Když jsem ztratila manžela, moc jsem se trápila. Netušila jsem, že existuje místo, které vdovám vrací radost a chuť do života. Pomohlo i mně. Můj Jindřich byl naprosto skvělý manžel. Znali jsme se z vysoké školy. Byla to láska na první pohled, zamilovala jsem se hned, jak jsme se potkali na první přednášce. Po škole jsme se vzali a založili rodinu. Byl to ten nejlepší muž a člověk, jakého jsem

Mateřská láska dokáže člověka zaslepit. Nechtěla jsem uvěřit tomu, co mi život naznačoval. Až vědma mi dokázala otevřít oči a ukázat realitu. Mám jediného syna Denise, pro kterého bych bývala udělala cokoli. Jeho otec nás opustil, když synkovi bylo jedenáct, a já se o něj o to víc starala. Se svou láskou jsem to ale přeháněla. Nevšimla jsem si, že z něj roste rozmazlený, samolibý člověk. Dětem

Šoural se pokojem k posteli a dusil mě. Rodiče mi nevěřili, musela jsem proti přízraku bojovat sama. Vysvobodila mě dobrá rada spiritisty. Dokud jsem byla malé dítě, noční můry se mi vyhýbaly. Nastalo to až ve chvíli, kdy jsem oslavila dvanáct let. Měli jsme malý byt ve starším domě v Mostě a já spávala v ložnici společně s rodiči. Jednou v noci jsem upadla do zvláštního stavu, v němž jsem vidě

Na ta dvě podivná znamení nezapomenu. Anděl strážný mi možná tehdy zachránil život, abych se mohla znovu potkat se svou životní láskou. V roce 1993 jsem prožila za sebou dvě události, které mě přesvědčily o existenci věcí mezi nebem a zemí a hlavně – o andělech strážných, kteří nad námi bdí. První z příběhů začal setkáním s přáteli na oslavě. Seděli jsme v útulné hospůdce asi tři kilometry od n

Zamilovala jsem se do Dušana, byl to hodný kluk, nosil mi květiny. Moji rodiče byli proti této známosti a přemlouvali mě, ať ji ukončím. Rodiče mi vybrali ženicha. Zní to jak z předminulého století, ale je to pravda. Říkali, že to se mnou myslí dobře, jenomže všichni víme, kam vede cesta, co je dlážděna dobrými úmysly. Dnes, řekne-li mi někdo, že to se mnou myslí dobře, otřesu se hrůzou. Z dobr

Bylo mi osmnáct a na krku jsem měla maturitu. Zrovna v té době jsem potkala v bistru moc hezkého kluka. Byla to láska na první pohled. Začínaly maturity a v rádiu hráli zasmušilou písničku Maturant od skupiny Katapult. Měla jsem přesně promyšlené a rozepsané, co všechno si musím během takzvaného svatého týdne nacpat do hlavy. Bylo potřeba, abych denně vstávala v půl páté a spát chodila po půlno

Byly jsme jen dvě. Já a moje dcera Klára. Bez jejího otce, bez velké rodiny, bez zázemí. Ale měly jsme sebe. A teď už ji nemám. Nám to stačilo. Byla moje radost, moje světlo, moje všechno. Když jsem večer zavírala oči, děkovala jsem, že ji mám. A ráno jsem vstávala s myšlenkou na ni. Smála se s hlavou zakloněnou, vždycky trochu víc než ostatní. Jako by říkala, že se nebojí života. Smála se.

Bydlím sama se svým psem Bobem. Všechno bylo v pořádku do doby, než jsem začala sestavovat strom mého rodu. Dlouhé roky jsem přemýšlela nad tím, že bych se pokusila vypátrat svoje předky a sestavila strom našeho rodu. Plná nadšení jsem se pustila do hledání informací. Rodné listy rodičů a prarodičů posloužily v místní matrice k dohledání další generace předků. Potom už to bylo složitější, neboť

Kdysi jsem si nechala číst budoucnost z ruky. Bylo to ze zvědavosti. Roky plynuly a já už vůbec nečekala, že se to splní… Na splnění některých předpovědí si člověk musí v životě déle počkat. Někdy i desítky let. Dnes už ovšem věřím tomu, že naše budoucnost je někde předem zapsaná a že někteří lidé ji skutečně mohou vidět. Každoroční vesnická zábava Nechala jsem si kdysi dávno věštit z ruk

Našla jsem skrýš s fotografiemi. Zjistila jsem, že mě s babičkou spojuje symbol draka, který mě zavedl na novou životní cestu. Když mi zemřela babička, bylo nutné vyklidit její domek. Já si vzala na starost půdu, kam by se rodičům špatně dostávalo. Byla plná prachu a krámů, žádné poklady jsem nenašla. Až když jsem měla skoro hotovo, všimla jsem si v podlaze pod prknem malé díry. Čekala tam n