S Lubošem jsme se znali odjakživa. Výborně jsme si rozuměli a chtěli jsme se vzít. Jenomže on byl až příliš atraktivní, moc se líbil holkám. Byla jsem přesvědčena o tom, že Luboš je největší láska mého života. Ale už několikrát jsem si vzpomněla na cikánku, kterou jsem potkala na pouti, když mi bylo čtrnáct. Nechtěla jsem, aby mi věštila z dlaně, i když mi to tak vehementně nabízela. Popadla mo

První nečekaná rána v mém dosud pohádkovém životě přišla, když jsem zjistila, že manžel má milenku. To byla ale jen ta první z řady ran. Druhá přišla, když jsem zjistila, že se s tou ženou vídal už dlouhé měsíce a žil s námi oběma. A třetí, když se ukázalo, že ona je jen o pár let starší než naše dcera. Zůstala jsem sama v domě, který jsme spolu postavili. Zdi byly plné vzpomínek. Nemohla jsem

Jsem už v důchodu a mou největší radostí je občasná návštěva vnučky. Někdy si ke mně rovnou po škole zajde na oblíbený koláč. Je to taková malá slečna a já si chvíle s ní moc užívám. Povídáme si o všem možném, probereme její kamarádky, co poslouchá za hudbu a někdy chce, abych jí vyprávěla, jak zlobila její maminka, když byla malá. Tak jsem ji neznala Jednou se mi ale Linda zdála nějak po

V životě jsem hodně prožila. Vychovala jsem děti, viděla jsem vyrůstat vnoučata, přišla jsem o rodiče a s manželem jsme si vytvořili náš vlastní svět. Ale teď, když se dívám zpět, mám pocit, že některé věci stále zůstávají nevyřešené. Některé rány, které byly v minulosti zasazeny, stále bolí. Moje mladší sestra Hana je pro mě jedním z těch nevyřešených ostnů v mém srdci. Jiný osud Je to p

Poslední měsíce mi připomínaly dlouhou temnou noc, z níž není úniku. Život nám ničil švagr a já nevěděla, jak se z jeho vlivu vymanit. Můj manžel Jiří je skvělý člověk, ochotný a starostlivý, ale v poslední době se mi měnil před očima. Dřív byl silný, plný energie a smyslu pro rodinu, a najednou vypadal unaveně, jako by se z něj život pomalu vytrácel. A za tím vším stál jeho bratr, Martin. N

Mám dvě děti, syna a dceru. Vždy jsem byla hrdá na svou rodinu a těšila se z každého společného okamžiku. Poslední dobou se můj svět otočil vzhůru nohama. Mé děti mi vlastně vždy dělaly jen radost! Syn se vydal vydělávat do zahraničí a dcera nám zůstala doma. Máme totiž dvougenerační domek. Když se dcera zamilovala, její volba nás nadchla. Její Karel se nám od první chvíle líbil. Byl to pohodov

Před lety jsem byla na dně. Když jsem v parku spatřila starou ženu bez domova, dala jsem jí svou poslední bankovku. Když se mi blížila čtyřicítka, měla jsem takové podivné období. Se svým tehdejším přítelem jsem chodila šest let a ocitli jsme se ve slepé uličce. Nějak jsme se nedokázali rozhýbat k tomu, abychom udělali další krok. Nechtěli jsme svatbu ani děti, nakonec se ukázalo, že nechceme a

Po rozchodu jsem si pronajala malou garsonku. Jak se ale vzápětí ukázalo, neobývala jsem ji pouze já sama. Ponechala jsem rozsvícené světlo, ale ani to nezabránilo záhadné bytosti se projevit. Tajemná síla postupně měnila způsoby, jakými mě chtěla vyděsit. Šokující příhody nakonec měly své vysvětlení, ze kterého však rovněž běhal mráz po zádech. Záchvaty smutku Stalo se mi to před mnoha l

S mužem jsme se přestěhovali na vesnici. První noc jsme zaslechli vytí psa z vedlejší zahrady. Nechápali jsme to, protože dům nebyl obydlený. Když jsme se s manželem Václavem blížili k šedesátce, dohodli jsme se, že se z města odstěhujeme. Opustili jsme náš byt a pořídili si menší domeček na vesnici. Malý domeček byl podle našich představ. Jednalo se o místo, kde kolem nás stály další tři do

Dodnes mám stále před očima obraz, který se mi zaryl do paměti. „Tvá sestřička už není,“ říkali. Jak není, vždyť byla mladší! Bylo mi tehdy 10 let a Markéta byla o dva roky mladší. To přece nedávalo smysl. Děti neumírají. I já jsem se cítila nesmrtelná. Tehdy mi řekli, že odešla do nebíčka. Proč? Tam odešla tenkrát babička, která byla stará. Proč šla má sestřička? Prázdný pokoj Nebyla to