Domů     Našla jsem v sobě sílu odpustit
Našla jsem v sobě sílu odpustit
5 minut čtení

Narazili jsme na sebe v pochmurný podzimní den. A to doslova. Vrazil do mě kluk na kole. Na zem jsme spadli oba.

Rozplácla jsem se do žlutého mokrého listí a slyšela svištění pneumatik a jakýsi znepokojivý řinkot. Kluk dopadl o kus dál. Zachovala jsem se jako promovaný blázen. Snad by bylo normální, kdybych třeba i sprostě nadávala. Kdybych ječela jako trhovkyně.

Jenomže já si v té chvíli uvědomila, že jsem si oblékla ten nový kabát, tmavomodrý, dlouhý téměř až na zem. Byla jsem na něj tak pyšná. Vlastně jsem doufala, že se díky němu konečně s někým seznámím. A že už nebudu sama.

Láska na první pohled

Usedavě jsem se rozplakala. Opodál se válející kluk zjevně zpanikařil a zakřičel: „Proboha, stalo se vám něco?“ Nepodařilo se mi vydat ani hlásku. Kdybych bývala dokázala promluvil, zavřeštěla bych: „Právě, že stalo!

Jsem zoufale opuštěná!“ Dokulhal až ke mně a sklonil se, aby si prohlédl dílo zkázy. Byla to láska na první pohled, a vůbec jí nevadilo, že jsme oba potrhaní, špinaví, mokří, rozcuchaní a já že jsem uplakaná. Pak řekl do ticha:

„Opravdu mi nebudete nadávat?“ Pomohl mi vstát a od té chvíle jsme byli nerozlučná dvojice.

Poslední panna ve vesnici

Bylo mi tenkrát osmadvacet, což v té době (před třiceti lety) znamenalo, že jste odepsaná. Ocejchovaná ve stylu – to je ta nešťastnice, která zůstala na ocet. Bydlela jsem ve vsi u babičky, protože táta zemřel a máma o mě nejevila zájem.

Babička byla hodná, ale co se týká mého kvapem se zvyšujícího věku, propadala panice. Její kamarádky jí nedaly vydechnout. Stále dokola slýchala: „Tak kolikpak už je Aleně? Cože? Už tolik? Zase už měla narozeniny? To to letí. A co s tím budeš dělat?

Holka ti zůstane na krku. A pročpak ji nikdo nechce?“ Občas jsem babičku přistihla, jak se po takové konverzaci přímo z lahve napila vaječného koňaku nebo slivovice.

Věkový rozdíl nám nevadil

Když jsem jí přivedla ukázat Šimona, ulevilo se jí, ale jen do chvíle, kdy se dozvěděla, že je o pět let mladší. „Je to ještě dítě!“ pokřižovala se. „Uteče ti,“ prorokovala. Babička nikdy nebyla optimistka.

Pokaždé, když Šimona pozvala na oběd, většinou to byl králík nebo slepice na paprice, si ho podezřívavě prohlížela a vrtěla při tom hlavou. Pravda, byl to ještě mladík, ale byl hezký, laskavý, pracovitý a zamilovaný. Co víc jsem si mohla přát?

Všechno bylo zahalené sluncem

„Budeme mít nádherný život,“ šeptal mi můj manžel o svatební hostině. Měli jsme maličkou svatbu už z toho důvodu, že peněz nebylo nazbyt. Vlastně jsme šli jen na oběd s babičkou, se Šimonovou maminkou a se svědky, našimi kamarády.

Dobrá zpráva byla, že jsme měli možnost nastěhovat se do malého bytu v paneláku, po Šimonově dědečkovi. Připadala jsem si jako hlavní hrdinka románu pro ženy s dobrým koncem.

Jako vyučená kadeřnice jsem konečně nemusela nikam dojíždět, v městečku bylo takové sympatické, malé kadeřnictví.

Spokojený rodinný život

Babička mě záhy naučila vařit i péct, dovedla jsem leccos, co děvčata v mém věku nikoli. Hravě jsem upekla tvarohovou bábovku nebo i dort s kakaovou náplní. Pravidelně v neděli po obědě jsme si dopřávali sladkosti.

Později to ocenila i naše dcerka Liduška, která se narodila rok po svatbě. A protože můj muž byl truhlář, a šikovný, měli jsme v našem útulném bytečku výrazně pěknější nábytek, než bylo v té době zvykem.

Babička, kdykoli k nám přišla na návštěvu, slzela a omlouvala se Šimonovi za to, že mu zprvu nevěřila.

Anonymní dopis

Později jsem pochopila, že nám někteří obyvatelé to naše štěstí asi trošku záviděli. Jakoby nechápali, že manželství nemusí vždycky znamenat jenom dluhy, scény, křik z otevřených oken a nenávist u soudu. Přišel mi anonymní dopis, kde byla pouhá čtyři slova:

„Líp si ho hlídej.“ Tehdy jsem poprvé zneklidněla, dopis působil zlověstně. Hodila jsem ho do koše, ale bylo mi těžko u srdce, jako bych tušila, že bych ho neměla brát na lehkou váhu.

Zamiloval se do mladší

Lidušce bylo v té době šest let a my se Šimonem jsme měli za sebou sedm let nádherného života, přesně takového, jaký mi manžel v den svatby sliboval. Že je náhle něco špatně, se ukázalo i v kadeřnictví.

Některé zákaznice provinile klopily oči, jiné mě naopak pozorovaly potměšile. A jedna přestala chodit úplně. To byla ona – ta, do které se zamiloval můj muž. Pracovala jako servírka v hospůdce, kam Šimon občas zašel na oběd.

Bylo mi mizerně

Šimon mi utekl, přesně, jak prorokovala babička. Doma jsem našla jen prázdnou skříň a provinilý dopis plný omluv a frází. Nechybělo ani to přihlouplé: „Je to silnější než já!“ Věděla jsem, že by neodešel za povrchním vzplanutím.

Domnívala jsem se, že je to konec, a žilo se mi těžko. Dceři jsem řekla, že je táta na služební cestě. A u babičky jsem si málem vyplakala oči. Bála jsem se, že mi řekne: „Já jsem ti to říkala!“ Řekla ale jen: „Čekej. A nebreč.“

Přišlo usmíření

Věděla jsem, že babička má vždycky pravdu. Některým lidem sice plála v očích zlomyslná světýlka, ale nebrečela jsem. Uběhl bezmála celý jeden rok. Šimon se vrátil přesně v ten samý den, v jaký jsme se seznámili. Bylo pochmurno, deštivo. Strčila jsem do něj.

Upadl a válel se v mokrém žlutém listí jako kdysi. Pak jsem mu pomohla vstát. Na znamení, že mu možná přece jen dokážu odpustit.

Alena H. (58), Poděbrady

Předchozí článek
Související články
5 minut čtení
Po smrti maminky jsem chtěla její dům vyklidit a prodat. Ale objevil se tam Petr a mně se najednou už nechtělo pryč. Když mi zemřela maminka, vrátila jsem se do domu, kde jsem vyrůstala. Počítala jsem s tím, že jen trochu uklidím a možná dům časem nabídnu k prodeji. Jenže po pár dnech jsem zjistila, že se tam cítím dobře. A kromě vzpomínek jsem zde našla i něco, co jsem nečekala – lásku. Vzp
3 minuty čtení
Čekal mě neobvyklý Štědrý večer. Věděla jsem, že až pod stromečkem promluvím a cosi prozradím, budou se dít všelijaké věci. Proto jsem se bála. Naštěstí jsem na to nebyla sama! Hrůzou se mi třásla kolena. Vánoce jsou mimo jiné i časem nejrůznějších tajemství, vymýšlíme překvapení, koumáme, jaké koupit dárky, a kam je schovat. Jenomže to moje tajemství bylo trošku jiného kalibru, něco jako ruční
3 minuty čtení
Před lety jsem prožívala komplikované životní období, chodila jsem i po doktorech, všichni byli bezradní. Ale nakonec mě vyléčilo něco úplně jiného než bílé pláště. Láska! V mládí jsem onemocněla mentální anorexií, zavinila to nešetrná poznámka režiséra, že jsem tlustá. Přitom sám vážil asi tak sto kilo, patrně si myslel, že to u chlapa nevadí. Byl to režisér-amatér, hráli jsme ochotnické divad
4 minuty čtení
Neměla jsem ráda hromadné firemní akce. Jenže jeden výlet do lesa spojený s houbařením úplně všechno změnil. Nikdy jsem neměla ráda firemní teambuildingy. Vždycky mi připadaly umělé a plné falešných úsměvů. Les, který měl být naším cílem, se však zdál být ideálním místem k útěku od kancelářské rutiny. A když jsme navíc měli v plánu jít na houby, byla jsem ochotná vydržet to. Můj kolega Michal v
3 minuty čtení
Bylo mi teprve šestnáct. Do tanečních jsem se zoufale netěšila. Pak jsem tam ale poznala toho milého kluka. Jmenoval se Ota. Vdát se za první lásku je trochu risk, protože se říká, že první lásky nemohou dlouho vydržet a že se na ně jen s úsměvem vzpomíná. Ale existují výjimky, které potvrzují pravidlo, a my s manželem jsme naštěstí jedna z nich. Seznámili jsme se v tanečních, kam se mi nechtěl
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Návštěva Francie se pro jugoslávského krále změnila v krvavá jatka
historyplus.cz
Návštěva Francie se pro jugoslávského krále změnila v krvavá jatka
„Jestli z toho chaosu vyjdeme zdrávi, bude to zázrak,“ otočí se král ke svému ministrovi ve chvíli, kdy se torpédoborec Dubrovník přibližuje k přístavu v Marseille na jihu Francie. Tuší zradu. Odjakživa se bál čísla 9. A dnes kalendář ukazuje právě 9. října 1934…   Když Alexandr I. Karađorđević (1888–1934) usedá 17. října 1921 na
Jak se u nás objevil první vánoční stromek: Překvapení na libeňském zámečku
epochaplus.cz
Jak se u nás objevil první vánoční stromek: Překvapení na libeňském zámečku
Vánoční stromek dnes považujeme za neoddělitelný symbol svátků, ale v českých zemích se objevuje poměrně pozdě. Ještě na přelomu 18. a 19. století dominují domácnostem betlémy, chvojí a jednoduchá výzdoba. Zvyk zdobit stromek se šíří z německy mluvících oblastí Evropy. Zelený stromeček ale dlouho zůstává cizí měšťanskému i venkovskému prostředí. Přesto se právě v Praze
Spojenectví ze severních vod: Při lovu lososů dva druhy vytvářejí alianci
21stoleti.cz
Spojenectví ze severních vod: Při lovu lososů dva druhy vytvářejí alianci
V chladných vodách u pobřeží Britské Kolumbie vědci poprvé zdokumentovali chování, které jinde pozorováno nebylo. Kosatky dravé a plískavice plochočelé z čeledi delfínovítých se zde při lovu lososů ča
Borůvkovo-levandulový sirup
tisicereceptu.cz
Borůvkovo-levandulový sirup
Lahodná limonáda z tohoto sirupu je báječně osvěžující a plná vitaminů. Do sklenic přidejte kostky ledu a můžete dozdobit lístky čerstvé máty, která přidá svěží vůni navíc. Potřebujete 450 g bor
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Vánoce, které vás překvapí
epochanacestach.cz
Vánoce, které vás překvapí
Kde jsou nejlepší Vánoce? Než odpovíte logicky, že doma, zkuste si přečíst, jak to na Ježíška vypadá po světě. Zázrak Vánoc stojí za to zažít kdekoli. Ať se tam zpívá Tichá noc, nebo Narodil se Kristus Pán… Kanada Ještě před Štědrým dnem pořádají Kanaďané pečicí večírky, kdy příchozí pečou vánoční koláčky „cookies“ dle vlastního receptu. Chodí tu Santa
S glo vstříc novým technologiím
iluxus.cz
S glo vstříc novým technologiím
Kouř, štiplavý zápach, popel a společenské stigma – to je realita spojená s užíváním klasických cigaret, tak jak ji známe po staletí. Není proto divu, že i v této oblasti hledá moderní věda vhodnější
Šílený kvůli známosti své bývalky s Cruisem
nasehvezdy.cz
Šílený kvůli známosti své bývalky s Cruisem
Herec z filmu Zmizelá Ben Affleck (53) má srdce rozbité na kousíčky! Alespoň takové zprávy se nesou světem. Drásá ho prý vědomí, že se musí dívat na milostné avantýry své bývalé přítelkyně, herečky
Na malé vesničce jsem našla štěstí
skutecnepribehy.cz
Na malé vesničce jsem našla štěstí
Po smrti maminky jsem chtěla její dům vyklidit a prodat. Ale objevil se tam Petr a mně se najednou už nechtělo pryč. Když mi zemřela maminka, vrátila jsem se do domu, kde jsem vyrůstala. Počítala jsem s tím, že jen trochu uklidím a možná dům časem nabídnu k prodeji. Jenže po pár dnech jsem zjistila, že se tam cítím dobře.
Havlíček pokládal Brixen za hnízdo hlupáků
epochalnisvet.cz
Havlíček pokládal Brixen za hnízdo hlupáků
Je to nepříjemné probuzení. Havlíček otevře oči, ale u jeho postele nestojí ani manželka Julie, ani bratr František, nýbrž pražský vrchní komisař Franz Dedera, okresní hejtman Ferdinand Voith a četník s ručnicí. Karel Havlíček Borovský (1821–1856) je rozespalý, dlouho do noci psal, teprve před chvílí si šel lehnout. Přesto vstane, oblékne si župan a se
Gymnastika pro prsty
nejsemsama.cz
Gymnastika pro prsty
Artróza malých kloubů v rukou je častým problémem, který dokáže pěkně potrápit. V chladném období se obvykle bolesti zhoršují. Klouby na rukou bývají jedny z nejopotřebovanějších. Bolest v prstech či zápěstí je hodně nepříjemná věc, někdy ani člověk neudrží v rukou hrnek, komplikuje to psaní a spoustu dalších běžných činností. Někdy pomohou prášky proti bolesti, ale jen na ty bychom spoléhat
Proutkaření: Dokáže ho použít každý?
enigmaplus.cz
Proutkaření: Dokáže ho použít každý?
Popularita proutkaření neustále stoupá, nyní se s virgulí hledají například nemoci v lidském těle. Údajně se může proutkařem stát každý z nás. Otestujte se, zda máte talent! [gallery size="full" id