Můj manžel měl vždy apetit a já mu byla vděčná, že bez reptání snědl, co jsem mu naservírovala. Nad ničím se neošklíbal.

Mně se to na něm líbilo a vlastně to bylo roztomilé. Všechno, co jsem mu dala na stůl, jedl s takovou láskou, že jsem měla chuť vyvařovat mu pořád dokola.

Spokojený život

Naše děti šly ve stopách svého otce a nebyly to žádné vybíravky. Jak mi je všechny moje kamarádky záviděly. Ty kolikrát vařily doma pro každého člena zvlášť. To u nás nepřicházelo v úvahu. Jenže děti odešly a my jsme stárli.

Bohužel to začalo být znát i na našich tělech. Organismus mého muže nestíhal zpracovat všechny ty kachny, svíčkové a řízky a on začal lenivět a co hůř, začalo se to projevovat na jeho zdraví.

Nevadilo by mi ani to, že je čím dál obéznější, horší bylo, že kromě ledničky ho už nic jiného nezajímalo. Došlo mi, že takto to dál nejde. Koupila jsem si zdravou kuchařku a začala vařit jinak.

Rozhodla jsem se

To jsem se ale se zlou potázala. Když jsem uvařila dietně, rozhodl se, že to vezme do vlastních rurukou. A začal sám vařit! Možná by z toho jiná žena byla nadšená, pro mne to byla poslední kapka.

Od té doby totiž nedělá nic jiného, než že leží v kuchařkách, nakupuje, vyváří a pak většinu z toho i sám sní. Nemůžu ho dostat na výstavu, do kina, na dovolenou, nechce mluvit o ničem jiném než o jídle. Sex jsme neměli už dva roky.

Kdoví, jestli by ho byl ještě fyzicky schopný. Jediné, co ho dokáže vzrušit, je jídlo. Snažila jsem se s ním o tom mluvit, posílala jsem ho k doktorovi i psychologovi, ale vždycky se mi vysmál. Prý žádný problém nemá. Jenže já ano. Chci se rozvést kvůli jídlu!

Jiřina H. (65), Olomouc