Každá žena se snaží, aby byl manžel a děti spokojení. Neměla by to ale přehánět, aby se to neobrátilo proti ní. Musela jsem snachu varovat včas.

Moje snacha Ivanka je moc hodná holka, i když má drobné mouchy. Ty pramení z toho, že to byla holka z města, zatímco my žili na vesnici. Když k nám prvně přijela, viděla jsem ty její vyděšené oči, když spatřila na stěně pavouka.

Taky náš krocan okamžitě pochopil, že se ho Ivana bojí, a začal se čepýřit a naparovat. Celý zrudl a kroužil kolem ní. S manželem jsme z toho měli škodolibou radost.

Syn ale přiskočil jako akční hrdina, chytl krocana za krk a hodil ho přes plot na druhý dvorek. Když odcházeli na autobus, říkali jsme si, že tahle se u nás už neukáže. Jenže láska je mocná. Ta holka z města si našeho Vojtu nakonec vzala.

Snaha se cení

Co se ovšem nedalo Ivance upřít, byla velká snaha se všechno naučit a fobie překonat. Doma to u nich bylo jako ze škatulky, vždycky naklizeno, a bylo vidět, že z ní jednou bude dobrá a pečlivá matka mých vnuků.

A stejně tak přistoupila k vaření. Nakoupila si knihy a vybavení, louskala různé recepty. Byla to obětavá duše!

Za jeden provaz

Jenže čím více se Ivanka snažila, tím našeho syna víc a víc rozmazlovala. I jejich dva synové si zvykli na matčin dokonalý servis. Na to jsem se nemohla dívat.

Jednoho dne jsem si jí posadila před sebe, když u toho nebyl můj muž, ani ten její, ani vnuci, a řekla, že je nejvyšší čas, aby se udělala nemocnou. Ještě ten den u mě naoko zkolabovala. Syn musel s vnuky odjet domů sám a postarat se.

Však domácí práce zvládal dobře, všechny jsem ho v dětství naučila. Snacha si u mě krásně odpočinula, ráno jsme vyrazily na houby, přes den jsme pracovaly na zahrádce, večer sedly na terasu k lahvince vína. Až za tři dny odjela za rodinou.

Jen doufám, že se zase nestala tou hodnou holkou, která se snaží všem zavděčit! Ti tři chlapi, co má doma, by jí za to brzy ani nepoděkovali.

Eva (70), Liberec