Manželovi se přihlásil jeho dávný povedený kamarád, který mu nikdy nic dobrého nepřinesl. Vždy mu nosil smůlu, a teď ho přemluvil a zase zatáhl do karbanu. Rozjařená nálada nic dobrého nevěstila. A když jsem zjistila, z čeho pramení, stala se z podezření jistota. Manžel mi totiž radostně oznámil, s kým se náhodou potkal. Se svým dávným spolužákem. Hned jsem věděla, že z toho nekouká nic dobrého

Jsem jedináček a vyrůstala jsem vlastně od pěti let, kdy nás můj otec opustil, jenom s matkou. Tedy spíš s babičkou a dědou v jejich domě. Nikdy dřív jsem si neuvědomovala, že mám s mámou dost divný vztah a že mi chybí blízkost, kterou prožívaly moje kamarádky. Já měla mámu spíš jako takovou superstar, která je krásná, úspěšná a já se těším na to, až si na mě udělá čas. Lásku mi dávala babič

Lhala jsem a nikdy nepřiznala, kdo je synův otec. Netušili to ani moji rodiče! Minulost mě doběhla a já stála před rozhodnutím, zda přiznat pravdu. Těhotenství jsem tajila až do sedmého měsíce. Bála jsem se tehdy, že mě můj přísný otec donutí jít na potrat. Možná že právě ta jeho přísnost mě přivedla do náručí o rok staršího spolužáka. Tedy bývalého spolužáka. Máma vyváděla a táta pomohl

Sestra zemřela, když mi bylo sedmnáct. Byla o patnáct let starší, a tak se po smrti maminky stala mojí největší oporou. Vychovávala mě a naučila se o sebe postarat. Byla jsem v podstatě takové její nejstarší dítě, její děti byly jen o málo let mladší než já. Po smrti sestry, která pro mě byla těžkou ranou, jsem se odstěhovala z rodného kraje. Pak už jsem tam nejezdila. Žila jsem v naprostém odt

Ještě dnes mívám záchvaty strachu, když si na to vzpomenu. Když se ke mně začaly ty postavy blížit, loučila jsem se se životem. V současnosti bydlím v poměrně velikém městě, ale dětství a dospívání jsem strávila v menší vesnici. Odstěhovala jsem se až v době, kdy jsem se dostala na vysokou školu, a pak jsem už zůstala bydlet ve městě, jelikož jsem si našla přítele Aleše, ze kterého se stal pozd

Práci jsem milovala a myslela jsem si, jak je vše zalité sluncem. Bohužel někdo se rozhodl přivolat mraky. Už jsem nedoufala, že dostanu lukrativní zaměstnání. Měla jsem sedm let před důchodem, žila jsem v domnění, že svůj profesní vrchol jsem si zažila před tím. Ani jsem nestřídala zaměstnání. Moc mladé a hloupé? Vždy jsem pracovala v dobrém kolektivu, práce mě bavila, a když jsem odcház

Spíš o tom čteme. Jak někdo neuměl stárnout s noblesou. Já to neviděla, dokud mne všichni neopustili. Jsem žena a ty se chtějí vždy líbit. Nepatřila jsem však mezi ty dámy, které by ve dvaceti nebo i ve třiceti šílely z prvních vrásek. Zde mám genetickou výhodu, v podstatě až ve čtyřiceti jsem si všimla, že tam nějaké ty jemné linky jsou. Možná ale o to horší pro mne bylo zjištění, že už je to

Bylo mi už sedmnáct let a naši si mysleli, že jsem velká holka a že mi proto jejich rozvod nebude už tolik vadit. Ale to se velice spletli. Kdybych psala dopis Ježíškovi, jako jsem to dělávala, když jsem byla malá, napsala bych tam, že si přeji jediný dárek: mít tátu na Štědrý den doma. Ale byla jsem už velká, sedmnáctiletá, a dospělí se bůhvíproč domnívali, že se s jeho odchodem vyrovnám. Slyš

Naše veselka se nepovedla, je to vidět i z fotografií, které se bohužel neztratily. Bála jsem se, jak bude po tak zpackané svatbě vypadat náš budoucí život. Myslela jsem, že nemáme šanci. Byla to svatba narychlo, protože jsem se vdávat musela. Zároveň to ale byl jeden z nejhorších dní v mém životě, veselka se vůbec nepovedla. Hrozně jsem pak brečela mámě v náručí a ona mě ujišťovala, že zpackan

Padal těžký sníh a blížil se advent, Terezčin už druhý. Splnil se mi sen, chtěla jsem být šťastná, ale cosi mi v tom bránilo. Připadalo mi, že máma neumí odpouštět. Přitom byla silně věřící. Ale nesmiřitelná. „Nesmí mi přes práh,“ sípala. „Už nikdy.“ Smířila jsem se s tím. Byla jsem vzorná dcera, s rodiči jsem se nikdy nedohadovala, brala jsem to tak, že mají vždycky pravdu a tečka. Ale mámin n