Domů     S maminkou jsme bojovaly o sestřiny děti
S maminkou jsme bojovaly o sestřiny děti
5 minut čtení

Dlouho jsem nemohla pochopit, proč neteře chodí do zvláštní školy a špatně se učí. Bála jsem se, že se jedná o nějakou dědičnou dispozici. Vina byla ale jinde.

Sestřiny děti pobývaly často u nás na venkově. Snad proto, že ve městě, kde bydlely se svou matkou a švagrem, nebylo tolik přírody. Bývaly často nemocné, pořád nějaké nachlazení, chřipky, angíny a nepříjemné rýmy.

Tak jezdily za mnou a babičkou do jižních Čech, kde je vzduch čistší a kde i voda, jak říkala moje babička, léčí. Moje sestra Adéla mi nikdy blízká nebyla. I když jsem ji milovala jako jen sourozenec může, byly mezi námi jen a jen třecí plochy.

Myslím, že se povedla po tetě Růženě, kterou jsem nikdy nemusela. Její puberta byla strašná, utíkala z domova a nakonec si našla staršího muže s pochybnou minulostí. Od malička jsem vůči ní měla jakousi nevysvětlitelnou averzi.

Nejdřív jsem nechápala, co mi na Adéle konkrétně vadí. Souvislosti jsem si začala uvědomovat až později. Zejména po narození první neteře. Její výchova spočívala v jednom. „Nazdar, a šup do pokojíčku,“ jiná slova snad ani neznala.

Po Markétce se jí narodily další dvě děti, ona se ale jako matka nezměnila. Bylo mi z toho smutno. Holčičky byly uzavřené, tiché a neprůbojné. Sestra na ně často křičela a já měla pocit, že jim vůbec nerozumí a že je prostě nemá ráda. Bylo mi jich líto a chtěla jsem jim nějak pomoct.

Aspoň jedno zachránit!

Prostřední Lenička byla stejně stará jako můj Matýsek, vůbec ale neznala a nechápala dětské hry a on zase nerozuměl těm jejím. Matýsek se na ty sestřiny tři holky jako jedináček vždycky těšil. Doma byl pořád sám a připadalo mu úžasné, že jich je tolik.

Moc si ale nerozuměli, trochu se jim ze začátku i vysmíval, připadaly mu hloupé a ošklivé. Možná i trochu žárlil, že nejsou neteře tak samy jako on. Ve skutečnosti se ale o rodinné idylce hovořit nedalo.

Nebylo to určitě jen tím, že jich bylo víc a rodiče museli péči a starostlivost o ně dělit na třetiny. Děsivou roli zde bohužel hrál alkohol. Proč a jak – to jsem zpočátku netušila. Všechny bližší skutečnosti jsem se dozvěděla až postupně.

Ne, nezdálo se mi to, moje neteře byly opravdu jiné než ostatní děti. Narodily se, jak jsem se dozvěděla, s mentálním postižením. Jakého rozsahu a proč jsem netušila. Ty holčičky byly jedna jako druhá.

„Jak se může takhle nemocné dítě narodit?“ ptala jsem se různých známých, kteří samozřejmě nemohli v době hluboké totality znát odpověď. O mentálním postižení či o psychických vadách a poruchách nebylo přípustné ani diskutovat, natož je mít v rodině.

Nemocní byli zavíráni do ústavů a nemocnic, jejich život tak býval velmi předčasně „mentálně“ ukončen.

Boj s větrnými mlýny

Vrtalo mi hlavou, jak mohou mít všechny neteře stejnou nemoc. Sblížila jsem se s prostřední Leničkou a zjistila, že ve svých deseti letech neumí číst, počítat, ani se podepsat. Chodila, stejně jako její sestry, do zvláštní školy.

Ty byly tehdy určené právě pro slabší či postižené děti. Tyhle obyčejné školní věci sice nezvládala, zato byla velmi přátelská a otevřená, mnohem sympatičtější než většina jiných dětí jejího věku.

Uměla vymyslet tu největší rošťárnu, zároveň dokázala dlouhé hodiny sedět uprostřed lesa, pozorovat stromy a ptáky a překrásně o nich vyprávět. Její city byly tak hluboké a upřímné, že zůstaly v mé paměti navždy. Tolik jsem se toho od ní naučila!

Uměla dokonale napodobovat zvuky zvířat a věděla, jaké květiny rostou na jaře a jaké v létě. Její znalosti byly naprosto přirozené a čisté, žádné učebnice k nim nebylo potřeba.

Jiná, ale přesto šťastná!

Jak šly roky dál, s Lenkou jsme si rozuměly čím dál víc. Snažila jsem se zjistit původ její nemoci a proto jsem se obrátila znovu na svou mámu. „Nikdo neví, jak to bylo,“ poskytla mi dost vyhýbavé odpovědi na moje otázky.

Hlavou mi vrtalo, jak mohou mít všechny tři holky stejné postižení. Je to snad vrozené? To prostě nemůže být náhoda. A taky nebyla. „Víš, ona tvoje sestra dost pila, když byla těhotná,“ řekla mi jednou maminka konečně.

„ Když žena v těhotenství pije alkohol, může se jí narodit postižené dítě,“ vysvětlovala mi. Přišlo mi to hrozně nezodpovědné. Jak to mohla udělat? A hned třikrát za sebou. Měla jsem na sestru neskutečnou zlost a mám jí pořád, i když je už po smrti.

Zopakovat stejnou chybu třikrát za sebou je prostě neodpustitelné! Lenička má dnes už před důchodem. Má stálého přítele, práci na částečný úvazek a malý byt, ve kterém si spokojeně hospodaří. Myslím, že je šťastná.

Možná šťastnější než já, nebo kdokoli z „normálních“. I její sestry jsou samostatné, a přesto, že jim moje sestra tak ublížila, ony to zvládly!

Radka (71), Brno

Související články
5 minut čtení
Žila jsem jen pro své děti, Magdu a Petra. Chtěla jsem, aby měli v životě vše, co potřebovali. Myslela jsem, že jsem jim vštípila správné hodnoty. Jak jsem se pletla! Vždy byli nerozluční až do chvíle, kdy se na mých narozeninách do krve pohádali. Od mé oslavy spolu nepromluvili, a co víc, dělají si naschvály! Vždycky jsem odsuzovala kamarádky, hádající se s tchyní, nebo dokonce s rodiči. Považ
3 minuty čtení
Vždycky jsem si myslela, že když jste laskaví, vstřícní a držíte při rodině, vrátí se vám to. Právě lidé, kterým jsem důvěřovala nejvíc, mě zranili. Byla jsem prostřední ze tří dětí. Měla jsem staršího bratra Karla a mladší sestru Hanu. Společně jsme zažili mnoho, hezké i náročné chvíle, zvlášť když nás opustili rodiče. Po jejich smrti jsem to byla já, kdo se začal starat o dům, o všechno, co p
3 minuty čtení
Jsem babičkou dvou vnoučat, do jejich výchovy prý ale nemám co mluvit. Dcera jim toleruje úplně všechno. Nemají vůbec žádnou disciplínu. Záleží mi na mých vnoučatech. Zejména proto, že mám jen dvě. Pouze od dcery Jitky, syn totiž žádné děti nemá, už mu bude padesát, odstěhoval se do zahraničí a k založení rodiny se nemá. Tak jsem se upnula na děti své dcery, starší Amálce je šestnáct, mladšímu
4 minuty čtení
Žijeme s bratrem v malém domku na kraji vesnice, kde čas jakoby se zastavil. Dům je starý, patřil totiž už našim prarodičům. Dřevěné trámy, zahrádka s ovocnými stromy, kuchyň s kamny, na kterých pořád vařím. S Karlem, který je o tři roky mladší než já, jsme se sem nastěhovali po smrti rodičů. Já byla po těžkém rozvodu, kdy mě manžel v šedesáti opustil pro mladší, a bratr zůstal sám po smrti mil
5 minut čtení
Tehdy jsem si myslela, že je snacha pro našeho syna štěstí, ale teď? Teď vím, že to byla chyba. Ta proradná snacha mi svádí muže, a já to tak nenechám! Celý život jsem pracovala jako švadlena. Můj manžel Josef je o pět let starší, dnes už důchodce, který dříve dělal v továrně na nábytek. Máme spolu dva syny. Staršího Petra, který se odstěhoval do Prahy, a mladšího Tomáše, který zůstal blízko
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Jak nejlépe na odpalované těsto
tisicereceptu.cz
Jak nejlépe na odpalované těsto
Odpalované těsto vychází ze slova odpálit, to znamená, že se do vařící tekutiny (voda či mléko s tukem) přidá mouka a za stálého míchání se vytvoří hmota připomínající knedlík. Je důležité, aby mou
Harry Houdini: Kouzelník, který dokázal utéct všemu – kromě osudu
enigmaplus.cz
Harry Houdini: Kouzelník, který dokázal utéct všemu – kromě osudu
Rok 1926. Sál v montrealském divadle Princess se pomalu vyprazdňuje. Pánové si nasazují klobouky a pomáhají dámám do kabátů. V zákulisí odpočívá jeden z největších iluzionistů, kteří v současnosti vys
Dařilo se jim dobře. A pak přiletěl Chicxulub
21stoleti.cz
Dařilo se jim dobře. A pak přiletěl Chicxulub
Nová studie paleontologů z Univerzity v Edinburghu a Novém Mexiku do značné míry přepisuje jeden z největších příběhů v dějinách Země. Dlouho se zdálo, že dinosauři na konci mezozoika už pomalu planet
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Bitva u Azincourtu: Vítězného Jindřicha V. okradli lapkové
epochalnisvet.cz
Bitva u Azincourtu: Vítězného Jindřicha V. okradli lapkové
K zemi se snáší hustý déšť. Před vlhkem není úniku, znavení a hladoví Angličané se choulí chladem. Mluví šeptem, nebo mlčí. Král ostatně nařídil ticho.   Vstal za rozednění, nechal se obléct do zbroje a zúčastnil se mše. Anglický král Jindřich V. (1387–1422) je během ní pohroužen do sebe. Nemá před sebou pěkné vyhlídky. Francouzské
Alfa Romeo Giulia Quadrifoglio: Nejsportovnější klasik
iluxus.cz
Alfa Romeo Giulia Quadrifoglio: Nejsportovnější klasik
Druhé takové auto budete na trhu jen těžko hledat. Sportovní klasik v tom nejlepším slova smyslu. Alfa Romeo Giulia je sportovní sedan, který chytí za srdce už při pohledu zvenčí. Po usednutí za v
Lawrence z Arábie odmítl šlechtický titul
historyplus.cz
Lawrence z Arábie odmítl šlechtický titul
Z paluby britské lodi Mongolia seskočí 20letý student Thomas Lawrence. Je vyzbrojený jen fotoaparátem, poznámkovým blokem, revolverem a jedním párem rezervních ponožek. Na Blízkém východě je poprvé, a určitě ne naposled. Na rozdíl od mnoha jiných cestovatelů, kteří se na podobné expedice vydávali mnohem lépe vybaveni a zajištěni drahým, ale bezpečným doprovodem, Thomas Edward Lawrence (1888–1935)
Malý zázrak z kaučuku: Jak vznikla naše oblíbená guma na chyby
epochaplus.cz
Malý zázrak z kaučuku: Jak vznikla naše oblíbená guma na chyby
Většina z nás bere gumu jako naprostou samozřejmost. Ať už je to malý kousek na konci tužky, nebo velká bílá guma na stůl. Ale málokdo se zamyslí nad tím, že to není tak dávno, co lidé k mazání používali chleba. Ano, slyšíte správně. Kousek pečiva. Až v 18. století se k nám dostal kaučuk. A
Chce mě vyštípat, nebo zabít?
skutecnepribehy.cz
Chce mě vyštípat, nebo zabít?
Žiji v malém domku na okraji městečka, kde jsem prožila celý svůj život a sousedské vztahy tu vždy byly bezproblémové. Teď je vše ale jinak. Žila jsem si už vlastně takový poklidný život, jako z obrázku, na kterém ptáci zpívají, květiny hýří všemi barvami a sousedé se zdálky přátelsky zdraví. Ale pak přišel on, ten nový soused, a
Dokázala jsem zvládnout krizi po rozvodu
nejsemsama.cz
Dokázala jsem zvládnout krizi po rozvodu
Člověk se nesmí vzdát a musí hledat nový smysl života. V pětapadesáti jsem zůstala sama doma, ne na jeden víkend, ale natrvalo. Byla jsem čerstvě po rozvodu. Dcera žila v Brně, kam se odstěhovala s manželem. V paneláku, kde jsem žila třicet let, mi vše najednou připadalo až moc tiché. Pravda ve starých dopisech Neuměla
Goldfingers Prague – místo pro dokonalou zábavu v Praze
epochanacestach.cz
Goldfingers Prague – místo pro dokonalou zábavu v Praze
Každá významná událost, ať už narozeniny či rozlučka se svobodou, představuje rovnici s několika proměnnými. Cílem je vždy stejný výsledek: vytvořit zážitek s takovou hustotou, aby se nesmazatelně zapsal do paměti. Mnoho pokusů však končí jen jako běžný večer s vyšším rozpočtem. Rozdíl mezi pouhou konzumací a skutečným prožitkem přitom spočívá v precizním řízení všech
Polívka otevřeně o napětí v rodině: Kvůli bydlení to jiskří
nasehvezdy.cz
Polívka otevřeně o napětí v rodině: Kvůli bydlení to jiskří
Herec Vladimír Polívka (36) ze seriálu Milionáři má za sebou hektické období. S partnerkou Magdou čekají dítě a zároveň podle jejich blízkého okolí plánují svatbu, kterou by rádi stihli ještě před por