Markétka bývala tak veselá, pak ale zasáhl krutý osud a už neměla důvod k úsměvu. Vrátili jí ho až malí, roztomilí tvorečkové s růžky. Pamatujete si, mí vrstevníci, jak bývala v televizi kdysi přestávka a v ní dovádivá koťata? Ta přestávka byla velmi oblíbená. Jakmile se koťata zjevila na obrazovce, volali jsme jako o život: „Koťata!“ Babička s maminkou zanechaly vaření, chlapi položili karty,

Matěj od sousedů mi byl vždycky tak blízký, připomínal mi mého bratra Aleše. Byli si i podobní, hodně podobní. Pak jsem zjistila proč... S Alešem jsme měli hezký sourozenecký vztah. Byl to starší bratr, který mě chránil. Podle něj jsem posuzovala jiné kluky, navíc byl hodně podobný tátovi. Bydleli jsme v malé vesnici, kde se všichni dobře znají. Naši sousedé měli taky dvě děti. Věra byla o mnoh

To, že je můj muž recesista, mi bylo jasné už před svatbou, že ale z našeho syna vyroste podobné číslo, to jsem nečekala. Nikdy nevím, co je napadne! Evžena jsem si brala z lásky. Byl to obecní vtipálek, miloval kanadské žertíky, a někdy to hodně přeháněl. Měl kolem sebe partičku podobně založených floutků, byli dokonale sehraná banda. Pamatuji si, jak jsme se dali dohromady. Věděl, že chodím n

Když jsem ztratila manžela, moc jsem se trápila. Netušila jsem, že existuje místo, které vdovám vrací radost a chuť do života. Pomohlo i mně. Můj Jindřich byl naprosto skvělý manžel. Znali jsme se z vysoké školy. Byla to láska na první pohled, zamilovala jsem se hned, jak jsme se potkali na první přednášce. Po škole jsme se vzali a založili rodinu. Byl to ten nejlepší muž a člověk, jakého jsem

Mateřská láska dokáže člověka zaslepit. Nechtěla jsem uvěřit tomu, co mi život naznačoval. Až vědma mi dokázala otevřít oči a ukázat realitu. Mám jediného syna Denise, pro kterého bych bývala udělala cokoli. Jeho otec nás opustil, když synkovi bylo jedenáct, a já se o něj o to víc starala. Se svou láskou jsem to ale přeháněla. Nevšimla jsem si, že z něj roste rozmazlený, samolibý člověk. Dětem

Šoural se pokojem k posteli a dusil mě. Rodiče mi nevěřili, musela jsem proti přízraku bojovat sama. Vysvobodila mě dobrá rada spiritisty. Dokud jsem byla malé dítě, noční můry se mi vyhýbaly. Nastalo to až ve chvíli, kdy jsem oslavila dvanáct let. Měli jsme malý byt ve starším domě v Mostě a já spávala v ložnici společně s rodiči. Jednou v noci jsem upadla do zvláštního stavu, v němž jsem vidě

Na ta dvě podivná znamení nezapomenu. Anděl strážný mi možná tehdy zachránil život, abych se mohla znovu potkat se svou životní láskou. V roce 1993 jsem prožila za sebou dvě události, které mě přesvědčily o existenci věcí mezi nebem a zemí a hlavně – o andělech strážných, kteří nad námi bdí. První z příběhů začal setkáním s přáteli na oslavě. Seděli jsme v útulné hospůdce asi tři kilometry od n

Zamilovala jsem se do Dušana, byl to hodný kluk, nosil mi květiny. Moji rodiče byli proti této známosti a přemlouvali mě, ať ji ukončím. Rodiče mi vybrali ženicha. Zní to jak z předminulého století, ale je to pravda. Říkali, že to se mnou myslí dobře, jenomže všichni víme, kam vede cesta, co je dlážděna dobrými úmysly. Dnes, řekne-li mi někdo, že to se mnou myslí dobře, otřesu se hrůzou. Z dobr

Bylo mi osmnáct a na krku jsem měla maturitu. Zrovna v té době jsem potkala v bistru moc hezkého kluka. Byla to láska na první pohled. Začínaly maturity a v rádiu hráli zasmušilou písničku Maturant od skupiny Katapult. Měla jsem přesně promyšlené a rozepsané, co všechno si musím během takzvaného svatého týdne nacpat do hlavy. Bylo potřeba, abych denně vstávala v půl páté a spát chodila po půlno

Byly jsme jen dvě. Já a moje dcera Klára. Bez jejího otce, bez velké rodiny, bez zázemí. Ale měly jsme sebe. A teď už ji nemám. Nám to stačilo. Byla moje radost, moje světlo, moje všechno. Když jsem večer zavírala oči, děkovala jsem, že ji mám. A ráno jsem vstávala s myšlenkou na ni. Smála se s hlavou zakloněnou, vždycky trochu víc než ostatní. Jako by říkala, že se nebojí života. Smála se.