Všechno jsem stihla a všechno zastala. Každý mě jen využíval. Potom jsem si řekla dost. Zahraju si na naivku, chudinku a bezmocnou ženušku. Hned jsem se měla líp! Z práce jsem chodila čím dál utahanější a odpočinek mě rozhodně nečekal. Domácnost, vnoučata, teplá večeře. Říkala jsem si, čím to je? Moje sestra byla doma za královnu, jen poroučela, a manžel jí udělal, co jí na očích viděl. Ani kam

Když do mého života zasáhla smrt, myslela jsem si, že to je konec mého štěstí. Paradoxně právě tragédie mi přinesla lásku i rodinu. Vdávala jsem se v jednadvaceti z lásky. Honza, můj manžel, byl šikovný a pracovitý opravář televizí. V osmdesátých letech, kdy se těžko sháněla nová televize, docela lukrativní povolání. Měli jsme třípokojový byt v paneláku krajského města a dvě děti, Ríšu a Renatu

V dešti jsme se schovaly ve zdech starého stavení. Netušily jsme, že tam číhá děsivá minulost. Duše zemřelých nás přivítaly. Mlýn patří mezi místa, kde se to čerty a duchy jenom hemží. Naši předkové opředli vodní mlýny hrůzostrašnými příběhy. Jedním z nich, kde mi naskočila husí kůže, a na rozdíl od otrlých trempíků bych tam nespala ani minutu, jsou ruiny Dolského mlýna u Jetřichovic. Přesto to

Objevili jsme cestu do podzemních chodeb nedaleké zříceniny. Doufali jsme, že najdeme poklad. Někdo tam ale přebýval. Tento zážitek se váže k mému dětství, kdy jsem jako vesnická dívka šmejdila podzemními chodbami, jimiž byly propojeny tři hrady v okolí naší vesnice. Vstupů do podzemí bylo několik. Jeden z nich se nacházel v poli blízko domu, kde jsme bydleli. Pod jedním z velkých balvanů se sk

Myslela jsem si, že se jedná jen o takovou pověru. Dnes už si to nemyslím. Letní pobyt na chatě proběhl ve znamení podivného strašidla. Před několika lety jsme společně s naším vnukem Matýskem trávili část léta na Šumavě. Měl letní prázdniny a syn se snachou ho mně a manželovi svěřili na několik týdnů, abychom ho hlídali. Tu oblast jsme dobře znali, roky jsme tam jezdili s mým mužem Ludvíkem. M

Počínání některých lidí vážně není možné nijak pochopit a omluvit. Jsou totiž schopni naprosto všeho. Pan doktor si pochvaluje, jak se mi jizvy krásně zahojily. Bohužel, ta na obličeji je ještě stále dost patrná. Čeká mě proto ještě další plastika. Užila jsem si už za poslední rok mnoho bolesti. A nejen té fyzické. Ze všeho nejvíc mě totiž bolí duše. Ta se však tak snadno vyléčit nedá. Chtěl

S pitím měla problémy už od puberty a mívala různé menší i větší průšvihy. Ale to, co udělala nyní, je vážně nepochopitelné. Pro mě zcela nepochopitelné. O tom, že mám malého, tříletého vnoučka Robertka, jsem se dozvěděla teprve před několika dny. Sedí v postýlce a kouká na mě velkýma krásnýma hnědýma očima. Včera jsme se viděli poprvé. Chvíli trvalo, než jsem zjistila, kde můj malý vnouček vla

Poznali jsme se na setkání turistů, tehdy jsem neměla tušení, jak mi ta chvíle ovlivní další život. Převrátil se mi naruby. Ale krásně... Nová kolegyně Šárka byla v mém věku, měla tři děti a sympatického manžela. Brzy jsme se všichni skamarádili a my dvě jsme začaly chodit s partou turistů na výšlapy. Mého muže hromadná turistika nebavila, raději šel s kamarády na fotbal a pivo. Manželství mé k

V kurzu němčiny pro seniory, kam jsem se přihlásila, jsem potkala báječného muže. Naše setkání pokračovala i mimo kurz, zakrátko jsme tvořili šťastný pár. Vzpomínám si, jak jsme byly s kamarádkou na nákupu v Německu. V obchodě se nějaký muž snažil domluvit s prodavačkou ohledně reklamace. Moc německy neuměl, naše němčina taky nebyla žádná sláva, ale snažily jsme se mu pomoct. O tři týdny poz

Můj táta byl úplně jiný, než máma tvrdila. Vylíčila ho jako nějakého padoucha, ale to nebyla pravda. Táta mě měl rád. Rodiče se rozvedli, když jsem byla ještě malá. Příliš jsem si na tátu nepamatovala, nevídali jsme se, zmizel někam na Slovensko, pak zřejmě ještě dál. Máma na něj nadávala, co mně paměť sahá. „Ani pohled ti nepošle,“ naříkala. „Ani dárek k narozeninám. To že je táta? Jako bys