Seděla jsem na lavičce na nádraží a čekala jsem na vlak. Najednou si ke mně přisedla žena v černém a darovala mi podivnou knihu.
Kdysi jsem zažila něco neuvěřitelného a děsivého, co mě přesvědčilo tom, že svoji budoucnost můžeme předem vidět.
Na druhou stranu ale také vím, že některým nebezpečným vědomostem je asi lepší se vyhnout. Kniha, kterou mi před lety darovala jedna stará žena, měla totiž děsivé schopnosti!
Tajemné věci mě vždy lákaly
O věci mezi nebem a zemí jsem se zajímala odjakživa. Byla jsem pro tuto oblast zapálená už jako mladá dívka. Četla jsem nejrůznější horoskopy, snáře, učila jsem se, jak se vykládají karty. Využívala jsem zkrátka všechny možnosti, které jsem měla.
Zkoušely jsme i vyvolávání duchů
S jednou kamarádkou jsme se pokoušely dokonce i o spiritistickou seanci. Můj bratranec byl zase zapálený pro astrologii. Nikdy jsem se tedy ničemu z dané oblasti nebránila. Proto jsem byla zpočátku nadšená z náhodného setkání s jednou starou ženou.
Přisedla si ke mně neznámá žena
Stalo se to před několika lety, když jsem jela vlakem navštívit svoji sestru. Měla jsem to s poměrně dlouhým přestupem, naštěstí byl hezký jarní den a já si sedla na lavičku nedaleko nádraží.
Začetla jsem se do časopisu, a proto jsem si té staré paní všimla, až když byla skoro vedle mě. Vnímala jsem, že se na mě upřeně dívá. Přišla až k lavičce a zeptala se, jestli si může přisednout. Gestem jsem ukázala, že je tu dost místa pro nás obě.
Pozorovala mě přísnýma očima
Z té ženy vyzařovalo něco podivného – něco, co mě současně přitahovalo i děsilo. Měla na sobě černé oblečení a dívala se dost chladně a přísně. Prohlížela si mě upřeným pohledem od hlavy až k patě. Nebylo mi to zrovna dvakrát příjemné. Chvíli jsme mlčely a potom mě žena oslovila.
Kniha v černých deskách
Sdělila mi, že mi chce něco dát. V její ruce se objevila kniha v černých deskách. Nebyl tam napsaný žádný název. Nechápala jsem, proč mi ji chce věnovat.
Nejprve jsem řekla, že nemám zájem, ale paní dost naléhala, a tak jsem se nakonec nechala přesvědčit. Jakmile jsem dárek přijala, žena se zvedla a bez jakéhokoli dalšího slova odešla.
Data narození i smrti
Zvědavě jsem knihu otevřela. Zjistila jsem, že je to nejspíš nějaká statistika. Jejím obsahem byla samá jména a data. V první chvíli mě napadlo, že je to seznam nějakých zákazníků. Vzápětí mi ale došlo, že to tak být nemůže.
U každého jména bylo napsáno nejen datum narození, ale také datum úmrtí. Kromě toho každý řádek obsahoval různá slova v jazyce, kterému jsem nerozuměla. Podle těch jmen šlo v drtivé většině o lidi z cizích zemí. Nechápala jsem smysl té knihy.
Potom mi ale náhle přejel mráz po zádech. Uvědomila jsem si totiž jednu příšernou věc: všechna ta data úmrtí patřila do budoucnosti. Málem jsem tu knihu leknutím upustila.
Stala jsem se obětí nějaké temné hry?
Zkoušela jsem se ještě rozhlédnout po té staré ženě, jestli ji někde nespatřím. Určitě by mi to vysvětlila. Už jsem ji ale nikde neviděla. Další šok jsem zažila při dalším otevření tajemné knihy. U některých jmen se totiž ta data smrti posunula.
Pak mi došlo, co mohou znamenat ta záhadná slova na konci řádku. Určitě se jednalo o způsob smrti daného člověka. To už jsem věděla, že jsem se stala obětí hry nějakých temných sil, které mi daly do rukou znalosti, o které jsem ovšem nestála.
Chtěla jsem odhalit její tajemství
Váhala jsem, co mám udělat. Pokud bych knihu nechala ležet na lavičce, mohl ji objevit někdo, kdo by ji mohl nějak zneužít. Když si ji ale vezmu s sebou, bude to pro mě velká psychická zátěž.
Po dlouhém zvažování jsem se nakonec rozhodla, že si ji ponechám a zkusím odhalit její tajemství.
Jméno dávné spolužačky
Ačkoliv jsem byla ochotná věřit různým věcem, přece jen mi připadalo neuvěřitelné, že by existoval seznam smrti. Napadlo mě ještě, že se může jednat o něčí hloupý žert.
Nikomu jsem se s tím nesvěřila, a když jsem přijela z návštěvy zpátky domů, důkladně jsem seznamy prostudovala. Polil mě studený pot, protože jsem na jedné stránce objevila jméno jedné bývalé spolužačky.
To bylo opravdu neobvyklé, takže se muselo jednat opravdu o ni, navíc souhlasilo i datum narození. Datum její smrti mělo podle zápisu přijít hned následující den.
Někdy je lepší nevědět
Pokoušela jsem se na bývalou spolužačku sehnat spojení přes různé staré známé a bývalé kamarády, ale podařilo se mi to až se zpožděním, za dva dny. Když jsem se ji pak pokoušela kontaktovat, dozvěděla jsem se už jenom to, že tragicky zahynula při autonehodě.
Toto zjištění mě opravdu vyděsilo, a tak jsem knihu nakonec odnesla k řece a hodila ji do vody. Doufám, že dodnes leží na dně té řeky a neskončila u někoho jiného, protože některým vědomostem by se měl člověk zkrátka raději vyhýbat.
Dominika L. (57), Karlovy Vary
