Zrada sestry bolela víc než cokoli jiného. Nikdy by mě nenapadlo, že nejvíc nám mohou ublížit právě ti nejbližší.
Když mi bylo přes čtyřicet, myslela jsem si, že znám svou sestru Evu jako vlastní boty. Byly jsme si blízké od dětství, i když jsme byly každá jiná. Já klidná, ona výbušná. „Jsme jako oheň a voda,“ smály jsme se. Sdílely jsme tajemství, pomáhaly si, když jedna z nás měla problémy.
Pomáhala s organizací
Ale pak přišel den, kdy jsem zjistila, že i rodina vás může zradit. Všechno začalo, když jsem se rozhodla uspořádat velkou rodinnou oslavu k mým padesátinám. Chtěla jsem, aby to bylo výjimečné. Plánovala jsem si pozvat si celou rodinu a přátele, oslavit život.
„Evo, pomůžeš mi s organizací?“ zeptala jsem se. „Jasně, to zvládneme!“ odpověděla nadšeně. Plánovaly jsme všechno, od jídla po dekorace. Eva navrhla, že zařídí catering, protože zná skvělou firmu. „Nech to na mně, bude to perfektní,“ ujišťovala mě.
Nechápala jsem tu změnu
Den oslavy se blížil, ale Eva začala být divná. Když jsem se ptala na detaily, vyhýbala se odpovědím. „Všechno je v pořádku,“ říkala, ale její tón byl chladný. Pár dní před oslavou mi zavolala známá.
„Slyšela jsem, že máš finanční potíže a šetříš na oslavě,“ řekla opatrně. „Cože? Kdo ti to řekl?“ divila jsem se. „No, Eva to zmiňovala na kávě.“ Byla to lež. Finančně jsem na tom byla dobře, oslavu jsem si mohla dovolit.
Myslela jsem si, že snad známá špatně rozuměla, a raději jsem se sestry zeptala. „Ty jsi o mně něco říkala Janě?“ zeptala jsem se, když jsme seděly u ní v obýváku. „Já? Nic jsem neříkala!“ bránila se, ale já ji dobře znala. Nemluvila pravdu.
Záludný podraz
Pak se najednou začala rozkřikovat: „Všichni tě chválí, jak máš všechno pod kontrolou,“ vyhrkla. Eva se v té době potýkala s rozvodem a finančními problémy, tak jsem její výlev přičítala velkým starostem. Ani by mě nenapadlo, čeho je schopna.
Den před oslavou mi volali z cateringu, že Eva zrušila objednávku s tím, že nemám na zaplacení. Byla to katastrofa. Musela jsem na poslední chvíli shánět nový catering, což mě stálo spoustu nervů. „Proč jsi to udělala?“ křičela jsem na ni po telefonu. „Chtěla jsem ti ukázat, že nejsi dokonalá,“ přiznala chladně.
Důvěru mi nevrátí
A já pochopila, že neutěšený život moji sestru změnil a má láska k ní na tom nic nezmění. Rozhodla jsem se s ní přerušit kontakt. Bylo to těžké, byla to přece moje sestra. Ale potřebovala jsem se chránit. Oslava nakonec dopadla skvěle, díky pomoci přátel.
A samozřejmě bez mé sestry Evy. Po čase mi napsala omluvu. „Lituju, co jsem udělala,“ psala. Pro mě už je ale pozdě. Nikdy k něčemu podobnému nemělo mezi sestrami přece dojít.
Zdena V. (65), Trutnov