Krizí středního věku většinou trpí muži. U nás to ale bylo přesně naopak. Ztratila jsem hlavu a málem přišla o rodinu! Bohužel jsem ve svém životě udělala velkou chybu, a ke všemu asi jen z nudy. Mám spokojené manželství a už dávno dospělé děti. S manželem se téměř nehádáme. Oba máme svoji práci, která nás baví, máme přátele, se kterými trávíme volné chvíle, a každý máme i své koníčky. Vlast

Svou hloupou nevěrou jsem zničila naše manželství. Manžel mi chtěl odpustit, ale nakonec se odstěhoval. Dospělé děti neznají důvod našeho rozchodu a z rozpadu rodiny viní svého tátu. Když jsem Iva potkala, byla jsem už hodně dlouho zasnoubená. Více než pět let a nevypadalo to, že by se mělo něco změnit. Rozhodně tedy v našem případě neplatilo, že po žádosti o ruku má být svatba do roka a do dne

Moje dcera se dobře vdala. Její manžel vydělává královsky. Štěstí jim to ale nepřináší... Co já bych za to dala, pomyslíte si. Ale vše má dvě strany. Můj vnuk je v pubertě. Potřeboval by teď pevnou tátovu ruku. Zeť ale na rodinu nemá čas, a myslí si, že za peníze se dá koupit úplně všechno. Trvalo roky, než začal vydělávat Paradoxně byli šťastnější v chudších dobách. Teď mají přepychový dům

Vždy jsem si myslela, že žena musí držet rodinu! A tak ať se dělo, co se dělo, vždy jsem si poradila. Občas jsem nahrazovala i manžela. S manželem Otou jsme spolu už více než pětatřicet let. Vychovali jsme spolu tři děti, které už vyletěly z rodinného hnízda. Můj muž je hodný chlap, ale nic moc neřeší. A tak jsem se vždy o všechno starala víceméně sama. Věřila jsem ale, že mě má rád a je na mě

Říká se, že kočky dokážou vycítit nemoc. Je dobré tomu věřit a vnímat chování svého domácího mazlíčka. Může vám to zachránit život. Micinka se spokojeně protahuje na sedačce. Využívá toho, že konečně dosáhla vítězství. Na sedačku celé čtyři roky, co tuto skvělou kočičku mám, nikdy nesměla. Nechtěla jsem, aby ji poškrábala drábky a zachlupatila. Ne každý z mých hostů je pak nadšený, když si n

Dokud se člověk dívá na svět, považuje to za samozřejmost. Teprve když zrak začne ztrácet, uvědomí si jeho skutečnou hodnotu. Malý Viktorek mi rozjařeně skáče na klíně a natahuje ke mně ručičky. „Babi, babi, pojď se mnou stavět dům!“ Seskočí hbitě na zem a chytá mě za ruku. „Rovně, teď kolem stolu, a pozor, nešlápni na lego.“ Je ještě malý, ale už pochopil, co to znamená, když člověk nevidí.

Dnes se často řeší věci mezi nebem a zemí. My s manželem patříme k těm druhým a máme pro to dobrý důvod! Jako mladí jsme si prožili to nejhorší, co se může stát. Náš syn se narodil s vrozenou poruchou krvetvorby a lékaři nám nedávali naději na víc než pět let. Náš Jiříček se dožil jen tří. Pravdou je, že utrpení, kdy se každý den budíte s tím, že to může být poslední den života vašeho dítěte, s

Každou noc tu lampu moje babička zapalovala, i když měla už dávno zavedenou elektřinu. To proto, aby ji zesnulý dědeček lépe našel. Vždy večer přinesla babička na stůl starou petrolejovou lampu, zapálila knot a plamen hořícího petroleje se neklidně zavrtěl. Do malé světničky vyskočilo světlo. Ozářilo stůl, velké křeslo, gauč a kuchyňskou linku. Pak lampu vzala a položila ji na parapet do okna.

Karin vystudovala vysokou dle přání rodičů. Poté jí zajistili místo na ministerstvu. Tam se seznámila s Milanem, náměstkem ředitele. Takovou partii si nechtěla nechat utéci, a tak se rychle vdala. Od té doby žila jako v bavlnce. Krásný dům, auto, neuvěřitelné dovolené. Milan sice nebyl moc doma, o to víc ale Karin hýčkal. Chtěl sice dítě, aby si ženu pojistil, ale Karin se do toho nechtělo.

Láska a smutek dokážou někdy přivolat nečekaný zázrak. Když naše milovaná holčička opustila tento svět, nebyli jsme s manželem u ní. Myslím, že to nejhorší, co může potkat každou matku a každého otce, je, když přijdou o své dítě, které moc milovali. Nám se to stalo už téměř před čtvrt stoletím, ale ta bolest je pořád stejná, i když jsme pak s Mojmírem měli ještě další dvě děti. Sny se rozply