Babička mě poslala na sběr třezalky. Byla nemocná, a tato bylina měla největší moc právě tuhle noc za úplňku. Les voněl a všude bylo zelené moře, v jehož vlnách se koupal stříbrný měsíc. Byl v úplňku. Kráčel jsem po úzké pěšině a na cestu si svítil baterkou. Pod paží jsem měl zavěšený proutěný košík, ve kterém bylo zatím prázdno. Blížil se začátek psí hodiny, půlnoc, kdy jsou prý v pozoru nadpř

Chvátala jsem tehdy domů, navzdory velké únavě jsem jela jako o závod. Vtom jsem uslyšela povědomý hlas, jak na mě volá. Zabránil tak neštěstí. Nemyslela jsem si, že jsem natolik unavená, aby mi hrozil mikrospánek. Najednou se to ale stalo. Byl to zlomek vteřiny, a já spala. V jízdě na dálnici… Náhle jsem spatřila tvář mého mrtvého dědečka, ozářenou zvláštním světlem. Objevila se přímo přede mn

Někteří lidé si neváží života! I můj muž byl vždycky lehkomyslný a věřil, že jemu se „to“ stát nemůže. Až dovolená v Indii mu otevřela oči. Nepoučitelný a stále plný bláznivých nápadů – to byl můj muž Zbyněk vždycky. Kaž­dý den musel vymyslet nějakou šílenost, jinak by nemohl v noci spát. Víkendy vyrážel s partičkou kamarádů do skal, kde šplhal jako kamzík. Hrozně jsem se bála, že se jednoho dn

Od samého začátku jsem Marcelu podezírala, že si vymýšlí a lže. Navíc se začala kroutit před naším šéfem i kolegou, který se mi líbil. Musela jsem vymyslet plán, jak se jí zbavit. Propadli jejímu kouzlu, to mi bylo jasné. Když nastoupila Marcela do naší pekárny, hned se kolem ní začali točit nejen naši řidiči a vedoucí, ale také zákazníci a ve finále si uměla obtočit kolem prstu i kolegyně. Byl

Byla jsem malá holčička, chodila s proutkem po zelené louce a žlutá housátka za mnou pochodovala jako za svou mámou husou. Naše rodina nebyla zámožná, když se mí rodiče vzali, museli několik let bydlet u babičky a dědečka. Byt v paneláku dostali až poté, co se narodil můj mladší bratr. To mi bylo pět. Do školky jsem nechodila, protože ta ve vesnici nebyla, hlídala mě babička. Dědeček chodil ješ

Se snachou jsme si nesedly, to uznávám, ona ale nechce, abych vídala své vnučky. A syn se mě nikdy nezastane. Trápím se tím, že je vidím tak málo! Svého syna Matěje jsem vychovala dobře. Bylo to moje jediné dítě, proto jsem se mu věnovala maximálně, měl všechno, na co si vzpomněl, a já byla přesvědčená, že máme spolu skvělý vztah. Tak tomu bylo do jeho osmadvacátých narozenin. Tehdy vstoupila m

Všichni už dávno s někým randili, jenom já jsem byla pořád sama jako v plotě kůl. Jenže kde najít kluka, který by mě miloval? Bylo mi sedmnáct, a ještě jsem do té doby s nikým nechodila. Musím přiznat, že jsem se cítila pekelně trapně. Skoro všechny spolužačky už randily. Byl máj, a to je téměř povinné se zamilovat. Jenže já pořád nic. Upsala bych bývala ďáblu duši, kdyby to šlo. Akorát že se o

Byla o dva roky mladší. Jako malá mě často napodobovala, a pak se mnou začala soutěžit úplně ve všem. Na mnoho let jsme se rozhádaly. Když jsme byly hodně malé, tak jsem tu rivalitu necítila. Byla jsem pro svou mladší sestru Majdu vzor, ke kterému vzhlížela s obdivem. Všechno po mně opakovala, a mně se to líbilo. Tak tomu bylo ještě ve škole, když chodila na první stupeň. Že mi chce šlapat na p

Moje manželství neklapalo, byli jsme s mužem každý jiný. Ideální partner přitom žil za zdí ve vedlejším bytě, a ani jeho vztah už dlouho nefungoval. L idé ve vztahu často potlačí své já, aby se zalíbili tomu druhému. Můj manžel byl vždy hlavně praktický chlap. Do romantického snílka měl daleko. Ale mně se honila vždycky v hlavě spousta nápadů. Když se nám narodila dcera, nezbývalo mi nic jiného

Ani ve snu nás nenapadlo, že se přižene tak velká voda a do rána bude celé přízemí pod vodou. Kočka Luisa to ale věděla už odpoledne a nosila koťata do bezpečí. Povodeň v roce 2002 se navždy zapsala do paměti všech, koho postihla. Nikdo z nás tehdy nečekal, že se přižene voda tak rychle, v takovém množství a síle, nikdo nic takového do té doby nezažil. Měli jsme domek nedaleko řeky, ale nikdy s