Ve stáří pykám za hříchy mládí. Bývala jsem nebezpečně hezká a zahrávala si s city svých nejbližších. A to se mi ve zlém vrátilo. Bývala jsem, jak se říká, pěkné číslo. Anebo kvítko z čertovy zahrádky. Které už bohužel dávno zvadlo. Na staré časy vzpomínám ráda, ale občas se mně mihne hlavou, že jsem možná trochu ubližovala. Někdy víc než trochu. Byla jsem nebezpečně krásná, dnes by tomu živá

To, co jsem prožívala, nebyl sen. Bylo to do­opravdy a odvíjelo se to jako v té pohádce O Popelce. Krásné šaty i střevíčky vyčaroval Ježíšek. Z okna našeho maličkého bytu v přízemí jsem sledovala, jak tančí sněhové vločky pod lampou, tají na římse anebo se schovávají v napůl zamrzlých loužích. Vánoce! Ani nedokážu vypovědět, jak moc jsem se na ně pokaždé těšila. Přitom dárky, které jsem dostáva

Ten kámen je legendární životabudič. Zejména starší lidé by jej měli nosit, umí údajně přinášet radost ze života a dodávat životní sílu. Říkala jsem si už jako mladá holka, proč moje babička tak lpí na špercích s červenými kameny. Na ruce nosila velký zlatý prsten s rudými kamínky a ve šperkovnici měla z takových kamínků i náhrdelník a náušnice. Byla přesvědčená, že jí ty rudé kameny dodávají s

Malé dítě má nejrůznější přání. Měla jsem různá, hodně bláznivá, zejména když jsem věřila na Mikuláše, ale to, co si přál náš malý vnuk, nikdo nečekal. Když jsem byla malá holčička, bydleli jsme s rodiči v malém městečku na jihu Moravy. Tady se tradice vždycky držely a byly krásné. Možná proto jsme dlouho já i moji sourozenci věřili nejen na Ježíška, ale také na čerta a Mikuláše. Měli jsme z ni

Je to hodný a veselý kluk. V cestě do Prahy za štěstím jsme mu nebránili, protože jsme ho dobře vychovali. Přesto nás ještě překvapil. Matyáš je můj nejstarší vnuk. Byl odjakživa hotové zlatíčko, ve škole se dobře učil, byl hodný a ochotný každému pomoct. Nebyl snad člověk, který by ho neměl rád. Když přišel krátce po maturitě s tím, že si našel práci v Praze, nebránili jsme mu. I když jsme měl

Toho papouška dostala matka k šedesátým narozeninám. Stal se miláčkem rodiny. Když zemřel tatínek, pomohl své paničce vypořádat se se smutnou událostí. Moje matka si přála papouška celý život. Jejím snem byl samozřejmě kakadu, kde bychom ale na takového aristokrata mezi papoušky vzali? Když se blížily maminčiny šedesátiny, všechny její tři děti, včetně mě, se shodly na tom, že je načase jí asp

Svého manžela jsem celý život milovala a byla na něho hrdá. Najednou jsem ale dostala strach, že o něho přijdu. A propadla jsem panice. Celý život jsem tu byla pro svého manžela, byl moje modla, moje všechno. Byl moje životní láska, potkala jsem ho v sedmnácti letech na účňáku. On tehdy chodil s jinou, a tak jsem si na jeho zájem musela tři roky počkat. Ale velká láska překoná každou překážku a

Říkala jsem si, že by se musel stát zázrak, aby se zjevil muž, který by mě chtěl. Zázraky ale nejsou třeba, když máte podnikavou babičku. V těžkých časech mě nejvíc utěšovala moje milovaná, tehdy už hodně stará, babička. Rodiče nikoli, ti jen dokola opakovali, že to je hrůza žít po třicítce sama. Babička ujišťovala, že nesmím ztrácet naději. A že její bába a rovněž její bába byly čarodějnice. A

Začaly se na nás řítit katastrofy ze všech stran. Jsem tak bezradná, že jsem nechala náš dům vysvětit. Bude to už třicet let, co jsem se zamilovala do svého manžela Tomáše, a letos to bude pětadvacet let, co jsme se stali manželi. Vůbec toho nelituji, naopak si jsem jistá, že právě on je ten pravý. Máme dva zdravé syny, kteří se již staví na vlastní nohy. Jsme zkrátka spokojená rodina. Co mi te

Byl to nádherný kousek. Všichni jsme se do zrcadla zamilovali, jen pes se ho bál. Vztahy v rodině se horšily. Naštěstí mě varoval kamarád. Vášní mého syna jsou bazary. Nedokáže projít kolem jediného, aniž by nahlédl. Občas si něco koupí. Jednou se vrátil domů s nevšedním úlovkem. Přinesl krásné zrcadlo. Všichni jsme nádherný kousek obdivovali. Jen náš pes byl od první chvíle, co zrcadlo spatřil