Ten muž se objevil v drogerii, kde jsem v té době pracovala. Pořád po mně pokukoval, nakonec se přece jen osmělil a oslovil mě. Byl to Ferda. Táta mi tu neobyčejně povedenou fotku z tábora nechal zasklít. Byla jsem tam ještě s nějakými táborníky, postupem času jsem zapomínala jejich jména i táborové přezdívky, protože šlo hlavně o to, že mi to tam moc slušelo. Bylo mi tehdy patnáct, měla jsem v

Do bytu naproti nám se nastěhovala nová sousedka. Příšerná osoba. Chovala se k nám povýšeně, navíc si začala dělat zálusk na mého syna. To jsem nemohla nechat jen tak! Nikdy jsem si na sousedy nemohla stěžovat. Vlastně ani na své kolegy v práci, na nikoho, protože jsem dost klidný člověk, který nevyhledává konflikty. Mnoho let bydlela na protější straně naší chodby v panelovém domě stará, hodn

K osmákovi jsem přišla vlastně náhodou. Byl mi ale spíš na obtíž. Starala se o něj proto moje spolubydlící, a to se jí vymstilo. Ještě za studií na vysoké škole jsme se spolubydlící Hankou vyrazily na výlet do východních Čech, odkud jsme si přivezly nečekaný suvenýr, osmáka degu. Byl to můj nápad koupit ty lístky do tomboly, když jsme šly na výstavu domácích mazlíčků. Už během zpáteční cesty

Vyrůstala jsem jen s mámou, táta zemřel, když jsem byla ještě miminko. Neměla jsem ani tušení, že někde po světě běhá moje sestra. Moje dvojče! Neměla jsem bratříčka ani sestřičku, tak jsem si to vynahrazovala kamarády. Těch jsem měla spoustu. S Alicí jsme byly jako ségry, a vydrželo nám to do dospělosti. O prázdninách, po druháku na střední, jsme vyrazily do Ostravy. Proběhly jsme obchody a pa

Všimla jsem si toho hned, jak jsem vstala. Vzduch v kuchyni měl jinou vůni. Nešlo o to, že by někdo něco vařil. Spíš jakoby se něco pohnulo uvnitř mě. Udělala jsem si kávu jako každý den. Dvakrát zamíchat, jedno kolečko lžičkou kolem šálku, lehké poklepání o okraj. Moje rituály mi pomáhaly držet svět pohromadě. Ale to ráno něco nehrálo. Po letech samoty, po tolika tichých dnech, jsem si uvědomi

Našla jsem ho náhodou. Ležel ve starém receptáři mezi listy o tvarohových buchtách a zavařenině z angreštu. Byl to dopis. Od ní, mé sestry. Bez obálky, bez podpisu. Ale rukopis jsem poznala okamžitě. Byl její, psala kulatým, čitelným písmem, jako by chtěla, aby se jí rozumělo i v těch nejzapeklitějších větách. Četla jsem pomalu slovo po slovu, jako bych se bála, že se písmena rozutečou. A každé

Podivné rány nás probouzely téměř každou noc. Sousedé si mysleli, že jsme blázni. Pomohl nám až místní spiritista. Když jsem byla dítě, žila jsem s rodiči tři roky v Bulharsku, kde otec pracoval jako technik v cukrovaru. Bydleli jsme v hezké vilce s velkou zahradou na kraji vesnice. Vzpomínám si na jeden sen, který se stále opakoval a který mě vždycky vyděsil. V tom nejzazším pokoji, kam jsme v

Měli jsme s Adamem krásné manželství a věřili, že spolu zestárneme. Jenže do naší lásky zasáhl tragický osud. Byli jsme s mým milovaným Adamem natolik propojeni, že poté, co můj muž zemřel, se snažil navázat se mnou spojení. Po měsíci strašidelných jevů věřím, že duše existuje i bez těla. Největší hrůzu jsem prožila na chodbě před zrcadlem! Láska ze střední školy Pokud s někým prožijete n

Zkoušela jsem nejrůznější věštecké praktiky. Žádná z nich nefungovala. Až jsem najednou uviděla v kávě děsivou budoucnost! Vidění do budoucnosti mě vždycky lákalo. Tato schopnost mě fascinovala a byl to důvod, proč jsem se snažila věštění naučit a zvládnout. Přihlásila jsem se postupně do různých kurzů, leč ačkoliv jsem se snažila, nezabírala jsem na nic. Byla jsem bez talentu a schopností. Toh

Když mi bylo padesát, myslela jsem si, že už mě v životě nic velkého nečeká. Pak přišel on a můj život se změnil… Měla jsem za sebou jedno manželství, dvě dospělé děti a svůj byt, ve kterém jsem si zvykla být sama. Pak přišel Petr, tichý, laskavý muž, vdovec s bolestnou minulostí, ale zároveň plný naděje. Naše cesty se propletly v době, kdy jsme oba hledali nový smysl života. Po roce známosti j