Sestru jsme, rodiče i já sama, odmalička dost rozmazlovali. Nikdy se nechovala zrovna jako vzorná dcera a sestra. Teď to ale vypadá, že s ní budu muset vést válku o dům. Moje sestra Iva je o třináct let mladší než já. Dlouho jsem byla jedináček a sourozence jsem si marně přála. Na vrcholu blaha byli i rodiče, kteří už v dalšího potomka skoro nedoufali – a snad i proto našeho benjamínka od peřin

Vybrala jsem si špatně. Můj první kluk měl přítelkyně dvě, a mě si vzal jen proto, že jsem otěhotněla. Ta druhá ho za to proklela a já zažila opravdové peklo. Je to už přes třicet let, co jsem se vdávala. Nebylo to vyloženě z lásky, ale z nutnosti. Byla jsem totiž těhotná. V té době bylo nemyslitelné, aby žena, která čeká dítě, nebyla vdaná. Proto jsme se s Tondou vzali. Svatba byla spíše úředn

Byla jsem ještě malá, chodila jsem teprve do druhé třídy. Doma se dělo něco divného. Máma mě naložila do auta a odvezla k babičce a dědovi na samotu. Jelo se k babičce. Léto ještě ani pořádně nezačalo, v tu dobu jsem tam nejezdívala. Cosi se mi na tom nezdálo, ale jakmile jsem spatřila stavení na kraji lesa, pookřála jsem a na pochybnosti zapomněla. Vyběhla jsem z embéčka a babička se v té vteř

Syn si přivedl domů dívku, která se tvářila jako kytička. Něžná, laskavá, usměvavá. Ve skutečnosti to byla lstivá čarodějnice, co ničila druhým štěstí. Vždycky jsme si s manželem říkali, jakou dívku si náš jediný syn Václav přivede domů. Hlavně aby to nebyla nějaká satanistka v černém, co bude roznášet jen samé neštěstí a zkázu. Přesně takovou totiž měla za dceru naše sousedka. Holka to byla

První manžel byl stejný jako já. Pak ale přišel problém, který jsme neustáli. Můj druhý muž je můj opak. I přes neshody nám ale manželství vydrželo dodnes. Vyrostla jsem v rodině pohodářů. U nás doma byl klid, legrace a velká pohoda. Chodili jsme po výstavách, jezdili na výlety. Jediné, v čem byli rodiče důslední, byla škola. Proto jsem vystudovala vysokou školu, a brzy si našla manžela. Byl to

Otec byl agresivní alkoholik, který nás všechny bil. Své sourozence jsem bránila vlastním tělem. Matka nebyla schopná nic řešit. Nepamatuji si, že by mě otec někdy pohladil nebo řekl laskavé slovo. A stejně tak tomu bylo i u mých mladších sourozenců. Byli jsme rádi, když nebyl doma. Matka byla málomluvná, odměřená. Zlá ale rozhodně nebyla. Vstávala brzy ráno do práce a po práci chodila uklízet.

Vždycky jsem se smála vyvolávání duchů. Pak jsem se ale jednou nechala přesvědčit a na seanci šla. A tam si mě našla neklidná duše. Ze skupiny čtyř holek kamarádek jsem byla jediná, kdo měl o duchách pochyby. Vždycky, když pořádaly nějakou seanci, mě přemlouvaly, abych to s nimi zkusila, že nebudu litovat. Nakonec jsem souhlasila, že se k jednomu sezení připojím. Marcela navrhla, abychom se seš

S Petrem jsme spolu už více než čtyři desítky let. Máme dva velké syny a musím říci, že se nám vše vydařilo. Na stará kolena jsme se rozhodli pro život „na samotě u lesa“. Dříve jsme měli krásný rodinný dům v centru města, kde jsme i pracovali, k domu náležel i velký dvůr, kde si manžel krátce po svatbě založil autoservis, který nás zaměstnal oba dva. Já mu dělala účetnictví, a tak vše klapalo,

Mám své dvě děti a jednoho nevlastního syna. Dělala jsem mu macechu pouze sedm let, on mi teď říká maminko a jeho děti babičko! Někdo má vnoučat poskrovnu, nebo si stěžuje na jejich nezájem. Tohle já říct nemohu. Dětí mám kolem sebe jako smetí! Když jsem se vdávala, bylo mi dvaadvacet let, manžel byl o třináct let starší, byl rozvedený a měl tehdy, když jsme se brali, čtrnáctiletého syna Matěje

Už jsme se o něho nemohli starat, manžel ho odvezl k dceři do poměrně vzdálené vesnice. Než se vrátil domů, byl Macík zpátky doma. Dostal se k nám jako kotě, kterému všichni říkali Macek. Žil s námi ve vesnickém domku osm let, když manžela postihla lehká srdeční příhoda a já měla cukrovku a vysoký tlak. Blížila se nám sedmdesátka a říkali jsme si, co s ním bude, až my odejdeme. Měl před sebo