Domů     Přeji si, aby mě někdo zastavil!
Přeji si, aby mě někdo zastavil!
5 minut čtení

Nikdy by mě nenapadlo, že budu psát něco takového. Ale svědomí mě tlačí a také strach, že se na to konečně přijde. Příliš dlouho mi vše prochází.

Pracuji v kanceláři okresní pobočky jedné pojišťovny. Je mi přes padesát, jsem rozvedená a syn už dávno bydlí sám. V práci jsem už víc než dvacet let a všichni mě berou jako samozřejmost. Neviditelná, spolehlivá, vždy ochotná. A právě v tom je ta finta.

Nikdo si vás nevšímá, nikdo s vámi nepočítá a také vás nepodezírá. Začalo to docela nenápadně. Jednou jsem si všimla, že kolegyně nechala na stole peněženku. V kanceláři jsme byly samy.

Nevím ani co mě to napadlo, vytáhla jsem dvě stovky, a jak jsem ji znala, věřila jsem, že to přičte chaosu v peněžence.

Měla jsem systém

Uplynulo několik týdnů, než jsem to udělala znovu. Tentokrát u jiné kolegyně. A pak znovu a znovu. Časem jsem si našla systém. Věděla jsem, kdo kdy chodí na oběd, kdy si kdo odskočí. Občas jsem otevřela kabelku, jindy jen prohledala šuplík.

Většinou jsem si vzala stovku, dvě. Nikdo si ničeho nevšiml. Nebo o tom nemluvil. V naší kanceláři jsme měli totiž dost často velký chaos.

Začínám být paranoidní

Největší výzva přišla, když kolega ze skladu nechal klíče od trezoru v zásuvce. Neodolala jsem. Bylo tam přes šest tisíc, určených na provozní výdaje. Vzala jsem tři. Dýchalo se mi těžce, ale prošlo to.

Pořád si říkám, že to není krádež, že jen trochu vypomáhám sama sobě. Mám malý plat, hypotéku na krku a žádné úspory. Nikomu tím přece vážně neubližuju. Jenže někdy se přistihnu, jak se dívám na své kolegy jinak. Podezírám je z toho, že oni podezírají mě.

Až jednou, když jsem šla domů a zahlédla jsem kolegyni, jak nastupuje do tramvaje. V tu chvíli do mě vjel nečekaný vztek a bohapustá závist. Měla na sobě totiž drahý kabát a smála se do telefonu.

Sžíral mě fakt, že ona si může dovolit takové věci, a já si musím pomáhat tím nechutným způsobem. V hlavě se mi to celé otočilo. Najednou jsem přestala mít výčitky.

Začala jsem si dělat alibi

Říkala jsem si, že si to zasloužím, že si beru jen to, co mi život dluží. Přes dvacet let práce a jen papíry, stůl a rutinní úsměvy. Minulý týden přišla vedoucí s tím, že se budou kontrolovat osobní skříňky.

Nahlas jsem se rozčílila, že je to porušení soukromí. Všichni mi přitakali. Nikdo netuší, že právě já bych měla mít největší strach. Že to já nemám čisté svědomí. Někdy si říkám, že toho nechám.

Ale pak přijde složenka nebo upomínka a já zase hledám příležitost. Nejhorší je, že mi to zvedá sebevědomí. Jako bych dokázala něco, co oni ne. Oni žijí ve své naivitě a důvěře a já je přitom pomalu a nenápadně oškubávám.

Už mě asi mají

Cítím se díky tomu silná. Mocná. Jako že mám navrch. A to je na tom možná to nejhorší. Nedávno jsem četla o kleptomanii. Bohužel jsem se v tom docela poznávala… Že bych tedy nebyla zlodějka, ale jen nemocná?

Přesto mě vyděsilo, když jsem nedávno otevřela šuplík kolegyně a místo peněženky jsem tam našla lístek s nápisem: „Vím, co děláš.“ Ztuhla jsem. Ruce se mi třásly a nemohla jsem dýchat. Panika. Ona to ví?

Celý den jsem seděla za stolem, ale neudělala jedinou práci. Jen jsem čekala, kdy konečně přijde obvinění, kdy si mě zavolají. Ale nic se nestalo. A tak jsem začala přemýšlet: Je to past? Nebo varování? Cítím, jak se ve mně něco láme. Možná je čas přestat. Možná jsem už dávno překročila hranici, z níž není návratu.

Nedokážu to pustit z hlavy

Projíždím všechny možné scénáře. Co když mě někdo sleduje? Co když jen čekají, aby toho na mě měli víc? Co když mají nainstalovanou skrytou kameru? Začínám se bát.

Vím, že bych měla přestat, ale zároveň si nejsem jistá, jestli to ještě vůbec dokážu. Je to jako závislost. Ten pocit, když všechny obelstím a získám něco navíc. Jako by mi to dávalo iluzi kontroly nad životem, který se mi už dávno rozpadá pod rukama.

Mám se stydět?

Když jsem si včera večer doma sedla k televizi a začala si prohlížet všechny ty věci, které jsem si díky mým „drobnostem“ pořídila, nový mobil, mikrovlnku, boty, zjistila jsem, že nic z toho mi vlastně ani nepřináší radost.

Sice se na jednu stranu stydím, ale pociťuji i zvláštní pocit uspokojení, jak dlouho dokážu lidi kolem sebe tahat za nos. Vlastně si přeji, aby to někdo ukončil za mě, protože já sama toho schopna nejsem.

Je zvláštní, jak člověk dokáže sám sobě ospravedlnit i nepřípustné činy, a nakonec tomu i věřit. Já už dávno nejsem ta tichá, neviditelná úřednice. Alespoň tedy ve svých očích.

Na druhou stranu si dobře uvědomuji, co nastane, pokud mě chytí nebo odhalí. Tu ostudu si neumím ani představit. Ale co když mě nikdy nikdo neodhalí?

Romana T. (67), Havířov

Související články
3 minuty čtení
Zlou ženskou si většinou představíme jako někoho, kdo je primárně zákeřný a krutý. Ona byla ale milá a životem zkoušená chudinka. Existují lidé, kteří si dokážou získat důvěru téměř okamžitě. Působí křehce, bezbranně a člověk má pocit, že jim musí pomoci. Moje bývalá švagrová Klára byla přesně taková. Dlouho jsme ji považovali za oběť nepříznivého osudu. Teprve později jsme zjistili, že skutečn
5 minut čtení
Na krku jsem měla šedesátku a byla jsem pořád sama. Bolelo mě to a přála jsem si, aby se to konečně změnilo. A tomu štěstí jsem se jala pomoct. Neviditelná. Přesně tak jsem si tehdy připadala. Prodavačky v obchodě si mě sotva všímaly, muži se za mnou už neotáčeli a mladší ženy kolem mě procházely, jako bych byla vzduch. Možná je to přirozené. Možná se jen nikdo nechce dívat na připomínku toho,
3 minuty čtení
Léta vyprávěla o tom, jak se jednou podívá do Říma, aby si splnila svůj životní sen. Tu cestu jsem jí zprotivila. Pak jsem si tam jela sama s dcerou a chlubila se krásnými zážitky. S Marií jsme se znaly od střední školy. Já se tehdy přistěhovala. Naše domky byly ve stejné ulici, když jsme se provdaly, chodily jsme společně s dětmi na hřiště a vyprávěly si o našich snech. Byly jsme mladé a měly
3 minuty čtení
Nemohl se smířit s tím, že přišel o svého páníčka i o domov. Nikde si nemohl zvyknout. Až do vsi přijela rodina s malým chlapcem... Pan Kudrna byl už starý pán, stále ale jezdil na brigádu do své staré práce, kam chodíval celý život. Teď už tam ale jen seděl na vrátnici. Tak si ho vážili, že mu ten přivýdělek, když odcházel do důchodu, sami nabídli. Pan Kudrna na tom nebyl zdravotně dobře. Měl
2 minuty čtení
Nikdy mě nenapadlo, že se sousedka sníží k takové zlomyslnosti. Musela jsem jí to vrátit i s úroky. Samozřejmě se souhlasem celé naší rodiny. Nikdy jsme se sousedy nevycházeli ideál­ně. I když mezi námi nedošlo k otevřenému boji, skřípání zubů bylo slyšet občas i přes plot. K výbuchu emocí došlo až v době, kdy naše dcera odmaturovala a syn byl na střední. Jejich Aničce bylo sedm. Začaly práz
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Zoubky jako perličky
epochalnisvet.cz
Zoubky jako perličky
Staráte se o ně, ale přesto toužíte po ještě více běloskvoucím úsměvu? Máte několik možností, jak ho dosáhnout.   Ale jestli si myslíte, že si pořídíte běloskvoucí úsměv, jako mají celebrity v časopisech, možná budete zklamaní. Ten totiž bývá většinou dílem šikovných grafiků. Sklovina má totiž vždy trochu mléčný nádech a její zabarvení se u různých
O lásku jsem bojovala nečestně
skutecnepribehy.cz
O lásku jsem bojovala nečestně
Na krku jsem měla šedesátku a byla jsem pořád sama. Bolelo mě to a přála jsem si, aby se to konečně změnilo. A tomu štěstí jsem se jala pomoct. Neviditelná. Přesně tak jsem si tehdy připadala. Prodavačky v obchodě si mě sotva všímaly, muži se za mnou už neotáčeli a mladší ženy kolem mě procházely,
Snídaňový banánový chlebíček
tisicereceptu.cz
Snídaňový banánový chlebíček
Už vás nebaví péct pořád dokola bábovku? Vyzkoušejte chutný a vláčný banánový chlebíček, který se naší bábovce v lecčems vyrovná. Ingredience 250 g hladké mouky ½ lžičky jedlé sody 1 lžička ky
František Palacký: Živý algoritmus, který stvořil českou paměť
21stoleti.cz
František Palacký: Živý algoritmus, který stvořil českou paměť
České dějiny nebyly pro Františka Palackého jen souborem zaprášených listin a mrtvých letopočtů. Vnímal je jako živý organismus. V době, kdy neexistoval internet, digitální databáze ani vyhledávače, d
Jahodový salát s mátou a limetkou
nejsemsama.cz
Jahodový salát s mátou a limetkou
Lehký a svěží salát, který je ideální jako zasycení i vzpruha pro horký letní den. Ingredience: ● 300 g jahod ● 1 limetka ● 1 avokádo ● hrst zelených listů polníčku a rukoly ● 50 g vlašských ořechů ● 50 g balkánského sýra ● 2 lžíce medu ● čerstvá máta Postup: Jahody omyjte, nakrájejte na plátky a vložte do mísy. Přidejte šťávu z limetky a med, poté vše promíchejte. Lístky salátů omyjte, přidejte
Připustila Peštová neshody s manželem?
nasehvezdy.cz
Připustila Peštová neshody s manželem?
Odkryla exmodelka Daniela Peštová (55) nemilou skutečnost? Dosud se spolu s jejím manželem Pavolem Haberou (64) snažili přesvědčovat své okolí, že jejich vztah je zalitý sluncem. Veškeré spekulace o
Velkoformátové obklady a dlažby
rezidenceonline.cz
Velkoformátové obklady a dlažby
Tenké a lehké prvky, používané k realizaci podlahových i stěnových povrchů, jsou díky velikostí až 320 x 160 cm a minimálním spárám velmi efektní. Obytný prostor opticky zvětší a sjednotí, jsou rovněž vstřícné ke snadnému udržování hygieny a čistoty. Výrobci je nabízejí v celé řadě působivých dekorů a materiálů. Velkoformátové obklady a dlažby věrně imitují
G. H. Mumm a František Jungvirt: Unikátní spojení ikonického šampaňského a českého křišťálu
iluxus.cz
G. H. Mumm a František Jungvirt: Unikátní spojení ikonického šampaňského a českého křišťálu
Šampaňský dům G. H. Mumm se spojil s předním českým sklářským výtvarníkem Františkem Jungvirtem. Výsledkem této exkluzivní spolupráce je monumentální umělecký objekt The Mumm Grand Edition a limitovan
Tajemství Karolina a zlata z Jílového: Vzniklo srdce slavné univerzity díky myši a svatebnímu závoji?
epochanacestach.cz
Tajemství Karolina a zlata z Jílového: Vzniklo srdce slavné univerzity díky myši a svatebnímu závoji?
Jen málokteré české město je se zlatem spjato tak těsně jako Jílové u Prahy. Už ve středověku patřilo k nejvýznamnějším nalezištím zlata v českých zemích a za vlády Karla IV. zažilo nebývalý rozkvět. Právě odtud podle staré legendy pocházelo bohatství, které stálo u zrodu jedné z nejvýznamnějších budov české historie – pražského Karolina, dnešního sídla
Diamant Hope: Nejslavnější prokletý drahokam světa?
enigmaplus.cz
Diamant Hope: Nejslavnější prokletý drahokam světa?
Je nádherně modrý, váží 45,52 karátu a jeho hodnota se odhaduje na stovky milionů dolarů. Diamant Hope patří k nejznámějším drahokamům planety. Jeho osud ale neprovází jen obdiv, nýbrž i děsivá pověst
Snažil se král železný a zlatý vyhladit rod Vítkovců?
historyplus.cz
Snažil se král železný a zlatý vyhladit rod Vítkovců?
Je přesvědčený o svém vítězství. Místo toho, aby se v září 1273 účastnil volby nového římského krále, Přemysl Otakar II. bojuje s Uhry. Zpráva z Frankfurtu přichází jako blesk z čistého nebe. Český vladař nedostal jediný hlas. Blíží se konec „krále železného a zlatého“. Jednu z posledních ran mu zasadí vzbouřená česká šlechta v čele s Vítkovci. Kola povozů a klapot koňských
Nejpodivnější názvy českých vesnic: Odkud se vzaly?
epochaplus.cz
Nejpodivnější názvy českých vesnic: Odkud se vzaly?
Česká republika je rájem milovníků podivných názvů. Stačí se vydat na výlet a během jediného dne můžete projet přes Brambory, Hovězí, Onen Svět, Kozodírky nebo Řitku. Nejednomu řidiči cuknou koutky, když míjí ceduli s názvem Pičín nebo Sračkov. Jenže jazykovědci mají pro většinu těchto jmen jednoduché vysvětlení, málokteré vzniká proto, aby pobavilo. Naopak. Často připomínají