Pracuji jako úřednice v malé firmě. Mám roky praxe a myslela jsem si, že po tolika letech v kanceláři mě už nic nepřekvapí. Opak byl pravdou. Do firmy totiž nastoupila Lenka, která dokázala obrátit náš pracovní život vzhůru nohama. Lenku jsme přijali před rokem. Byla nová, plná energie, s širokým úsměvem a slibem, že „vše zvládne“. Na první pohled působila jako ideální kolegyně, vždy ochotná, k

Vzpomínky na mládí mě před lety držely nad vodou. Vzpomínky a dcera. To jsou poklady, které mi nikdy nikdo nevezme. V životě jsem měla štěstí jen na jednu velkou lásku, ta ale stála za to. S Romanem jsme se seznámili na chmelové brigádě a od té doby jsme byli jedno tělo, jedna duše. Přestože byl z druhého konce republiky, pravidelně za mnou jezdil. Jen kvůli pár hodinám stráveným společně by

O první lásku jsem přišla dost krutým způsobem. Můj kluk mi zčistajasna zmizel ze života, odjel s rodiči do ciziny, aniž věděl, kdy se vrátí. Je to už dávno. Moje první láska odjela s rodiči do Španělska, byli to doboví funkcionáři, kdovíco tam dělali. Když jsem se tehdy na gymplu dozvěděla, že Mirek odjíždí do ciziny a netuší, kdy se vrátí, obrečela jsem to. Bylo nám sedmnáct, prožívali jsme n

Nemám ráda kolotoče a houpačky, a tak jsem namísto toho, abych navštívila pouť, doma vařila. Ale můj muž se začal chovat podivně. Když přijeli kolotočáři, byl to pro obyvatele našeho městečka impulz, aby zamkli dcery na deset západů. Můj muž Ivan znervózněl, když se na náměstíčku rozezněly z reproduktorů odrhovačky a rozblikala světýlka, viditelná z dálky. Vědělo se, že kolotočáři jsou na že

Kam zmizel ten báječný kluk, kterým Pepík býval? Stal se z něj tyran! Ničil všechny, bez výjimky. Zlost si vybíjel i na vnučce. A tak jsem řekla dost! Už ve školce jsme po sobě s Pepíkem koukali. Já k němu vzhlížela jako k superhrdinovi. Byl to prostě kluk mých snů. V patnácti jsme spolu začali chodit. Scházeli jsme se tajně každý večer u kapličky na rozcestí. V sedmnácti jsem otěhotněla a byla

Když se přestěhujete na nové místo, naučte se lidi dobře znát. Zejména na vsi. Jinak se i dobře míněný skutek může ošklivě obrátit proti vám. Na vesnici jsme se přistěhovali po tom, co se narodil náš syn Jiřík. Podědili jsme domek po prarodičích. Muselo se do něj hodně investovat, ale my jsme se práce nebáli. Těšila jsem se, jak budu pěstovat na zahrádce zeleninu a ovoce, chovat králíky a slepi

Své dcery jsem milovala, ale prvního vnuka Jindříška mám snad ještě radši. Není nic, co bych mu nesplnila. Vím, že to není výchovné! Asi to je všechno tím, že jsem měla dvě holky, a žádného syna. Jindříšek byl můj první vnuk, a já ho vnímala jako by byl můj vytoužený synáček, kterého jsem se nikdy nedočkala. Už když si ho přinesla dcera Madla z porodnice, vzala jsem ho do náručí a nemohla se ho

Naši předkové si toho stromu velice cenili. Inu lípa! Posvátný strom Slovanů. Co jsme ale nikdo netušil, bylo, že se v jeho kmeni skrývá soška, která nás po staletí chrání. Od nejútlejšího dětství jsem měla k tomu stromu velkou úctu. Stával před domem mých předků už mnoho staletí. Kolik té lípě bylo let, to nikdo nevěděl. Odhadovalo se, že jí musí být nejméně půl tisíciletí. Za mého dětství

Měla jsem tehdy před maturitní zkouškou. Hrozně jsem se bála, až přišel věštecký sen. Pomohl mi. Ten sen se mi zdál jen jednou v životě. Bohužel. Měla jsem před maturitou, učila se celý svatý týden, a stále toho bylo mnoho, co jsem neuměla. Byla jsem ve stresu. Dokázala jsem sama sebe strašně vynervovat. Nejen mně, ale i mé rodině bylo jasné, že ve stresu a strachu nadělám spoustu chyb. Proto s

Naše Kačenka byla neposedná a zlobivá. Nevěděli jsme si s ní rady. Až jsem na ni zkusila psychologii barev a léčbu vůní. Najednou to byla hodná dívenka. Nevím, po kom to ta naše holka podědila. Nejspíš po nějakém hodně divokém prapředkovi. Kačenka byla neposedná, neustále v pohybu. Dokázala nás zničit během dvou hodin všechny, nikdo jejímu tempu nestačil. Proutek nestačil Byli jsme z ní z