S Kamilem jsme byli manželé třicet let. Myslela jsem si, že je nám dobře a jsme šťastní. Jednoho dne se ale všechno změnilo. Pochopila jsem, že i když někoho známe dlouhá léta a máme ho rádi, tak o něm zdaleka všechno nevíme. I když jsme přesvědčeni o tom, že ho známe dokonale. S některými lidmi zkrátka žijeme dlouhá léta pod jednou střechou a netušíme, že ve své minulosti mají strašné tajemstv

Po rozvodu jsme si šli s bývalým manželem každý vlastní cestou. Roky plynuly a já si na svůj nový život zvykla. Šťastná jsem ale nebyla. Před lety jsem se provdala za svoji první lásku. Byla jsem přesvědčená o tom, že nám to s Milošem vydrží. Když se ale dopustil několika nevěr, rozhodla jsem se rozvést. Oba jsme si našli partnery a žili nové životy. Čas ale ukázal, že to byla chyba. Loni na Vá

V lásce jsem bohužel neměla štěstí. Provdala jsem se za agresivního alkoholika, život s ním byl nesmírně těžký a také smutný. S manželem jsme se po dvaadvaceti společných letech nenáviděli na život a na smrt. Po rozvodu jsem přemítala, zdali mám nějakou hezkou vzpomínku, alespoň třeba jedinou, ale mozek mi ji odmítal vydat. Vybavovaly se mi jen samé zlé věci, jako by se žádné dobré neuskutečnil

Měl to být poměrně jednoduchý zákrok, člověk si ale nemůže být nikdy jistý, že vše dobře dopadne. Naštěstí moje loďka nabrala správný směr. Nad hlavou mně projížděla světla a ozařovala leskle zelenou chodbu, podobnou tunelu. Ležela jsem na pojízdné posteli a srdce mi bušilo až v hrdle. Marně jsem se pokoušela o klid. Myslela jsem jen na to, že za několik minut proběhne operace mého ledvinového

Léta si pěstuju doma čerstvé bylinky. Nečekaně mi vyrazila rostlina, nad kterou nám všem zůstal rozum stát. Mohla za to hlína z opuštěné vily? Nikdy jsem si nekupovala bylinky v obchodě, pokud to bylo možné, snažila jsem se vypěstovat všechno sama. Měli jsme velkou zahradu a skleník, kde se mi před několika lety povedlo vypěstovat dokonce malé melouny. Přes zimu jsem si pěstovala bylinky samoz

Byl jsem pozván na návštěvu do rodiny svého dávného přítele. Těšil jsem se, jak si krásně popovídáme. Místo toho jsem se ztrapnil a vystrašil sám sebe. Tu židli snesli z půdy. Byla opravdu nepřehlédnutelná. Patřila pradědečkovi, který se dožil téměř stovky. Tak mi to alespoň řekl můj hostitel Filip, přítel ze studií archeologie. Vrátil jsem se z mezinárodní expedice, která v egyptské Sakkáře p

Začalo to lahví vína po večeři, najednou z toho byly dvě, tři... Neuvědomili jsme si, že se řítíme do problému. Pak nám osud nastavil zrcadlo. Když jsme měli malé děti, s manželem jsme moc nepili. Jenže jak čas šel, dcera i syn dospěli, vylétli z hnízda, pořídili si vlastní rodiny. Možná jsme se tak trochu nudili, nevím, ale najednou nám každý večer stála na stole u televize lahvinka vína, pak

Některým lidem by se měl domácí mazlíček zakázat. Nemají totiž čas ani vůli starat se o někoho jiného, než o sebe. Toho ošklivého psa jsem nedokázala odmítnout. Všechno se to odehrálo v době, kdy jsem se vrátila do zaměstnání po druhé mateřské. Narodili se mi dva synové krátce po sobě, po tak dlouhé době jsem se nemohla dočkat, až budu zase chodit mezi lidi. Nebyla jsem ve své kanceláři téměř š

Rodiče nám kladli na srdce, že lhát se nemá. Jenže pravda byla krutá! Dlouho jsem všem namlouvala, jak se mám dobře. Přitom jsem bojovala o život. Jako malá jsem byla zdravá holčička. Zato moje mladší sestra Vendula byla každou chvíli nemocná. Proto se všichni točili kolem ní, u mě si zvykli, že mi nikdy nic není. Neuměla jsme si stěžovat, brečet, litovat se. Když mi ve dvaceti letech lékaři di

Bylo to bezproblémové dítě, snaživý chlapec. Radovali jsme se, jak se nám nám povedl. Jenže čas běžel a my se začali bát, že zůstane navždy sám. Náš Dan byl jedináček. Měla jsem v mládí zdravotní problémy, kvůli kterým jsem se do těhotenství moc nehrnula. Nakonec jsem ale podstoupila velké riziko, protože touha po dítěti byla obrovská. Všechno ve dopadlo dobře. Já jsem své zdravotní problém