Když se probírám starými vzpomínkami, vždy se mi sevře srdce nad svatební fotografií. Právě na této fotce jsme s Marií byly ještě jako dvě sestry.
Seděly jsme spolu od první třídy a hned se z nás staly nejlepší kamarádky. Když se Marie poprvé zamilovala, prožívala jsem to s ní, jako bych vzplála sama. Protože měla přísné rodiče, kteří ji ven pouštěli jen se mnou, dělala jsem jí krytí. Dokonce jsem se stala spolupachatelkou jejího prvního hříchu.
U jejího poprvé jsem byla taky
Naši odjeli na víkend k příbuzným a mě nechali doma samotnou. Marie s Mirkem už dlouho přemýšleli o svém poprvé, ale neměli kde. Náš dům se tehdy stal ideálním místem. Pěkně jsem to pro ně připravila a sama se v tichosti vytratila do svého pokoje v podkroví.
Stejně jsem věděla, že mi kamarádka druhý den vše povypráví. Ráno jsem ji čekala s čerstvě uvařenou kávou a předpokládala jsem, že se bude vznášet na obláčku štěstí. Proto mě překvapilo, že působila spíš naštvaně. „Bylo to hrozné!“ odbyla mě.
Pár dnů se vyhýbala mně i Mirkovi. Když jsem na ni uhodila, co se to s ní děje, rozbrečela se. „Já už ho nechci! Nemohu ho ani vidět a nevím, jak mu to mám říci. Nepomohla bys mi?“ žádala.
Rozchod nás sblížil
Moc se mi do toho nechtělo, ale když jsem Mirka potkala a ten se mě smutně na Marii vyptával, řekla jsem mu pravdu. Pořádně to s ním zamávalo. Od té doby mě vyhledával čím dál víc. Z utěšování se vyvinulo přátelství, od kterého byl už jen krok k lásce.
A má kamarádka na mě stejně měla čím dál míň času. Zamilovala se do jednoho fešáka z města. A jak mi později přiznala, dokonce ještě před svým poprvé. Jen se bála, že by její idol nestál o pannu, tak využila Mirka. Nakonec toho frajera dostala do chomoutu!
A protože jsem jí šla za svědkyni, očekávalo se, že až se budu vdávat já, udělá ona totéž pro mě. Za tu dobu si už na mě a Mirka jako na dvojici zvykla. Ale pletla jsem se. S přípravami svatby mi nepomáhala, přitom já tu její celou zorganizovala.
Marie se postarala o pozdvižení
Svatba probíhala dle plánu, na hostině se sešla celá vesnice a všichni se bavili. Ale jen do chvíle, než se Marie opila. Sotva se držela na nohou, ale chopila se mikrofonu a začala mě urážet, s tím, že jsem jí přebrala lásku jejího života.
Pak přesměrovala svoji pozornost na Mirka a nenávistně na něj houkla: „A ty v posteli za nic nestojíš!“ Asi se nikdo nemůže divit, že jsem po takovém fiasku přestala s Marií mluvit, o „kamarádku“ tohoto druhu jsem zkrátka nestála.
Uběhlo čtyřicet let, já se snažila zapomenout na to, co mi udělala, ale občas jsem si na ni vzpomněla. Není to tak dávno, co se mi Marie po těch letech ozvala. Prý jí zemřel třetí manžel a ráda by se mnou mluvila.
Bez váhání jsem jí odpověděla, že děkuji, ale nechci. Odpustit jí tu ostudu zkrátka nedokážu. Možná je to dávno, ale já to pořád vidím jako dnes, vybavuju si ty tváře zděšených hostů a rodičů. Takže ne, Marie, promiň, z nás už kamarádky nebudou!
Gábina D. (62), jižní Morava
