Když se dostala vnučka Hanička do problémů a lékaři i rodiče nad ní lámali hůl, vzala jsem si ji do péče já. V přírodě a mezi zvířaty přišla na jiné myšlenky. Krátce po základní škole se u mé vnučky Hany projevila psychická nemoc, která ji dovedla až do léčebny. Vždycky se cítila být jiná. Byla uzavřená, v křeči, neuměla se projevovat před lidmi. S věkem se to jen horšilo. Haně se v hlavě začal

Babičku Milušku měl každý rád. S velkou láskou se starala o lidi, zvířata i svou zahrádku. Když zemřela, všechny rostliny uvadly a i nebe plakalo. Byla vždy usměvavá, plná radosti a životního optimismu. Babičku Milušku musel milovat každý, lidé i zvířata. Na dvorku měla kromě dalšího zvířectva vždycky i několik toulavých koček, které se spokojeně vyvalovaly a ona je láskyplně krmila a pečovala

Moje mladší sestra se nečekaně odhlásila z domu našich rodičů a přestala nás navštěvovat. Netušila jsem, že se dostala do strašných potíží. Maruška byla vždycky spolehlivá a hodná holka. Byla takové naše sluníčko. Po střední škole odešla pracovat do Prahy, stále ale domů jezdila a říkala, že se do rodného domu jednou vrátí natrvalo. Ale pak si najednou z nepochopitelných důvodů doma odhlásila t

Jako chudí novomanželé jsme byli vděční za každý kousek nábytku. Do bytu jsme si tak nasadili nebezpečného démona. Nebyli jsme na tom finančně dobře. Jako každý, kdo v manželství začíná. Zařízení do bytu jsme dostali od známých a příbuzných a počítali s tím, že si postupně pořídíme věci nové. Šlo to pomaleji, než jsme chtěli, a tak se nám televize od rodičů porouchala dříve, než jsme stihli uše

Lékaři neviděli šanci na uzdravení. Přesto začal můj otec bojovat. Vsadil na léčivé energie, a to mu nejen zachránilo život. Můj tatínek byl už starý pán. Lidé z okolí, kteří ho znali, mu říkali Človíček. Prodělal těžkou nemoc a jako zázrakem se z této choroby zmátořil. Ve chvíli největšího zoufalství se upnul na knihu Jóga prstů, velmi pečlivě procvičoval jednotlivé pozice a cviky, čímž si sam

Stála jsem na nádraží a čekala na vlak domů. Na nástupišti jsem zahlédla muže, ze kterého jsem nemohla spustit oči. Jsme na tomto světě pouze jednou, nebo jsme už kdysi před mnoha lety žili? A až jednou zemřeme, vrátíme se sem znovu v jiném těle? Věřím na minulé životy Lidé, kteří věří na převtělování, říkají, že stačí někoho vidět a hned poznáte, že jste se museli potkat už někdy v dávné

Když mi bylo šedesát, myslela jsem si, že je můj život už pevně daný. Jenže pak přišla zpráva, která všechno změnila. Bydlela jsem v malém domku na kraji města, obklopená zahrádkou, kterou jsem léta pěstovala. Všechno bylo, jak má být. Klid, rutina, občas návštěva syna a vnoučat. Potom přišel šok! Měla jsem se vystěhovat! Netušila jsem, že mě čeká nový začátek plný radosti. Rozhodnutí mě zas

Nikdy jsem si nemyslela, že v mém věku ještě narazím na někoho, kdo mi obrátí život naruby. Dnes o ní mluvím jen jako o mrše. Milena vždy vystupovala jako žena, která ví, co chce. Byla upravená, vždy s nejnovějším účesem, uměla lidi pobavit, vtipkovala a vůbec působila velmi sebevědomě. Pro nás ostatní, šedé myšky po padesátce, byla jako zjevení a my ji skrytě, nebo i otevřeně obdivovaly. Um

Nikdy bych si nepomyslela, že něco takového dopustím. Nejsem typ, co střídá chlapy nebo vede dvojí život. Ale najednou v tom jsem. A čím déle to trvá, tím víc se v tom topím a neumím se z toho vyvléct. S Petrem jsme se znali roky. Byl můj nadřízený v reklamní agentuře, kde jsem dělala grafičku. Skvěle jsme si rozuměli, ale byl to vždy jen profesionální vztah. On měl rodinu, já taky. Když odešel

Znaly jsme se od základky. Alena byla vždycky ta, která všechno organizovala, všechno věděla nejlíp a všechny kolem sebe ovládala. Dnes vím, že to byl jen začátek jejího celoživotního manipulování. Bohužel jsme si to uvědomily až příliš pozdě. Byla krásná, sebevědomá, vtipná. Když jsme se ve dvaceti rozhlížely po klucích, ona si vždycky vybírala první. „Tenhle je můj,“ řekla suverénně o nějakém