Kuba byl můj nejmilovanější vnuk, o kterého jsem se hodně starala. Před třemi lety jsem si ho nastěhovala k sobě domů. Loni ale přišel o práci a chce, abych ho živila.

Už tři roky žiji s vnukem ve společné domácnosti. Až dosud nebyl žádný problém, dobře jsme spolu vycházeli, byla jsem šťastná, že nemusím po smrti manžela opouštět byt, na který jsem byla zvyklá. Kubovi je dvaatřicet let a je bez partnerky.

Měl sice dva vztahy, ale ani jeden nevyšel. Když se rozcházel s druhou partnerkou, zemřel můj manžel, jeho dědeček, a já Kubovi nabídla, zda nechce bydlet u mě. Počítala jsem s tím, že můj byt jednou bude jeho. Vždyť Kuba byl můj nejmilejší vnouček…

Do školky nechodil

Možná to bylo proto, že byl nejstarším vnukem. Dcery vztah tehdy nevyšel, s otcem Kuby se rozešla, když scházelo jen málo dní do porodu. Bydlela dva roky u nás ve svém dětském pokojíku.

I když si pak našla partnera, moc hodného muže, který byl sice o dost let starší, zato ale slušný a spolehlivý, odstěhovali se k němu. I přesto jsme byli v neustálém kontaktu.

Místo školky vozili Kubu k nám a já s ním chodila na procházky, na hřiště, krmit labutě. Manžel s ním stavěl stavebnice. Prostě jsme si ho užívali, jako by to byl náš syn, protože jsme měli jen dvě holky.

Dveře k nám měl Kuba otevřené vždycky a chodil k nám rád i v dospělosti. Vždycky jsme mu s mužem strčili nějakou tu korunu na přilepšení.

Budu toho litovat?

V říjnu přišel Kuba o práci. V té společnosti byl hodně dlouho, zastával zajímavý post, ale vyměnilo se vedení, nebyli schopni se domluvit a on odešel středem. Říkal mi, že je ve svém oboru odborníkem a všude mu utrhnou ruce, když k nim nastoupí.

Jenže se přepočítal. Nikde nejsou ochotni mu dát tolik, kolik měl u předchozí firmy. Žije tedy z úspor, dál se rovným dílem dělíme o náklady domácnosti. Jenže jeho finanční zásoby se tenčí a on nemíní slevit ze svých nároků.

Prý se neprodá lacino, to by si sebe nemohl vážit. Když jsem mu řekla, co bude dělat, až mu naspořené peníze dojdou, řekl mi, že ho přece budu podporovat.

Vždyť přece vím, že není žádný flink, že práci hledá. Jenže to se mi nechce. Práce je všude dost, i když za méně peněz. Už dávno mohl někde pracovat.

Miluše (71), Brno