Svět je opravdu malý, jak se o tom někdy můžeme na vlastní kůži přesvědčit.

Život někdy přichází se situacemi, které by se snad ani nedaly vymyslet. A náhoda dokáže člověka opravdu překvapit. Zjistily jsme to s kamarádkou Bětkou ve stejném okamžiku.

Vždy nám do toho něco přišlo

Nejspíš to také znáte nebo jste to zažili. Máte někoho, koho znáte dlouhá léta, ale shodou okolností se vám nedaří se s ním sejít. Jednou do toho přijde něco jemu nebo jí, podruhé vám.

Takhle jsme to měly i já s Bětkou, až jsme se tomu musely občas do telefonu smát. Bydlely jsme od sebe padesát kilometrů, ale bylo to skoro, jako by kamarádka žila na druhém konci planety. Ještě že existují mobily. Není ale nad osobní setkání.

Kdykoliv jsme si ale našly vhodný termín, pokaždé se něco stalo. Nemoc, nečekaná návštěva, problémy s dětmi ve škole a tak dále. Odkládaly jsme setkání skoro půl roku a už jsme si připadaly opravdu trochu jako zakleté.

Byl to pro mě šok!

Pak jsem si jednoho dne řekla, že Bětku překvapím. Využila jsem toho, že manžel odjel na služební cestu a auto nechal doma. Vydala jsem se za kamarádkou pozdě odpoledne.

Do cíle mi chybělo asi deset kilometrů, když jsem nedala přednost autu na kruhovém objezdu. Nedošlo k žádné velké srážce, ale plechy zaskřípaly. Pokorně jsem vylezla, abych se omluvila – a zůstala jsem stát naprosto v šoku.

Představte si, že řidičkou toho druhého auta byla Bětka! Policii jsme k tomuhle přestupku samozřejmě nevolaly, rychle jsme uvolnily místo nehody a já pak už v pořádku následovala svým vozem kamarádku až k ní domů.

Vzhledem k tomu, že Bětčin manžel je automechanik, nelámaly jsme si moc hlavu s tím, jak se odstraní škody. Málokdy se stane, že by se člověk po havárii, i když nebyla velká, bláznivě smál tak jako já s Bětkou.

Dodnes tu historku rády vyprávíme, protože zní opravdu skoro neuvěřitelně: abychom se konečně znovu osobně viděly, musely jsme se nabourat v autech!

Táňa F. (45), Beroun