Ráda si pohrávám s kyvadlem, je to moje oblíbená zábava, když jsem sama. Občas za mnou ale někdo přijde pro radu nebo s žádostí o pomoc. Nejsem zrovna zábavná a společenská. Vždy jsem byla spíše vážná a tichá. Věčně ponořená do svých myšlenek. Zlé jazyky o mně dokonce tvrdí, že se neusměju, jak je rok dlouhý. Přesto se mi jednou stal velmi humorný příběh, který ráda vyprávím. Jako vědma se s

Najít milého životního partnera je určitě velmi těžký úkol. A někdy se to při nejlepší snaze nepovede. Mně se to kupříkladu nepodařilo, byla jsem svobodná matka. Zůstala jsem s dcerkou sama, partner zmizel zanedlouho poté, co jsem mu oznámila, že bude tatínkem. Bylo mi jí líto, vyrůstat bez otce není pro dívku jednoduché, připravilo ji to o spoustu radosti. Zato jsme k sobě ne­uvěřitelně přilnu

Některé problémy se odehrávají jen v naší hlavě, ve skutečnosti vlastně vůbec neexistují. Vyhledávat problémy tam, kde nejsou, je zbytečné a vyčerpávající, to už dnes dobře vím. Vadilo mi, jak se můj muž chová k ostatním ženám. Hrozně mě to rozčilovalo. Myslím, že když jsme byli mladí, tak se to nestávalo, to měl oči opravdu jen pro mě. Ale postupem času se to plíživě měnilo k horšímu. Když nám

Byla jsem vždycky tak vyrovnaná a rozumná! Jenže pak přišla tragédie, se kterou jsem se nedokázala vyrovnat jinak, než pitím. Bylo mi čtyřicet a už jsem v dítě ani nedou­fala. Říkala jsem si, že jsme s mým mužem Tomášem čekali moc dlouho. Oba jsme chtěli vystudovat vysokou školu a pak se hmotně zajistit. Pak se mi ale už nedařilo otěhotnět. Ale nakonec se stal zázrak a narodila se Kristýnka. Vš

Když se dostala vnučka Hanička do problémů a lékaři i rodiče nad ní lámali hůl, vzala jsem si ji do péče já. V přírodě a mezi zvířaty přišla na jiné myšlenky. Krátce po základní škole se u mé vnučky Hany projevila psychická nemoc, která ji dovedla až do léčebny. Vždycky se cítila být jiná. Byla uzavřená, v křeči, neuměla se projevovat před lidmi. S věkem se to jen horšilo. Haně se v hlavě začal

Babičku Milušku měl každý rád. S velkou láskou se starala o lidi, zvířata i svou zahrádku. Když zemřela, všechny rostliny uvadly a i nebe plakalo. Byla vždy usměvavá, plná radosti a životního optimismu. Babičku Milušku musel milovat každý, lidé i zvířata. Na dvorku měla kromě dalšího zvířectva vždycky i několik toulavých koček, které se spokojeně vyvalovaly a ona je láskyplně krmila a pečovala

Moje mladší sestra se nečekaně odhlásila z domu našich rodičů a přestala nás navštěvovat. Netušila jsem, že se dostala do strašných potíží. Maruška byla vždycky spolehlivá a hodná holka. Byla takové naše sluníčko. Po střední škole odešla pracovat do Prahy, stále ale domů jezdila a říkala, že se do rodného domu jednou vrátí natrvalo. Ale pak si najednou z nepochopitelných důvodů doma odhlásila t

Jako chudí novomanželé jsme byli vděční za každý kousek nábytku. Do bytu jsme si tak nasadili nebezpečného démona. Nebyli jsme na tom finančně dobře. Jako každý, kdo v manželství začíná. Zařízení do bytu jsme dostali od známých a příbuzných a počítali s tím, že si postupně pořídíme věci nové. Šlo to pomaleji, než jsme chtěli, a tak se nám televize od rodičů porouchala dříve, než jsme stihli uše

Lékaři neviděli šanci na uzdravení. Přesto začal můj otec bojovat. Vsadil na léčivé energie, a to mu nejen zachránilo život. Můj tatínek byl už starý pán. Lidé z okolí, kteří ho znali, mu říkali Človíček. Prodělal těžkou nemoc a jako zázrakem se z této choroby zmátořil. Ve chvíli největšího zoufalství se upnul na knihu Jóga prstů, velmi pečlivě procvičoval jednotlivé pozice a cviky, čímž si sam

Stála jsem na nádraží a čekala na vlak domů. Na nástupišti jsem zahlédla muže, ze kterého jsem nemohla spustit oči. Jsme na tomto světě pouze jednou, nebo jsme už kdysi před mnoha lety žili? A až jednou zemřeme, vrátíme se sem znovu v jiném těle? Věřím na minulé životy Lidé, kteří věří na převtělování, říkají, že stačí někoho vidět a hned poznáte, že jste se museli potkat už někdy v dávné