Domů     Proč se proti mně snachy spikly?
Proč se proti mně snachy spikly?
5 minut čtení

Vždycky jsem si zakládala na tom, že jsem žena s nohama pevně na zemi. Když mi letos neúprosně naskočila šedesátka, nepropadala jsem panice. Věk je přece jenom číslo.

Mám dva skvělé dospělé syny, Tomáše a Jakuba, na které jsem právem pyšná. Oba mají spokojené rodiny, jsou pracovně zajištění a já si už několik let užívám roli babičky.

Když se ženili, dala jsem si jedno předsevzetí: nikdy nebudu tou pověstnou tchyní z vtipů a rodinných historek. Tou, která mladým mluví do života, kontroluje pořádek v domácnosti nebo rozdává nevyžádané rady.

Vždycky jsem se snažila držet trochu stranou, respektovat jejich soukromí a pomáhat jen tehdy, když o to sami stáli.

Jeden společný nepřítel

Moje snachy jsou úplně rozdílné. Lucie, manželka staršího Tomáše, je energická, cílevědomá a všechno má dokonale naplánované. Pracuje v marketingu a často působí dojmem, že zvládne deset věcí najednou.

Naproti tomu Tereza, kterou si vzal Jakub, je klidná, citlivá a nejspokojenější bývá doma s rodinou nebo při pečení svých vyhlášených buchet. Bylo jasné, že z nich asi nikdy nebudou nerozlučné kamarádky.

O to víc mě překvapilo, když se loni na podzim začaly vídat čím dál častěji a přímo přede mnou si domlouvaly schůzky. Nejprve jsem tomu nevěnovala pozornost. Potom jsem si ale začala všímat dalších drobností.

Jednou jsem přivezla Tomášově rodině bedýnku jablek ze zahrady. Lucie zrovna telefonovala. Jakmile mě uviděla, rychle ztišila hlas a pronesla: „Musím končit, tchyně je tady.“

Šepot a tajnosti

Zarazilo mě to. A vlastně i trochu urazilo, vždyť jsem nic neprovedla, navíc jsme byly domluvené! K tomu mi vždy říkala jménem a najednou jsem byla „tchyně“.

Když jsem koutkem oka zahlédla displej telefonu, všimla jsem si, že volala Tereze. Na rodinných setkáních si pak obě často něco šeptaly stranou. Čím dál častěji jsem měla pocit, že se kolem mě odehrává něco, o čem nevím.

Nepomohlo ani to, když mi Jakub zrušil dlouho domluvený nedělní oběd. „Mami, nezlob se, ale holky mají něco naplánovaného a my s Tomášem musíme jet s nimi,“ oznámil mi stroze.

Mají společné tajemství

Poslední kapkou byla kamarádka Marta. Jedno odpoledne mi zavolala. „Aleno, potkala jsem tvoje snachy v kavárně. Seděly nad nějakou tlustou knihou nebo albem a jakmile jsem se přiblížila, rychle to schovaly.“

Začala jsem přemýšlet nad všemi těmi podivnými náhodami. Připadala jsem si odstrčená a měla jsem pocit, že přede mnou něco tají. Blížily se moje šedesáté narozeniny a já neměla chuť nic slavit.

Den zúčtování

V den narozenin mě překvapilo ticho. Žádné telefonáty, žádné zprávy. Kolem poledne už jsem byla opravdu zklamaná. Pak zazvonil zvonek. Za dveřmi stáli Tomáš s Jakubem v košilích a slavnostním oblečení. „Mami, obleč se. Jedeme na výlet,“ oznámili mi.

Auto nakonec zastavilo před nádherně zrekonstruovaným starým mlýnem. Když mě vedli zahradou k zastřešené terase, vůbec jsem netušila, co se děje. Pak se ozvalo: „Všechno nejlepší!“

Tohle jsem vůbec nečekala

Na terase stálo snad třicet lidí. Moje rodina, moji sourozenci, staří přátelé z mládí, se kterými jsem se kvůli nedostatku času neviděla celé roky, i bývalé kolegyně z práce.

Všude visely balonky, stoly se prohýbaly pod jídlem a v čele toho všeho stály Lucie s Terezou. Obě zářily štěstím a v očích měly vítězné jiskřičky. Tohle spiknutí mi absolutně vyrazilo dech.

Tereza ke mně přistoupila jako první a podala mi obrovskou kytici mých milovaných modrých hortenzií. Hned za ní mě silně objala Lucie. „Alenko, tak všechno nejlepší.

Doufám, že se na nás nezlobíš, že jsme poslední měsíce dělaly takové šílené tajnosti,“ smála se Lucie a podávala mi ten záhadný tlustý sešit, o kterém mluvila tehdy ještě nezasvěcená Marta. „Ten velký blok, to byla tahle kniha vzpomínek.

Půl roku jsme tajně obvolávaly tvoje spolužáky, sháněly staré rodinné fotografie, sepisovaly historky a organizovaly tuhle tajnou oslavu. Trvalo nám věčnost vymyslet, jak to před tebou utajit, protože jsi strašně všímavá,“ vysvětlovala. A Marta přiběhla hned vzápětí, omlouvala se, že mě tak vyděsila.

Nejdojemnější chvíle v životě

Stála jsem tam, slzy mi tekly proudem po tvářích a v srdci jsem cítila obrovskou úlevu smíšenou se studem za to, jak strašné věci jsem si o nich v duchu myslela. Moje snachy se sice opravdu spikly, ale ne proti mně. Spikly se pro mě.

Chtěly mi dokázat, jak moc mě mají rády, jak moc si váží všeho, co pro ně dělám a jak důležitou osobou v naší rozvětvené rodině jsem.

Když jsem ten večer seděla obklopená lidmi, které miluji, a listovala knihou plnou dojemných vzkazů a fotek, uvědomila jsem si jednu věc.

Možná nemám snachy, které by se mnou sdílely úplně všechny zájmy, ale mám dvě úžasné, milující dcery, které pro mě udělaly ten nejkrásnější den v životě. A já se jim v duchu hluboce omluvila za svou tchyňskou paranoii.

Alena Z. (60), Tábor

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
3 minuty čtení
Celé dospívání se mému Filipovi posmívali, on však šel za svým snem a přáním stát se ženou! Dnes je úspěšný a já jsem na něj moc pyšná! Už od dětství byl náš nejstarší synek, Filip, poněkud zvláštní. Bavil se vždy spíše s děvčaty, klučičí hry ho nebavily. Jednoho večera, když jsem přišla z práce domů, jsem se stala svědkem dramatické hádky Filipa s jeho otcem. Syn seděl v křesle a usedavě plaka
3 minuty čtení
Bývalá žena mého muže mi dělala ze života peklo. Intrikovala a štvala proti mně svého syna, až padla poslední kapka. Začala jsem se bránit. Můj muž se s exmanželkou nerozešel v dobrém, ale má s ní, bohužel, syna. Hned na začátku našeho vztahu jsem byla svědkem jejich scény. Z ničeho nic k nám ta ženská přivedla syna, že prý chce vidět tátu. Spíš ale chtěla ona obhlídnout mě. Neměla jsem z ní do
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.