S mojí mámou jsem musela každé Velikonoce jet k její sestře na Uherskohradišťsko. Nenechala si ten zvyk nikdy rozmluvit. Z návštěvy u tety jsem jako mladá holka tenkrát zrovna nadšená nebyla. Na jižní Moravě se svátky jara a s nimi spojené tradice dodržují více než v Čechách, věděla jsem tedy, že několikanásobný výprask pomlázkou mě nemine.Tetin domek byl třetí od konce vesnice, takže místní ko

Do Podkrkonoší jsme se tehdy přestěhovali s velkým nadšením. To městečko bylo hezké, lidé vesměs milí a ta krásná, čistá příroda... Jenomže jeden člověk zničil úplně všechno. Hezké náměstí, čerstvě zrekonstruovaná radnice, poblíž stará kašna, v podloubí domů obchůdky, samozřejmě hospoda... Zamiloval jsem si to místo hned, Jarka vzápětí. Mám zaměstnání, které mi dovolí pracovat z domova a do Pra

Jsem z toho nesvá, protože jsem už slyšela o různých nehodách. Se svým přítelem jezdí vnučka po silnici jako dva zamilovaní blázni! Doufala jsem, že můj syn a snacha vnučce nic takového nekoupí a že jí rozmluví, aby si to ďábelské prkýnko neosedlala. Když ale před několika měsíci na takové koloběžce přijela ke mně, srdce se mi zastavilo hrůzou. Když jsem se jí snažila domluvit, smála se mi.

Uviděla jsem je vyhozené v popelnici a řekla jsem si, že je někomu věnuji. Mezi stránkami se ale skrýval hotový poklad. Jsem z knihovnické rodiny, knihovník byl můj dědeček a maminka taky. Bylo to sice platově podhodnocené povolání, zato ale nádherné. Ráda jsem jako dítě trávila volný čas u dědečka v malé knihovně. Není tedy divu, že jsem si ke knihám vybudovala krásný vztah. Je to láska

Jarda většinu života pracoval v kanceláři, pak chtěl odejít do předčasného důchodu. Syn ho přesvědčil, že není tak starý, aby nemohl řídit tramvaj. Můj muž vystudoval střední průmyslovou školu dopravní. Jeho největším životním přáním bylo jezdit na mašině. To se mu ale nikdy nesplnilo, na vláčky se mohl akorát tak dívat ze své kanceláře. Syn jej povzbuzoval Ne, že by na to neměl, ale okol

Když je člověk mladý, bere všechno moc srdcem. Cesty osudu jsou ale složité. Naše Kačka věděla, že se k sobě s Milanem hodí, ale nemohli mít dítě. Dnes je s ním zase šťastná i díky jeho dceři. Brali se moc brzy. Dcera byla plná romantiky a spolu s Milanem si malovali budoucnost pestrými barvami jako v pohádce. Svatbu měli krásnou a první roky plynuly v duchu lásky a pohody. Já už byla připraven

Je jen těžko k pochopení, jak se někteří lidé dovedou chovat ke zvířatům. K tvorům, kteří se nedokážou účinně bránit a hrozně trpí. Bobeš si přináší svůj pelíšek k mému křeslu. Je to náš každodenní rituál, jakmile pustím televizi a začnu sledovat program. Můj pes se vždy přidá. Když program skončí, odnese pelíšek zpět na místo. A pak samozřejmě čeká, až jdu spát, aby se ke mně přitulil v postel

Někdy to chvíli trvá, než potkáte tu pravou spřízněnou duši. Mně to život dopřál, ale zároveň mi připravil nejtěžší zkoušku v životě. Věřím tomu, že mě slyší, když mu říkám, jak moc ho pořád miluju, jak si život bez něj vůbec nedokážu představit. A také, že mu moc děkuji za ten krásný společný život. Držím Milana za ruku, za ruku, kterou mě vždy tak něžně hladil, kterou měl vždy připravenou mi

Dobré síly z jiného světa nám pomáhají v jednoduchých i složitých situacích. Strážného anděla jsem měla už od dětství! Jako malá dívenka jsem si vymyslela svého ochránce. Měl podobu krásného, vznešeného anděla a já si s ním často povídala ve chvílích, kdy jsem cítila smutek nebo jsem nevěděla, jak dál. Bylo to moje tajemství Svěřovala jsem se mu se svým holčičím trápením a vždy mi připada

Díky snu jsem pochopila, proč si nemohu najít dobrého partnera. Byla jsem v minulém životě špatná žena. Dlouho jsem se cítila osamělá a zamýšlela jsem se sama nad sebou. Napadalo mě, co když je má samota, po které jsem vždy toužila, ale která se mi stala obtížnou, důsledkem nějaké chyby z předcházejícího života? A pak se mi zdál sen… Toužila jsem po zábavě Žila jsem v nízké dřevěné chalou