Je úžasné, když je dítě zdravé a plné elánu. Jenže náš Martínek je čilý až moc. Jsme z něho už úplně vyčerpaní a on energii snad nikdy neztrácí. Na vnoučka jsme se s manželem moc těšili. Jenže osud poslal draka. Je plný energie a nikdy nepadne vysílením. Nutíme ho spát odpoledne, ale je to s ním k nevydržení. A když se nám to povede, je s ním večer peklo. Kvůli každé drobnosti se rozbrečí, n

Moje dcera žije se Pepíkem už tři roky a chtějí se vzít. Jenže nedávno jsem zjistila, že její povedený přítel řádí na seznamkách jako ďas. S Pepíkem se naše Miluška poznala na diskotéce a oba měli pocit, že ten druhý je ten pravý. Dceři je třicet let. Nějaké vztahy už měla, ale nikdy jsem jí neviděla tak zamilovanou a šťastnou. Během čtyř měsíců oba pustili svoje pronájmy a našli si větší by

Máma s tátou neustále říkali, že Libor není kluk pro mě. Připadal jim jako povrchní frajírek. Ale byla jsem zamilovaná, hluchá a slepá… Podzim a zima jsou pro nebožáka, který drží diety, něco jako mor. Pořád se něco slaví, a když se slaví, stoly se prohýbají pod tíhou lahůdek skládajících se z kalorických pokrmů a alkoholických nápojů. Zejména venkov je tím proslulý, vesničané v našem kraji si

Na českých vesnicích se modelingu příliš nedaří, a to je veliká škoda. Inspirující módní přehlídky se mohou konat prakticky kdekoli. Od jistého věku člověk leccos ví, ač by to kolikrát ani vědět nechtěl. Že život není nekonečný, jak se původně zdálo, že láska selhává a bolí jako rozbité koleno. Že na spletitých cestičkách potkáte lidi skoro tak hodné jako byli táta s mámou, ale i zlé jako peklo

Koronavirové pandemie se nemile podepsala na nejstarším členovi naší rodiny. Ač tahle metla lidstva dávno skončila, babička se odmítala vrátit zpět do života. Doba koronavirové pandemie v nás všech rezonuje dodnes, nejvíc však poškodila psychiku těch nejstarších. Moje maminka se dodnes nevzpamatovala, a protože je jí hodně přes osmdesát, nelze to brát na lehkou váhu. Během těch zlých časů se ce

Renata vystudovala střední školu, Anička se vyučila prodavačkou, já kadeřnicí. Vídaly jsme se pravidelně první úterý v měsíci, většinou však častěji. Naše trojice spolu držela pevně... Vyrůstala jsem v chudém pohraničí. Babička s mámou byly neodsunuté Němky, s nimiž se tu nezacházelo v rukavičkách, stejně jako s jejich blízkými příbuznými. Odmalička jsem tušila, že život nejspíš nebude procházk

Vídal jsem ji vždycky v noci. Spěchala se svazkem klíčů k dětskému pokoji. Tam se za dveřmi ozýval usedavý dětský pláč. Chtěl jsem té ženě pomoct, ukončit její prokletí... Potkával jsem ji často. U pasu jí visel velký a těžký svazek klíčů od jednotlivých komnat zámku, jimiž procházela. Vždy mě obdařila krátkým úsměvem. Velice jsem si toho vážil, protože není nad dobré vztahy s duchy. Paní Ludwi

S kolegyní jsme se přihlásily na jógu, abychom se dostaly trochu formy. Při závěrečné meditaci jsem jednou spatřila dívku, která se posléze narodila. Už dlouho jsme si s kolegyní Ivanou slibovaly, že se přihlásíme do kurzu jógy. Nejenže jsme se chtěly dostat alespoň trochu do kondice, ale také nás to zajímalo. Hodně jsme totiž o józe slyšely, nikdy jsme ji ale nevyzkoušely. A pak přišla ta chví

Husy byly mými oblíbenci na babiččině dvoře. Ráda jsem si s nimi hrála a ony za mnou chodily jako za mámou. Přijaly mě do své husí rodinky a jednou mi zachránily život. Nechodila jsem v tu dobu ještě ani do školky, byly mi pouze čtyři roky a hlídala mě babička. Moje maminka musela chodit do práce, a já tak u babičky v domku na břehu potoka, který naší vesničkou protékal, trávila opravdu hodně č

Lenka byla moje kamarádka od střední. Jenže zatímco my všichni jsme dospěli, založili rodiny, ona si stále užívala jako dvacetiletá. A to se jí vymstilo. Na škole jsme byli skvělá parta, dodnes se vlastně vídáme na četných srazech. S žádnou jinou školou to takto nemám. Nejbližší jsem si tehdy byla právě s Lenkou. Zábavná a bezstarostná holka, moc hodná. Na tehdejší věk normální. Jenže jak na