Strojila jsem se na oslavu, kde se můj bývalý chystal představit přítelkyni, kvůli které mě opustil. Vůbec jsem se netěšila.

Hodinová ručička se sunula ke trojce, pospíchala jsem. Přesto jsem ještě popadesáté letěla k zrcadlu, abych se ujistila, že vypadám, řekněme, přijatelně. Ale když mi bylo osmnáct, bylo to lepší. Na druhou stranu, tehdy jsem určitě nebyla elegantní.

Zato dnes jsem sladila šaty se střevíčky i kabelkou. Kdysi jsem chodila jako šupák, staré džíny, tričko po bráchovi, tenisky, znáte to. To si v současné době nemohu dovolit. A zejména dnes, když se vypravuji na oslavu narozenin bývalého manžela.

Chystá se zde celé rodině oficiálně představit mladou přítelkyni, se kterou mi utekl. Naše dospělé děti ji nenávidí, a tak nelze než doufat, že zachovají dekorum.

Pořád je to váš táta

Odjakživa jsem je učila, aby se za všech okolností chovaly slušně. Stejně jako já. I když, mezi námi, někdy je to zatraceně těžké. Ale nenávist všechno vždycky jen zhorší. Když se to stalo, řekla jsem jim: „Pořád to bude váš táta, jiného mít nebudete, a pořád vás bude mít rád.“

Pozoruhodná sešlost

Vůbec jsem se na tu oslavu netěšila. Ostatně kdo by se divil. Rozesmátá pětadvacetiletá bruneta Tereza v čele stolu po boku mého milovaného Františka. To vás nerozradostní. Naše děti Petr a Barbora se tváří, jako by ji chtěli roztrhat.

Moje matka sem na protest nepřišla, zato ta Frantova se tu pyšně vypíná jako pávice a otáčí do sebe jednu sklenku za druhou. Teta Marcela přivlekla svého dobrmana, neměla pro něj hlídání, a ten teď stojí proti milence mého muže a vztekle na ni štěká.

Úsměvné, že? „Odveďte si tu potvoru!“ ječí Tereza. „Kterou potvoru myslíte, milostivá?“ smečuje můj syn Petr. „Dělejte něco, strašně se bojím psů!“ vříská Tereza. „Není tu někde ještě nějaký?“ provokativně se rozhlíží Barbora. No řeknu vám, oslava se nepovedla.

Jídlo bylo studené a oslizlé a víno mizerné. A když dobrman na závěr strhl ubrus, hodně se toho rozbilo. „To se nepovedlo,“ řekla jsem Frantovi, když jsme si dávali před hospodou cigaretku.

Rozzlobená Tereza zrovna nasedala do taxíku a se zlostným prásknutím dvířek odjížděla. S Frantou se pohádali, nelíbily se mu scény, které dělala kvůli dobrmanovi. „Dělala ostudu,“ konstatoval s povzdechem. „Tak zas je hezká, viď,“ ušklíbla jsem se. „A mladá.“

Znovu vzdychl: „A nejen ta oslava se nepovedla.“ Ukázalo se, že jeho útěk za mládím a krásou skončil dřív, než pořádně začal. Možná jsem pošetilá, ale všechno jsem mu odpustila. Po té zpackané oslavě narozenin se ke mně vrátil a už neodešel. Ale znovu se brát nebudeme, připadá nám to trapné.

Mirka B. (62), Kopřivnice