Bydleli jsme na samotě, jako malá holčička jsem musela jeden čas chodit domů sama. Ošklivou samotou. Hodně jsem se bála. Najednou se na pešině objevil doprovod. Dříve to tak bývalo...Pro malého školáka nechodil nikdo z rodiny, aby ho odvedl domů. Když jsem nastoupila do první třídy, babička mě vodila do školy měsíc, pak se jednoho dne se mnou před školou rozloučila slovy: „Jsi šikovná, domů to

Ve chvíli, kdy jsem už nečekala, že mou špatnou náladu něco změní, se začaly dít věci... Pochopila jsem, že člověk nemá ztrácet naději. Celý život jsem pracovala jako učitelka na první stupni. Vždycky jsem kolem sebe měla spoustu dětí. Díky své lásce k nim jsem si s manželem pořídila děti čtyři. Tři dcery a syna jsme vychovali dobře, nejstarší dcera měla maturitu na zdrávce, druhá byla cukrářka

Byl chladný listopadový podvečer, když se mu udělalo zle. A já netušila, jestli se nevidíme naposledy. Slova se mu zamotala, ruka mu klesla a oči zůstaly podivně nehybné. Zavolala jsem záchranku a snažila se mu držet ruku, i když on už mě nevnímal. Můj muž Jiří. Když přijeli záchranáři, celou dobu jsem mu opakovala, že to bude dobré, ale uvnitř mě svírala panika. Měli jsme za sebou 50 let spole

Bylo zářijové ráno, mlha se líně válela mezi domy a mně bylo šest. První školní den. A tehdy jsem ji potkala. Měla jsem novou aktovku, byla cítit takovým tím umělým textilem. Uvnitř jsem měla penál, tužky, pastelky, zkrátka vše, co prvňák nepotřebuje, ale musí se tím pochlubit. Maminka mi před školou upravila culíky, ale ruce se jí trochu třásly. Možná víc než mně. Byl to nový život. Éra, kt

Padesát let jsem tam nebyla. Padesát let jsem to jen odkládala, přesouvala na „někdy jindy“. A když jsem tam přijela, bylo už pozdě. Najednou jsem cítila, že pokud to neudělám teď, už se tam nikdy nepodívám. Bylo mi skoro 80 let, když jsem se vydala na cestu. Fyzicky jsem stále vitální, mentálně mě ta cesta však zlomila. Vlak mi připadal pomalejší než dřív, i když možná jen já jsem spěchala. Se

Můžeme snad cestovat časem? Nikdy jsem takovým věcem nevěřila až do chvíle, kdy jsem to zažila na vlastní kůži! Měla jsem opravdu velice kouzelné dětství. Narodila jsem se v malé vesničce na severu Moravy a tam jsem strávila kus života. Ve svých dětských očích jsem bydlela v čarovném domečku. Vypadalo to tam jako ve starobylé chaloupce. Bylo to velmi útulné, jako z nějaké pohádky. A ta zahra

Tvářila se přátelsky, ale ve skutečnosti mě nesnášela a snažila se mi škodit. Jak daleko nová kolegyně až zašla? Už od prvního okamžiku jsem z té ženy měla nepříjemný pocit. Při pohledu do jejích hlubokých očí jsem měla pocit, jako bych se ocitla v plamenech! Co si myslela moje vedoucí? A to jsem ještě nevěděla, jak moc mi ta žena zasáhne do života. Moje vedoucí mi dokonce prozradila, co

Stíny v noci ožívaly a tančily po stěnách. Ráno jsem byla vyčerpaná. Až přišlo podivné vnuknutí. Magická hudba mě ochraňovala? O silném působení hudby, tedy vibrací tónů, na některé nebezpečné zóny nebo neklidné či zlomyslné duše zesnulých, jež přebývají v místnostech, jsem měla možnost se přesvědčit mnohokrát. Prvně to bylo v době, kdy jsem jako čerstvá absolventka vysoké školy nastoupila do z

Můj manžel vždy rád jedl, ale byl celý život v pohybu. Ale od té doby, co přestal sportovat, šla jeho váha nezadržitelně nahoru. Sotva se valil! Když jsme zůstali s manželem sami bez dětí, začali jsme se trochu nudit. Já moc ráda vařila a manžel zase rád jedl. Zkoušeli jsme nejnovější recepty a pekli nejrůznější moučníky. Moc nás to bavilo. A asi vám nemusím povídat, k čemu tedy náš společný ko

Pracuji jako úřednice v malé firmě. Mám roky praxe a myslela jsem si, že po tolika letech v kanceláři mě už nic nepřekvapí. Opak byl pravdou. Do firmy totiž nastoupila Lenka, která dokázala obrátit náš pracovní život vzhůru nohama. Lenku jsme přijali před rokem. Byla nová, plná energie, s širokým úsměvem a slibem, že „vše zvládne“. Na první pohled působila jako ideální kolegyně, vždy ochotná, k