Myslela jsem, že ten dům dokonale znám. Jako dítě jsem ho prolezla od sklepa až po půdu. Přesto vnuci našli pokoj, o němž neměl nikdo ani tušení. Ten dům kdysi postavili mí praprarodiče a já jsem v něm vyrůstala. Proto jsem si myslela, že ho znám dokonale, už můj otec ho měl prozkoumaný a ukázal mi jako dítěti všechny skrýše. Nebyl koutek, který bych v dětství neprolezla. Zato moje děti vůbe

Celé to místo bylo tak romantické! Přesto v sobě skrývalo strašlivé tajemství. Jediná noc mě přesvědčila o tom, že bych v tom domě nebydlela ani za nic na světě. Původní majitel mi podal ruku: „Hezky si to bydlení užijte!“ Muž na mě působil solidním dojmem. Vše bylo v pořádku, snad jen ta nezvyklá rychlost, s jakou se domu zbavil. „Všechno kolem mě mi tu připomíná mého otce. Byl spolknut tím

Dostal se do našeho bytu, když jsme spali, chtěl nás vykrást. Do té skříňky ale zloděj opravdu ruku dávat neměl! Narazil v ní na našeho ochránce. Když začal syn vykřikovat, že se dá na studium exotického zvířectva, pochopila jsem, že jde do tuhého. Velmi jsem si přála, aby se na školu nedostal, neboť jsem netoužila sdílet koupelnu třeba s varanem. Láska k těmto tvorům se u Mariana projevoval

Rozvedla jsem se, přišla o milovanou psici, děti vyletěly z hnízda. Nevěděla jsem, co bude dál a jak naložit se svým životem. Poslední rok jsme už na sebe jenom křičeli. Nedokázali jsme kolem sebe projít bez rozčilování či štiplavých poznámek. Byla to muka, neshodli jsme se ani na tom, co bude k snídani. Hádky střídaly ještě prudší hádky. Připadalo mi, že nemáme ani hezké vzpomínky, že i to, co

Jaroušek se poslední dobou extrémně bojí. Všude vidí strašidla a obludy. Myslím, že to je následek filmů, které mu rodiče dovolují sledovat. Jarouškovi bude šest let, v září půjde školy a loni na podzim mu přibyla malá sestřička. Nikdy nebyl strašpytel, zdál se mi jako klidný a pohodový kluk. Jeho strach začínal nenápadně. Přestal si sám chodit hrát do pokojíčku, a nakonec nechtěl chodit ani sá

Za svůj život si babička pořídila pouze dva psy. Z obou se ale vyklubaly naprosto výjimečné psí osobnosti, na které dodnes s láskou vzpomínám. Měla jsem tu čest je poznat a dodnes, když si na ty dva psy vzpomenu, zalesknou se mi v očích slzy. První byl Rick. Byl to obyčejný „voříšek“, jak se říká podvraťákům. Jako by se v něm ale nashromáždily ty nejúžasnější vlastnosti nejrůznějších ras. Co

Bylo nádherné jaro, všechno kvetlo, nad řekou tančily sluneční paprsky a já jsem byla nešťastně zamilovaná. Miloš totiž chodil s Vendulou. Maturita se blížila mílovými kroky, ale já jsem měla zároveň tolik řekněme mimoškolních starostí, až mi z toho praskala hlava. Jaro bylo v plném rozpuku, nad řekou tančily sluneční paprsky zasněný waltz, kvetlo kdeco, vzduch voněl jarem a všichni se z něho r

Žena musí bránit svoji rodinu za každou cenu. Objeví-li se sokyně, je třeba sebrat veškerou odvahu a bojovat jako statečná lvice. Jenom tak si své štěstí dokonale pojistíte. Byla jsem holka, jak se říká, od rány. S ničím jsem se nemazala, všechno řešila tady a teď a kolikrát i pořádně nahlas. Manžel Jindřich se naopak choval tišeji a decentněji. Občas mi ale ti plaší a noblesní lidé lezou na ne

Když jsem jela domů večerním a zároveň posledním vlakem z návštěvy od tety, potkala mě láska a štěstí. Jela jsem z návštěvy od tety. Od ní jsem odcházela na poslední chvíli a jak jsem pospíchala, aby mi poslední spoj domů neujel, nastoupila jsem omylem do jiného vlaku. Změna nástupiště S tetičkou jsme se zapovídaly, a než jsem se nadála, byl čas jít na nádraží. Měla jsem koupenou zpáteční

Žila jsem v chatrném domečku s otcem opilcem a nespolehlivým přítelem. Sklouzli jsme do dluhů. Byla jsem zoufalá! Bylo mi líto souseda, protože měl za ženu nesympatickou hysterku. Ale ani já jsem se nemohla chlubit vzorným rodinným životem. Občas jsem se dívala z okna do sousední zahrady a v duchu jsem mu říkala: „Kamaráde, my jsme tomu ale dali na frak, oba.“ V té době si lidé v naší ulici dom