Už několik let žiji většinu času sama, jen občas za mnou přijedou moji synové. A právě, když jsou u mě, slyším v noci hlasy. Můj manžel Václav zemřel před více než deseti lety. Od té doby jsem sama. Žiji i nadále v našem bytě. Nedokázala jsem ho po smrti manžela opustit. Nikdy se tam nedělo nic zvláštního. To až poslední dobou. Hlasy z obýváku Celé to začalo loni na jaře. Dostala jsem ošk

O děti se nesnažila ani po nich ještě netoužila. Přesto se z mojí dcery stala šestinásobná matka. Od rána do večera dře a sebe zanedbává! Už jsem měla o dceru strach, že si nikoho nenajde. Dívky v jejím věku randily a užívaly si života. Ona ne. Stále jen ležela v knihách a učila se. Nejdřív na maturitu a potom na zkoušky. Chtěla se stát lékařkou a svému snu obětovala mnoho dní i nocí. Rozmaz

Moji sousedé si mě podezíravě prohlíželi, a někteří se mnou dokonce přestali mluvit. Listonoška mě pomlouvala, kde jen mohla! Byla jsem moc ráda, když jsem ji potkala na chodbě našeho paneláku. Moje bývalá kolegyně Petra. Byla velmi ambiciózní a tehdy chodila s náměstkem ředitele. Netajila se, že kvůli jeho postavení. Potom ho vyhodili a bylo po lásce. Za nějaký čas dala výpověď a odešla údajně

Že si mladí posílají své nahé fotky, se mi zdá velmi podivné. Že mě to potká ovšem i v mém věku a zničí mi to život, to bych nečekala! Když mi bylo čtyřicet, rozvedla jsem se. Manžel mě podváděl s jednou z mých kamarádek! Potom jsem dlouho žila sama s dcerou. Nakonec se dcera odstěhovala za prací do ciziny. Opuštěná jsem se ale necítila a nikoho nehledala. Mám chlapa Chodívala jsem s part

Po nefunkčním manželství jsme se s mým mužem rozvedli. Spadl mi kámen ze srdce a věřila jsem, že láska na mě ještě někde čeká. A tak jsem zkusila štěstí na seznamce... Dívala jsem se na text v úředním dopise a slzy se mi draly do očí. Byla jsem rozvedená! Naše manželství nefungovalo, a navíc si můj muž našel ještě milenku. Už jsem s ním nemohla žít dál, rozvodem jsem se osvobodila, ale trápila

Po rozvodu se mi ulevilo, ale ne moc. Nenávist, kterou jsem k bývalému manželovi cítila, tížila, bolela a táhla mě k zemi. Náš vztah byl v troskách. Už jsme na sebe nedokázali ani promluvit. Martin se zavřel do pracovny, kde se zamykal, abych tam nemohla ani vstoupit, já jsem si udělala hlavní stan v ložnici, kam zas nechodil on. Obývací pokoj byl společný, ale dávno jsme tu nesedávali spolu

Josef byl milá a laskavá duše, byl by z něj býval fantastický táta. Nerozčiloval se, nenadával, uměl se radovat z každé maličkosti. Smířit se s manželovou smrtí byla ta nejtěžší věc na světě. Dodnes nechápu, jak jsem to dokázala. Byli jsme nerozluční. Protože jsme neměli děti, mnozí prorokovali, že se kvůli tomu rozejdeme. Bylo to ale přesně naopak, vzhledem k nepřízni osudu jsme se semkli a ni

Do nového roku jsem si dala závazek, že zhubnu. Vůli jsem měla pevnou, ale přehnala jsem to. Na zdravotní potíže jsem dostala radu nad zlato. Takové novoroční předsevzetí si dává kdekdo – udělat něco se svou postavou. Po dvou dětech jsem přibrala třicet kilo a sama sobě se nelíbila. Rozhodla jsem se, že se sebou musím něco udělat, abych zase oblékla své oblíbené šaty a nebála se, že budu v přil

Ten podnik se zjevil před námi v mlze jako na zavolání. Obsluha byla ale podivná. Později jsme tu hospodu hledali marně. Jako by se do země propadla. Stalo se nám to v době, kdy byly děti ještě malé. Jeli jsme na výlet do jižních Čech. Dodnes si říkám, kde se tam ta stará hospůdka tak najednou vzala. V mlze za zatáčkou uprostřed samoty. Ani nikdo z místních o ní nikdy neslyšel. Byly prázdnin

Nevolnost mě přepadla při práci na zahrádce, moje tiché sténání nikdo neslyšel, přiběhl jen náš kocour. A pochopil, že je zle! Obecně se říká, že nejlepším přítelem člověka je pes, mě ale zachránil náš kocour. Bydlím v malém městě, kde mají k sobě lidé sice blízko, ale o to více jsou k sobě nevšímaví. Myslím, že to je hlavně nešvar této doby, jsme si vzájemně jedno. Před čtyřmi lety se mi př