Cítili jsme se s manželem pod psa několik let, a pak stačilo pár dní na horách a stal se zázrak. Najednou bylo zase dobře. Jako zamlada!

Všechno to začalo během koronavirové pandemie. I my s manželem Pepíkem jsme tehdy onemocněli covidem. Nebyli jsme sice v ohrožení života, ale najednou jsme se cítili slabí. A to i dlouho poté.

Nedokázali jsme ani vyšlápnout na kopec, hrozně jsme se zadýchávali. Pořád jsme si říkali, že to přejde. Jenže uběhl rok, dva, tři – a bylo to stále stejné. Už nikdy nebude líp, jsme prostě staří, říkala jsem.

Když přišla letos ta strašná vedra, utekli jsme do hor. Plánovali jsme si s Pepíkem, jak budeme chodit v rámci možností po kopcích, dýchat čistý vzduch a večery se dívat na západ slunce nad údolím. Jenže už druhý den můj muž po obědě zalehl a spal a spal…

Nechala jsem ho. Ve spánku přichází energie a tělo se léčí. Byla to pravda větší, než jsem si myslela. Manžel spal celou noc i celé další dopoledne a na oběd jsem ho musela budit.

Horský vzduch

Jako mátoha se dopotácel do restaurace a po obědě zalezl zase do postele. Vzdala jsem to, a lehla si vedle něj. Usnula jsem. Nemohla jsem uvěřit, že jsem se vzbudila až ráno. Z terasy před dveřmi jsem slyšela divné zvuky. Pepík vedle mě neležel.

Poskakoval na trávníku před penzionem a cvičil. „To je krásné ráno!“ halekal na mě. „To je ten silný horský vzduch,“ smál se. Po obědě na nás padla další dramatická siesta, kterou jsme krásně prospali, a na ni navázal tvrdý noční spánek.

Dobře se vyspat

Ve tři ráno jsem probudila sama sebe tím, jak se něčemu ve spánku směji. Cítila jsem se tak skvěle, jak už dlouho ne. Musela jsem vstát, posadila se na terasu a koukala na hvězdy.

„Cítím se o dvacet let mladší,“ povídá najednou můj Pepík za mými zády. Ráno jsme byli na snídani první. A to jsme si už předtím zacvičili. Najednou jsme byli zase plní elánu jako kdysi.

Stačilo se jen dobře vyspat tam, kde byl čistý vzduch. Bez světelného smogu a různých městských zvuků. Dnes každé ráno sedíme u ranní kávy a říkáme si, jak jsme šťastní! Cítíme se lépe, než před dvaceti lety.

Vlasta (72), Blansko