Krůček mě dělil od jisté smrti, nebýt pohotové reakce všímavého řidiče. Ležela jsem vedle vozovky a loučila se s životem. Na cestě jsem najednou nemohla už dál. Zatočila se mi hlava a pak už jsem ležela na zemi. Do lesa, kam jsem vyrazila zkratkou, se už nedostanu. Všechno se zastavilo Nemohla jsem se hýbat! Vteřiny se vlekly a splývaly v minuty a snad i hodiny. Asi mi to jen připadalo, a

Někdy ten náš život vypadal už beznadějně. Díky soudržnosti a taky notné dávce štěstí se nám ale podařilo všechny nástrahy osudu úspěšně překonat. Moji rodiče se velmi milovali a svoji vzájemnou lásku si dávali denně najevo. Tatínek třeba dal jen tak mamince pusu a ona ho jen letmo pohladila po vlasech. Vždycky jsem si přála, abych i já našla podobnou lásku. Čtyři děti daly zabrat Podařil

Se smrtí mojí sestry jsem se smiřovala velice těžko. Jednou v noci, když jsem nemohla spát, se mi zjevila v podobě anděla. Po mnohaleté zkušenosti vím, že existuje síla, která překoná i smrt. Je to láska a souznění duší. Spojení s mojí milovanou starší sestrou dokázalo překonat pocit velké ztráty. V podobě krásného anděla v bílé záři se mi zjevuje každý rok před Vánoci. Nejlepší sestra Ve

Kdysi jsme s kamarádkou vyrazily na Dušičky na hřbitov, který se nachází vedle zámku. V něm prý kdysi žila šlechta. Vždycky, když mi babička s dědou vyprávěli nějaké strašidelné historky, strachy jsem se schovávala pod peřinu. Jenže po čase jsem z toho vyrostla a věřila jen v to, co jsem viděla a dalo se to normálně vysvětlit. Když mě ale jednou kamarádka Věra vzala na hřbitov, změnila jsem náz

Když jsem přišla o svého starého psího kamaráda, šla jsem mu na Dušičky dát svíčku na hrobeček. Spatřila jsem tam něco nečekaného. Artura jsem si vzala z útulku hned po rozvodu a celých čtrnáct let to byl můj velký parťák. Každý majitel psa má asi pocit souznění nebo silného pouta se svým pejskem a je to pochopitelné. Já to neměla jinak. Myslím si, že naše duše se měly setkat. Artur mi dvakr

Už mě nebavilo poslouchat příkazy mé sestry, která mi chtěla poroučet. Snášela jsem to z nutnosti. Bydlela jsem u ní. Byla jsem odkázaná na její každodenní péči. Měla bych být vděčná. Starala se o mě skoro celý den. Ráno mi musela zabandážovat nohy a později pomoct jít ven. Sama bych to nezvládla. Stále nebyla spokojená Přepsala jsem jí za to svoji polovinu dědictví po rodičích, což čítal

Počítání každé koruny, to byla už řadu měsíců moje každodenní realita. Na vině byl můj nečekaný rozvod, stěhování a taky změna zaměstnání. Když mi oznámila kamarádka, že mě přijede navštívit, zmocnilo se mě zoufalství. Čím ji pohostím? Samozřejmě jsem jí mohla sdělit trpkou pravdu a přiznat se, v jak špatné finanční situaci se nacházím. Určitě by mě pochopila! Byla vždycky moc hodná a vstříc

Občas mi připadalo, že je snad čarodějka. Všechno věděla předem, ve všem mě odhadla. Skoro jsem se jí začala bát. Utvrzovala mě stále víc v přesvědčení, že má nějaké magické schopnosti! Hned ráno se mi udělalo nevolno. Rozbušilo se mi srdce a rozklepala se mi kolena. Nechtělo se mi do práce! Moje kolegyně, kdysi dobrá kamarádka, se změnila. Stala se z ní jakási potměšilá sudička. Uměla předp

První lásky míváme v sobě celý život. Většinou nás ani nenapadne se k nim vracet, naopak se tomu vyhýbáme. Co kdyby přišlo zklamání? Milovala jsem ho celou svojí mladou duší. A nemohla na něho zapomenout. Naše setkání bylo docela neromantické. Jela jsem na kole kolem potoka v našem městečku a tu jsem zakolísala, najela na kámen a už ležela na zemi. Můj zachránce Nepěkně jsem si odřela lok

Můj příběh lásky bohužel nemá šťastný konec, ale i tak jsem vděčná za každou chvíli, kterou jsem s Radkem prožila. Svoji životní lásku jsem bohužel ztratila kvůli vlastnímu chování. Nezvládla jsem svoji přehnanou žárlivost a přišla o osudového muže. Někdy můžeme někoho milovat sebevíc, ale když si nedáme pozor na své chování, může se všechno zhroutit jako domeček z karet. Vím, o čem mluvím, pro