Když můj milovaný dědeček před dvaceti lety zemřel, rozezněl se v mé hlavě jednou za rok zvuk. Pokaždé na výročí dědova úmrtí. Na dědu mám jen krásné vzpomínky. Hrával na harmoniku, já jako malá před ním stála, a zatímco tahal vzduch do nástroje, já mačkala klávesy a tlačítka. Když jsem trochu vyrostla, daroval mi děda maličkou harmoniku. A začali jsme trénovat. Bohužel jsem nezdědila hudební s

Jsem matka, babička a svědkyně bolesti, která svazuje naši rodinu jako jedovatý břečťan. Můj syn, kdysi veselý kluk s plány do budoucna, se stal stínem sám sebe. Bylo mu sedmnáct, když jsme poprvé zaznamenali změny v jeho chování. Do té doby byl Marek, náš jediný syn, velmi citlivý mladík, který kolem sebe šířil dobrou náladu a byl duší každé společnosti. Miloval fotbal a škola mu šla snadno

Poslední tři roky se můj život točí jen kolem jednoho. Kolem péče o manžela Františka, kterému lékaři diagnostikovali rakovinu plic. Z našeho kdysi tak šťastného a spokojeného manželství, plného výletů a smíchu, se stal boj o každý den. Miluji ho, ale musím přiznat, že už to nezvládám. Sedím u jeho postele a poprvé vážně přemýšlím, jestli by pro nás oba nebylo lepší, kdyby šel do hospicu. Ta

Nikdy bych si nepomyslela, že se mi to stane. Vdala jsem se z lásky, opravdu z lásky. A pak jsem se zamilovala do jiného a zničilo mi to život. S Jirkou jsme se znali od střední. Brali jsme se velmi mladí. Postavili jsme společně za podpory našich rodin dům a vychovali dceru. Život plynul jako klidná řeka. Jenže časem jsem si začala všímat, že jsem někde ztratila samu sebe. Pracovala jsem ja

Kdo hledá prince z pohádky, neuspěje. Pokud žena nechce zůstat sama, je třeba přestat snít a navrátit se na pevnou zem. Připadala jsem si stará. Z dnešního pohledu jsem stará určitě nebyla, bylo mi šestatřicet, ale vše nasvědčovalo tomu, že zůstanu na ocet. Další rok zase utekl jako voda a přišel máj. Voněl šeříkem, jasmínem a kvetoucími třešňovými stromy a sliboval lásku, ale, jak jsem byla př

Zamilovala jsem se do černovlasého kluka, kterého jsem občas potkávala. Tajně, nikdo o tom nevěděl, on už vůbec ne. A měl holku. Moje sny o princi se nesplnily. Nebyla jsem ani dost hezká, ani dost zajímavá. Toužila jsem po dětech, po rodině, a to mladí muži zpravidla neradi slyší. A ještě ke všemu jsem se mizerně učila, a tak ode mě kluci nemohli ani opisovat. Beznadějně zamilovaná Vyuči

Pouliční lampa se rozblikala a já uslyšela kroky. Krásná dívka mě sledovala až ke mně domů. V knize o pražských strašidlech jsem se dočetla, co mohla být zač... Pamatuji si na první dny, kdy jsem se do pražského Podskalí přistěhovala. Hned jsem si tu magickou část Prahy prošla a zajímala se o historii tohoto místa. Je to nejstarší část našeho hlavního města. Podle starých legend a pražských pov

Problémy se na mě navalily ze všech stran. Jediné, co mi dělalo dobře, byl les a zpěv ptáků. Pak jsem ale našla oázu zdraví v koutě cizí zahrady. V rodině jsme neměli žádné vážné zdravotní problémy, proto jsem ani nečekala, že by mě něco začalo předčasně trápit. Jenže jak se říká, každého si problémy jednou najdou. Tehdy přišly těžké časy. V práci se nám změnilo vedení a začalo peklo. Neustále

Byla jsem šťastná, že ten úžasný kousek po tetičce můžu mít doma právě já. To zrcadlo bylo nádherné. Do naší rodiny ale vneslo jenom nenávist. Mou velkou vášní je starožitný nábytek. Jenže na to, abych si takové kousky nábytku mohla pořídit, jsem bohužel nikdy neměla dost peněz. Jen tu a tam si koupím nějaký drobný kousek, a pak se na něj chodím s úctou a neskonalou radostí dívat. Žádnou větší

Měla jsem raději držet jazyk za zuby a neplést se do cizích věcí. Byla jsem ale přesvědčená o své pravdě. A tu jsem musela za každou cenu říct. Naším rodinným prokletím je bujná fantazie, a to, že neumíme udržet tajemství. Trpěla tím už moje babička, o které se dodnes vypráví, že to byla největší drbna v okrese. A pamatuji si, jak i na maminku jednou táta řval na celý dům, že to drbna první