Domů     Noc hrůzy v nemocnici
Noc hrůzy v nemocnici
6 minut čtení

Byla jsem mladá zdravotní sestra a noční služby jsem měla celkem ráda. V nemocnici v tu dobu většinou panoval klid a taky nebylo tolik práce. Pak se mi ale přihodilo něco děsivého, co mi hodně nocí nedalo spát.

Byl horký, dusný večer. Vrátila jsem se z dovolené v Itálii a měla jsem první noční v nemocnici. Kolegyně Aneta mi předala papíry a vysvětlila mi všechno o přírůstcích na oddělení. Udělala jsem si v sesterně kafe a posadila jsem se ke stolu.

V místnosti bylo takové dusno, až se skoro nedalo dýchat. Zapnula jsem větrák a otevřela jsem si desky s lékařskými zprávami.

Pravidelně jsem měla kontrolovat dva pacienty na kapačkách a Aneta mě upozornila na hypochondrického staršího pána v pokoji na konci chodby, který prý každou chvíli vyžaduje něco na uklidnění. Jinak se prý na oddělení nic mimořádného neděje.

Zahlédla jsem stín

Všechno nasvědčovalo tomu, že to bude klidná služba. Dveře na chodbu jsem nechala pootevřené. Z chodby na sesternu doléhalo slabé světlo a na stole jsem měla ještě rozsvícenou malou lampičku.

Na stole, vedle hromady chorobopisů, jsem měla malý budík, který hlasitě tikal. Ještě že tak, jinak bych asi brzy začala klimbat. Zírala jsem se do papírů a cítila jsem, jak mi víčka těžknou. Pak se zničehonic ozvala rána. Polekaně jsem se otočila.

Okno se otevřelo dokořán a rám bouchl o zeď. Dovnitř pokoje vletěl vítr. Papíry se roztančily po stole a skončily na zemi. Potichu jsem zaklela a šla je sesbírat. Některé dolétly až pod skříň s léky u dveří. Opřela jsem se o kolena a poslepu hmatala po podlaze.

Za oknem se ozvalo další zaburácení. Když jsem konečně všechny papíry posbírala a postavila jsem se, zahlédla jsem v pootevřených dveřích něčí stín.

Napadlo mě, že to bude určitě ten starý hypochondr, na kterého mě Aneta upozorňovala, a že bude chtít prášky na spaní.

Zaseknutý výtah

Nahlédla jsem jsem do chodby, ale nikdo tam nebyl. Na konci chodby jsem zahlédla jen nápis „východ“ a červené blikající tlačítko služebního výtahu. Nejspíš se někde zasekl nebo někdo nechal pootevřené dveře, pomyslela jsem si.

Kdyby kluci ze záchranky přivezli akutní případ, nemohli by pacienta naložit a pěkně by prskali. Povzdychla jsem si a zvedla jsem se, abych šla zjistit, kde se výtah zasekl. Vešla jsem na temné schodiště a přemýšlela jsem, jestli jít nahoru nebo dolů.

Nakonec jsem začala stoupat po schodech vzhůru, protože jsem měla pocit, že jsem zahlédla slabé světlo z kabiny někde v pátém patře.

Zmocnil se mě strach

Vyšla jsem jedno patro, když jsem kdesi pod sebou zaslechla tiché kroky. Naklonila jsem se přes zábradlí, ale nikoho jsem neviděla. Zvenku se opět ozvalo zaburácení hromu a asi patro nade mnou se ozval šustot a tiché cvaknutí dveří. Škubla jsem sebou.

Srdce mi bilo na poplach a začínala jsem se docela bát. Že by se mě někdo z kolegů snažil vystrašit? Zrovna, když jsem chtěla pokračovat po schodech nahoru, tak se výtah rozjel. Ale jeho jízda byla nepřirozeně pomalá.

Za drátěnou klecí se pomalu pohybovalo ocelové lano. Čím víc se kabina blížila, tím silnější jsme měla dojem, že je v ní něco podivného. Začal se mě zmocňovat strach. Normálně by byl výtah už dávno u mě, ale tu noc se vlekl přímo želvím tempem.

Podivné bylo i to, že v kabině nebylo žádné světlo. Po pár vteřinách, které připomínaly celou věčnost, dojel výtah do patra nade mnou a zastavil sem. Zároveň ke mně dovál závan chladného vzduchu.

Děsivý příběh

Po celém těle mi vyskočila husina a měla jsem co dělat, abych nevykřikla hrůzou. Dveře výtahu se otevřely, ale světlo se stále nerozsvítilo. V tu chvíli jsem si vzpomněla na historku o našem špitále, kterou mi kolegyně po mém nástupu do práce povídaly.

Naši nemocnici postavili v osmnáctém století a s její stavbou prý bylo něco v nepořádku. Dokonce se šuškalo o mrtvých dělnících, navždy pohřbených v jejích zdech. Vždycky jsem se tomu smála, jenže v tu chvíli mě začaly přemáhat přímo hororové myšlenky.

Nemohla jsem se pohnout

Stála jsem bez hnutí na schodech a slyšela, jak se nade mnou rozléhají šouravé kroky, které provázelo těžké sípání. Pak přišel další úder hromu. Chtěla jsem se otočit a utíkat zpátky do sesterny, ale nohy mě neposlouchaly.

Stála jsem na místě jako přikovaná a se zatajeným dechem pozorovala, co se děje nade mnou. V mezipatře se objevila velká mužská postava a kolem ní se vznášel jakýsi nazelenalý mlžný opar. Zaječela jsem hrůzou. Dotyčný se na mě otočil. Třesoucí se nohy jsem konečně odlepila od země a začala jsem utíkat dolů.

Viděla jsem přízrak?

Konečně jsem se ocitla na chodbě našeho oddělení. Rozhlédla jsem se kolem. Všude bylo ticho a klid. Doběhla jsem do sesterny a praštila sebou na pohovku. Strachy jsem se celá třásla. V hlavě mi pořád zněly ty šouravé kroky a sípavý dech.

Venku se zablesklo a přízračné bílé světlo ozářilo místnost. Proti mně stála velká postava, celá v bílém a natahovala po mně ruce. Zakřičela jsem a omdlela. Probrala jsem se o několik minut později na velkém lehátku pro pacienty.

Tatáž postava, která mě před chvílí vyděsila téměř smrti, stála vedle mě, držela mi ruku a kontrolovala puls. Byl to primář našeho oddělení. Omlouval se mi za to, jak mě vystrašil. Prý si šel jen pro kartu jednoho pacienta.

Když jsem se ho zeptala, jestli neviděl nebo neslyšel něco zvláštního, tak jen zakroutil hlavou. Dodnes je mi záhadou, co se tu noc na schodišti dělo. Opravdu jsem viděla něčí přízrak nebo mi jen představivost pracovala na plné obrátky? Těžko říct, ale od té doby jsem se sama po nemocnici v noci už netoulala.

Bedřiška L. (70), Zlínsko

Související články
3 minuty čtení
Zdálo se mi, že balancuju nad propastí, náhle se ozval hlas, který mě nabádal k opatrnosti. Věděl, co se stane. Věštecké sny jsem nikdy neměla, vlastně se mi zdálo, že se mi sny vůbec nezdají. Proto mě překvapilo, když se jednou sen dostavil. A zrovna takový děsivý. Stála jsem ve velké výšce nad propastí a neměla se čeho chytnout. Jakmile jsem se podívala dolů, všechno se se mnou zatočilo. Rych
3 minuty čtení
Všichni v domě spali, zloděj by nás vykradl, kdyby ho nevyděsil obličej za oknem. Stále přemýšlíme, kdo to jen mohl být... O našem domě se od nepaměti vyprávělo, že jej chrání jeho první majitelka. Byla to naše praprateta Žofie, které dům kdysi dávno postavil její muž. Ten krátce nato zemřel ve válce. Žofie, která měla malé dítě, se z toho pomátla a skočila z nedaleké skály. Její dítě pak vycho
3 minuty čtení
Když mi kamarádka prozradila, jak významný je vlastně letní slunovrat, rozhodla jsem se, že se právě v tento magický den pokusím přivolat lásku. Šlo o konkrétní osobu z mého dětství. Ten kluk byl pořád jak v mé hlavě, tak v mém srdci. Kamil byl kluk, do kterého jsem se zakoukala už jako pětiletá holčička. Byli jsme na sebe vnitřně napojeni. Nic nás nedokázalo rozdělit. Nezměnilo se to ani po
5 minut čtení
Když jsme byli s bráchou malí, jezdili jsme do kláštera v jednom městečku. Jednou jsme tam slyšeli, co plánuje skupinka zvláštních mnichů. S Markem, mým o dva roky starším bratrem, jsme jako děti trávili hodně času na venkově u strejdy s tetou. Měli tam malé stavení, chovali králíky, drůbež. Moc se nám tam líbilo. Chodili jsme na různé výlety do přírody a občas jsme jezdili i do nedalekého kláš
3 minuty čtení
Smrt manžela jsem nesla těžce. Ještě hůř na tom byl vnuk Kuba, který dědu miloval. Při poslední návštěvě se ale choval zvláštně. Nikdy by mě nenapadlo, že manžel Pavel zemře dřív než já. Neměl jediný zdravotní problém, přesto si ho někdo přál už tam nahoře. Miloval mě i naši dceru Lenku. Byl to ale typický pedant a puntičkář. Právě kvůli tomu jsme se nejvíc hádali. Zbožňovaný dědeček Když
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Dal si doutníkový magnát postavit hrad jako z pohádky?
epochalnisvet.cz
Dal si doutníkový magnát postavit hrad jako z pohádky?
Střední Evropu v roce 1241 zle poplení Mongolové. Později obávaní kočovníci sice odtáhnou, všichni ale počítají s jejich návratem. Václav I. proto začne jednat. Na další případné řádění barbarů z východu se chce pečlivě připravit! Český král Václav I. (1205–1253) přijme opatření, která mají posílit obranu jeho království. Zajistit hodlá především severní hranici. Na
Golf v horkém srdci Benátska
iluxus.cz
Golf v horkém srdci Benátska
Každý, kdo miluje Itálii, zná ten pocit: konečně za sebou necháme Brennerský průsmyk, projedeme Alpy, a hory najednou vystřídá naprostá rovina, která sahá až k horizontu – a zde už začíná Benátsko a s
Sucho mění Zemi v poušť. Nejhorší bylo v roce 1540
epochaplus.cz
Sucho mění Zemi v poušť. Nejhorší bylo v roce 1540
Katastrofální vlny sucha představují pro lidskou civilizaci mnohem plíživější a ničivější hrozbu než náhlé povodně nebo ničivá zemětřesení. Když z oblohy po dlouhé měsíce nespadne ani kapka vody a slunce nemilosrdně spaluje úrodu, mění se kvetoucí krajina v prach a nastává boj o holé přežití. Historie lidstva je protkána obdobími, kdy fatální nedostatek vláhy rozvrací
Jemný, voňavý dotek vaši pleť potěší
nejsemsama.cz
Jemný, voňavý dotek vaši pleť potěší
Drobný kvítek toho umí víc, než by se na první pohled zdálo. Heřmánek se už dávno stal jedničkou přírodní kosmetiky. Heřmánek kvete od května až do konce léta, je tedy ideální čas si ho za slunného dne nasbírat a usušit do zásoby. Sušte ho na sítech na temném, vzdušném a teplém místě, nejlépe v průvanu. Heřmánek je plný
Baťův dělník musel dbát i na osobní hygienu
historyplus.cz
Baťův dělník musel dbát i na osobní hygienu
V rychlosti posnídá černý chléb s meltou a už pádí do práce. Směna mu začíná přesně v sedm hodin a pan šéf nedochvilnost nestrpí… Vysoké nároky Petr je vyučený švec, a tak to s přijetím do firmy Baťa měl trochu jednodušší než ostatní uchazeči o práci. I on ale musel projít náročným výběrovým řízením. Ještě
Na romantiku čeká Arichteva marně. Přestala muže bavit?
nasehvezdy.cz
Na romantiku čeká Arichteva marně. Přestala muže bavit?
Tohle si herečka nezasloužila. Jak se kráska ze seriálů O mě se neboj či Policie Modrava Veronika Arichteva (40) svěřila, moc ráda by se svým manželem, režisérem Biserem Arichtevem (49), opět zažila c
Grilované žampiony s bylinkami a česnekem
tisicereceptu.cz
Grilované žampiony s bylinkami a česnekem
Suroviny 10 středně velkých žampionů 1 olivový olej 3 až 4 stroužky česneku sůl a pepř sušený tymián, drcený kmín Postup Žampiony nejprve důkladně omyjeme, očistíme a zbavíme nožiček. Dál
Gepardi v Zoo Praha: V přírodě už jsou jich jen tisíce, v Troji se narodila paterčata
21stoleti.cz
Gepardi v Zoo Praha: V přírodě už jsou jich jen tisíce, v Troji se narodila paterčata
Gepard štíhlý je bezesporu ikonickou kočkovitou šelmou. Charakteristické jsou pro něj černé „slzy“ pod očima. Lidé jej znají především díky obdivuhodné rychlosti, kterou při pronásledování kořisti dok
Nikdy není pozdě se učit nové věci
skutecnepribehy.cz
Nikdy není pozdě se učit nové věci
Měla jsem dva obrovské mindráky, které jsem cítila už od dětství. Neuměla jsem jezdit na kole a plavat. Každé dítě v naší vsi umělo plavat, protože celé prázdniny jsme trávili u místního rybníka nebo na koupališti. Nejspíš proto jsme nechodili ve škole na plavání. Také jsme jako holky neměly ve škole vaření. Holky ze vsi umějí přece
Exkurze do dějin na zámku Benátky nad Jizerou
epochanacestach.cz
Exkurze do dějin na zámku Benátky nad Jizerou
Dominantou města je barokní zámek Benátky nad Jizerou, v jehož zdech se psaly dějiny a pobývali skuteční velikáni. Fenomenální dánský astronom Tycho Brahe tu prováděl svá slavná astronomická měření a za zavřenými dveřmi laboratoří hledal elixíry pro lidstvo. Došlo zde i k osudové spolupráci s jeho přítelem, slavným Janem Keplerem. Tímto historickým setkáním je inspirována
Strážci Eilean Mòr: Kam zmizeli tři muži z opuštěného majáku?
enigmaplus.cz
Strážci Eilean Mòr: Kam zmizeli tři muži z opuštěného majáku?
Na osamělém ostrově u skotského pobřeží stál maják, jehož světlo mělo námořníkům ukazovat bezpečnou cestu. V prosinci 1900 však náhle zhaslo. Když k ostrovu dorazila zásobovací loď, nenašla po třech s
Precizní geometrie organického klidu
rezidenceonline.cz
Precizní geometrie organického klidu
Spojením přesných linií a textury dřeva se zrodil elegantní interiér, doslova dýchající pohodou, klidem a komfortem. Apartmá v srdci luxusního rezidenčního komplexu dává s lehkostí splynout dokonalé architektuře s jemným emocionálním laděním. Interiér tohoto projektu představuje výjimečný příklad souznění stylu, designu a komfortu, přičemž do samotného řešení prostoru se promítají dobře čitelný architektonický koncept a