Pokud člověk vyroste na české vesnici, nedokáže se ubránit názoru většiny. A tak se někdy bojí přiznat pravdu i sám sobě. Pocházím z malé vesnice na Strakonicku a moje nejdelší cesta byla do krajského města, a to ještě v době mého mládí. Byl to konec světa. A Praha? To byl úplně jiný vesmír. Když do našeho hlavního města odešel za prací strýček Josef, považovala ho celá rodina za nerozvážnéh

Ta ďábelská sklíčka jsem našla na půdě ve staré, zaprášené truhle. Díky nim jsem pochopila, proč se babička před smrtí pomátla. Ty věci na půdě tam musely ležet padesát let. Já jsem si ale řekla, že se tím proberu – a měla jsem dva velké pomocníky, vnučku Adélku a vnuka Matyáše. Když jsem jim sdělila, že tam určitě najdeme poklad, tak se nenechali přemlouvat a hrnuli se na půdu do toho nepořádk

Toho muže jsem hrozně milovala, toužila jsem s ním založit rodinu a žít až do konce života. Tak jsem už nedokázala čekat a uchýlila se ke lsti. Po neúspěšném manželství, jsem zůstala sama s dcerou Evičkou. Když se v práci objevil nový kolega Lukáš, jednoho dne jsme zůstali v kanceláři sami. Povídali jsem si o všem možném a zjistili, že máme hodně podobných zájmů. Náš vztah se začal vyvíjet a

Na dětství vzpomínám nerada, neměla jsem ho totiž takové veselé, jako moji spolužáci. V naší rodině byla otcem moje matka. Hodně věcí jí nedokážu odpustit a jsem ráda, že je to pryč. Jsem jedináček a často jsem slýchávala, že i vytoužené dítě. To se odrazilo v tom, že především moje máma, která byla hodně dominatní typ, si mě chtěla přizpůsobit k obrazu svému. Živila se jako sportovní trenérka

Nechápali jsme, proč trpí naše Janička strachem z lidí. Nikdy jí nikdo neubližoval. Pak nás ale šokovala cesta na malý ostrov v Atlantiku. Když se naše Janička narodila, byli jsme všichni v sedmém nebi. Byla to krásná holčička. Lásku jsme jí dávali plnou náruč, přesto se u ní projevovaly strašlivé stavy strachu a nedůvěry ke svému okolí. Jen jsme na ni pohlédli káravě, Janička se schoulila d

Před lety jsem trpěla depresemi. Byly to pro mě velmi zlé časy, bála jsem se, co se mnou bude. Nejvíc mi pomohl manžel. Po čtyřicátých narozeninách jsem onemocněla depresemi. Nikdy předtím jsem nic takového nezažila. Cítila jsem se tak zle, že jsem občas ani nedokázala vstát z postele. To bylo ostatně fuk, protože jsem zrovna přišla o práci. Připadala jsem si zneuznaná, zbytečná, nedoceněná. A 

Ten nápoj jsem ochutnala jako malá, babička tvrdila, že je to všelék. Až jako stará jsem díky vnučce pochopila, že to je plod z léčivého stromu. Své prarodiče si většinou pamatujeme díky nějakému vjemu. Například vůni vypraného prádla, parfému, co babička používala, tabáku s dědečkovy dýmky. Nebo i díky květinám ve váze. Já měla svou babičku spojenou s nápojem zdraví a mládí, jak říkala. Byl

Byli jsme spolu skoro čtyři roky, ale najednou jsem si připadala ztracená. Musela jsem náš vztah ukončit, abych zjistila, co skutečně chci. Měla jsem za sebou několik nevydařených vztahů, než jsem konečně našla toho pravého. Když jsme se s Michalem seznámili, bylo nám oběma jednadvacet let. Zatímco já jsem chodila do práce a snažila jsem se utáhnout pronájem garsonky, Michal bydlel u rodičů a s

Když jsem odpustila nevěru a přijala žádost o ruku, ještě jsem netušila, jaká to byla chyba. Také mě to poučilo pro celý můj budoucí život! Odjakživa jsem si myslela, že žena vycítí, když je jí muž nevěrný. Jinak tomu nebylo ani u nás doma. Když se Vláďa začal vracet pozdě domů, skrýval telefon a na záchodě trávil podezřele mnoho času, na střevní potíže jsem to opravdu netipovala. Když usnul

Těžko se to přiznává. Zklamání ze svého nejbližšího člověka vždy strašně bolí. Ale někdy ani sebelepší výchova a láska nic nezmůže. Už vidím Marečka, jak vyběhl na zahrádku. Samozřejmě jako první. Vždyť je to náš čipera, který se mezi dětmi rozhodně neztratí. Tak ráda bych na něj zavolala a stiskla ho pevně v náručí. Ale nemůžu. Jen tak bezradně postávám za plotem a slzy se mi derou do očí. Nik