena byla o hodně hezčí než já. Také drobná a hezky rostlá. Ale měla takový ten šmrnc, charisma, které jsem postrádala. Vídaly jsme se docela často, ale povídaly si jen o dětec

Vždycky jsem tíhla ke starším. Už na střední škole se mi líbili kluci o pět let starší, a s vrstevníkem žádný vztah netrval dlouho. Jirku jsem potkala, když mi bylo pětatřicet let a šla jsem s kámoškou na kávu. Měly jsme oblíbenou kavárnu, ale bylo narváno, a tak jsme si přisedly ke staršímu muži. Záhy jsme se dali do řeči. Ten chlap byl živel a sršel optimismem a mládím, i když mu prý táhlo na

Cesta do Thajska byla pro mě i manžela velkým překvapením. Zjistila jsem tam, že jsem byla v minulém životě orientální tanečnicí. Když jsem poprvé četla o minulých životech, ta myšlenka se mi zalíbila. Komu taky ne, že? Nic zvláštního jsem nepociťovala Když jsem pak cestovala po naší zemi a po Evropě, dobře jsem se rozhlížela kolem sebe a nastavovala svou duši, aby mi prozradila, jestli j