Domů     Přeji si, aby mě někdo zastavil!
Přeji si, aby mě někdo zastavil!
5 minut čtení

Nikdy by mě nenapadlo, že budu psát něco takového. Ale svědomí mě tlačí a také strach, že se na to konečně přijde. Příliš dlouho mi vše prochází.

Pracuji v kanceláři okresní pobočky jedné pojišťovny. Je mi přes padesát, jsem rozvedená a syn už dávno bydlí sám. V práci jsem už víc než dvacet let a všichni mě berou jako samozřejmost. Neviditelná, spolehlivá, vždy ochotná. A právě v tom je ta finta.

Nikdo si vás nevšímá, nikdo s vámi nepočítá a také vás nepodezírá. Začalo to docela nenápadně. Jednou jsem si všimla, že kolegyně nechala na stole peněženku. V kanceláři jsme byly samy.

Nevím ani co mě to napadlo, vytáhla jsem dvě stovky, a jak jsem ji znala, věřila jsem, že to přičte chaosu v peněžence.

Měla jsem systém

Uplynulo několik týdnů, než jsem to udělala znovu. Tentokrát u jiné kolegyně. A pak znovu a znovu. Časem jsem si našla systém. Věděla jsem, kdo kdy chodí na oběd, kdy si kdo odskočí. Občas jsem otevřela kabelku, jindy jen prohledala šuplík.

Většinou jsem si vzala stovku, dvě. Nikdo si ničeho nevšiml. Nebo o tom nemluvil. V naší kanceláři jsme měli totiž dost často velký chaos.

Začínám být paranoidní

Největší výzva přišla, když kolega ze skladu nechal klíče od trezoru v zásuvce. Neodolala jsem. Bylo tam přes šest tisíc, určených na provozní výdaje. Vzala jsem tři. Dýchalo se mi těžce, ale prošlo to.

Pořád si říkám, že to není krádež, že jen trochu vypomáhám sama sobě. Mám malý plat, hypotéku na krku a žádné úspory. Nikomu tím přece vážně neubližuju. Jenže někdy se přistihnu, jak se dívám na své kolegy jinak. Podezírám je z toho, že oni podezírají mě.

Až jednou, když jsem šla domů a zahlédla jsem kolegyni, jak nastupuje do tramvaje. V tu chvíli do mě vjel nečekaný vztek a bohapustá závist. Měla na sobě totiž drahý kabát a smála se do telefonu.

Sžíral mě fakt, že ona si může dovolit takové věci, a já si musím pomáhat tím nechutným způsobem. V hlavě se mi to celé otočilo. Najednou jsem přestala mít výčitky.

Začala jsem si dělat alibi

Říkala jsem si, že si to zasloužím, že si beru jen to, co mi život dluží. Přes dvacet let práce a jen papíry, stůl a rutinní úsměvy. Minulý týden přišla vedoucí s tím, že se budou kontrolovat osobní skříňky.

Nahlas jsem se rozčílila, že je to porušení soukromí. Všichni mi přitakali. Nikdo netuší, že právě já bych měla mít největší strach. Že to já nemám čisté svědomí. Někdy si říkám, že toho nechám.

Ale pak přijde složenka nebo upomínka a já zase hledám příležitost. Nejhorší je, že mi to zvedá sebevědomí. Jako bych dokázala něco, co oni ne. Oni žijí ve své naivitě a důvěře a já je přitom pomalu a nenápadně oškubávám.

Už mě asi mají

Cítím se díky tomu silná. Mocná. Jako že mám navrch. A to je na tom možná to nejhorší. Nedávno jsem četla o kleptomanii. Bohužel jsem se v tom docela poznávala… Že bych tedy nebyla zlodějka, ale jen nemocná?

Přesto mě vyděsilo, když jsem nedávno otevřela šuplík kolegyně a místo peněženky jsem tam našla lístek s nápisem: „Vím, co děláš.“ Ztuhla jsem. Ruce se mi třásly a nemohla jsem dýchat. Panika. Ona to ví?

Celý den jsem seděla za stolem, ale neudělala jedinou práci. Jen jsem čekala, kdy konečně přijde obvinění, kdy si mě zavolají. Ale nic se nestalo. A tak jsem začala přemýšlet: Je to past? Nebo varování? Cítím, jak se ve mně něco láme. Možná je čas přestat. Možná jsem už dávno překročila hranici, z níž není návratu.

Nedokážu to pustit z hlavy

Projíždím všechny možné scénáře. Co když mě někdo sleduje? Co když jen čekají, aby toho na mě měli víc? Co když mají nainstalovanou skrytou kameru? Začínám se bát.

Vím, že bych měla přestat, ale zároveň si nejsem jistá, jestli to ještě vůbec dokážu. Je to jako závislost. Ten pocit, když všechny obelstím a získám něco navíc. Jako by mi to dávalo iluzi kontroly nad životem, který se mi už dávno rozpadá pod rukama.

Mám se stydět?

Když jsem si včera večer doma sedla k televizi a začala si prohlížet všechny ty věci, které jsem si díky mým „drobnostem“ pořídila, nový mobil, mikrovlnku, boty, zjistila jsem, že nic z toho mi vlastně ani nepřináší radost.

Sice se na jednu stranu stydím, ale pociťuji i zvláštní pocit uspokojení, jak dlouho dokážu lidi kolem sebe tahat za nos. Vlastně si přeji, aby to někdo ukončil za mě, protože já sama toho schopna nejsem.

Je zvláštní, jak člověk dokáže sám sobě ospravedlnit i nepřípustné činy, a nakonec tomu i věřit. Já už dávno nejsem ta tichá, neviditelná úřednice. Alespoň tedy ve svých očích.

Na druhou stranu si dobře uvědomuji, co nastane, pokud mě chytí nebo odhalí. Tu ostudu si neumím ani představit. Ale co když mě nikdy nikdo neodhalí?

Romana T. (67), Havířov

Související články
5 minut čtení
Robert se v mém životě objevil ve chvíli, kdy už jsem ani nedoufala, že potkám toho pravého. Zdálo se, že je to chlap pro život, o kterém jsem dosud jen snila. Bylo mi už lehce přes čtyřicet, tři roky jsem s nikým nechodila a začínala jsem mít pocit, že mi život protéká mezi prsty. Z práce jsem chodila rovnou domů. Víkendy trávila úklidem, nákupy a občasným posezením s kamarádkou. Nic zásadn
5 minut čtení
Zažila jsem toho už hodně, ale nikdy by mě nenapadlo, že mi někdo bude chtít v mém věku ukrást manžela přímo před nosem. Myslíte si, že po šedesátce už máte lidskou povahu docela přečtenou a žárlivé scény můžete s klidem přenechat mladším ročníkům. Já si to myslela také. Po čtyřiceti letech manželství mě ani ve snu nenapadlo, že bych ještě někdy mohla žárlit na jinou ženskou. Pak se ale do domu
3 minuty čtení
Nebyla to jen moje sestra, já zároveň fungovala i jako její máma. Musela jsem, o rodiče jsme přišly brzy a já ji měla prostě ráda. Když mi bylo pětadvacet, zemřeli krátce po sobě naši rodiče a mně zůstala na krku patnáctiletá sestra Renata. Mohla jít bydlet k příbuzným, ale nedokázala jsem si představit, že bych ji po tom všem poslala pryč. Měla jsem ji moc ráda, jenže ona mě v té době zrovna m
3 minuty čtení
Táta jezdil na to místo často, jako bývalý námořník miloval moře a racky. Zejména toho jednoho. Jeho ochočený racek ho radostně vítal i po letech. Můj tatínek byl námořník. Jezdil do Německa, do Rostocku, a trávil každý rok mnoho měsíců na moři. Když pak přijel domů, do našeho malého města, byl rád, že je s rodinou. Po třech týdnech doma ale už zneklidněl a nejen naše město, ale celé Čechy mu b
2 minuty čtení
Toužili jsme vyrazit do přírody, podcenili jsme ale počasí, hlavně kluzké a nevyzpytatelné cestičky ve skalách. Měli jsme tehdy víc štěstí než rozumu. Tu sobotu venku krápalo. S manželem jsme do termosky navařili čaj a vyrazili. Hned za městem déšť ustal a na obloze zazářilo sluníčko. Pocítila jsem příliv energie, ani jsem si nevšimla, že můj muž Pavel mé nadšení nesdílí. Jak mi řekl později, n
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Římské lázně: Nechyběla v nich ani knihovna
historyplus.cz
Římské lázně: Nechyběla v nich ani knihovna
Dva římští řemeslníci rázují po ulici v družném hovoru. O kousek dál kráčí vznešená dáma, doprovázená otrokyní. Všichni míří do blízkých Caracallových lázní v jihovýchodní části města. Drobný zvonek právě oznámil, že byly otevřeny. Vstup do nich je zadarmo nebo za symbolickou cenu. Očistnou koupel si tak může dopřát úplně každý.   Nejenže se zbaví
Krémová mrkvová polévka
tisicereceptu.cz
Krémová mrkvová polévka
I z těch zcela nejzákladnějších surovin lze vytvořit kuchařský skvost. Jako v tomto případě, kdy hraje hlavní roli mrkev. Suroviny ½ kg mrkve 2-3 brambory 250 ml smetany (12%) trocha kari koř
Bell Witch Cave: Jeskyně nejděsivějšího amerického poltergeista?
epochalnisvet.cz
Bell Witch Cave: Jeskyně nejděsivějšího amerického poltergeista?
Někdo si z jeskyně odnese malý kámen. Jen jako suvenýr, nic víc. Brzy se ale začnou doma ozývat kroky, šepot a rány, které nemají původ. Jako by si návštěvník z Bell Witch Cave se sebou přinesl i pozornost něčeho, co v podzemí čeká už staletí. Proč se právě tato jeskyně v Tennessee stala jedním z
Podzimní úkryt na břehu Lipna, kde má ticho vlastní adresu
epochanacestach.cz
Podzimní úkryt na břehu Lipna, kde má ticho vlastní adresu
Podzim mění Lipno možná působivěji než kterékoliv jiné roční období. Hladina se zbavuje letního ruchu, lesy kolem vody přecházejí do měděných a zlatých tónů a chladná rána vybízejí k pomalejšímu tempu. Na jeho levém břehu, v malé Bližší Lhotě, stojí Aparthotel & Wellness Knížecí cesta. Místo pro ty, kteří chtějí na několik dní vyměnit městský
Vypněte autopilota a začněte si užívat
nejsemsama.cz
Vypněte autopilota a začněte si užívat
Hlava jede na plné obrátky, celý den se nezastavíte a večer nevíte, co jste vlastně celý den dělala. Pokud se poznáváte, možná nastal čas objevit mindfulness. Kolikrát jste otevřela lednici a vůbec nevěděla proč? Nebo dojela autem do práce, aniž byste si pamatovala cestu? Mozek miluje rutinu a často funguje na autopilota. Jenže právě tehdy nám unikají drobné radosti i signály, že
Experti z Česka jako první vedou archeologický výzkum tábora ze systému Gulag
21stoleti.cz
Experti z Česka jako první vedou archeologický výzkum tábora ze systému Gulag
Gulag - to jediné slovo vyvolává mrazení v zádech. Systém pracovně-nápravných táborů představoval jednu z nejtemnějších stránek Sovětského svazu. Badatelé ze Západočeské univerzity v Plzni ve spoluprá
Tajemné světlo nad českými hrady: Co září ve Skalách nebo na Bítově?
enigmaplus.cz
Tajemné světlo nad českými hrady: Co září ve Skalách nebo na Bítově?
Noc, opuštěná hradní věž a v jejím okně náhle světlo, které tam nemá co dělat. Přesně tak začínají některé z nejpodivnějších českých hradních příběhů. Někdy jde o dávnou pověst, jindy o svědectví lidí
Textury a dekory pro stěny
rezidenceonline.cz
Textury a dekory pro stěny
Tapeta jako výrazové gesto definuje atmosféru místnosti. Vzor, textura, barevnost, to vše vytváří vizuální rytmus, který ovlivňuje vnímání prostoru. Nálada interiéru tak může být ve výsledku klidná i bouřlivá, ale vždy by měla být promyšlená. Dobře zvolená tapeta dokáže proměnit prostor bez nutnosti stavebních zásahů. Je to nástroj, který pracuje s emocí, rytmem i světlem,
Nesmrtelná sójová omáčka: Stačí přidat trochu plísně!
epochaplus.cz
Nesmrtelná sójová omáčka: Stačí přidat trochu plísně!
Usedají ke stolu a sliny se jim sbíhají, až ochutnají vychvalované čínské nudle. Obsluha se k nim bezděky přitočí a při té příležitosti přihraje na stůl drobnou láhev. Jeden z hostů se ušklíbne a odtuší, že to je ona pověstná omáčka, která se vyrábí z brouků. Jde kombinovat s nudlemi, rýží nebo sushi. Najdou se dokonce odvážlivci, kteří sójovou
Potřebovala jsem náplast na duši
skutecnepribehy.cz
Potřebovala jsem náplast na duši
Vyčítala jsem si, že nejsme úplná rodina, že jsem svým zlatíčkům nedokázala udržet tátu. Kamarádky mě ujišťovaly, že za to přece nemohu. A našel se i ten, který to pochopil. Přes léto jsem prodávala v kiosku na koupališti. Děti, Monika a Daniela, si tu hrály, měla jsem o nich přehled, trávily zde vlastně prázdniny, když nepočítám neodmyslitelný letní
Bird on a Rock by Tiffany v kategorii vysokého šperkařství
iluxus.cz
Bird on a Rock by Tiffany v kategorii vysokého šperkařství
Tiffany & Co. představuje nové kreace Bird on a Rock by Tiffany, které proměňují jeden z nejikoničtějších motivů klenotnického domu v působivé šperky a výjimečná díla vysokého šperkařství. Inspira
Čeká Katy Perry dítě s premiérem?
nasehvezdy.cz
Čeká Katy Perry dítě s premiérem?
Kdo by to byl řekl? Vztah americké zpěvačky Katy Perry (41) a bývalého kanadského premiéra Justina Trudeaua (54) začínal velmi vlažně. Po prvním rande se zdálo, že z toho nebude víc než letní románe