Láska s sebou nese i zodpovědnost, která by měla přetrvat, i když jsou city ty tam. Bohužel to si dnešní mladí neuvědomují a sobecky myslí jenom na sebe.

Když se náš syn Jirka ženil, předpokládala jsem, že jim to s Hankou vydrží na celý život jako mě s Radimem, jeho tátou. Přišli mi jako skvělý pár. První rok bydleli v pronajatém bytě, ale usilovně něco sháněli.

My jsme Jirkovi šetřili už od dětství a když to dal dohromady s tím, co zase Hance našetřili rodiče a kolik si společně mohli vzít hypotéku, na nějaký malý domek v ne úplně skvělém stavu to stačilo. A přesně takový nakonec našli. Začali ho dávat dohromady.

Trvalo jim to tři roky a měla jsem za to, že to jejich vztah prověřilo jako máloco jiného.

Vypadali jako vzorná rodina

S manželem jsme měli radost, jak to mladým klape. Krátce před dokončením domku nám navíc oznámili, že Hanka čeká miminko. Tak to už nemohlo být lepší. Po narození Toníčka zůstala Hanka doma. Jirka se musel hodně ohánět, aby to finančně všechno zvládli.

Přesto nechtěli s druhým dítětem zbytečně čekat, a tak se za dva roky po Toníčkovi narodila Jarmilka. Tenkrát to ještě nikdo z nás netušil, ale v tu dobu se v manželství Jirky a Hanky objevily první mráčky.

Hanka byla sice s dětmi šťastná, o domácnost se starala perfektně, našla si čas i na své koníčky, ale stoprocentně spokojená nebyla.

Před mateřskou pracovala jako sekretářka v jedné zahraniční firmě, práce jí šla a vypadalo to, že před sebou má docela slušnou kariéru. Teď seděla doma a Jirka byl stále v práci.

Najednou si začala připadat doma sama a taky měla pocit, že kdyby pracovala, bylo by to lepší. Jenže s Jirkou se původně domluvili, že nenastoupí do práce dřív, než budou Jarmilce tři roky a on se toho držel.

Měli na sebe ještě méně času

Do zaměstnání nakonec nastoupila, jak se dohodli. Jirka byl rád, doufal, že se díky tomu jejich vztah zase zlepší. Jenže to se nestalo. Měli na sebe snad ještě méně času, než když byla Hanka doma.

Navíc když byla v práci, mimo domov, jakoby najednou začala mít pocit, že jí v životě něco uteklo. Viděla kolem sebe holky, které si to v životě zařídily jinak a časem jí začalo mrzet, jak na tom je. Občas si vyrazila s kolegy a Jirkovi to vadilo.

Nechtěl se s ní ale hádat, aby nevypadal jako nějaký malicherný žárlivec, a tak mlčel a hlídal se mnou své děti. V té době už jsme s manželem tušili, že se něco děje. Jirka si sice moc nestěžoval, bylo ale bylo znát, že se trápí.

Potkala jsem ji s jiným

Pak jsem náhodou, to už bylo Toníčkovi šest, jednu sobotu vyrazila do Prahy s kamarádkou nakupovat. Že se tam chystá i Hanka, prý na školení, jsem netušila. Jako na potvoru jsme se tam potkaly.

Ona mě neviděla, oči totiž měla jen pro nějakého brýlatého chlápka. Od chvíle, co jsem je uviděla u Národního divadla, se mnou nic nebylo. Doma jsem pak s manželem řešila, jestli to Jirkovi říct. Nakonec jsem se ho jen zkusila zeptat, kde byla Hanka v sobotu.

Asi už tušil, že něco vím. Řekl mi, že měla jet na školení, ale podle něj v tom bude nějaký kolega. Že se Hanka hodně změnila, s ničím není spokojená. Vyčítá mu, že je pořád jen v práci nebo se motá kolem baráku, že holky ani ona nic pořádného nezažijí…

Bylo mi ho líto. Manžel pak řekl, že je Hanka hloupá, ale ono je to vždycky složitější.

Trvala na rozvodu

Jirka se rozhodl, že si to s Hankou vyříká. Na to, co nastalo, neradi vzpomínáme. Hanka ani nezapírala, že někoho má. Že prý jim to spolu už dlouho neklape a bude nejlepší, když se rozvedou. Náš syn byl pochopitelně v šoku. Ale naše snacha si stála za svým.

Rozvod, i když se ho Jirka snažil zvládnout kvůli dětem co nejvíc v klidu, nebyl příjemná záležitost. Hanka jakoby se zbláznila. Najednou bylo všechno, co prožila špatně. Chtěla pryč, co nejrychleji a vzít sebou i děti.

Syn tomu nemohl uvěřit a nedokázal se ani pořádně bránit. Než se vůbec vzpamatoval, jeho, teď už bývalá manželka, se odstěhovala k novému příteli, dům byl, i se zbytkem hypotéky prodaný a on po letech bydlel u nás.

Rozbila úplně všechno

Při všem tom ošklivém, co zažil, jsme byli rádi, že na něj alespoň budeme moct dohlédnout než se dá do pořádku. A že taky uvidíme každý druhý týden vnoučata. V tom jsme se ale pletli.

Právě to, že syn bydlí u nás, začala jeho exchoť používat jako argument k tomu, že mu nebude děti půjčovat. Vyčítala nám, že nezdravě vaříme, že se u nás děti nudí, že na ně máme špatný vliv. To jí ale nestačilo, bůhví proč začala štvát vnoučata proti nám.

Rvalo mi to srdce, když jsem najednou viděla, jak se na nás Toníček s Jarmilkou dívají jako na cizí, jak jim není nic dobré, jak jsou drzí a hrubí na Jirku.

Syn se z toho po roce zhroutil. Pro Hanku dobrý důvod, aby už mu děti nepůjčovala vůbec. Vnoučata jsme tak neviděli dobře půl roku. Když jsem za nimi zkusila zajet, bývalá snacha mi ani neotevřela.

Snažili jsme se syna přesvědčit, že by se jí měl postavit, měl by bojovat, ale nemá na to zatím sílu. Nevím, kde se v Hance vzala taková bezcitnost, vzít děti milujícímu tátovi a vnoučata dědovi a babičce.

Nepřejeme jí nic zlého, ale stejně si říkáme, že za tohle ji osud musí potrestat. Ale i kdyby, nikomu z nás to už nepomůže.

Věra (65), Znojemsko