Já vím, že tohle slovo se už nenosí a odkážete mě na rybí tuk, ale v naší rodině se to slovo dědí po generace. Když máte fištrón, tak vám to prostě pálí a nikdo vás hned tak nedoběhne. A umíte si se vším poradit. Děda ho měl a  babička na něho byla pyšná, třebaže žili v době, kdy se chytrost nevyplácela a pěstovala se vychytralost. To není stejné. Babička znala i peprnější výraz pro vychytralos

Jako dítě jsem utrpěla ošklivé popáleniny na obličeji. Myslela jsem si, že jsem ošklivá a že nikdy nepoznám lásku… Když mi bylo devět let, hrála jsem si s partou stejně kamarádů v lese. Chodili jsme tam do opuštěného rozbořeného domu. Jednoho dne jsme se rozhodli, že si tam uděláme ohýnek. Plameny kolem mě Klukům nešel rozdělat oheň, a tak nalili do ohniště urychlovač hoření. Ani jsem si

S přítelem jsme spolu několik let. Od první chvíle v jeho domě jsem ale špatně spala, cítila se nervózně a bez energie. A k tomu přišly i noční můry. Mé první chvíle s Tomášem byly zvláštní. Když jsme se potkali, tak to mezi námi hned zajiskřilo a cítila jsem, že tohle už je konečně správný chlap. Už jsem měla za sebou dvě nepovedená manželství a z nich dvě děti. Tomáš je jiný, než oba mí přede

Můj malý syn mi začal náhle povídat pohádky, které jsem znala ze svého dětství. Tvrdil, že je zná od babičky, která za nim chodí, když spinká. Můj šestiletý syn na mě vykulil oči zpod peřiny a řekl: „Mami, nečti mi pohádky z knížky, ale vyprávěj je jen tak, jak to dělala babička u tebe!“ Svojí poznámkou mě překvapil. Až dosud mu nevadilo, že jsem mu pohádky četla z nějaké knihy. „Jenomže já ne

Když jsem zjistila, že mi zmizela kabelka i s penězi a doklady, propadla jsem panice. Prosila jsem Boha, ať mi pomůže. A opravdu se stal zázrak! Svůj příběh, který se odehrál před pěti lety, bych nazvala „Síla modlitby“. Ten den jsem vyrazila na nákup do supermarketu. Šla jsem si koupit meloun. Svou tašku jsem měla položenou v přihrádce prázdného nákupního vozíku. Jak jsem si tak prohlížela mel

Seznámili jsme se, když policajt zastavil tátovo auto a zjistilo se, že řidičovy doklady nejsou tak docela v pořádku. Táta je prostě chaotik. Policista, který nás stavěl, byl mladý a hezký, mohla jsem na něm oči nechat. Na druhou stranu jsem tušila, že to zas tak příjemné setkání nebude, protože táta, který seděl za volantem, byl odjakživa zmatkař. Viděla jsem mu na obličeji, že se blíží katas

Žili jsme si krásně do té doby, než dcera spadla do propasti dluhů, a my s ní. Nevěděla jsem, kudy kam, když vtom přišla nečekaná pomoc. Dětství naší dcery Aničky bylo šťastné, měla všechno, ale rozhodně jsme ji nerozmazlovali, i když byla jedináček. Snažili jsme se z ní vychovat dobrého člověka. Anička měla velké sny, že bude pomáhat lidem. Zní to krásně, leč nás ta její touha málem zničila.

Vždycky jsem se snažila svým dětem pomáhat a radit jim, aby se jim žilo lépe, než mně. Ony ale o moje rady nestojí. Přestaly se mnou mluvit! Okolo třicátého roku jsem ovdověla a zůstala sama s dětmi. Synovi bylo šest a dceři čtyři a půl. Snažila jsem se jim být mámou i tátou, být tu jen pro ně. Nikdy domů nepřivedla žádného „cizího strejdu“, abych je nestresovala. Obětovala jsem se jim, a za to

Vdávala jsem se za cizince z velké lásky. Byl tak pozorný! Doslova mě na rukou nosil! Něco takového jsem u českých kluků nezažila. Moje rodina mi tu svatbu rozmlouvala. Jiná kultura, to nebude dělat dobrotu! Já měla ale svou hlavu. Dnes přiznávám, že jsem trpěla jako mladá holka velmi nízkým sebevědomím, i když jsem byla hezká a kluci se kolem mě točili. Byla jsem uzavřená, tichá a nespolečens

Jsou to zkrátka mí dva osudoví muži. Nechci se mezi nimi rozhodnout, miluji je oba stejně a ztrátu jednoho z nich bych snad nepřežila. Hraju to na dvě strany a manžel nic netuší! Když začaly moje kamarádky a spolužačky rodit jedno dítě za druhým, já si říkala, že takový život pro mě není! Hlavně jsem se neuměla rozhodnout, kterého ze dvou kluků, s nimiž jsem se scházela, vlastně chci. Už na stř