Byla to naše svatební cesta. Vyrazili jsme do skal a těšili se na romantiku v přírodě. Kolem stanu nám ale v noci cosi dupalo a funělo. Naše fantazie pracovala naplno. Měli jsme čerstvě po maturitě, když jsme se s Jirkou brali. Brát jsme se nemuseli. Byli jsme romanticky založení, rádi jsme se toulali přírodou a poznávali naši krásnou zemi. Pocházeli jsme z malého města, naši rodiče měli domky

Jak to tak bývá, potkali se dva mladí lidé a zamilovali se. Z velké lásky se narodila dcera Věruška. Krásnou rodinu ale rozvrátila podlá tchyně. On se jmenoval Bert a ona Jana. Byla učitelkou na průmyslové škole, Bert absolvent technické průmyslovky s maturitou. Láska byla tak neopatrná, že Jana otěhotněla. Bert už měl po vojně, přestěhoval se do vily Janiných rodičů na okraji Prahy, a byla sva

Nikdy se ve svých předpovědích nemýlila. V rodině si proto získala respekt. Díky ní jsem ustála vlnu anonymů a zachránila manželství. Máme doma zázračnou babičku. Vždycky nám řekne dopředu, jak co dopadne. Pamatuji si, jak mě jednou varovala před školním výletem. Maminka ji tehdy neposlechla a na výlet mě vypravila. Ještě jsme ani nedorazili do zoologické zahrady, a já začala zvracet. Odpole

Celý život mě provází hlas, který mi radí, konejší mě a domlouvá mi. Probírám s ním nejdůležitější věci. Jeho rady jsou vždycky nad zlato. Jako dítě jsem si ráda hrála sama, možná proto, že jsem si sama nepřipadala. Spíše naopak. Hrála jsem si vždy s někým, v myšlenkách si s ním povídala a ta bytost mi odpovídala. A taky se se mnou učila, probírala problémy, které jsem měla a radila mi. Výborně

Při koupání v moři jsem ztratila řetízek po mamince. A pak jsem najednou pocítila obrovskou úzkost, něco zlého se blížilo. Šlo nám o život. Bylo 26. prosince roku 2004! Na jihu Thajska si člověk připadal ve společnosti azurového moře a podivuhodně vytvářených skalisek jako ve filmu. Odjeli jsme s tátou do Asie, protože jsme se chtěli odměnit za rok života, který jsme prožili ve velkém napětí a 

Když nám fotograf přinesl snímky naší třídy, všiml jsem si postavy. Stála vedle mě. Byl to snad nějaký optický klam, nebo chyba fotoaparátu? Pomalu se blížil konec školního roku. Desetiměsíční kolotoč utekl opravdu rychle, zbývalo jen uzavřít známky a udělat závěrečné fotografie tříd. Tak jako každý rok. Fotografování bylo vždycky o nervy. Seřadit třicet žáků do fotografem požadované podoby se

Květina vykouzlí úsměv na tváři každé ženě. Nespletla jsem se. Mně květiny od toho pravého muže rozzářily celý svět. Mít vlastní malé květinářství byl už od dětství můj sen. Jako malá jsem otrhávala snad každou louku v okolí a pečlivě poté luční květy skládala do úhledných kytic, pro maminku. „Ty jsi má květinářka,“ říkala mi a já jsem si malovala svou budoucnost. Až budu dospělá, otevřu si to

Myslela jsem si, že s přibývajícím věkem se lidé stávají rozvážnějšími. Jenže pak se objevila ona. Měla to být „tichá a slušná paní v důchodu“. Vdomě, kde žijeme už přes třicet let, bývalo vždycky klidno. To se změnilo ve chvíli, kdy se k nám přistěhovala Dana, čerstvá vdova s nalakovanými nehty, pisklavým hlasem a očima, které viděly víc, než by měly. Teprve časem jsme zjistili, jaká je to sem

Pozoruji zahradu, kterou jsme budovali přes třicet let. Jabloň se letos obsypala květy. Pohled nabízí tolik krásy, ale já cítím jen bolest v srdci. Nikdy bych nečekala, že se můj milovaný muž Petr, se kterým jsem prošla tolika životními bouřemi, tak změní. Vždycky to byl ten nejlaskavější člověk, kterého jsem znala. Staral se o mě i o naše dvě děti s takovou něhou, až jsem se někdy cítila provi

Byl to krásný šperk a já z něho byla nadšená. Od té chvíle to ale se mnou šlo z kopce. Musela jsem je proto darovat nepřítelkyni. Kolem toho starožitnictví jsem chodila často, ale nikdy jsem u vitríny dlouho nestála. Jen občas jsem nahlédla, co tam mají pěkného, aby si moje oko užilo. Na šperky jsem nikdy moc nebyla, proto vůbec nemohu pochopit, že mě ty náušnice tak ohromily. Zírala jsem na ně