Nikdy bych si bývala nepomyslela, že se po rozvodu tak rychle a tak šťastně zamiluji. Dokonce to byla známost přes internet!
Před patnácti lety jsem poznala svého, teď už bývalého, manžela. Z naší lásky přišla na svět krásná dcerka, později jsme se vzali, ale pak i rozvedli. Takže žádná pohádka se šťastným koncem… Nebo přece?
Večery u počítače
Z domu jsem se po rozvodu kvůli všem povinnostem osamocené ženy a matky nemohla večer nikam pohnout. Proto jsem začala více chodit na internetové seznamky a komunikovat s novými lidmi.
Jednoho letního večera jsem se tam přihlásila a našla si lichotivý komentář ke své fotce. Ze slušnosti jsem poděkovala a neřešila to dál.
Dítě ho neodradilo
Po několika dnech jsem toho neznámého muže potkala ve virtuálním prostoru a ani nevím jak, ale začali jsme si psát. Stal se z toho milý, pravidelný zvyk. Vedena svými zkušenostmi, jsem mu hned na začátku řekla, v jaké jsem situaci.
V předchozích případech se totiž mnozí, kteří zjistili, že mám dítě, najednou odmlčeli. Tenhle muž se však nedal zastrašit a napsal, že dcerka určitě není překážkou v jeho zájmu o mě.
Rozdílné povahy
Podle našeho postupného svěřování jsem zjistila, že oba máme zcela rozdílné životy. Martin chodil přes den do práce, večer a o víkendech ven s kamarády, rád jezdil na motorce a rybařil. Bavil se a užíval si života plnými doušky.
Já jsem naproti tomu z práce letěla pro malou do školky, pak jsem se utápěla v kolotoči domácích prací a vaření, a večer jsem jen unaveně seděla u počítače nebo u televize, u níž jsem obvykle i usnula.
První setkání
Po pár měsících psaní jsme se jednoho dne dohodli, že si dáme sraz. Měli jsme se jít projít. Nemělo to být rande, jen jakýsi test, zda je ten druhý opravdu takový, jak se jeví přes písmenka.
Ani nevím, jak rychle nám uběhl společný čas a já jsem už musela jít domů, protože mi měl bývalý manžel přivést dcerku. Bylo to ale krásné odpoledne.
Užívali jsme si společné chvíle
Po dvou týdnech jsme si s Martinem dohodli už oficiálně první rande v kině a na večeři. Kino jsme absolvovali, ale na večeři jsme se už vůbec nedostali.
Byli jsme totiž zaujatí jeden druhým natolik, že než jsme se dostatečně prošli po městě, pozavírali nám všechny restaurace. Ještěže jsme měli alespoň popcorn z kina. Od té doby jsme se snažili být spolu, jak nám to čas a péče o dcerku dovolily.
Seznámení s dcerou
Malá zatím o ničem netušila. Scházeli jsme se spolu s Martinem přes víkend, když byla u otce, nebo za mnou chodil večer, když už sladce spala, a ráno se brzy vytratil. Byly to krásné noci. Spali jsme málo, zato jsme se hodně milovali a povídali si.
Příliš jsem nevěřila tomu, že mi jednoho dne přítel řekne, že by rád poznal i dcerku. Dohodli jsme se na náhodném setkání v parku a pak jsme šli na kávu a do dětského koutku.
Učaroval jí natolik, že od toho setkání jsem od dcerky nic jiného neposlouchala, jen kdy k nám ten „strejda“ přijde a kdy se s ním znovu uvidí.
Spolu a šťastní
Martin si mou malou k mé velké radosti také oblíbil a po třech měsících se k nám nastěhoval. Nikdy nám nebylo tak krásně jako od té chvíle. Snažili jsme se co nejvíce věnovat malé a i sobě. Nikdy by mě nenapadlo, že se člověk dokáže takto změnit.
Martin už dávno nežije takovým životem jako předtím. Po našem boku se usadil. Samozřejmě, že rybaření a motorku mu neberu, ale dokážeme to všechno skvěle zkombinovat.
Lenka D. (43), Teplice