Když jsem přišla o muže, vnuk mi daroval k narozeninám kotě. I když kočky ráda nemám, nakonec jsem za ni byla ráda.

S manželem jsme vychovali dceru Soňu, která nám dala tu největší radost – vnouče. Erik je mým světlem. Miluji ho celým svým srdcem. Byl vždy trochu jiný než ostatní děti v jeho věku.

Chce znát odpověď na otázky, které mně samotné dělají problém. Je nebývale zvědavý a chytrý. Takový náš malý vědecký pozorovatel.

Narozeniny

Můj manžel dlouhé roky bojoval se zákeřnou nemocí a před rokem svůj boj prohrál. Erik mě nenechal truchlit, snažil se místo v mém srdci po manželovi naplnit. Kdykoliv dcera potřebovala pohlídat, byla jsem po ruce. Blížily se moje narozeniny.

Neměla jsem v plánu žádné oslavy a rodina to respektovala. To odpoledne na mě zaťukal Erik, že mi nese dárek. V krabici měl malé flekaté koťátko, dával mi ho se slovy:

„Babičko, to je pro tebe, dal jsem mu jméno Ťulda, starej se o něj dobře, budeš ho ještě potřebovat.“ Já jsem kočky nesnášela, přišly mi velmi povrchní a vypočítavé. Nemohla jsem ale vnukovi říct, že ho nechci.

Stále se mnou

Koťátko bylo kupodivu velmi mazlivé a neustále se mi motalo u nohou. Když jsem spala, leželo u mě, a přes den, jakmile mi třeba zazvonil telefon, kotě už u něj sedělo. Když jela nečekaná návštěva, kotě už bylo u dveří.

Nevěřila jsem tomu, ale kočka se stala mým parťákem. Po pravidelné prohlídce u lékaře jsem se dozvěděla nepříjemnou zprávu – že mám v těle nebezpečný útvar a musím na operaci. Měla jsem strach. Ťulda se od té doby choval velmi zvláštně.

Často mi olizoval místo na těle, kde měl útvar být, sedal si na břicho a vydržel tam celou dobu mého odpočinku. Čekalo mě předoperační vyšetření a doktor tomu sám nevěřil. „Neumím si to vysvětlit, ale útvar zmizel,“ řekl mi.

Byla jsem zdravá

Musela jsem za pár dní na vyšetření znovu, aby to bylo potvrzené. A skutečně, malý nádor, který v těle byl, zmizel. Já se cítila skvěle, což se nedalo říct o kočce.

Přestala mít zájem o jídlo, nechtěla ani sedět na okně, což bylo její oblíbené místo. Nezdálo se mi to, tak jsem ji vzala k veterináři. Ukázalo se, že divný útvar v těle má nyní ona.

Obě jsme přežily

Nevěřila jsem tomu, že by dokázala svojí energií vzít moji nemoc a přenést ji na sebe. Ale jiné vysvětlení zde nebylo. Zaplatila jsem jí náročnou operaci, protože mi zachránila život. Bála jsem se, jak to celé dopadne.

Jestli se vůbec probere a druhá věc, jestli se povede útvar odstranit celý. Nějaká vyšší moc nám pomohla, podařilo se. Je to skutečně neuvěřitelné, protože to, že mi život zachrání kočka, jsem opravdu nečekala.

Vendula R. (70), Otrokovice