Václava jsem zprvu znala jen z Jitčina vyprávění. Byl to podle ní ten nejbáječnější kluk pod sluncem, urostlý, vtipný a bystrý. Přiznávám to nerada, ale přebrala jsem kluka kamarádce. Dobře vím, že se to nedělá, ale bylo to zkrátka silnější než já. Zprvu jsem ho vůbec neznala, jen z jejího vyprávění. Podle Jitky byl Václav ten nejúžasnější kluk pod sluncem, vysoký, štíhlý, hezky se oblékal, s k

Děda byl něco jako šíleně smutná princezna. Neusmál se, jak byl den dlouhý, nic ho nebavilo. A tak se sešla rodinná rada, aby rozhodla, co s tím. Když zemřela máma, přemítali jsme, jak tátu rozveselit. Byl to nesplnitelný úkol. Táta byl nerudný mrzout, jezevec ze všeho nejraději zalezlý v noře. Mámu ale miloval celý život, ač to neuměl dávat najevo, a život bez ní byl pro něj nepředstavitelný.

Ezoterice jsem tehdy úplně propadla a našla jsem si kamarádky, které magie také lákala. Už jen najít někoho, na kom si kouzla vyzkoušíme... Po maturitě jsem zamířila z rodného města rovnou do Prahy. A tady se mi otevřel nový svět. Nemám na mysli jen to, že jsem si zvykala na život ve velkoměstě, ale také jsem objevila kouzlo ezoteriky. Pořídila jsem si vykládací karty a taky jsem zkoušela vyvol

Tu noc jsem si chtěla zkrátit cestu, a to se mi málem stalo osudným. Ze tmy se vynořili dva muži, kteří mi chtěli ublížit. Někdo mi ale pomohl. Je tomu už téměř dvacet let, co se mi ten příběh stal, a já na něj stále musím myslet. Přijela jsem tenkrát ke známým do Radotína na oslavu narozenin. Bylo to v zimním období, kdy je tma brzy. Spěchala jsem, protože jsem měla zpoždění. Bujará oslava už

Když jsem ji dostala jako dárek, netušila jsem, že se mi do domu nastěhuje škodolibý duch. Dnes už se všemu směju společně s tou babou! Mám moc ráda tajemno a hlavně se ráda obklopuju různými magickými předměty. Doma mám plno knih a časopisů o ezoterice a každý večer, když se setmí, zapaluji svíčky a pouštím si hudbu, při které medituji. Také jsem si pořídila černou kočku, dostala jméno Miriam.

Na miminko jsme čekali s přítelem dlouho. Pak mi na jarmarku koupil krásný náhrdelník a ty růžové kamínky, které jsem nosila na krku, asi skutečně splnily můj sen. Ty růžové kamínky na šňůrce jsem si koupila na jednom masopustním jarmarku. V malém městečku na jihu Čech jsme se ocitli s přítelem náhodou. Jeli jsme kolem a řekli si, že se projdeme po náměstí a podíváme se, co hezkého ve stáncích

Chlapi se vdavekchtivých žen bojí jako čert kříže. Tedy alespoň ti, s nimiž jsem chodila. Jeden za druhým přede mnou prchali. Postupem času jsem pochopila, že na to jdu špatně. Asi jsem byla skutečně přehnaně vdavekchtivá. Po rodině a dětech jsem toužila od třinácti. Často jsem o tom mluvila, nejspíš jsem s tím byla otravná. Rodiče se mým úvahám smáli, ale babička, ta to brala vážně a moc se z 

Byla jsem tak moc nešťastná, a v té nejtěžší chvíli jsem si své zoufalství vylila na své jediné dceři. Najdu někdy sílu, abych se jí omluvila? Měla jsem dvě úžasné děti. A byla jsem na ně pyšná. Byli jsme šťastná rodina, i když o žádné velké lásce mezi mnou a mým mužem nemohla být řeč. Byl to ale člověk, kterému jsem věřila a vážila si ho. Pak ale přišel problém, se kterým nikdo nepočítal. Syno

Hlídali jsme tu fretku neradi, naši sousedé nás ale přemluvili, když jeli na dovolenou. Kousala, škrábala a v noci dělala rámus. Stala se ale nakonec naší hrdinkou! Naši sousedé měli doma fretku. Říkali jí Matylda. Oni sami si ji nepořídili, domů ji tehdy přinesla jejich dcera Zdenička, už ani nevím odkud. Dva roky s ní všude chodila, venku na vodítku, aby se fretka proběhla. Ta udělala vždycky

Rodiče nás vedli k tomu, abychom drželi jako rodina při sobě. Sestra je ale bez dětí a od té chvíle, co jí zemřel manžel, nám dělá ze života peklo. Moje sestra Kamila byla fajn. Byla o dva roky mladší než já a vyrůstaly jsme jako dvojčata. Chodily jsme na stejnou střední a pak se sešly i na stejné vysoké škole − na pedagogické fakultu. Ale zatímco já si našla na vysoké partnera, kterého jsem si