Tu práci jsem nevykonával dlouho. Najednou se mi začaly dít podivné věci. Cítil jsem dopředu, že se blíží smrt… Jel jsem ten den pomalu a opatrně. „Pozor, cyklista!“ vykřikl můj spolujezdec. „To by bylo stylový! Černí havrani přejeli nebohého cyklistu!“ dodal jsem s vtipem a pro klid mého spolujezdce jsem uhánějícího cyklistu objel dalekým obloukem. Naše černá dodávka se zlatým orámováním dv

Bouřka nás zastihla v lese. Chtěly jsme se ukrýt, ale v poslední chvíli nás zastavila divná žena. A poté zmizela jako pára na hrncem. Stalo se to dávno, měla jsem zrovna po střední škole. Čekaly mě poslední prázdniny a po nich nástup do zaměstnání. Přišlo mi tehdy vhod, že spolužačka Katka vymyslela výlet na chalupu jejích rodičů do Lužických hor. Byla to chalupa na konci malé vísky, v podstatě

Dlouho jsem se lásce vyhýbala, měla jsem své pracovní ambice a nehodlala se jich vzdávat. Zamilovala jsem se, když jsem to nejméně čekala. Přišlo to jako blesk z čistého nebe. Vyrůstala jsem na vesnici. Rodiče měli statek, dobytek a pole. Táta byl profesí zahradník, máma kuchařka. Všechen svůj volný čas jsme trávili na našem statku. Starali jsme se o kozy, krávy, prasata, slepice a měli jsme i 

Milovala jsem sport a nechtěla jsem se ho vzdát ani v pokročilém stadiu těhotenství. Celý svůj život jsem se totiž řídila heslem, že risk je zisk. Vyrazila jsem tedy na kolečkové brusle... Otěhotněla jsem ve dvaceti, ale tehdejší přítel mě opustil. Rozhodla jsem se, že si dítě nechám, i za předpokladu, že s ním zůstanu sama. Měla jsem dost přátel a chápavé rodiče, kteří mi slíbili, že se o mě i

Naivně jsem si myslela, že toho člověka máme konečně z krku a už nám nebude ničit život. Bývalý zeťák se ale do našeho života stále vrací. Když se moje dcera vdávala, měla jsem smíšené pocity. Její nastávající Tomáš nebyl bůhvíjaký krasavec, jakého jsem si pro ni představovala. Byl to spíše obtloustlý chlapík s rozpláclým nosem, odulou tváří a zapadlýma malýma očima, který o sebe zrovna nedbal.

Myslela jsem si, že se těch neduhů nikdy nezbavím. Pak jsem se ale musela postarat o maminku a na své potíže dočista zapomněla. Kdybych to nezažila na vlastní kůži, neuvěřila bych. Všude se sice píše, že lze proti alergiím bojovat tím, že se člověk proti nim otužuje. Jenže je to cesta zdlouhavá a potíže tak úporné, že takovou terapii podstoupí málokdo. Mně se to povedlo jen díky tomu, že jsem s

Ta ženská slídila všude a naší Milušce dělala ze života peklo. Musela jsem zasáhnout a pomoct vnučce vyřešit problém šalamounsky. Nejprve jsem to slyšela od dcery a pak se mi svěřila vnučka. Co si vzala Petra, jeho matka by se k nim nejraději nastěhovala a často s sebou na návštěvu brala i Petrovu mladší sestru. Byly až z jižních Čech, a tak obvykle svou návštěvu protáhly klidně na celý týden.

To, co jsem na své zahrádce vypěstovala, bylo vždy nejlepší v celém okrese. Mou pověst mi nemohli pokazit nějací přivandrovalci z města. Byla jsem připravena bojovat! Trhy v našem městečku žijí a vždycky tomu tak bylo. Se svou zeleninou a ovocem se na ně chodila hrdě chlubit už moje babička a po ní maminka. A nebylo to pouze to, co jsme vypěstovali na zahrádce, vajíčka od našich slepiček byla v

Můj čtyřletý vnouček je náš vymodlený chlapeček. Bohužel se z něj díky výchově mé dcery stává malý tyran. A jeho matka se se mnou neustále hádá. Paní učitelka přivádí Marečka do šatny a tváří se velmi naštvaně. „Dobrý den, váš vnuk se dnes zase pěkně vyznamenal. Tomáškovi rozbil hrad, který si z kostek postavil, a Alenčině medvídkovi utrhl hlavu. Doteď ji nemůžeme utišit. Už si vážně nevíme rad

Kde leží hranice mezi výpomocí a bezostyšným využíváním? Moje snacha si ze mě udělala otroka. Musela jsem si na chvíli sednout, abych sebou nepraštila. To by mi tak ještě scházelo. Mám před sebou práce až nad hlavu. Zbývá mi vyluxovat, dovařit oběd a doběhnout na poštu. Po obědě musím uspat Pavlíčka. Lenka, moje snacha, jde totiž ke kadeřníkovi a hlídat budu celé odpoledne já. Nevím, jak to zvl