Domů     Přeji si, aby mě někdo zastavil!
Přeji si, aby mě někdo zastavil!
5 minut čtení

Nikdy by mě nenapadlo, že budu psát něco takového. Ale svědomí mě tlačí a také strach, že se na to konečně přijde. Příliš dlouho mi vše prochází.

Pracuji v kanceláři okresní pobočky jedné pojišťovny. Je mi přes padesát, jsem rozvedená a syn už dávno bydlí sám. V práci jsem už víc než dvacet let a všichni mě berou jako samozřejmost. Neviditelná, spolehlivá, vždy ochotná. A právě v tom je ta finta.

Nikdo si vás nevšímá, nikdo s vámi nepočítá a také vás nepodezírá. Začalo to docela nenápadně. Jednou jsem si všimla, že kolegyně nechala na stole peněženku. V kanceláři jsme byly samy.

Nevím ani co mě to napadlo, vytáhla jsem dvě stovky, a jak jsem ji znala, věřila jsem, že to přičte chaosu v peněžence.

Měla jsem systém

Uplynulo několik týdnů, než jsem to udělala znovu. Tentokrát u jiné kolegyně. A pak znovu a znovu. Časem jsem si našla systém. Věděla jsem, kdo kdy chodí na oběd, kdy si kdo odskočí. Občas jsem otevřela kabelku, jindy jen prohledala šuplík.

Většinou jsem si vzala stovku, dvě. Nikdo si ničeho nevšiml. Nebo o tom nemluvil. V naší kanceláři jsme měli totiž dost často velký chaos.

Začínám být paranoidní

Největší výzva přišla, když kolega ze skladu nechal klíče od trezoru v zásuvce. Neodolala jsem. Bylo tam přes šest tisíc, určených na provozní výdaje. Vzala jsem tři. Dýchalo se mi těžce, ale prošlo to.

Pořád si říkám, že to není krádež, že jen trochu vypomáhám sama sobě. Mám malý plat, hypotéku na krku a žádné úspory. Nikomu tím přece vážně neubližuju. Jenže někdy se přistihnu, jak se dívám na své kolegy jinak. Podezírám je z toho, že oni podezírají mě.

Až jednou, když jsem šla domů a zahlédla jsem kolegyni, jak nastupuje do tramvaje. V tu chvíli do mě vjel nečekaný vztek a bohapustá závist. Měla na sobě totiž drahý kabát a smála se do telefonu.

Sžíral mě fakt, že ona si může dovolit takové věci, a já si musím pomáhat tím nechutným způsobem. V hlavě se mi to celé otočilo. Najednou jsem přestala mít výčitky.

Začala jsem si dělat alibi

Říkala jsem si, že si to zasloužím, že si beru jen to, co mi život dluží. Přes dvacet let práce a jen papíry, stůl a rutinní úsměvy. Minulý týden přišla vedoucí s tím, že se budou kontrolovat osobní skříňky.

Nahlas jsem se rozčílila, že je to porušení soukromí. Všichni mi přitakali. Nikdo netuší, že právě já bych měla mít největší strach. Že to já nemám čisté svědomí. Někdy si říkám, že toho nechám.

Ale pak přijde složenka nebo upomínka a já zase hledám příležitost. Nejhorší je, že mi to zvedá sebevědomí. Jako bych dokázala něco, co oni ne. Oni žijí ve své naivitě a důvěře a já je přitom pomalu a nenápadně oškubávám.

Už mě asi mají

Cítím se díky tomu silná. Mocná. Jako že mám navrch. A to je na tom možná to nejhorší. Nedávno jsem četla o kleptomanii. Bohužel jsem se v tom docela poznávala… Že bych tedy nebyla zlodějka, ale jen nemocná?

Přesto mě vyděsilo, když jsem nedávno otevřela šuplík kolegyně a místo peněženky jsem tam našla lístek s nápisem: „Vím, co děláš.“ Ztuhla jsem. Ruce se mi třásly a nemohla jsem dýchat. Panika. Ona to ví?

Celý den jsem seděla za stolem, ale neudělala jedinou práci. Jen jsem čekala, kdy konečně přijde obvinění, kdy si mě zavolají. Ale nic se nestalo. A tak jsem začala přemýšlet: Je to past? Nebo varování? Cítím, jak se ve mně něco láme. Možná je čas přestat. Možná jsem už dávno překročila hranici, z níž není návratu.

Nedokážu to pustit z hlavy

Projíždím všechny možné scénáře. Co když mě někdo sleduje? Co když jen čekají, aby toho na mě měli víc? Co když mají nainstalovanou skrytou kameru? Začínám se bát.

Vím, že bych měla přestat, ale zároveň si nejsem jistá, jestli to ještě vůbec dokážu. Je to jako závislost. Ten pocit, když všechny obelstím a získám něco navíc. Jako by mi to dávalo iluzi kontroly nad životem, který se mi už dávno rozpadá pod rukama.

Mám se stydět?

Když jsem si včera večer doma sedla k televizi a začala si prohlížet všechny ty věci, které jsem si díky mým „drobnostem“ pořídila, nový mobil, mikrovlnku, boty, zjistila jsem, že nic z toho mi vlastně ani nepřináší radost.

Sice se na jednu stranu stydím, ale pociťuji i zvláštní pocit uspokojení, jak dlouho dokážu lidi kolem sebe tahat za nos. Vlastně si přeji, aby to někdo ukončil za mě, protože já sama toho schopna nejsem.

Je zvláštní, jak člověk dokáže sám sobě ospravedlnit i nepřípustné činy, a nakonec tomu i věřit. Já už dávno nejsem ta tichá, neviditelná úřednice. Alespoň tedy ve svých očích.

Na druhou stranu si dobře uvědomuji, co nastane, pokud mě chytí nebo odhalí. Tu ostudu si neumím ani představit. Ale co když mě nikdy nikdo neodhalí?

Romana T. (67), Havířov

Související články
6 minut čtení
Soused se jevil jako protiva, navíc mě pomlouval. Nenapadlo mě, že bychom se někdy mohli sblížit. Ale život umí překvapit. Silvestry nemám ráda. V našem baráku probíhají snad ještě bouřlivěji než jinde. Proč, to ráda vysvětlím. Vše je v režii souseda, který mi leze na nervy, a já jemu, to je mi známo. Říká o mně, že jsem stará panna. Zjevně neví o mém dávném krátkém manželství. Proč bych mu
3 minuty čtení
Můj David je mlčenlivý samotář. Nemá rád večírky a oslavy. Já jsem jeho opak. Hvězdou podnikové akce se ale kupodivu stal on. David byl pěkný kluk, který nemusel trpět nedostatkem sebevědomí. Přesto byl plachý, citlivý. Obzvlášť se bál doktorů. Poznali jsme se v ordinaci, kde jsem pracovala jako zdravotní sestra. Tu lékařskou prohlídku museli tehdy absolvovat všichni kluci kvůli vojně, byla pov
2 minuty čtení
V nouzi nejvyšší je pomoc boha nejbližší. Myslím, že na této větě je mnoho pravdivého. Na Štědrý den jsme dostali dárek shůry za dobrý skutek. Prožila jsem už mnoho Štědrých dnů, nikdy se nám ale nestal takový zázrak, jako kdysi, když byly naše děti malé. Byly to naše nejchudší Vánoce. Já byla na mateřské s mladším synkem Vojtou, tomu staršímu Jirkovi bylo sedm. Mateřská tehdy nedorazila včas,
3 minuty čtení
Nikdy jsme žádné domácí mazlíčky neměli, až nyní v důchodu si to naplno užíváme. Naše vnoučata se díky nim k nám moc těší. Jen se o ně musíme dělit se sousedem. Já ani můj muž jsme jako děti nikdy doma neměli žádné zvíře. Proto jsme ani neplánovali, že bychom si domů nějakého mazlíčka pořídili. A našim dětem jsme to také vysvětlili, co všechno taková starost obnáší, jak zvíře smrdí, co všechno
2 minuty čtení
Dostali jsme se do finančních potíží. Neuměla jsem si představit Vánoce bez dárků, a tak jsem jako smyslů zbavená začala propadat hazardu. Tohle zkusil asi každý. Čas od času si koupit los a doufat, že to konečně vyjde. Kdykoli jsem to udělala, většinou následovalo zklamání, jen ve výjimečných případech jsem vyhrála směšnou částku. Tu jsem pak proměnila za nový los a zase doufala. Jindy jsem si
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Zničila lásku jeho věčná žárlivost a ironie Hybnerové?
nasehvezdy.cz
Zničila lásku jeho věčná žárlivost a ironie Hybnerové?
Vztah herečky ze seriálu Ulice Vandy Hybnerové (57) a psychologa Lukáše, s nímž se seznámila přes internet, je asi v nenávratnu. O partnerské krizi mezi nimi se už spekulovalo delší dobu. Sama nazna
Když Slunce hrozí: Sluneční maximum a zranitelnost technologií
epochaplus.cz
Když Slunce hrozí: Sluneční maximum a zranitelnost technologií
Slunce se právě nyní nachází ve fázi svého jedenáctiletého maxima, což pro technologicky závislou civilizaci na Zemi představuje kritické období. Jevy jako sluneční erupce a výrony koronální hmoty (CME) nejsou jen zdrojem efektních polárních září, ale především rizikovým faktorem pro elektrické sítě, satelitní komunikaci a navigační systémy. Historické paralely ukazují, že extrémní geomagnetická bouře by
Záhada pevnosti u Dunaje: Co se vyklubalo z „opuštěného hradu“?
enigmaplus.cz
Záhada pevnosti u Dunaje: Co se vyklubalo z „opuštěného hradu“?
O těchto ruinách v katastru dolnorakouské obce Stopfenreuth věděli všichni. Říkalo se jim „opuštěný hrad“. Kdo zde stával na stráži u brodu, kde bylo možné překročit Dunaj? Spekulovalo se o nějaké men
Adventní kouzlo českých hradů a zámků
nejsemsama.cz
Adventní kouzlo českých hradů a zámků
Zažijte tu pravou vánoční romantiku! Odpočiňte si od přeplněných městských trhů a vyrazte na některý z našich krásných, vánočně vyladěných hradů a zámků. Kde vás čeká co pěkného? Karlštejn Na pohádkovém hradě nedaleko Prahy vás o adventu přivítá i slavný Císařský palác.Tradici tu mají jak vánoční prohlídky ve svátečně vyzdobených interiérech, tak jarmark pod hradem na historickém tržišti, kde se prodávají ručně vyráběné předměty,
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Ardbeg House: Legenda z Islay vítá první hosty
epochalnisvet.cz
Ardbeg House: Legenda z Islay vítá první hosty
Slavná palírna Ardbeg, spadající pod skupinu LVMH, poprvé vstoupila do hotelového světa…Na ostrově Islay otevřela Ardbeg House, stylové boutiqové útočiště propojující charakter své legendární produkce s prostředím ostrova, který je proslulý dlouhou tradicí a jedinečným rukopisem místních palíren. Dvanáct pokojů a apartmá, z nichž každý má svůj vlastní příběh, vás vtáhne do atmosféry, která působí jak
Řídila Edtih Wilsonová Bílý dům místo manžela?
historyplus.cz
Řídila Edtih Wilsonová Bílý dům místo manžela?
Je první dámou Spojených států amerických. Zároveň jako první žena ve Washingtonu řídí automobil. Je první chotí amerického prezidenta, která svého muže doprovází při cestě do Evropy. Patří jí však prvenství i v prezidentování, jak se mnozí domnívají? Byla Edith Wilsonová skutečně první prezidentkou Spojených států, aniž by ji oficiálně zvolili?   Je studený březnový
Je Little Foot novým, dosud nepojmenovaným druhem lidského předka?
21stoleti.cz
Je Little Foot novým, dosud nepojmenovaným druhem lidského předka?
V roce 2017 byla veřejně odhalena nejkomplexnější kostra australopiteka, jaká kdy byla nalezena. Její označení Little Foot neboli „Malá noha“ plyne z velikosti kostí chodidel. Profesor Ronald Clarke,
Vánoce, které vás překvapí
epochanacestach.cz
Vánoce, které vás překvapí
Kde jsou nejlepší Vánoce? Než odpovíte logicky, že doma, zkuste si přečíst, jak to na Ježíška vypadá po světě. Zázrak Vánoc stojí za to zažít kdekoli. Ať se tam zpívá Tichá noc, nebo Narodil se Kristus Pán… Kanada Ještě před Štědrým dnem pořádají Kanaďané pečicí večírky, kdy příchozí pečou vánoční koláčky „cookies“ dle vlastního receptu. Chodí tu Santa
Ztratila jsem dceru
skutecnepribehy.cz
Ztratila jsem dceru
Byly jsme celý život jen dvě. Já a moje dcera Adéla. Bez jejího otce, bez jakékoli jiné opory. A ona tu není. Jednoho odpoledne odešla na trénink gymnastiky. Ten den jsem čekala, že se vrátí jako obvykle. Zavolali mi, že při tréninku spadla z výšky přímo na hlavu a krátce ztratila vědomí. V nemocnici jsem našla Adélu bledou, nehybnou, s přístroji připojenými k jejímu
Brokolicová polévka se smetanou
tisicereceptu.cz
Brokolicová polévka se smetanou
Suroviny na 4 porce 1 najemno pokrájená cibule 3 středně velké brambory (pokrájené na kostičky) 2 lžíce másla podle chuti sůl čerstvě mletý bílý pepř 1 kelímek smetany 1 l drůbežího vývaru 5
Montblanc přeje Veselé Vánoce
iluxus.cz
Montblanc přeje Veselé Vánoce
Montblanc vnáší do letošních Vánoc atmosféru zimních dnů, kdy se člověk na chvíli zastaví, vezme do ruky pero a nechá myšlenky plynout po papíru. Ruční psaní je jedním z nejkrásnějších způsobů, jak